|
|
Demokracie v Iráku?
Sedlářová, Barbora ; Barša, Pavel (vedoucí práce) ; Drahokoupil, Štěpán (oponent)
Práce "Demokracie v Iráku?" se zabývá potížemi při nastolování demokracie v Iráku mezi léty 2003 až 2010. Vychází ze dvou hypotéz. První hypotéza se týká příčiny těchto potíží. Předpokladem je, že jsou dány historicky - skutečností, že až do vzniku Iráku po 1. světové válce udržovala Osmanská říše fragmentaci do tří administrativně oddělených oblastí, v nichž žili šíc ité, sunnité a Kurdové. Britská kolonizace, ani postkoloniální autoritářský režim tuto etnicko-náboženskou rozdrobenost nepřekonaly. Druhá hypotéza se týká typu demokracie, kterou se postsaddámovské elity pokoušejí v Iráku (nepříliš úspěšně) nastolit. Předpokladem je, že se jedná o demokracii konsociační.
|
|
|
Přínos teorie konsociační demokracie pro Libanon
Coufal, Ondřej ; Říchová, Blanka (vedoucí práce) ; Gelnarová, Jitka (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá přínosem teorie konsociační demokracie pro Libanon v letech 1943 až 1975 a při následné rekonstrukci státu po občanské válce v roce 1989. Libanon se v roce 1943 poprvé stal nezávislým státem a jeho politický systém obsahoval prvky teorie konsociační demokracie nizozemského politologa Arenda Lijpharta. Ty byly přítomny, aby udržely systém stabilní i přes širokou náboženskou fragmentaci, která byla v Libanonu přítomna. Možnost účastnit se politického rozhodování dostaly všechny relevantní skupiny. Institucionální uspořádání tedy odpovídalo základním podmínkám konsociační demokracie, ale společnost byla rozdělena ideologicky a sociálně. Mezi muslimy se objevoval arabský nacionalismus, zatímco křesťané prosazovali spíše libanonský nacionalismus. Problémy přinášela i špatná socioekonomická situace, která znevýhodňovala spíše muslimy. Již takto složitou situaci stupňoval dlouhodobý arabsko-izraelský konflikt a s ním společná palestinská migrace na území Libanonu. Cílem této práce je zjistit, jak se elity s touto složitou situací v letech 1943 až 1975 vypořádaly, zhodnotit přítomnost prvků konsociační demokracie a jejich přínos.
|
|
|
Konsociační demokracie jako možné řešení politického uspořádání na Kypru
Gillern, Jan ; Říchová, Blanka (vedoucí práce) ; Schlosáriková, Eva (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá možností řešení kyperského politického uspořádání na principech teorie konsociační demokracie jak ji definoval Arend Lijphart. Obě ostrovní komunity se začaly vzájemně odcizovat především po vzniku nezávislého Řecka, který vedl k růstu řeckého nacionalismu na Kypru. Úspěchy Mustafy Kemala v Turecku po první světové válce pak naopak posilovaly národní vědomí turecké komunity. V roce 1960 byl na Kypru nastolen systém splňující veškeré parametry teorie konsociační demokracie, který se ale již během prvních tří let fungování stal zcela nefunkčním a četné krize vyústily téměř v občanskou válku. V práci argumentuji, že to byly nepříznivé podmínky pro konsociační demokracii, jak je definoval sám Arend Lijphart, které pád republiky zapříčinily. Práce také zkoumá, zda tyto nepříznivé faktory přetrvaly dodnes. Na kyperském vývoji od rozpadu republiky v 60. letech po současnost v práci popisuji, jak se tyto faktory vyvíjely. Jak ukázal můj výzkum, ke změně k lepšímu sice došlo, nicméně řada faktorů stále zůstává nepříznivá. Především zde chybí vůle elit po nastolení a udržení konsociačního řešení, což činí možnost stabilního řešení založeného na Lijphartově teorii velmi nepravděpodobnou.
