|
| |
|
|
Nanovlákenné membrány jako nosiče léčiv 6.
Bidmonová, Hana ; Doležal, Pavel (vedoucí práce) ; Vachek, Josef (oponent)
Rigorózní práce Nanovlákenné membrány jako nosiče léčiv 6. Mgr. Hana Bidmonová SOUHRN Práce se zabývá hodnocením sorpčních a liberačních vlastností nanovlákenných membrán připravených elektrostatickým zvlákňováním roztoku chitosanu obsahujícího 5 % léčiva, překrytého vrstvou polyuretanu. Je podán základní přehled použití nanovlákenných membrán ve farmacii a medicíně, zejména jejich charakteristika a aplikace v distribuci léčiv a tkáňovém inženýrství. Byla testována schopnost třech rozdílných membrán přijmout a následně uvolnit ze své struktury modelové léčivo. Jednalo se o kofein inkorporovaný do membrán ve firmě Elmarco Liberec, a kofein, který byl do membrán vpraven ponořením membrány do kapalného roztoku s touto látkou. Při sycení membrán v médiích s léčivem byl potvrzen předpoklad, že membrány jsou schopné, kromě podílu inkorporovaného před elektrospiningem, pojmout další množství kofeinu a to zcela odlišným způsobem. Všechny tři membrány adsorbují ponořením do médií obsahující kofein určité množství léčiva, jehož hodnota je závislá na druhu použitého média. V případě využití chloroformové disperze adsorbují membrány více kofeinu, než samy váží. V liberačním pokusu uvolňovaly hodnocené membrány jak uvnitř inkorporovaný, tak na povrchu adsorbovaný kofein. Při krátkodobé liberaci trvající tři hodiny...
|
|
|
Nanovlákenné membrány jako nosiče léčiv 5.
Beneš, Michal ; Vachek, Josef (oponent) ; Doležal, Pavel (vedoucí práce)
M. Beneš Souhrn Teoretická část práce je věnována polymeru chitosan a jeho derivátům, Podrobněji je charakterizována molekula polymeru, samostatně je popsána jeho rozpustnost a chemické modifikace. V další části je pojednána biokompatibilita a biodegradabilita chitosanu. Parametry elektrospiningu chitosanu tuto kapitolu uzavírají. Experimentální část je nejprve věnována stanovení vlhkosti ve vzorcích 3 rozdílných nanovlákenných membrán a jejich gravimetrickým změnám při uchovávání v exsikátoru. Vzorky membrán vážou vodu maximálně do 1,5% (m/m) a jsou navzájem málo odlišné. Druhá část kvantifikuje změny ve složení sytících vehikul, kterými byla provedena impregnace vzorků nanomembrán. Největší množství kofeinu adsorbovala membrána 3, a to v případě obou sytících médií. Následuje hodnocení množství kofeinu, které jsou testované membrány ze svého povrchu schopny uvolnit in vitro. V případě sycení membrán vodným roztokem kofeinu a suspenzí kofeinu je maximum následné liberace do akceptorové fáze dosaženo od 120. minuty. V případě ethanolického a chloroformového sytícího roztoku je maximální koncentrace uvolněného kofeinu dosaženo již do 40 minut. Vyhodnocení uvolnitelného množství kofeinu inkorporovaného do polymeru nanomembrán před zpracováním elektrospiningem je předmětem další kapitoly. Doba nutná pro...
