|
|
Stavební vývoj kostela Matky Boží před Týnem
Filipec, Marek ; Mudra, Aleš (vedoucí práce) ; Ottová, Michaela (oponent)
STAVEBNÍ VÝVOJ KOSTELA MATKY BOŽÍ PŘED TÝNEM Chrám Matky Boží před Týnem je bezpochyby nejdůležitější pražskou sakrální stavbou pravého břehu Vltavy. První zmínka o kostele v místech dnešní stavby pochází z roku 1274. Předcházel jí menší raně gotický kostel z přelomu 13. a 14. století. Impulzem k novostavbě bylo vyřešení sporu o patronátní právo ke kostelu mezi staroměstskými farníky z řad bohatého především německého patriciátu a Vyšehradskou kapitulou. Stavba začala kolem poloviny 14. století nejspíše směrem od západu k východu. Do roku 1380 byly alespoň částečně dokončeny chóry, sakristie a kostel mohl pomalu začít sloužit svému účelu. Dále pokračovala stavba poněkud pomaleji. Husitské boje potom stavbu přerušily téměř na čtyřicet let. Pokračovat mohla až v polovině 15. století, kdy konečně došlo k zastřešení a zaklenutí hlavní lodi. V nových poměr a postavení, přisuzujícím Týnskému chrámu přední místo mezi utrakvistickými kostely v zemi, posloužil dokončovaný západní štít kostela k reprezentaci českého "husitského" krále Jiřího z Poděbrad umístěním jeho sochy. Stavba byla definitivně zakončena vztyčením věží s balustrádou a originálním zastřešením. Nejdříve se ho dočkala věž severní roku 1466, jižní se podařilo dokončit až na začátku 16. století v letech 1506-1517. Stavba vychází jednak ze starší domácí...
|
|
|
Příběhy o skrytém umění (O výzdobě středověkých zvonů v Čechách)
Chvátal, Tomáš ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Ottová, Michaela (oponent) ; Kubík, Viktor (oponent)
Publikace "Příběhy o skrytém umění" pojednává o dosud jen málo známém odvětví středověkého výtvarného umění v Čechách - o výzdobě tehdejších zvonů. Jejím hlavním cílem je přiblížit toto neobvyklé a zajímavé téma jak odborníkům, tak i širší veřejnosti. Proto text sice obsahuje četné faktografické poznámky zrcadlící mnohaleté předchozí výzkumy, zároveň však svou esejistickou formou a dostatečným množstvím ilustrativních fotografií umožňuje snadné čtení a pochopení textu. Téma je zpracováno v devíti volně navazujících kapitolách, obsahujících vždy jeden z příběhů, které zvony svým vzhledem "vyprávějí". Čtenář se tak postupně seznamuje s důvody a funkcemi estetického pojetí zvonu, s vývojem a členěním zvonové výzdoby, se způsobem zhotovování výzdobných reliéfů, s jejich typologií i s obecnějšími kulturněhistorickými skutečnostmi, jež se v jejich přítomnosti a vzhledu zrcadlí. Velký důraz je kladen na hledání mezinárodních a mezioborových souvislostí: v případě nejrozšířenější sady českých zvonových reliéfů je například její původ vysledován až do vzniku v rakouském Judenburgu, kde je pro tyto formy zároveň nalezeno množství paralel v soudobém sochařství a malířství. Podobné vztahy jsou konstatovány i u dalších reliéfů, mnohdy mimořádně kvalitních, což může být cenným podnětem k revizi dosavadního přesvědčení o...
