|
|
Pražský obraz Sv. Lukáš maluje Madonu od Jana Gossaerta zv. Mabuse
Hamrlová, Anna ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Jarošová, Markéta (oponent)
Národní Galerie v Praze uchovává významné dílo vlámského manýristy Jana Gossaerta. Deska s námětem Sv. Lukáš maluje Madonu byla původně určena pro katedrálu sv. Romboulta v belgickém městě Mechelenu (Malín). Umělecké dílo představuje jedno z prvních užití renesančního slohu v malířství za Alpami. Gossaert nový styl načerpal během italského pobytu o několik let dříve a skloubil ho s tradičním nizozemským uměním. Kolem roku 1513, kdy dílo vzniklo, umělec působí na humanistickém dvoře nizozemské regentky Markéty Rakouské v Meche- lenu a nechává svůj vlastní tradičně založený styl ovlivňovat tamním uměleckým prostředím s řadou významných zahraničních umělců. Malba je provedena tra- dičním způsobem na dubové desce, renesanční i gotická architektura je zdobena sochami po způsobu " en grisaille". Zdánlivě prostý námět je pomocí těchto soch a architektury ikonograficky hlouběji doplňován. Z doby vystavení desky v ka- tedrále sv. Víta v Praze je dochována řada grafických listů, díky nimž můžeme pozorovat, jak bylo dílo během staletí prezentováno. 1
|
|
| |
|
|
Typologie renesančních arkád královské huti kolem poloviny 16. století v Čechách. Kostelec nad Černými lesy, Poděbrady, Brandýs nad Labem
Čermáková, Lucie ; Jarošová, Markéta (vedoucí práce) ; Zlatohlávek, Martin (oponent)
Typologie renesančních arkád královské huti kolem poloviny 16. století v Čechách. Kostelec nad Černými Lesy, Poděbrady, Brandýs nad Labem Mimopražské zámecké stavby vlastněné panovníkem v polovině 16. století poskytovaly zázemí při lovu, oblíbené činnosti Ferdinanda I. Stavby se dostaly do majetku panovníka ve 40. letech 16. století, právě v době, kdy bylo zapotřebí je z různých důvodů adaptovat na pohodlná venkovská sídla. Přestavby hradů na renesanční zámky, s důrazem na podobu zámeckých nádvoří a jejich arkádových chodeb jsou hlavním předmětem zájmu v této práci. Typy arkád jsou zkoumané na třech vybraných stavbách, zámku v Brandýse nad Labem, Kostelci nad Černými Lesy a Poděbradech. Pro přiblížení využívaného renesančního tvarosloví na arkádových chodbách je poukázáno i na šlechtická sídla, v jejichž nádvořích se taktéž objevuje tento typicky renesanční prvek polootevřených arkádových chodeb. Práce se pokusí konkrétněji přiblížit analogie k vybraným stavbám v Čechách i v zahraničí. Připomenuty jsou i příklady v traktátech a inspirace pro určité typy arkád od antiky až po renesanční období.
|
|
|
Martinický palác v Praze za vlastnictví Jiřího Bořity z Martinic a jeho následovníka Jaroslava Bořity z Martinic. Architektonická podoba a výzdoba
Poláčková, Daniela ; Nespěšná Hamsíková, Magdaléna (vedoucí práce) ; Zlatohlávek, Martin (oponent)
Bakalářská práce "Martinický palác za vlastnictví Jiřího Bořity z Martinic a jeho následovníka Jaroslava Bořity z Martinic. Architektonická podoba a výzdoba" se zabývá Martinickým palácem na Hradčanském náměstí za vlastnictví Jiřího Bořity z Martinic a jeho následovníka Jaroslava Bořity z Martinic, za kterých došlo na paláci k důležitým změnám, a to jak po stránce architektonické, tak i ke změnám ve výzdobě. První kapitola je věnována přehledu majitelů, kteří palác vlastnili. Následující kapitola se zabývá architektonickou podobou paláce, a to jak vnější, tak i vnitřní. Je zde také kapitola, která se věnuje rodu Martiniců a především dvěma majitelům paláce, kteří se pyšnili tímto původem. Byli to Jiří Bořita z Martinic a Jaroslav Bořita z Martinic, kteří provedli na paláci důležité změny. Mezi ně patří i sgrafitová výzdoba na hlavním průčelí směrem k Hradčanskému náměstí a ještě na průčelí směrem do Kanovnické ulice. Jsou zde zpracované příběhy Josefovy. Další sgrafitová výzdoba byla použita na dvou stěnách dvorního průčelí, na nichž jsou výjevy ze Samsonových skutků a Herkulových činů. Nesmíme však také zapomenout na sgrafito na jižním křídle jižní stěny, kde je pravděpodobně zpracován biblický příběh. Z důvodu poškození nemůžeme s určitostí říci, o jaký příběh se jedná. Závěrečná kapitola se zabývá...
