|
|
Přestavby dentálního fenotypu hrabošů v průběhu současného glaciálního cyklu
Putalová, Tereza ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Kuneš, Petr (oponent)
Technikami detailní morfometrické analýzy byl zpracován rozsáhlý soubor dentálního materiálu hrabošů ze tří vrstevných sledů zachycujících poměry v závěru posledního glaciálu a v počátečních úsecích holocenu (35 - 8 ky B.P.). Hlavní pozornost byla věnována fosilnímu záznamu lokality Býčí skála, dokumentujícímu úsek dramatických přestaveb společenstev na hranici pleistocen/holocen (12,4-8,4 ky BP) s mimořádným rozlišením. Bylo ukázáno, že souběžně se změnami struktury společenstev dochází u všech sledovaných druhů hrabošovitých k různým přestavbám fenotypových charakteristik. Přes druhově specifické odlišnosti je obecným trendem radikální změna fenotypové dynamiky v závěru mladšího dryasu a na počátku preboreálu (11.7-11 kyBP). Neméně výrazný předěl fenotypového vývoje nastává pak v závěru preboreálu a počátkem boreálu, v úseku charakterisovaném nejvyšší intensitou změn ve složení společenstev a přestavbě environmentálních charakteristik. Druhy Clethrionomys glareolus, Microtus arvalis, M.agrestis a Arvicola terrestris, tvořící jádro společenstev preboreálního úseku, vykazují během preboreálu (ll-9,3 ky BP) výrazné fluktuace abundančních i fenotypových charakteristik související pravděpodobně s opakovanými invazemi genotypově odlišných populací. Klíčová slova: Paleontologie, evoluce, hraboši, zuby,...
|
|
|
Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonides) ve střední Evropě: historie šíření a stav znalostí
Pyšková, Klára ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Vohralík, Vladimír (oponent)
Práce pojednává o psovité šelmě, psíku mývalovitém (Nyctereutes procyonoides), zavlečené do velké části Evropy. Popisuje její rozšíření v původním a invadovaném areálu, historii zavlékání, ekologii a sociální chování a impakt v nepůvodní oblasti. Shrnuje současné dostupné poznatky s důrazem na oblast střední Evropy. Původní areál výskytu psíka mývalovitého je ve východní Asii. Zvířata začala být v první polovině 20. století dovážena na kožešinové farmy do evropské části tehdejšího Sovětského svazu a následně vypouštěna do přírody za účelem lovu; během následujících 50 let kolonizoval psík mývalovitý území o rozloze 1,4 milionu km2 . Dnes je v mnoha zemích Evropy běžnou zdomácnělou šelmou. K úspěchu v invadovaném areálu mu napomohlo mnoho faktorů, například oportunistická potravní strategie a schopnost přizpůsobit se různým habitatům, opakované a četné introdukce během dlouhého období, zajišťující vysokou genetickou variabilitu, schopnost zimovat, nízký počet predátorů, tendence kočovat, někdy na poměrně veliké vzdálenosti, a vysoká vnitrodruhová tolerance. Ekologický i ekonomický impakt psíka mývalovitého je pravděpodobně poměrně nízký, nejnebezpečnější je přenos infekčních onemocnění, zejména vztekliny.
|
|
|
Mikromorfologie sklovinového pláště tribosfenické stoličky
Hanousková, Pavla ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Robovský, Jan (oponent)
Tribosfenická stolička představuje ancestrální typ savčího zubu, fylotypické stadium dentální evoluce této skupiny. Mikroarchitektura sklovinového pláště tohoto zubního typu byla však dosud studována jen ve velmi omezené míře, shrnující sdělení se omezují na předpoklad, že jde o souvislý pokryv tvořený jednoduchou prismatickou sklovinou radiálního uspořádání. Předložená práce testuje tento předpoklad podrob- ným srovnávacím studiem poměrů u osmi modelových druhů řádů Chiroptera, Afro- soricida, Eulipotyphla (Erinaceomorpha) a Eulipotyphla (Soricomorpha). Zvláštní po- zornost byla věnována skupině Soricidae, představující nejodvozenější recentní skupinu s tribosfenickou organizací chrupu. Výchozí technikou srovnání je detailní elektron- mikroskopická (SEM) analýza standardizovaných příčných řezů hlavními strukturními elementy tribosfenických molárů, u Soricidae doplněná o analogické analýzy poměrů spodního řezáku, který je nejodvozenějším zubem dentice. Výsledky doložily přítomnost shodných úprav sklovinového pláště vázaných na tri- bosfenický rozvrh (heterotopie síly sklovinového pláště s alternací silné skloviny a úseků zcela bez skloviny na hranách skusných hřebenů, prismatická sklovina radiálního uspořádání jako výchozí produkt amelogenetické aktivity), proti očekávání však ukázaly značné...