|
|
|
Příběhy o skrytém umění (O výzdobě středověkých zvonů v Čechách)
Chvátal, Tomáš ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Ottová, Michaela (oponent) ; Kubík, Viktor (oponent)
Publikace "Příběhy o skrytém umění" pojednává o dosud jen málo známém odvětví středověkého výtvarného umění v Čechách - o výzdobě tehdejších zvonů. Jejím hlavním cílem je přiblížit toto neobvyklé a zajímavé téma jak odborníkům, tak i širší veřejnosti. Proto text sice obsahuje četné faktografické poznámky zrcadlící mnohaleté předchozí výzkumy, zároveň však svou esejistickou formou a dostatečným množstvím ilustrativních fotografií umožňuje snadné čtení a pochopení textu. Téma je zpracováno v devíti volně navazujících kapitolách, obsahujících vždy jeden z příběhů, které zvony svým vzhledem "vyprávějí". Čtenář se tak postupně seznamuje s důvody a funkcemi estetického pojetí zvonu, s vývojem a členěním zvonové výzdoby, se způsobem zhotovování výzdobných reliéfů, s jejich typologií i s obecnějšími kulturněhistorickými skutečnostmi, jež se v jejich přítomnosti a vzhledu zrcadlí. Velký důraz je kladen na hledání mezinárodních a mezioborových souvislostí: v případě nejrozšířenější sady českých zvonových reliéfů je například její původ vysledován až do vzniku v rakouském Judenburgu, kde je pro tyto formy zároveň nalezeno množství paralel v soudobém sochařství a malířství. Podobné vztahy jsou konstatovány i u dalších reliéfů, mnohdy mimořádně kvalitních, což může být cenným podnětem k revizi dosavadního přesvědčení o...
|
|
|
Mistr zvíkovského oplakávání
Slávková, Gabriela ; Ottová, Michaela (vedoucí práce) ; Mudra, Aleš (oponent)
RESUME Autorka v bakalářské práci popisuje Mistra zvíkovského Oplakávání, jednoho z hlavních představitelů pozdně gotického sochařství, působícího v první čtvrtině 16. století v jihozápadních Čechách. Tato oblast - zmíněná v úvodu práce - byla v době pozdní gotiky velmi bohatá, díky Zlaté stezce vedoucí z Pasova. V této oblasti vlastnili velké pozemkové majetky významní čeští páni (Švihovští, Rožmberkové, aj.), o kterých je možné uvažovat jako o objednavatelích uměleckých děl, reprezentujících jejich rod a sídla. Cílem práce bylo vytvoření katalogu, a shrnutí dosavadní literatury. Jelikož Mistr zvíkovského Oplakávání nebyl znám do šedesátých let 20. století a některá jeho díla byla uváděna takřka od počátku tohoto století, bylo zapotřebí se zmínit se i o této literatuře. V průběhu práce se autorka často zmiňuje o Mistrovi žebráckého Oplakávání, kterému byla díla Mistra zvíkovského dříve připisována. V šedesátých letech historikové umění zjistili, že všechna díla Mistra žebráckého nesou sice společné znaky, ale v některých případech tak rozdílné, že je nemohl vytvořit pouze jeden umělec. Proto řezby byly rozděleny mezi anonymního Mistra žebráckého a Mistra zvíkovského, nazvaného podle reliéfu Oplakávání Krista ve zvíkovské kapli. Úvahám, zda toto rozdělení bylo správné či nikoli, se věnuje autorka v rozsáhlé...
|
|
|
Tři dřevořezby první třetiny 14.století
Uhrovič, Blahoslav ; Mudra, Aleš (vedoucí práce) ; Ottová, Michaela (oponent)
RESUMÉ Tři dřevořezby první čtvrtiny 14. století Madona ze Strakonic, Rouchovanská Madona i Svatá Dobrotivá představují jedny z nejvýznamnějších památek českého sochařství přelomu 13. a 14. století. Sochy patří do typové skupiny figur s otevřeným pláštěm, který vznikl v druhé polovině 13. století zřejmě v Paříži a rychle se rozšířil do Normandie, Burgunska, Lotrinska a přes Porýní dále na východ. Názory na datování Madony ze Strakonic se různí, ale nejčastěji se řadí do přelomu 13. a 14. století. Madona z Rouchovan je evidentně mladší než Madona Strakonická a spadá spíše až do první čtvrtiny 14. století. Co se týče datace Svaté Dobrotivé, můžeme se díky archivním záznamům opřít o rok 1327, přesněji řečeno před rok 1327. Podoba Svaté Benigny byla několikrát změněna, byla upravena polychromie a socha byla osazena korunkou a do rukou jí byla vložena palmová ratolest. Veškerou hmotnost soch vytváří plášť určující obrys. Drapérie je vertikální s mohutnými záhyby. Otázka slohových předloh je poněkud komplikovaná a názory badatelů se liší. Nejblíže pramenu Strakonické Madony je však socha neznámé světice s knihou v levém ostění západního portálu remešské katedrály, datovaná před polovinu 13. století. Madonu ze Strakonic zřejmě nelze klást do bezprostředního vztahu s Rouchovanskou Madonou, i když mají téměř stejná...
