|
|
Evoluce pohlavních chromozomů a karyotypu u ještěrů skupiny Laterata
Buchbauerová, Lucie ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Šťáhlavský, František (oponent)
Cílem této práce bylo shrnout dosavadní znalosti o karyotypu a pohlavních chromozomech u ještěrů skupiny Laterata a analyzovat získaná data pomocí fylogenetické analýzy. Karyotyp představuje soubor všech chromozomů v jádře buňky a jeho sledováním sledujeme i to, jak je v jádře genetická informace organizována a jak podléhá evoluci. Skupina Laterata obsahuje čtyři velké skupiny šupinatých plazů: Teiidae, Gymnophthalmidae, Amphisbaenia a Lacertidae. Všechny tyto skupiny mají geneticky určené pohlaví (GSD) a některé druhy mají rozeznatelné pohlavní chromozomy. Pokud jsou pohlavní chromozomy diverzifikovány (přítomny), u skupin Teiidae a Gymnophthalmidae jsou to XY, popřípadě neopohlavní chromozomy X1X1X2X2:X1X2Y. U skupin Amphisbaenia a Lacertidae určují pohlaví ZW pohlavní chromozomy, případně Z1Z1Z2Z2:Z1Z2W neopohlavní chromozomy. Fylogenetická analýza byla provedena v programu Mesquite a výstup z této analýzy představuje fylogenetický strom se dvěma charaktery, přičemž pro každý z nich byla použita metoda maximální parsimonie, pomocí níž se ve stromě pro každou větev vypočítaly nejpravděpodobnější ancestrální stavy. Klíčová slova: karyotyp, pohlavní chromozom, fylogeneze, plazi, ještěři
|
|
|
Vztah mezi velikostí vajec a dobou inkubace u gekonů (Squamata: Gekkota)
Mrskočová, Jana ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Frynta, Daniel (oponent)
Předchozí studie vztahu mezi velikostí vejce a dobou embryonálního vývinu ukazovaly pozitivní korelaci mezi oběma veličinami na mezidruhové úrovni, tudíž se nabízí myšlenka, že doba vývinu by mohla být limitujícím faktorem pro zvětšování velikosti vajec během evoluce. Některé výzkumy plazů na mezidruhové i vnitrodruhové úrovni tuto korelaci nepotvrzují. Zároveň je vztah mezi dobou vývinu a velikostí vejce ovlivněn mnoha faktory, například posuny v ontogenetických stádiích embrya v době snesení vejce, vlivem teploty a vlhkosti prostředí, přítomností diapauzy během embryonálního vývinu či synchronizací doby líhnutí mláďat, které autoři předchozích studií vůbec nezohlednili, nebo je odfiltrovali nesprávným způsobem. Myslím si, že většinu těchto faktorů lze dobře kontrolovat u vnitrodruhových studií, zároveň ale v rámci druhu bývá malá variabilita ve velikosti vajec, což znemožňuje spolehlivý test přítomnosti korelace. Řešením může být porovnání blízce příbuzných druhů s velkou variabilitou ve velikostech vajec, zde provedené u gekonů rodu Paroedura a gekončíků (čeleď Eublepharidae). Vliv teploty jsem odstranila porovnáváním dob inkubace ve dvou stejných konstantních teplotách. Výsledky ukazují, že na této užší škále není patrná korelace doby vývinu s velikostí vejce. Zdá se tedy, že doba embryonálního...