|
|
|
Archeozoologická analýza unětické kultury: aplikace alternativních technik
Trojánková, Olga ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Kovačiková, Lenka (oponent)
Práce shrnuje výsledky komplexního zpracování archeozoologického inventáře sídliště únětické kultury ve Vlíněvsi (starší doba bronzová, střední Čechy). Bylo analyzováno celkem 5325 kosterních pozůstatků, 903 bylo určeno a použito k dalším analýzám. Byla zhodnocena taxonomická skladba souboru se zřetelnou dominancí domácích savců, ostatní skupiny (celkem 7 druhů divokých savců) byly zastoupeny jen nižším podílem nálezů. Aplikace analýzy zubního mikrobrusu a analýzy stabilních izotopů, u nás poprvé použitá u nálezů fauny v kontextu poneolitického úseku pravěku, specifikovala charakter potravní základny chovaných zvířat na travnatá společenstva, vyloučila významnější podíl C4 rostlin a lesní pastvu. Vysoký porážkový věk turů a bimodalita porážkové křivky ovce s kohoutkovou výškou odpovídající plemenům rozšiřovaným v průběhu doby bronzové s ohledem na produkci vlny dokládají tendence ke kombinovanému využívání domácích zvířat, se zvýšeným zřetelem kladeným na sekundární produkci - mléko a vlnu. Předložené výsledky jsou v této souvislosti významné tím, že naznačují tyto skutečnosti již pro úsek starší doby bronzové. V souladu s poměry na jiných nalezištích únětické kultury, ukazují výsledky předložené práce, že se lov divokých zvířat jako zdroj živočišné potravy oproti využívání domácích zvířat...
|
|
|
Systematika pochvorepovitých netopýrů (Emballonuridae) Starého světa
Uvizl, Marek ; Benda, Petr (vedoucí práce) ; Horáček, Ivan (oponent)
Čeleď Emballonuridae je jednou z 18 čeledí řádu letouni (Chiroptera) a je charakteristická štíhlým ocasem pronikajícím skrz interfemorální membránu na její dorzální straně a to přibližně v polovině její délky. Dalším, neméně důležitým znakem je absence článků prstů v druhém prstu horní končetiny, kde je dobře vyvinuta pouze záprstní kůstka. U některých druhů je rovněž charakteristická přítomnost radio-metakarpálního vaku a hrdelního váčku. Zástupci této čeledi jsou rozšířeni cirkumtropicky a náležejí do dvou podčeledí, Taphozoinae a Emballonurinae, které dohromady obsahují 14 rodů a 49 druhů. Podčeleď Emballonurinae se navíc podle geografického rozšíření dělí na dva triby, Emballonurini a Diclidurini. Zástupce tribu Diclidurini najdeme pouze v Novém světě a netopýři z tribu Emballonurini žijí naopak pouze ve Starém světě. Nikde jinde nenalezneme ani zástupce podčeledi Taphozoinae, která zahrnuje dva rody, Taphozous a Saccolaimus. Tribus Emballonurini zahrnuje rody Coleura, Emballonura, Mosia a Paremballonura a zbývajících osm rodů spadá do tribu Diclidurini. V palearktické oblasti se z těchto dvou starosvětských skupin vyskytují pouhé tři druhy, kterými jsou Taphozous nudiventris a Taphozous perforatus z podčeledi Taphozoinae a Coleura afra z tribu Emballonurini. Všechny tři druhy spojuje rozšíření na jihu...
|
|
|
Společenské implikace myrmekologie mezi Aldrovandim a Wilsonem
Hampl, Petr ; Komárek, Stanislav (vedoucí práce) ; Horáček, Ivan (oponent) ; Bezděčková, Klára (oponent)
Předložená práce se zabývá dějinami myrmekologie od doby působení Ulisse Aldrovandiho až k pracím Edwarda O. Wilsona ve 20. století. Zčásti jsou pojednány též nejstarší zmínky o mravencích v antice a středověku. Důraz je kladen na obecný obraz mravenců u každého z autorů a na zmapování dobových představ o sociálním hmyzu. Práce ukazuje, že obraz mravence vždy souvisel s dobovou představou o lidské společnosti a člověku jako takovém. Myrmekologie byla po celé své dějiny silně ovlivněna antropomorfizací, neboť obraz mravence byl odvislý od společenského uspořádání, politického systému a názoru na lidskou přirozenost. Na druhé straně ovšem také myrmekologie pomáhala utvářet obraz člověka, neboť závěry z myrmekologických prací byly přenášeny na člověka. Docházelo tedy k vzájemnému ovlivňování entomologie antropologií a naopak. V antice byli mravenci viděni v zásadě jako rolníci, pozorovány byly pouze druhy zrnojedů, jak pracují na poli, chodí na trhy či slaví slavnosti. Středověký obraz mravence silně vycházel z antiky, ale přidal morální a náboženské podobenství a z mravence udělal obraz Boží prozřetelnosti, dobroty, skromnosti a pracovitosti. Novověcí autoři tento obraz obohatili o velké stavitelské schopnosti mravenců, občanská řemeslná povolání a diskuse o jejich inteligenci. V devatenáctém století...