|
|
|
Trůnící Madona z Týnského chrámu
Turečková, Hana ; Ottová, Michaela (vedoucí práce) ; Royt, Jan (oponent)
- Resumé Hlavním úkolem této bakalárské práce je shromáždení starší literatury a prostudování literatury nové, souvisej ící s daným tématem a tvorící širší základnu pro lepší pochopení složité dejinné situace. Práce se soustredí na téma / sochy Týnské madony z oevru Mistra Týnské kalvárie a zabývá se predevším problémem její datace, která není jednoznacne urcená. Prední ceští badatelé se neshodnou na jejím datování kolem roku 1420. Tato datace je skupinou badatelu obhaj ována špickovou formální analýzou (Jaromír Homolka). Druhá skupina badatelu radí celek do konce tricátých let 15. století a využívá metodu kulturne-historickou (Milena Bartlová, Jirí významu), nebo že v ní byly zpracovány nové prvky, které formálne se výrazne neliší od madon ze strední Evropy, jež zustala bezvýhradne katolická. Fajt) . Dalším tématem této práce je obecný pohled na vývoj trunících madon se zamerením na socharskou produkci západu od pocátku produkce do 40. let 15. století. Tato práce má ambice na základe formální a stylové analýzy pomocí ikonografie a za použití metody komparace vytvorit širší základnu pro jasnej ší pohled na tak významné dílo, jako je Týnská Madona a zaradit je do evropského kontextu. Protože analogií pro sochu Trunící Madony z Týnského chrámu jsem našla ve stredoevropských sbírkách dost, není (z hlediska...
|
|
|
Základní fond středověkých rukopisů v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě
Říha, David Michal ; Kubík, Viktor (vedoucí práce) ; Ottová, Michaela (oponent)
Résumé Ve své práci jsem si dal za úkol revizi katalogu Doc. Antonína Friedla, který napsal pro výstavu iluminovaných rukopisů vyšebrodských. Výstava proběhla v roce 1965 v Českých Budějovicích. Také jsem zjistit v jakém stavu rukopisy jsou, jak je o ně postaráno. Zmíněný katalog mnou byl rozšířen o rukopisy kaligraficky zdobené. S laskavým svolením bratří cisterciáků z Vyššího Brodu mi to bylo umožněno a mohl jsem pracovat s rukopisy, které katalog obsahuje i s rukopisy jež jsem do katalogu zařadil. Středem mého zájmu je Vyšebrodská gigantická bible (sig. CLV - CLVIX). Výzdoba těl iniciál v Gigantické bibli využívá z části aditivní konstrukce z románské tradice a z části gotické uzavřené formy s orámovanou výzdobou vnějších polí včetně motivu kazetového rámu. Ve vnitřních polích jsou velmi často monstra utvářena dle pozdně románských schémat, avšak oproti tomu barevná škála je založená na kontrastu podle gotických vzorů. Celkově lze výzdobu Bible shrnout do motivického repertoáru kolísajícího mezi přejímanými ohlasy francouzských gotických rukopisů spojovaných s pozdně románskou tradicí středoevropské knižní malby končícího 13. století. U některých vyšebrodských svazků, zvláště pak u třetího svazku Vyšebrodské gigantické bible (CLVII), jak již upozornil A. Friedl, můžeme sledovat sled práce ve skriptoriu a...