|
|
|
Evoluce mechanismu lovu u poikilotermních obratlovců a jeho souvislost s vizuálním vnímáním kořisti
Košinárová, Lucie ; Frýdlová, Petra (vedoucí práce) ; Robovská, Pavla (oponent)
Mechanismus lovu a vizuální vnímání jsou oblastmi výzkumu spolu úzce spojenými, především u obojživelníků a plazů. Tato práce se dotýká několika témat, všech navazujících na schopnosti lovu u těchto zvířat. Vzorce chování při lovících pohybech byly zkoumány převážně u obojživelníků, často dohromady s reakcemi na různé vizuální stimuly. Prvním z cílů této práce bylo prozkoumat vzorce chování u žab a gekončíků nočních (Eublepharis macularius) v aréně a jejich podobnosti či rozdílnosti při lovu. Takové sekvence chování nejsou striktní a žádné ze zaznamenaných vzorců chování se nedalo nazvat univerzálním. Jenže ne všechno lovení kořisti probíhá vždy v klidném prostředí stálé arény, v přírodě může docházet k nejrůznějším změnám podmínek a stálosti terénu. Zvířata se musí někdy vyrovnávat s pasivními pohyby, které dokáží kompenzovat hlavou či očima pro zabránění degradace obrazu na sítnici. Schopnost takového vyrovnávání může ovlivňovat jejich schopnosti lovu, a proto se další část této práce zabývala vlivem kompenzačních dovedností na lov u žab při periodickém pohybu jejich podkladu, který jejich chování doopravdy ovlivnil a zpomalil celé ulovení. U žab má na lov rovněž vliv jejich dovednost lapit kořist za pomocí jazyka; někdy na dlouhé vzdálenosti a někdy na kratší. Jazykové elongace u žab jsou...
|
|
|
Ztráty vody výparem u gekonů rodu Paroedura
Myslíková, Tereza ; Starostová, Zuzana (vedoucí práce) ; Okrouhlik, Jan (oponent)
Udržování rovnovážného stavu tělních tekutin, zejména regulace ztrát vody výparem, je pro terestrické živočichy, včetně plazů, velmi důležitá. Největší podíl na celkových ztrátách vody výparem (TEWL) májí ztráty vody při dýchání a ztráty vody pokožkou. Z tohoto důvodu mohou ztráty vody výparem u plazů ovlivňovat především velikost těla, intenzita metabolismu a morfologie šupin pokrývajících tělo. Diplomová práce se zaměřuje na ztráty vody výparem u madagaskarských gekonů rodu Paroedura. Zástupci rodu Paroedura jsou pro tento výzkum vhodnou skupinou, protože se jedná o monofyletický rod s dobře podpořenou hypotézou o fylogenetických vztazích, která byla v této diplomové práci ještě doplněna a zároveň se jednotlivé druhy liší tělesnými rozměry a také preferencí habitatu. Cílem diplomové práce bylo zjistit, zda se zástupci rodu Paroedura liší v TEWL, jaký byl ancestrální stav TEWL u tohoto rodu a jaké morfologické nebo fyziologické faktory TEWL ovlivňují. Dalším cílem bylo přímo změření ztrát vody pokožkou. TEWL a intenzita metabolismu byly měřeny pomocí průtokové respirometrie. Výsledky ukazují, že zástupci rodu Paroedura se značně liší v hodnotách TEWL. Rekonstrukce ancestrálního stavu naznačuje, že původní hodnota TEWL byla poměrně vysoká. Většina, tedy 9 z 11 druhů zahrnutých do analýzy má TEWL...
|
|
|
Tělní povrchy plazů jako projekční plátna evoluce
Abramjan, Andran ; Frynta, Daniel (vedoucí práce) ; Rehák, Ivan (oponent) ; Šulc, Michal (oponent)
Dizertace se zabývá zejména zbarvením (a také ošupením) u vybraných druhů plazů a sleduje, jaké evoluční či ekologické souvislosti indikují vlastnosti těchto povrchových znaků. Hlavní tematické okruhy lze zhruba rozdělit na dvě skupiny: antipredační signály a efekty partenogeneze. Dominantní metodou, použitou ve většině studií je vizuální modelování. Práci tvoří následující případové studie. 1) Scinkové rodu Tiliqua používají v ohrožení svůj nápadně modrý jazyk k zastrašení potenciálních predátorů. Zjistili jsme, že jazyk má zároveň poměrně vysokou reflektanci v UV spektru, tedy v barvě často používané ještěry k vnitrodruhové komunikaci. Pomocí vizuálních modelů jsme zjišťovali, jak modrý jazyk vnímají soukmenovci a predátoři tilikvy (draví ptáci). V obou vizuálních modelech se UV-modrý jazyk jeví proti přírodnímu pozadí nápadnější, než jazyk růžový. V modelu soukmenovců se navíc jeho odstín částečně překrývá s odstíny UV-modrých skvrn, které jsou pohlavně selektovaným znakem u různých druhů ještěrek. UV-modrý jazyk tedy zřejmě přispívá k efektivitě deimatického signálu při antipredačním chování a nelze vyloučit ani jeho případnou roli ve vnitrodruhové komunikaci. 2) U gekončíka nočního (Eublepharis macularius) jsme detekovali UV reflektanci nepigmentovaných ploch kůže. Ty tvoří na ocase, kterým...