|
|
|
Vlašští stavitelé druhé poloviny 16. století v jižních Čechách se zvláštním zřetelem k práci Antonia Ericeri a Baldassara Maggiho na zámeckých stavbách v Jindřichově Hradci a Telči
Mach, Pavel ; Nespěšná Hamsíková, Magdaléna (vedoucí práce) ; Zlatohlávek, Martin (oponent)
Vlašští stavitelé druhé poloviny 16. století v jižních Čechách se zvláštním zřetelem k práci Antonia Ericeri a Baldassara Maggiho na zámeckých stavbách v Jindřichově Hradci a Telči. Diplomová práce. Pavel Mach vedoucí práce: Mgr. Magdalena Nespěšná Hamsíková, Ph.D. - Praha, 2011 - 163 s. Abstrakt Sídla české a moravské nobility byla odedávna symbolem moci, reprezentativnosti a bohatství. Tak tomu bylo i v případě zámeckých objektů Rožmberků a pánů z Hradce v Jindřichově Hradci a v Telči. Nejen na tyto místa přicházela celá řada zkušených vlašských i jiných mistrů, kteří proměnili ráz tehdejších měst novým renesančním směrem dle přání investorů a dle tehdejších stavebních trendů. Jména Vlachů, mezi kterými zaujímá čelní místo Antonio Ericer, Baldassare Maggi, Antonio a Benedetto Domenico Cometta nebo Giovanni Maria Facconi patřila ve své době jednak mezi čelní představitele stavebních počinů na jihočeských a moravských panství Rožmberků a pánů z Hradce, ale také mezi významné mistry v rámci českého a moravského stavitelství doby 16. a počátku 17. století. Dodnes stojící pozoruhodné paláce a zámecké areály jsou stále zahaleny mnoha nejasnostmi. A právě na otázky spojené se stavebním vývojem v Jindřichově Hradci a Telči především v druhé polovině 16. století se snaží nalézt konkrétnější odpovědi následující...
|
|
|
Giovanni Pietro Tencalla - Kostel sv. Anny a sv. Jakuba Většího ve Staré Vodě na Libavě
Lepíková, Dagmar ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Horyna, Mojmír (oponent)
Dagmar Lepíková Giovanni Pietro Tencalla - Kostel sv. Anny a sv. Jakuba Většího ve Staré Vodě na Libavé. výstavba, devastace a znovuobnovení (diplomová práce) Resumé V diplomové práci se zabývám kostelem sv. Anny a sv. Jakuba Většího ve Staré Vodě na Libavé. Jedná se o stavbu Giovanniho Pietra Tencally, která byla postavena na významném poutním místě u nás. Ve své práci si všímám nejen způsobu tvorby tohoto významného barokního architekta na Moravě, ale také jeho zaměstnavatelem biskupem Karlem z Liechteinsteina-Castelcornu. Jejich vzájemné ovlivňování v otázkách možného vzhledu staveb mohlo do jisté míry ovlivnit i podobu starovodského chrámu. Kromě architektonického rozboru je zde také zmíněna malířská výzdoba chrámu a popis jednotlivých oltářů. Poutní místo bylo po mnoho staletí cílem poutníků. Poměrně tvrdý zásah do jeho existence nastává ve 20. století. Vlivem poválečných událostí dochází k jeho postupnému izolování od společnosti. Je to způsobeno zejména tím, že na jeho území byl zřízen Vojenský výcvikový prostor Libavá. Kostel začíná chátrat, jsou zcela zastaveny poutě, dochází k jeho úmyslnému poškozování a dokonce k jeho existencionálnímu zpochybnění. Snahy jednotlivých státních orgánů o jeho zničení nebo naopak záchranu jsou zde také podrobně popsány. Práci uzavírají kapitoly zabývající se obnovou...
|
|
|
Bartholomeus Spranger ve sbírkách v České Republice
Liška, Jan ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Nespěšná Hamsíková, Magdaléna (oponent)
Diplomní práce obsahuje popis osobnosti malíře Bartholomea Sprangera a jeho tvorbu v Českých sbírkách. Umělec Bartholomeus Spranger žil od roku 1546 do roku 1611. Narodil se v Antverpách a pak cestoval Evropou. Nejdříve zamířil do Francie ( Paříž a Lyon ) a poté šel do Itálie ( Parma, Milán a Řím ). Roku 1575 je povolán do Vídni a nato roku 1580 do Prahy. Cílem práce je analyzovat dílo v Českých sbírkách a zhodnotit jejich autorství. Dále pak cílem práce je prozkoumání písemných pramenů a také kritické zhodnocení použité literatury.
|
|
|
Inspirace dílem Albrechta Dürera u malíře Hanse Hoffmanna. Tzv. dürerovská renesance na dvoře Rudolfa II.