|
|
|
Studium termotropního chování krátkořetězcových analogů ceramidů
Vavrysová, Helena ; Zbytovská, Jarmila (vedoucí práce) ; Doležal, Pavel (oponent)
Ceramidy stratum corneum (SC) hrají klíčovou roli v zachovávání bariérové funkce kůže. Tato práce se zabývá studií série krátko-řetězcových analogů ceramidů se strukturou identickou přirozeně se vyskytujícímu ceramidu NS s různou délkou acylového řetězce od 2 až 12C. Délka ceramidového řetězce je velmi důležitá pro bariérové vlastnosti. Ceramidy s délkou řetězce 4 až 8C ztrácí bariérové vlastnosti, naopak kožní permeabilitu zvyšují. Ceramidy s 2 a 12C žádné zvýšení permeability nevykazují. Ke studiu termotropního fázového chování analogů ceramidů bylo použito dat z měření diferenciální skenovací kalorimetrie (DSC) a infračervené spektroskopie (IR) srovnáním s fyziologickým ceramidem NS. Při fyziologických teplotách vykazují všechny krystalické fáze ceramidů lamelární struktury s vysoce uspořádanými uhlovodíkovými řetězci. Byly sledovány vztahy mezi strukturou a možnou permeační aktivitou těchto ceramidů. Krátko-řetězcové ceramidy nepůsobí jako přirozené ceramidy a jejich biologická aktivita je široce zkoumána
|
|
|
Metodická studie tenziometrického hodnocení transdermálních enhancerů
Lasák, Roman ; Doležal, Pavel (vedoucí práce) ; Musilová, Marie (oponent)
1 SOUHRN V teoretické části byl podán stručný přehled fyzikálně-chemických vlastností tenzidů, hlavně chování na fázovém rozhraní a v objemové fázi. Pozornost byla věnována také charakteristice transkarbamu 12, arlasolvu, transcutolu a také cholesterolu. Zároveň tato část obsahuje obecné rozdělení metod měření povrchového napětí, podrobně je vysvětlen princip měření povrchového napětí kroužkovou metodou na tenziometru Krüss K100. V experimentální části byly nejprve ověřeny vlastnosti zadaných enhancerů ve vodném prostředí. Bylo zjištěno, že transkarbam 12 je tenzidem. Poté se zkoumalo jeho chování v prostředí trispufru 7,1. Zde povrchové napětí se stoupající teplotou roste a hodnoty CMC se několikanásobně zvětují v porovnání s vodným prostředím, poloha Kraftova bodu se posunula do vyšších teplot než je 25řC. Dále byly zkoumány interakce cholesterolu a T12 v prostředí trispufru 7,1 a to u vzorků udržovaných na vodní lázni za stálého míchání a temperace, a u vzorků stacionárně inkubovaných v biologickém termostatu za stálé teploty. Bylo zjištěno, že u vzorků stacionárních k vytváření rovnováhy, která není narušována mícháním a vznikající částice tak s časem rostou, což se odráží na velikosti povrchového napětí. Vzorky T12 s cholesterolem snižují povrchové napětí více než vzorky bez jeho obsahu. Cholesterol s...
|
|
|
Studium termotropního chování pseudoceramidu 14S24 a jeho směsí s cholesterolem
Toningerová, Lenka ; Zbytovská, Jarmila (vedoucí práce) ; Doležal, Pavel (oponent)
Diplomová práce Lenka Toningerová 2007 Studium termotropního chování pseudoceramidu 14S24 a jeho směsí s cholesterolem Abstrakt V této diplomové práci bylo studováno termotropní fázové chování směsi ceramidového analogu 14S24 s cholesterolem v různých poměrech. Vzorky byly měřeny v nehydratovaném i hydratovaném stavu. K měření a vyhodnocování byly užity dvě metody, a to DSC a IR - spektroskopie. Pomocí nich byly sledovány fázové přechody směsi a změny ve struktuře těchto molekul. Z dat naměřených pomocí DSC byl sestrojen graf závislosti koncentrace směsi na teplotě. Z něj vyplývá, že při 30% obsahu analogu 14S24 dochází ke vzniku eutektické směsi. Dále bylo zjištěno, že hydratace má vliv na teplotu tání směsi, snižuje ji. Pomocí IR byla ověřena existence typu krystalické mřížky lipidu, která je zřejmě triklinická (příp. hexagonální).
|
|
|
Termální analýza interakcí epidermálních lipidů I
Kafková, Veronika ; Musilová, Marie (vedoucí práce) ; Doležal, Pavel (oponent)
Termální analýza interakcí epidermálních lipidů Ι Veronika Kafková, diplomová práce, červen 2007 Abstrakt Fyziologickou funkcí kůže je chránit organismus proti vnějším vlivům prostředí. Stratum corneum (rohová vrstva) je nejsvrchnější vrstvou kůže a je zodpovědná za její bariérovou funkci. Podstatou chování rohové vrstvy je její jedinečné chemické složení a uspořádání jednotlivých složek. Rohová vrstva je tvořená plochými, do sebe zapadajícími buňkami vyplněnými keratinem (korneocyty) a intercelulární lipidovou matrix. Hlavními složkami lipidové matrix jsou ceramidy (50%), mastné kyseliny (10%) a cholesterol (25%). Cílem této diplomové práce je experimentální ověření možnosti využití diferenční skenovací kalorimetrie (DSC), jako vhodné a sensitivní metody pro měření in vitro směsí lipidů obsažených ve stratum corneum. Změřili jsme a vyhodnotili DSC záznamy vzorků mastných kyselin (kyseliny olejové, linolové, myristové, palmitové) a cholesterolu, směsí mastné kyseliny a cholesterolu (1:1,m/m), dvousložkových směsí kyseliny olejové a cholesterolu (v poměrech od 1:9 do 9:1) a směsí kyseliny olejové, cholesterolu a vody. DSC je vhodná a sensitivní metoda pro tato měření, jejíž velkou výhodou je rychlost a velmi malá spotřeba množství vzorku. The thermal analysis of interactions of epidermal lipids Ι Veronika...