|
|
|
Metody asistované reprodukce u plazů
Kánská, Barbora ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Frýdlová, Petra (oponent)
Tato práce se zabývá metodami asistované reprodukce u plazů. Jelikož je klasicky popisovaná samostatná třída plazi (Reptilia) parafyletickým taxonem, jsou v práci pro úplnost zahrnuti i ptáci (Aves). Pro přehlednost jsou dále souhrnným pojmem "plazi" myšleny tradiční řády plazů (šupinatí, hatérie, želvy a krokodýli), kteří spolu s ptáky tvoří monofyletickou třídu Sauropsida. Vývoj metod asistované reprodukce je doposud soustředěn především na savce. Vzhledem k počtům ohrožených druhů mezi plazy a ptáky je však zřejmé, že je potřeba soustředit větší pozornost i na ně, protože metody asistované reprodukce mohou být jednou z cest k prevenci jejich extinkce. Tato práce pojednává o jednotlivých metodách. Odběr spermatu a jeho následné uchovávání představují první krok k úspěšné umělé inseminaci či in vitro oplození. Kryokonzervace a následná transplantace tkání vaječníků a varlat, která se již podařila u ptáků, představuje slibnou metodu pro konzervační programy u ohrožených druhů zvířat. Dále je krátce zmíněn chov zvířat v zajetí, což sice není metoda asistované reprodukce v pravém slova smyslu, ale díky ex situ chovnému programu byly například zachráněny populace hatérií na Novém Zélandu. Klíčová slova: asistovaná reprodukce, plazi, ptáci, odběr spermatu, uchovávání spermatu, umělá inseminace, in...
|
|
|
Sauroleishmania: jejich vývoj v přenašeči a v hostiteli
Tichá, Lucie ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent)
Leishmanie podrodu Sauroleishmania jsou parazity plazů, nejčastěji ještěrů, a nejsou patogenní pro člověka. Proto jsou opomíjenou skupinou a jejich životní cyklus nebyl dosud zcela objasněn. Přenášejí se zřejmě pozřením nakaženého přenašeče, za kterého jsou zpravidla považováni flebotomové rodu Sergentomyia (Diptera: Psychodidae). Sauroleishmanie jsou tradičně řazeny do skupiny Hypopylaria a k jejich vývoji by mělo docházet pouze v zadní části trávicího traktu flebotomů. Cílem této práce je především shrnout dosavadní známé poznatky o podrodu Sauroleishmania a objasnit některé otázky týkající se vývoje sauroleishmanií v přenašeči a hostiteli. První část experimentů se zabývala vývojem čtyř druhů sauroleishmanií ve vybraných druzích flebotomů rodů Sergentomyia a Phlebotomus. Schopnost nakazit některé flebotomy rodu Phlebotomus a vyvíjet v nich pozdní infekce byla prokázána u dvou druhů, Leishmania (S.) adleri a L. (S.) hoogstraali. Leishmania (S.) adleri se ve flebotomech Se. schwetzi, P. papatasi a P. sergenti vyvíjela hypopylárně, zatímco u P. argentipes, P. orientalis a P. duboscqi docházelo k anteriorní migraci leishmanií v trávicím traktu přenašeče (peripylární způsob vývoje). Tento způsob byl zaznamenán také při vývoji Leishmania (S.) hoogstraali v P. argentipes a P. orientalis. U obou dvou...
