|
|
Dva obrazy Jacopa Vignaliho v Národní galerii v Praze
Zlatohlávková, Eliška ; Mádl, Martin (oponent) ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce)
Tato práce se zabývá dvěma obrazy florentského malíře Jacopa Vignaliho, které jsou uložené v Národní galerii v Praze. Vignali žil a tvořil v první polovině 17. století, kdy ve Florencii vrcholila malířská reforma iniciována malíři již v 80. letech 16. století, převážně Lodovicem Cigolim, na kterého Vignali v počátcích své tvorby navazoval, a rozvíjel se zde raný barok. Vignali patřil do první generace malířů raného baroka ve Florencii, poslední významné etapy florentského umění. Vyučil se v ateliéru Mattea Rosselliho, který nejen jemu, ale i ostatním svým žákům zprostředkoval poznatky, které přinesla reforma manýrismu. Nejzajímavější Vignaliho díla vznikla během prvních patnácti let jeho tvorby, hlavně však ve 20. letech 17. století. Během těchto let se vyvinul jeho osobitý malířský styl, kterým tvořil po zbytek svého života. Na počátku se, co se týče stylu, zcela orientoval na svého učitele, záhy se však nechal na krátkou dobu částečně ovlivnit naturalismem, či malířem německého původu Adamem Elsheimerem. Nejvíce ho však oslovila tvorba o něco málo staršího malíře Francesca Curradiho. Pod jeho vlivem se proměnila Vignaliho paleta barev, kde jasné a zářivé tóny nahradily jemné odstíny červené a fialové, a jeho postavy získaly melancholický a zasněný ráz. Na obou obrazech, kterým se tato práce věnuje a které...
|
|
|
Johann Hiebel, malíř fresek
Fronek, Jiří ; Horyna, Martin (vedoucí práce) ; Preiss, Pavel (oponent) ; Mádl, Martin (oponent)
Malíř Johann Hiebel (1679/1681 - 1755), původem ze Švábska byl jedním z řady umělců cizího původu, kteří se trvale usadili v Čechách a významně zasáhli do vývoje českého barokního umění. Když koncem roku 1707 dorazil do Prahy, s pověstí malíře fresek školeného u slavného Andrea Pozza, objevil se možno říci v pravou chvíli na pravém místě. Zanedlouho začal pracovat pro nejvýznamnější stavebníky v Čechách, především pro řád Tovaryšstva Ježíšova české provincie, pro jehož kostely, kaple a knihovnu namaloval své nejvýznamnější fresky, vydal své nejlepší schopnosti. Svou první velkou a neobyčejně zdařilou zakázkou fresek pro kostel sv. Klimenta v Praze (1714 - 1715) si získal vysoké renomé a navázal s jezuity české provincie dlouhodobě užší vztahy. Následně pro ně realizoval další zakázky, které patří k jeho vrcholným opusům - fresky v řádovém kostele v Klatovech (1716), opět v pražském Klementinu - Kongregační kapli Zvěstování P. Marii (1723) a sál knihovny (1724), a nakonec i ve slezské Svídnici - kaple Beatissimae Virginis in Sole (1726) farního kostela JS. Dalším ohniskem Hiebelovy tvorby se stal klášterní kostel premonstrátek v Doksanech kde v letech 1720 -1721, 1729 - 1732 namaloval rozsáhlý mariologicko-christologický cyklus fresek. V roce 1722 byl dokonce angažován bádenskou markraběnkou k výzdobě...
|
|
|
Řád křižovníků s červenou hvězdou a ikonografický program chrámu sv. Karla Boromejského ve Vídni
Pučalík, Marek ; Preiss, Pavel (vedoucí práce) ; Mádl, Martin (oponent) ; Preiss, Pavel (oponent)
Předložená rigorózní práce navazuje na můj dlouhodobý zájem o zpracování významné stavby vídeňského vrcholného baroka, dílo otce a syna Fischerů z Erlachu. K této práci jsem dospěl hlavně studiem materiálů za pobytu ve Vídni v roce 2006/2007, kdy se mi podařilo prozkoumat místní farní archív, jež patří řádu křižovníků s červenou hvězdou a dosud nebyl zpracován. Taktéž v Praze v řádovém archívu, který je uložen ve Státním archívu, jsem objevil zajímavé podněty, jež byly začleněny do rigorózní práce. Práce má za úkol objasnit příchod řádu křižovníků s červenou hvězdou ke kostelu sv. Karla Boromejského ve Vídni. Řádoví velmistři již od počátku budování chrámu od roku 1715 usilovali o získání jednoho z hlavních klenotů monarchie - nového votivního templu, zasvěceného Bohu všemohoucímu a patronu stavby samotné císaři Karlu VI. Přestože se o chrámu již mnohé ví, především zásluhou Sedelmayera , přesto bylo a je mnoho otázek, jež některé se mi podařily objasnit právě v nabízené studii. V uvedené práci nabízím hypotézu, která mi vysvitla z delšího studia archiválií, že totiž členové zmíněného řádu přispěli svojí vlastní pílí k obohacení interiéru a částečně i exteriéru ikonografickou bohatostí, kterou čerpali z vlastních zdrojů z Čech. Koneckonců urgence velmistrů Beinlicha a Böhmba v 18. věku vyvrcholily předáním...