|
|
|
Sunningdaleská dohoda: Pokus o konsociační řešení problémů v Severním Irsku a příčiny jeho selhání
Musilová, Karolína ; Říchová, Blanka (vedoucí práce) ; Fínková, Eva (oponent)
Bakalářská práce "Sunningdaleská dohoda: Pokus o konsociační řešení problémů v Severním Irsku a příčiny jeho selhání" zkoumá možnosti použití konsociačního modelu v Severním Irsku v první polovině 70. let 20. století. Dlouholeté spory mezi katolickou a protestantskou částí obyvatelstva vyvrcholily v 60. letech násilným konfliktem, který se britská vláda pokoušela řešit zavedením principu sdílení moci mezi katolíky a protestanty. Práce zkoumá, jak Severní Irsko naplňovalo principy konsociačního modelu definované nizozemským politologem Arendem Lijphartem a snaží se odpovědět na otázku, zda mělo toto řešení vůbec šanci uspět. V další rovině práce analyzuje, nakolik byl neúspěch uspořádání dán samotnou volbou konsociačního modelu. Výsledkem práce je zjištění, že podmínky Severního Irska jsou pro konsociační model spíše nepříznivé, což ale automaticky neznamená neúspěch. Ten byl dán tím, že nebyl respektován klíčový požadavek konsociační demokracie, kterým je snaha elit o zachování stávajícího systému a snaha udržet ho skrze spolupráci a kompromisní řešení problémů
|
|
|
Rozpad ČSFR a role politických elit v tomto procesu
Vimmr, Martin Kryšpín ; Říchová, Blanka (vedoucí práce) ; Švec, Kamil (oponent)
Tato práce se zabývá rolí politických elit v rozpadu ČSFR, kterou zkoumá v rámci teorie konsociační demokracie. Jedná se o komparativní případovou studii, ve které je srovnáván případ československé federace s konsociačnídemokracií jako ideálním typem. Práce sestává z teoretické a empirické části. V té první je hlouběji popsána konsociační teorie samotná a její vztah k problematice federalismu. V empirické části jsou hledána jednotlivá konsociační pravidla (velká koalice, menšinové veto, proporcionalita, segmentální autonomie a diskrétnost politiky) v československém politickém systému v období po volbách 1992. Hlavním důvodem proč stavět Československo do kontextu konsocionalismu je fakt, že sám autor této teorie Arend Lijphart označil Československo za učebnicový příklad tohoto konceptu. Existence jasně rozdělených segmentů v Československu je v práci dokazována pomocí stejné metody, kterou užívá Lijphart. Volební výsledky obou etnik - Čechů i Slováků - byly v letech 1990 a 1992 jasně oddělené. To znamená, že neexistovala strana, která by byla úspěšná v obou republikách současně, což dokazuje politickou vyhraněnost odpovídající segmentům. Většinu konsociačních pravidel se pak podařilo v československé federaci nalézt. Jedná se ovšem pouze o ta formálnější, která byla zajištěna hlavně federálním...
|
|
|
Konsocionalismus v praxi: případ Bosny a Hercegoviny
Fialová, Tereza ; Němec, Jan (vedoucí práce) ; Kuta, Martin (oponent)
Model konsociační demokracie, který byl v Bosně a Hercegovině zaveden, nefunguje ani po šestnácti letech tak, jak by měl. Po posledních parlamentních volbách, které v Bosně a Hercegovině proběhly v říjnu 2010, trvalo sestavení vlády šestnáct měsíců. Navíc Srbové vykazují od uzavření Daytonské dohody, která byla fakticky nadiktována mezinárodním společenstvím, separatistické tendence. Chorvaté nejsou spokojení s podobou Federace Bosny a Hercegoviny, kde žijí společně s Bosňáky. Požadují vytvoření třetí entity z oblastí, kde je jejich národ ve většině. Bosňáci chtějí naopak zemi směřovat k unitárnímu státu. Nejen tyto neshody brání efektivnímu fungování politického systému. Tato práce si klade za základní cíl analyzovat příčiny, které brání úspěšnému fungování konsociační demokracie v Bosně a Hercegovině.
|
host ::
RSS.