|
|
|
Multikomponentní signalizace u želv a šupinatých plazů
Brejcha, Jindřich ; Kleisner, Karel (vedoucí práce) ; Rehák, Ivan (oponent) ; Carazo, Pau (oponent)
Multikomponentní signály jsou komplexní podněty, sestávající se z mnoha součástí, vnímané pouze jedním smyslovým orgánem. Barevné vzory na tělech živočichů mohou fungovat právě jako multikomponentní signály. Tato práce zahrnuje výsledky studií zabývající se způsoby produkce barvy na povrchu těl želv a šupinatých plazů společně s poznámkami o relativistickém pojetí funkce takových barevných povrchů těl živočichů. Výsledky ukazují, že zbarvení želv, kterému byla do současnosti věnována pouze malá pozornost, je pod vlivem působení pohlavního výběru. Zbarvení želv je stejně jako zbarvení šupinatých plazů výsledkem upořádání různých typů pigmentových buněk v kůži. Želvy však mohou produkovat barvu svých těl také pomocí uspořádání vláken kolagenu v kůži, což je jev známý pouze u ptáků a savců. Mezi zkoumanými druhy se mechanismy produkce barvy povrchu těla výrazně liší, přestože jsou jednotlivé složky utvářející zbarvení mezi těmito druhy sdílené. Na příkladu polymorfních ještěrek je ukázáno, že kategorické rozdíly v barvě jednotlivých morf vznikají ve skutečnosti na základě kvantitativních rozdílů v obsahu jednotlivých pigmentů. Kvantita těchto pigmentů je však regulována dvěma konzervativními úseky DNA, které jsou sdílené mezi barevnými morfami napříč různými druhy. Želvy a plazi nabízejí užitečný...
|
|
|
Analýza trendů mezinárodního obchodu s plazy
BOHATÁ, Marie
Obchod s plazy reguluje Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES). Informace o těchto proběhlých obchodech jsou zaznamenávány do Obchodní databáze CITES. Cílem této práce bylo uspořádání údajů o obchodu s plazy z této databáze za období let 1975-2014 a jejich vyhodnocení. Práce byla zaměřena na objem obchodovaných exemplářů, zda pocházející z volné přírody či ze zajetí, a jejich forem. V práci bylo použito převedení exemplářů na ekvivalenty jednoho organismu, které sloužilo k lepšímu pochopení a orientaci v obchodovaných objemech.
|
|
|
Kognitivní schopnosti plazů a metody jejich výzkumu
Polonyiová, Alexandra ; Němec, Pavel (vedoucí práce) ; Landová, Eva (oponent)
Plazi jsou při výzkumu kognitivních schopností blanatých (Amniota) opomíjenou skupinou. Vzhledem k jejich fylogenetickým vztahům k ptákům a savcům jsou však poznatky o stavbě mozku a kognitivních schopnostech plazů důležité pro pochopení jejich evoluce u ostatních skupin amniot. V této práci shrnuji dostupnou literaturu o kognitivních schopnostech plazů, která se soustředí především na prostorovou orientaci, jako je orientace podle různých vizuálních vodítek a kompasu, asociativní učení, především vizuální diskriminaci a operantní podmiňování, a na sociální učení. Ukazuje se, že někteří plazi jsou schopni flexibilního chování a při vhodně zvolené metodice obstojí v celé řadě kognitivních úloh. Překvapivé jsou především schopnosti sociálního učení u solitérně žijících druhů. V práci je stručně zmíněna také velikost a stavba mozku plazů, který představuje neurální substrát pro tyto schopnosti. Klíčová slova: plazi, kognitivní schopnosti, velikost mozku, stavba mozku, prostorová orientace, asociativní učení, sociální učení
|
host ::
RSS.