|
|
Preventivní význam facilitační terapie u nemocných s roztroušenou sklerózou mozkomíšní (se zaměřením na vybrané hormony)
Angelová, Gabriela ; Řasová, Kamila (vedoucí práce) ; Hagovská, Magdaléna (oponent) ; Ehler, Edvard (oponent)
Fyzioterapie má potenciál zasahovat přirozenými podněty do neuroendokrino- imunitního systému, a regulovat tak složité neuroimunitní děje v centrálním nervovém systému. Možnost ovlivňovat cíleně imunitní a endokrinní systém prostřednictvím fyzické aktivity a fyzioterapie by mohlo zpomalit progresi onemocnění, zefektivnit terciární prevenci rozvoje klinických projevů onemocnění, disability, ztráty soběstačnosti a zlepšit kvalitu života nemocných. Doposud bylo zrealizováno pouze několik pilotních projektů. Jedním z nich byla naše předchozí studie, která ukázala možnost modulovat imunitní a endokrinní systém pomocí metody Motorické programy aktivující terapie - fyzioterapeutické metody využívající neurofyziologických poznatků (patří do kategorie neuroproprioceptivní "facilitace a inhibice"). V této studii jsme zvýšili počet účastníků a zařadili další fyzioterapeutickou metodu ze stejné kategorie, Vojtovu reflexní lokomoci. 44 nemocných s roztroušenou sklerózou mozkomíšní bylo náhodně rozděleno do dvou skupin. Každá podstoupila jiný druh dvouměsíční ambulantní neuroproprioceptivní "facilitační a inhibiční" fyzioterapie (Motorické programy aktivující terapii a Vojtovu reflexní lokomoci). Během následujících dvou měsíců účastníci pokračovali v autoterapii. Primárně jsme sledovali vliv na hladinu...
|
|
| |
|
|
Gametogeneze a oplodnění u člověka
Crhová, Michaela ; Pavlasová, Lenka (vedoucí práce) ; Ehler, Edvard (oponent)
Cílem bakalářské práce je seznámení se s tématem gametogeneze a oplodnění u člověka. Byla provedena rešerše dostupné literatury. Práce stručně vysvětluje buněčný cyklus a typy buněčného dělení. Zaměřuje se především na meiózu neboli redukční dělení, které je nezbytnou součástí pohlavního rozmnožování a zajišťuje přežití druhu. Detailně popisuje průběh tohoto dělení a vysvětluje mechanismus vzniku geneticky odlišných buněk. Buňky vznikající meiózou se nazývají gamety, jinak označované jako zárodečné buňky. Jejich produkce je základní podstatou pohlavního rozmnožování. Předkládaná práce přibližuje téma v kontextu evoluční biologie a vysvětluje jeho význam pro život na Zemi a pro přežití druhu. Hlavním tématem práce je vznik a dozrávání zárodečných buněk u člověka. Pro tento proces se běžně používá termín gametogeneze. Poskytuje ucelený popis pohlavního systému obou pohlaví a postupného dozrávání zárodečných buněk v gonádách až po vznik zralých pohlavních buněk u muže a ženy. Věnuje se stavbě obou gamet - spermie i vajíčka a významu jejich jednotlivých částí pro správný průběh oplodnění. Rozebírá jednotlivé cykly umožňující dozrávání ženských pohlavních buněk a jejich vzájemnou provázanost. V kontrastu k této periodicitě je dále vysvětleno plynulé dozrávání pohlavních buněk u muže. Práce poskytuje...
|
|
|
Porodní poranění plexus brachialis
Mencl, Libor ; Haninec, Pavel (vedoucí práce) ; Rokyta, Richard (oponent) ; Ehler, Edvard (oponent)
SOUHRN Porodní paréza brachiálního plexu se vyskytuje v 0,15 až 3 případech na 1000 živě narozených dětí. Hybnost horní končetiny se u většiny dětí spontánně upraví, ale u 20 - 30% dětí zůstává těžký reziduální deficit. Dystokie ramének, makrosomie a instrumentální porod představují největší rizika vzniku poranění, naopak porod Císařským řezem a porod dvojčat se zdá být protektivní. Výsledné poranění může být v rozsahu neurapraxie nebo axonotmese, které se spontánně upraví, nebo neurotmese či avulze kořene, kde spontánní reinervace není možná. Klinická manifestace těchto poranění je v počáteční fázi stejná a znesnadňuje tak jejich rozlišení. V současné době není k dispozici žádný klinický nebo elektrofyziologický test či zobrazovací metoda, která by dokázala v raném věku tyto stupně poranění nervu odlišit. Základem správné indikace a konečného rozhodnutí o operaci je klinické vyšetření. To je na rozdíl od dospělých pacientů u nespolupracujícího dítěte obtížné a hodnocení hybnosti a svalové síly je pomocí běžně používaných stupnic nevhodné. Jako nejužitečnější se zdá být škála AMS, které je schopná jednoduchým sledováním dítěte rozlišit i malé změny v pohybu. Elektrofyziologické vyšetření používané u poúrazových stavů dospělých k objektivizaci stupně poškození nervu je u dětských pacientů s unikátní...