|
|
|
Harrachovská sklárna Nový Svět v první polovině 19. století a její význam pro české a evropské sklo této doby
Schöttner, Jan ; Kybalová, Jana (vedoucí práce) ; Mádl, Martin (oponent) ; Brožová, Jarmila (oponent)
Novosvětská sklárna reprezentovala v první polovině 19. století a zejména pak v období uměleckého stylu biedermeieru coby producent rafinovaného skla to nejlepší, čeho bylo v tomto období dosaženo, a to jak v oblasti technologie, tak na poli výtvarném. Zcela zásadní úlohu při dosažení těchto skvělých výsledků je třeba spatřovat v osobě ředitele sklárny, Johanna Pohla, který stál v jejím čele čtyřicet dva let (1808-1850). Pohl nebyl pouze odborníkem v oblasti technologie skla, ale i vynikajícím organizátorem a ekonomem. Nemenší talent prokazoval coby rafinér skla. Jeho výjimečný výtvarný cit mu umožňoval dokonale odhadnout přesné proporce, tektoniku a rafinaci vyráběných produktů, což se následně odrazilo ve skutečnosti, že sklárna nebývale prosperovala. Z technologických inovací, které sklárna v této době zavedla, je třeba na prvním místě zmínit zatavování keramických inkrustací do skla, jejichž výrobu sklárna bezchybně zvládla již na konci dvacátých let a zařadila se tak po bok francouzských a anglických výrobců.Ve stejné době též započalo ve výrobě nad čirým sklem převládat sklo barevné, které více vyhovovalo tehdejším estetickým nárokům, respektive požadavkům oběratelů - obchodníků. Harrachovská sklárna patřila v této oblasti ve středoevropském prostoru k leaderům v této oblasti, neboť její škála...
|
|
|
Barokní sklo a jeho sbírka v oddělení starších českých dějin Národního muzea
Mádl, Martin
Celá tato práce je výsledkem několikaletého projektu, zaměřeného na studium barokního skla. V jejím prvním dílu se pokoušíme podat vymezení problému barokního skla v obecné rovině. Na začátek zařazujeme nejprve teoretickou úvahu o možnostech pojetí materiálu v dějinách umění. Druhou část prvního dílu pak věnujeme soudobým názorům na sklářství, které nám ve svém literárním díle zanechal německý polyhistor 17. století Johann Joachim Becher. Celý tento úvodní díl není přehledem dějin sklářství, ani přehledem názorů na sklářství. Vychází však z dosud málo známých dobových literárních pramenů, které se snaží nově zhodnotit a vytvořit z nich určitou teoretickou základnu, z níž by bylo možné barokní sklo vnímat a k jeho studiu dále přistupovat. V jeho závěrech se spíše snažíme některé problémy otevřít a vymezit, než na ně s konečnou platností odpovědět. V příloze k tomuto dílu uvádíme ukázky Becherových textů o skle. Na závěr zařazujeme přehled použité literatury, na kterou odkazujeme v statích a v katalogových heslech ve zkratkách. Druhý díl práce je věnován sbírce barokního skla v oddělení starších českých dějin Národního muzea. V jeho úvodu podáváme stručný přehled vývoje této sbírky a jejího odborného zpracování, a její zběžnou charakteristiku. Jednotlivým předmětům sbírky se dále věnujeme v následném...
|
|
|
Autenticita uměleckého díla - látka, forma, obsah
Mádl, Martin
Přístupy historiků umění a restaurátorů k uměleckému dílu se podstatným způsobem odlišují: historikové umění se věnují především konceptuálnímu obsahu obrazu, zatímco restaurátoři se zaměřují především na materiální stránku uměleckého díla. Smysluplné restaurování uměleckých děl by mělo být výsledkem kreativního dialogu mezi oběma profesemi.
|
|
| |
|
|
Autoři nástěnných maleb v plaském klášteře
Mádl, Martin
Článek se zabývá nástěnnými malbami v plaském konventu. Snaží se přesněji určit autorský podíl malířů Jakuba Antonína Pinka, Jan Františka Müllera a Josefa Kramolína. Atribuce se opírá o studium archivního materiálu a o formální analýzu. Článek je protějškem příspěvku Štěpána Váchy, který se zaměřuje na ikonografickou interpretaci maleb.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.