|
|
|
Optimalizace reologických vlastností dekontaminujících hydrofobních mikroemulzí
Běhávková, Vendula ; Doležal, Pavel (vedoucí práce) ; Šnejdrová, Eva (oponent)
1. ABSTRAKT Optimalizace reologických vlastností dekontaminujících hydrofobních mikroemulzí Běhávková Vendula Cíl: Připravit stabilní hydrofobní mikroemulze schopné odmořit bojové otravné látky Metody: Testování a výběr komponent, které vytvoří stabilní mikroemulze. Jako hydrofobní fáze byla zkoušena tato organická rozpouštědla: tetrachlorethylen, toluen, dekahydronaftalen a heptan. Z povrchově aktivních látek byly testovány tenzidy kationické, anionické a neionické a jako ko-tenzidy alkoholy butanol a hexanol. Hydrofilní fázi nejprve tvořila voda a poté byl ve stabilních mikroemulzích místo vody použit alkalizovaný roztok peroxidu vodíku. Výsledky: S vodou se podařilo připravit přibližně 800 emulzí. Na základě stability, optické čirosti a obsahu vodné fáze bylo vybráno nejlepších 24 mikroemulzí, které byly místo vody testovány s alkalizovaným roztokem peroxidu vodíku. S 0,1M alkalizovaným roztokem bylo připraveno 20 mikroemulzí a s 1M koncentrací stejného roztoku vzniklo 14 mikroemulzí. Tyto mikroemulze se mohou stát základem odmořovacích činidel využitelných v experimentech in vivo. Pozornost byla věnována hlavně kationickým tenzidům. U těchto látek se očekávalo významné zvýšení rychlosti hydrolytických reakcí v důsledku vzniku mikroprostředí na povrchu micel, které je schopno koncentrovat nukleofilní...
|
|
|
Metodická studie transdermální in vitro aplikace látek
Uhlířová, Eva ; Doležal, Pavel (vedoucí práce) ; Berka, Pavel (oponent)
Eva Uhlířová Vedoucí diplomové práce: doc. P. Doležal Katedra farmaceutické technologie, UK-FaF v Hradci Králové Metodická studie transdermální in vitro aplikace látek. Souhrn V práci je podán stručný přehled problematiky transdermální bioekvivalence. V in vitro permeačním experimentu s kůží prasečího boltce a kofeinem jako markerem membránou byl byla ověřena možnost využít permeační metodiku ke kvantifikaci obsahu aktivní formy transkarbamu 12 jako enhanceru v dermatologických krémech reálného složení.
|
|
|
Vliv lipofility substrátů a tenzidů na účinnost micelární hydrolýzy p-nitrofenylalkanoátů N-alkylpyridinium bromidy
Běhávková, Vendula ; Vachek, Josef (oponent) ; Doležal, Pavel (vedoucí práce)
SOUHRN Předmětem této práce bylo na homologických řadách N-alkylpyridinií a p-nitrofenylkarboxylátů ověřit vzájemný vliv délky alkylových řetězců na rychlost hydrolytické reakce. V řadě N- alkylpyridinií byl testován pyridinium bromid s délkami alkylového řetězce C10, 12, 14, 16 a 18. Tyto tenzidy byly otestovány s p-nitrofenyl-acetátem, -butyrátem, -kaprylátem, -kaprátem, - laurátem, -myristátem, -palmitátem a -stearátem. Nejvyšších hodnot v celé sestavě výsledků bylo dosaženo kombinací p-nitrofenyl-kaprátu a oktadecylpyridinia bromidu. Koncentrace 5.10- 3M tohoto tenzidu dokázala urychlit rozklad p-nitrofenyl-kaprátu téměř stodvacetkrát a bylo dosaženo rychlostní konstanty 0,0878 sec-1, což odpovídá poločasu cca 8 vteřin. Jako úspěšné micelární katalyzátory se osvědčily oktadecylpyridiniumbromid a hexadecylpyridinium bromid. Nejlépe hydrolyzovatelné byly substráty se střední délkou alkylu.
|
host ::
RSS.