|
|
|
Patofyziologické mechanismy u idiopatické skoliózy
Boček, Václav ; Štětkářová, Ivana (vedoucí práce) ; Beneš, Vladimír (oponent) ; Ehler, Edvard (oponent)
Patofyziologické mechanismy u idiopatické skoliózy Neurofyziologie kortikálních a míšních inhibičních dějů a myogenních aspektů idiopatické skoliózy Autor: MUDr. Václav Boček Školitel: prof. MUDr. Ivana Štětkářová, CSc. ÚVOD: Adolescentní idiopatická skolióza (AIS) představuje nejčastější skeletální deformitu páteře, přesto zůstává její etiologie nejasná. Příčiny jsou spatřovány lokálně, na úrovni páteře a paraverterbrálního svalstva, tak celkově - přes endokrinní systém (melatonin, leptin), smyslové vnímání (vestibulární aparát, narušený obraz vlastního těla) až po chybné nastavení motorické kůry vlivem narušené senzorimotorické integrace. Doposud nebyla věnována dostatečná pozornost centrálním inhibičním dějům. CÍL: Naše práce se zaměřila na lokální změny na úrovni paraspinálního svalstva a centrální inhibiční mechanismy v mozkové kůře a míše. PACIENTI A METODY: Porovnávali jsme nálezy u pacientů s AIS a zdravých kontrol. Na úrovni paraspinálního svalstva jsme u pacientů s AIS provedli vyšetření paravertebrálních svalů za pomocí jehlové EMG, dále byly hodnoceny svalové biopsie, odebírané v průběhu korekčních operací. Pomocí kožní periody útlumu jsme studovali protektivní inhibiční mechanismy na úrovni míchy. Kortikální excitační a inhibiční děje jsme měřili metodami transkraniální magnetické...
|
|
|
Prognostic and predictive biomarkers of glial tumors of the central nervous system in the context of personalized medicine
Polívka, Jiří ; Tonar, Zbyněk (vedoucí práce) ; Holubec, Luboš (oponent) ; Ehler, Edvard (oponent)
Gliální nádory, také nazývané gliomy, představují největší skupinu primárních malignit centrálního nervového systému. Gliomy stále zůstávají ve většině případů nevyléčitelným onemocněním, které v průběhu času progreduje postupně z nižších stupňů malignity k více agresivním nádorům. To vede k významnému zhoršení klinického stavu pacienta a nakonec k jeho úmrtí. V poslední době došlo v neuroonkologii k významnému rozšíření znalostí o vzniku a vývoji nádorového onemocnění na úrovni genetické i epigenetické. Nové prognostické a prediktivní molekulárně genetické biomarkery mohou být využity pro lepší diagnostiku, pro přesnější posouzení pacientovy prognózy, nebo pro lepší výběr léčby a predikce terapeutické odpovědi. Pohled na klasifikaci nádorů centrálního nervového systému založené na pouhém histopatologickém určení diagnózy se v současné době významně mění. Implementace molekulárně genetických biomarkerů přináší zpřesnění diagnózy mnoha typů nádorů. V této práci jsou diskutovány nové poznatky z molekulární genetiky gliomů společně s výsledky klinických studií zahrnujících důležité biomarkery těchto nádorů. V první studii byla zkoumána mutace genu izocitrát dehydrogenázy 1 (IDH1) R132H v nádorové tkáni získané od nemocných s multiformním glioblastomem a výsledky byly korelovány s klinickými...