|
|
|
Madona kláštera augustiniánů kanovníků v Třeboni
Hladká, Kateřina ; Homolka, Jaromír (vedoucí práce) ; Ottová, Michaela (oponent)
Madona kláštera augustiniánů kanovníků v Třeboni resumé Gotická opuková socha Panny Marie s Ježíškem z klášterního kostela sv. Jiljí v Třeboni vznikla pravděpodobně v posledním desetiletí 14. století jako dílo krásného slohu. Je připisována okruhu Mistra Krumlovské madony. Třeboňská madona zaujímá v krásném slohu důležité místo. Ukazuje fázi, kdy se sloh již dostává za svůj vrchol. V její kompozici se mísí vliv Madony z Krumlova a Madony z Vratislavi, které představují vrcholnou fázi krásného slohu. Na třeboňské soše však již pozorujeme jisté omezení prostoru, ztuhnutí a linearizaci forem, které jsou sice ještě v náznaku, ale v pozdějších dílech krásného slohu převládnou. Madoně velmi prospěla restaurace prováděná v 70. letech. Do té doby se totiž její kvalita skrývala pod silnými nánosy barevných vrstev z pozdějších přemaleb, které zakryly jemnou modelaci sochy. Zprvu byla pokládána za jedno z prvních děl krásného slohu (Jaromír Pečírka), později ji Albert Kutal označil za dílo některého z pomocníků Mistra Krumlovské madony. Karl Heinz Clasen jejího autora považoval za nejdůležitějšího následovníka Mistra krásných madon, zatímco Jaromír Homolka vyslovil možnost, že se jedná o repliku kvalitnější sochy, která se nedochovala. Kostel při klášteře augustiniánů kanovníků, v němž se madona nachází, byl dostavěn...
|
|
|
Vyšebrodský oltář
Zbuzková, Kamila ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Ottová, Michaela (oponent)
Resumé Bakalářská práce se zabývá Vyšebrodským oltářem - cyklem devíti christologických deskových maleb z poloviny 14. století, které byly (až do svého převozu do dnešní Národní galerie v roce 1938) uchovány v klášterní galerii ve Vyšším Brodě. Práce se nejdříve věnuje technickému popisu desek, stavu jejich zachování a provedeným restaurátorským pracím. Následuje formální popis jednotlivých desek, po kterém se práce zaměří na své hlavní téma. Tím je souhrn dosavadní literatury pojednávající o Vyšebrodském oltáři a rozebrání hlavních teorií o stěžejních otázkách spojených s tímto dílem (postavy objednavatele a autora či autorů desek, datace, místo původního určení a rekonstrukce původního uspořádání cyklu). Obecně uznávaná hypotéza mluví o uspořádání desek do čtvercového retáblu složeném ze tří řad po třech deskách. Zmíněny jsou však i další dvě teorie. Podle první byl cyklus určen a objednán Petrem I. z Rožmberka pro korunovaci Karla IV. českým králem roku 1347; desky měly být v řadě vedle sebe umístěny do katedrály Sv. Víta na Pražském hradě. Poslední prezentovaná teorie kombinuje oba předchozí názory a tvrdí, že desky byly uspořádány v jedné řadě na letneru oddělujícím chór mnichů a loď, nikoli však v chrámu sv. Víta, ale v klášterním kostele ve Vyšším Brodě. Jednotlivé teorie jsou podpořeny...
|
|
|
Olivetská hora u kostela sv. Mořice v Olomouci
Kaňková, Andrea ; Ottová, Michaela (vedoucí práce) ; Mudra, Aleš (oponent)
RESUMÉ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Téma: Olivetská hora u kostela sv. Mořice v Olomouci Řešitel: Andrea Kaňková Rok: 2009 Hlavním cílem této práce bylo shromáždit a systematizovat dostupné informace a dosavadní hypotézy týkající se pozdně gotického sousoší Olivetské hory od kostela sv. Mořice v Olomouci. Práce je strukturována tak, aby postihla co nejvíce možných aspektů tohoto uměleckého díla a nezaměřuje se tedy pouze na jednu oblast, ale snaží se zprostředkovat co nejkomplexnější pohled. Na začátku práce je kladen důraz na faktografický základ v podobě popisu sousoší a výsledků jeho restaurátorského průzkumu. Dále je představen vývoj dosavadního uměleckohistorického bádání, které se odehrávalo především na poli formální analýzy díla a jehož výsledkem je v současnosti přesvědčivé datování díla do druhé čtvrtiny 15. století. Následující kapitoly pak zpracovávají podněty z nejnovější literatury a zaměřují se na oblasti čerstvě otevřené, jako je hledání možného objednavatele díla, původní vzhled, kompozice a umístění sousoší a doposud nejvíce opomíjená ikonografie. Z těchto otázek je blíže rozebírána problematika původního umístění a kompozice díla. Základem pro řešení této problematiky se staly výsledky restaurátorského průzkumu a pokusy restaurátora o objasnění původní kompozice. Z takto raného období není dochováno...
|
host ::
RSS.