|
| |
|
| |
|
|
Vyšší člověk a jeho význam v Nietzscheho filosofii
Jánošová, Simona ; Marek, Jakub (vedoucí práce) ; Chavalka, Jakub (oponent)
Cílem této práce je objasnění charakteru vyššího člověka, podmínek a průběhu jeho stávání se vyšším člověkem, v neposlední řadě také jeho vztahu k člověku nižšímu a jeho významu v rámci celku Nietzscheho filosofie. V rámci práce předkládám interpretaci, která spatřuje hlavní znaky vyššího člověka v jeho síle, vůli, kreativitě, vztahu k utrpení a potřebě překonávání odporu. Samotné stávání se vyšším člověk (tzv. rozkvět) práce definuje jakožto proces sebe-stvoření ve smyslu utvoření sebe sama v souladu s vlastní podstatou a realizací dosud dřímajícího potenciálu. Realizace uskutečněného vyššího člověka pak spočívá v sebe- uskutečňování a neustálém sebe-překonávání, které umožňuje vyššímu jedinci zvyšovat svou vůli k moci. Význam vyššího člověka v celku Nietzscheho filosofie práce interpretuje jako zasluhující se o rovnováhu ve společnosti a rozvoj společnosti směrem k velikosti. V závěru práce spatřuje Nietzscheho filosofii jako primárně pro-lidskou a zasazující se o realizaci autenticity člověka vůbec, přičemž právě vyšší člověk je plně autentickým. Klíčová slova: vyšší člověk, velikost, nižší člověk, rozkvět, sebe-tvorba, morálka
|
|
|
Hegelovský proud v československé filosofii 60. let aneb sonda do československé marxistické filosofie na motivu práce
Hanovská, Lenka ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Chavalka, Jakub (oponent) ; Marek, Jakub (oponent)
Práce se zabývá československou filosofií v období 60. let 20. století. Neomezuje se přitom na její historický popis, ale pokouší se proniknout do čs. myšlení zevnitř a promýšlet jeho významné kategorie. Soustřeďuje se na kategorii práce jako ústřední marxistickou kategorii a zkoumá, jak se v různých směrech čs. filosofie pojednávala. To dává těmto směrům vystoupit v jejich různosti i stejnosti. Zejména potom práce zkoumá, jak kategorii pojednával tzv. hegelovský proud neboli filosofové praxe, kteří motiv uchopovali v návaznosti na německou klasickou filosofii. Tito kladli důraz na práci jako formu předmětné tvorby skutečnosti, akcentovali autentický životní postoj charakteristický jednotou teorie a praxe, zdůrazňovali filosofický rozměr marxismu a apelovali na jeho autentické (historické) pochopení. Garanci jednoty teorie a praxe a možnost autentického výkladu skutečnosti kladli filosofové praxe do předpokladu rozumného vývoje dějin, čímž se mj. odlišovali od jiných marxistických proudů. Text je rozdělen na tři části. První přibližuje historické souvislosti a podmínky filosofické tvorby v Československu. Druhá tematizuje motiv práce u představitelů "hegelovského proudu" (filosofie praxe) a věnuje se interpretaci motivu z jejich děl. Třetí pak představuje vlastní filosofické promýšlení souvislostí, principů...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Přivtělení a morálka. Pojetí tělesnosti ve filosofii Friedricha Nietzscheho
Chavalka, Jakub ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Novák, Aleš (oponent) ; Nitsche, Martin (oponent)
Práce se nejprve pokouší vymezit metodologické principy Nietzschova zkoumání těla a tělesnosti prostřednictvím pojmu fyziopsychologie (Physio-Psychologie). Jedná se o specifický způsob chápání morálních soudů jako symptomů tělesných stavů. Metodou fyziopsychologie Nietzsche odhaluje za morálními soudy to, co je v nich zamlčeno, a ukazuje, že jejich zdrojem je vždy nějaký pud či instinkt. Z toho rezultují stěžejní metafory, jimiž se Nietzsche ve svém myšlení těla řídí: tělo jako učitel (Der Leib als Lehrmeister) či tělo jako vodítko (Der Leib als Leitfaden). První oddíl pojednává o procesu přivtělení (Einverleibung), který stojí podle Nietzscheho v základech antropogeneze. Aby se člověk ustanovil jako druh schopný přežití, musel si přivtělit určitá schémata, jež tvoří jeho základní druhovou výbavu. Tato přivtělená schémata nutně musela být omylem, jak ale Nietzsche zdůrazňuje, v antropogenezi nešlo o pravdu, nýbrž o pevné zakotvení člověka ve světě. Fyziopsycholog popisuje přivtělené omyly a nachází jejich ne/přítomnost v konkrétních hodnotových soudech. Druhý oddíl přistupuje k problému těla a tělesnosti z odlišného hlediska. Důraz je kladen na vztah těla a morálky, přičemž do popředí vystupuje pojem vůle k moci. Při bližším pohledu se však ukáže, že v prvním oddílu je vůle k moci rovněž neustále přítomna,...
|
host ::
RSS.