|
|
|
The ecological and ethological significance of felid coat patterns (Felidae)
Jaroš, Filip ; Komárek, Stanislav (vedoucí práce) ; Horáček, Ivan (oponent) ; Weber, Andreas (oponent)
Předkládaná práce zkoumá různé teorie o významu zbarvení kočkovitých šelem. Většina hypotéz je založena na teorii adaptivního zbarvení. Obecně se má za to, že vzory na kůži kočkovitých šelem plní funkci agresivní krypse. Raná svědectví o kryptické funkci zbarvení koček poskytují přehled o historii zkoumání této problematiky. Další možné adaptivní funkce zbarvení (vnitrodruhová komunikace, termoregulace) doplňují přehled hypotéz; zvláštní pozornost je věnována výzkumu, který dokládá, že skvrnitá srst levharta (Panthera pardus) pravděpodobně slouží jako rozpoznávací znak pro jeho kořist. V další fázi jsou některé z hypotéz testovány statistickými prostředky. Problém je zjednodušen na hledání korelace mezi příslušnou kategorií vzoru (např. skvrny, pruhy) a typický habitat daného druhu kočkovité šelmy (např. les, traviny). Za účelem korekce fylogenetických vztahů je použit Pagelův test pro korelované změny. Kromě obecně uznávaných hypotéz je zkoumána validita tvrzení, že zbarvení juvenilních jedinců plní funkci ochranné krypse. V závěrečné části je problém zbarvení kočkovitých šelem zahrnut do obecného rámce teoretické biologie. Kromě převažující (neo)darwinistické perspektivy na zbarvení živočichů je detailně diskutována Hingstonova teorie konfliktu barev a Portmannova estetická morfologie. Je ukázáno, že...
|
|
|
Početnostní trendy a areálová dynamika netopýřích populací Evropy.
Žabková, Klára ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Lučan, Radek (oponent)
Literární rešerše sumarizuje dostupná data o početnosti netopýrů střední Evropy, zejména České republiky. Populace netopýrů jsou zpravidla dynamické, což je dáno vysokou citlivostí na změny prostředí, ve kterém žijí. Velkou část těchto změn má na svědomí člověk, a to mimo jiné svými zásahy do krajiny a intenzifikací zemědělství, či rušením netopýrů v období zimování. Další možnou příčinou rozsáhlých změn početnosti a areálové distribuce jsou klimatické změny. To je podpořeno rozšířením areálu výskytu mediteránního druhu Hypsugo savii na Moravu. V rešerši se zabývám možnými příčinami drastického úbytku druhu Rhinolophus hipposideros v 70. letech, který byl jedním z hlavních důvodů vzniku monitorovacích programů probíhajících po celé Evropě. V Československu byl k roku 1969 zahájen projekt ,,Sčítání netopýrů v zimovištích ČR", který poskytuje data významná i na evropské úrovni. Dále porovnávám různé metody monitoringu netopýrů, protože žádná metoda není vzhledem k různým behaviorálním návykům druhů univerzálně použitelná pro všechny druhy a ve všech situacích. Jako nejvýhodnější se jeví sčítání netopýrů v zimovištích, úspěšně aplikované například u Rhinolophus hipposideros, Myotis myotis či Plecotus spp. K odhadu počtu jedinců na lokalitách se využívají statistické metody, z nichž se jako nejvhodnější jeví...
|
|
| |
|
|
Phylogeny of the genus Helix (Mollusca: Gastropoda: Helicidae)
Korábek, Ondřej ; Juřičková, Lucie (vedoucí práce) ; Horáček, Ivan (oponent)
Rod Helix zahrnuje velké suchozemské plže rozšířené od Francie po Írán a v severní Africe. Někteří z nich mají úzkou vazbu na člověka - žijí synantropně nebo se sbírají a jí. Rod je nejvíce diverzifikovaný ve východním Středomoří. Taxonomie rodu dnes prochází revizí založenou na morfologii, molekulární studie je nezbytná jako kontrola této revize. V této práci prezentuji první fylogenetická data pro rod Helix, zahrnující téměř všechny nyní rozeznávané druhy. Používal jsem vzorky z různých zdrojů, včetně sušených těl a zbytků tkání. Sekvenoval jsem dva široce používané mitochondriální markery (16S a COI). Pozice rodu v rámci čeledi Helicidae z těchto dat nelze určit. Rod by měl být vymezován úzce, bez rodů Maltzanella, Cantareus, Cryptomphalus a Lindholmia. Nepotvrdila se dělení do podrodů tak, jak je dosud navrhovali různí autoři, s výjimkou delení na nominotypický podrod Helix a podrod Pelasga. Vztahy mezi druhy a skupinami druhů nebyly dobře rozřešeny. Výsledky většinou podporují vymezení druhů nově navrhované na základě morfologie. Některé druhy mohou být velmi variabilní ve znacích na ulitě, neboť několik taxonů se zvláštní morfologií zřejmě patří dovnitř šířeji rozšířených druhů. V několika málo případech, např. u H. asemnis, by mohlo být užíváno jemnější dělení na druhy, několik změn v druhovém...
|
host ::
RSS.