Lišková, Barbora ; Nespěšná Hamsíková, Magdaléna (vedoucí práce) ; Zlatohlávek, Martin (oponent)
Bakalářská práce je zaměřena na inspirace Albrechtem Dürerem v obrazech rudolfinského malíře Hanse Hoffmanna, se zvláštním zřetelem k jeho obrazu Zajíc v lese (1585). Na tomto základě, který bude těžištěm práce, bych ráda nastínila širší souvislosti role, jakou hrálo Dürerovo dílo na Rudolfově dvoře. Vedle nezbytné kapitoly obsahující stručnou charakteristiku osobnosti a díla A. Dürera, tak bude součástí práce stručné pojednání o obdivu Rudolfa II. k tomuto renesančními mistru a o jeho úspěšných snahách o získání jeho děl do císařských sbírek. Práce bude zahrnovat též stručné pojednání o dürerovských inspiracích u dalších umělců okruhu Rudolfa II.
|
|
|
Apollo a Marsyas versus Pieta Rondanini. Srovnání pozdní tvorby Tiziana a Michelangela
Wanková, Veronika ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent)
WANKOVÁ Veronika Apollón a Marsyas versus Pieta Rondanini Srovnání pozdní tvorby Tiziana a Michelangela Tato bakalářská práce se zabývá obrazem Apollón a Marsyas a Pietou Rondanini na pozadí pozdní tvorby Tiziana a Michelangela a zahrnuje dosavadní poznání o těchto dílech, jejich srovnání, ale i srovnání přístupů k pozdním dílům obou umělců. Oba umělci totiž do svých děl těsně před svou smrtí vložili velmi intenzivní myšlenku, která byla nadčasová a více méně se odvracela od současnosti obou starců. Díla se tak stala jasnou odezvou jejich pocitu, že již brzy tvořit nebudou, a proto by se měli plně oddat své milované tvorbě, dokud toho ještě jsou schopni. Při srovnání těchto děl jsem došla k závěru, že si jsou v kvalitě, filozofickém obsahu i ve své výpovědi rovna. Obě tato díla jsou totiž svojí komplikovaností záhadná, a tím i zajímavá. Tato složitost dosahuje až takové míry, že člověk má pocit, že vlastně k žádnému dokončení jejich srovnání ani nemůže dojít, jelikož při dalším pohledu na tato díla se vynořují opět další jejich spojitosti a rozdílnosti. Obraz Apollón a Marsyas i Pieta Rondanini jsou tedy prodchnuty myšlenkami na blížící se smrt a v obou dílech jde především o člověka. Díla se tak bez příkras vracejí k základním potřebám člověka - ochraně, pomoci, spravedlnosti, lásce. Jejich nedokončená...
|
|
|
Malíř František Jakub Prokyš
Velflová, Lenka ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Oulíková, Petra (oponent)
Resumé: Osobností malíře Františka Jakuba Prokyše se před Druhou světovou válkou zabýval historik umění František Matouš, avšak svou práci tehdy nedokončil. Druhým byl Pavel Zadražil, který malíři v roce 1985 věnoval svou diplomovou práci. Od té doby byla řada Prokyšových maleb restaurována, přičemž z některých byly sejmuty pozdější přemalby a jiné velmi zašlé se staly opět čitelnými. Pro velký počet maleb tohoto malíře jsem se v této bakalářské práci rozhodla věnovat pouze dílům od církevních objednavatelů. Místo a datum narození Františka Prokyše není známo. První zpráva o něm pochází z roku 1746, kdy pracoval v klášteře augustiniánů v Borovanech na rozsáhlé výzdobě kostela a kaple. Prokyš byl původně poddaným na prunenndorfském panství hraběte z Martinic, ovšem v roce 1752 byl přijat knížetem ze Schwarzenberka na panství Třeboň a následně byl z poddanství propuštěn. Usadil se v Třeboni, oženil se a narodily se mu zde dvě nejstarší děti. V této době vyzdobil pro Schwarzenberky v Českém Krumlově letohrádek Bellarie a zámečky Kvítkův a Červený dvůr. Roku 1760 se Prokyš přestěhoval do Českých Budějovic, kde zakoupil dům na náměstí. Z této doby pochází výzdoba kostelíka Nejsvětější Trojice v Českých Budějovicích, nástěnné malby a oltářní obrazy v kapli svatého Víta nedaleko Třeboně a portrét borovanského...
|
host ::
RSS.