|
|
|
Adaptační mechanizmy nervového systému po chronickém inzultu a jeho klinické výstupy
Vaško, Peter ; Štětkářová, Ivana (vedoucí práce) ; Bojar, Martin (oponent) ; Ehler, Edvard (oponent)
Souhrn V posledních letech dochází k výrazným pokrokům v terapii a diagnostice neurologických onemocnění a to včetně úrazů mozku a míchy. Přesto zůstává nervový systém ve spleti jeho početných zpětnovazebných okruhů od periferie přes míchu až po mozek nedostatečně probádanou strukturou. Po závažnějších inzultech periferního či centrálního nervového systému často dochází k nedokonalé reparaci a tím k špatnému výslednému funkčnímu stavu. To pro naše pacienty nezřídka znamená smířit se s trvalými následky. Je to způsobeno omezenou možností regenerace nervového systému. Při inzultu jsou narušeny fyziologické okruhy a neuronální sítě. V naší práci jsme se pokusili pomocí neurofyziologických metod lépe objasnit funkce různých adaptačních mechanizmů nervového systému na úrovni míchy a periferie. Zamýšleli jsme se zejména nad určením úlohy míšních inhibičních okruhů a jejich aferentních a eferentních drah, které jsou aktivovány u akutní i chronické léze. Chtěli jsme zjistit jejich význam pro případnou reparaci nervové tkáně, kdy se mohou objevit nové náhradní funkční mechanismy. Náš výzkum se týkal několika témat, která nebyla doposud publikována. Konkrétně jsme se zaměřili na sledování míšního inhibičního reflexu - kožní periody útlumu - v rozličných podmínkách, a to od fyziologických, kde jsme zkoumali vliv...
|
|
|
Vymezení end-to-side anastomózy ve vztahu k ostatním neurotizačním technikám při rekonstrukci plexus brachialis a vliv lokálně aplikovaného VEGF na regeneraci periferního nervu
Kaiser, Radek ; Haninec, Pavel (vedoucí práce) ; Zvěřina, Eduard (oponent) ; Ehler, Edvard (oponent)
Poranění pažní pleteně nabývá na významu jak pro jeho vzrůstající incidenci (vyšší přežívání pacientů po polytraumatech), tak pro větší úspěchy s operační léčbou. V poslední době se navíc dostává do popředí i problematika perinatálních poranění. Tato oblast čeká na další výzkum zejména v rovině indikačních kritérií a hlavně na lepší informovanost odborné věřejnosti o možnostech chirurgické léčby u těchto pacientů. Velká část poraněných elementů plexus brachialis je řešena přenesením dárcovského nervu na příslušného příjemce, tzv. neurotizací. V poslední době se ukazuje, že může mít dokonce lepší výsledky než sutura proximálních částí pleteně pro její hlavní přednost, kterou je možnost sutury co nejblíže cílovému svalu. Kvůli chybění větších randomizovaných studií zůstává nadále nejasné, který dárce je lépe využitelný pro daného příjemce. Začátkem 90. let byla znovuobjevena end-to-side anastomóza (ETS) a popsána tzv. Oberlinova technika (OT). Jsou použitelné pouze u Erbovy obrny, kdy je zachována dolní část pažní pleteně a tím i n. ulnaris a medianus. Podkladem efektu ETS anastomózy je kolaterální dělení axonů jakožto jeden z hlavních projevů neuroplasticity. Tato metoda je předmětem mnoha teoretických prací, mj. i pro stále neuzavřenou diskuzi na téma nutnosti poranění nervových obalů (vytvoření...
|
|
|
Neurální a genetická podstata epilepsie
Figelová, Tereza ; Ehler, Edvard (vedoucí práce) ; Pavlasová, Lenka (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá neurální a genetickou podstatou epilepsie, řeší rozdělení epileptických záchvatů, jaké geny mají vliv na epilepsii a spojení epilepsie a nervové soustavy. Práce je rešeršního typu, vychází z publikovaných vědeckých knih a z údajů zveřejněných z jednotlivých nemocnic. Svým zaměřením se dostává od obecných projevů až na buněčnou úroveň problému, což je nezbytně nutné k objasnění epileptických principů. Dále se zabývá genetickou podstatou epilepsie, jak je to vlastně s dědičností této choroby a podrobněji se zde zabývá časnou infantilní epileptickou encefalopatií. Na začátku práce jsou obecné informace o epilepsii. Dále se zabývá mechanismy, které ovlivňují vznik epilepsie. Zmiňuje se o strukturách v mozku spojených s epilepsií. A na závěr se věnuje genetické podstatě epilepsie. K této práci byla vytvořena brožura, kde se nachází základní informace o epilepsii, první pomoc při záchvatu a je zde v bodech rozebrána časná infantilní epileptická encefalopatie.
|
|
| |
host ::
RSS.