|
|
Faustovská postava ve francouzsky psaném dramatu 20. století
Tschornová, Kateřina ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Voldřichová - Beránková, Eva (oponent)
Diplomová práce Faustovská postava ve francouzsky psaném dramatu předkládá stručnou historii a některé okolnosti faustovské legendy. Následně obhajuje příslušnost Fausta a jeho příběhu do kategorie archetypu a mýtu. Přibližuje Goethova Fausta, aby vzápětí skrze analýzu tří známých faustovských dramat autorů Valéryho, Ghelderoda a Tardieua mohla zkoumat posuny a význam faustovské postavy v průběhu času. V kontextu francouzsky psaného dramatu posledního desetiletí dvacátého století a rozboru dramat Catheriene Anne Trois Femmes (L'échappée) a Xaviera Durringera Bal-Trap je takovému zkoumání podrobena i hra současného kanadského dramatika Jacquese Languiranda. Následuje orientační přehled některých dalších evropských a českých pokusů o zpracování faustovské látky. Nejsou opomenuty ani poslední faustovské projetky u nás. V závěru práce dochází k syntéze provedených rozborů Faustovských děl a k pokusu o odpověď na základní otázku přetrvání Fausta coby literární postavy od vzniku legendy až na přelom tisíciletí.
|
|
|
Motiv pohostinnosti ve starofrancouzských románech dvanáctého století
Špatenková, Lucie ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Jamek, Václav (oponent)
Hlavním cílem práce je popsat motiv pohostinnosti a nastínit hlubší smysl rituálů, jež ho nezbytně provázejí. Výchozím bodem práce je motiv cesty, v tomto kontextu chápané nejen jako přemístění v čase a prostoru reálném, ale především jako snaha člověka dosáhnout pochopení světa. Proto zmiňuji romány Chrétiena de Troyes, např. Erec a Enida nebo Yvain, kde hlavní motivací putování hlavních hrdinů je napravení vlastního pochybení. Práce se zaměřuje od zastavení a ubytování u reálných hostitelů k hostitelům tajemným, protože si myslím, že setkání s tajemnem je jedna z možností, jak pochopit smysl života, a především pro starofrancouzské lais je odchod hrdiny za bytostí z jiného světa cíl celého vyprávění. Romány mají složitější strukturu a setkání s vílou, tedy bytostí z jiného světa není jejich hlavním zaměřením. Zpravidla je takové setkání jednou z mnohých zkoušek, které rytíř na své cestě podstoupí. Hlavním cílem románového putování je ale hrdinův návrat. Jen když se vrátí mezi své druhy a se svým dobrodružstvím je seznámí, má rytířova cesta smysl. Pro Chrétienovy hrdiny je důležitá, aby jejich dobrodružství vešla ve známost, mohla se dál mezi lidmi šířit. Jednotlivé kapitoly si všímají vztahů mezi hosty a hostiteli. Skrz podřízené postavení měšťanů prosvítá sen rytířů ovládat města a těžit z práce jejich...
|
|
|
Paradoxní ztvárnění vědce ve vybraném díle Villierse de l'Isle-Adama
Horňáčková, Katarína ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Dílo Villiers de l'Isle-Adama se vyznačuje ambivalentním vztahem ke svému století, které vešlo do historie jako století Pokroku. Na jedné straně jej přitahuje Věda a její možnosti, na straně druhé zase varuje před Vědou, která se stává novým náboženstvím doby. Autor diagnózu své doby promítá do celé galerie roztodivných postav mužů vědy. Představuje nám vynálezce, jejichž objevy mají ulehčovat a zlepšovat život, ale ve skutečnosti potlačují v člověku vše, co se vymaňuje řádu "zdravého rozumu" společnosti. Další skupinou jsou vědci, kteří nastavují člověka podle měřítek doby, která hlásá umírněnost a léčí jej pomocí "balzámu zdravého rozumu", která je zbavuje takových "přežitků", jako je volání slávy, cti, patriotizmu nebo výčitek svědomí. Ale Villiers jde ve své kritice ještě dál a představuje nám chladné maniaky poznání, pro které má lidský život menší cenu než vědecký objev. Další vědec, který se objevuje ve Villiersovým díle je Tribulat Bonhomet. Na jedné straně je tato postava koncentrátem všeho, co si Villiers představoval pod pojmem "slepý pragmatizmus", avšak představuje zároveň i hrubý obraz toho nejúctyhodnějšího vědce, kterého Villiers stvořil - Edisona z románu Budoucí Eva. Na této postavě nám spisovatel nastiňuje svoji představu skutečné Vědy, která člověka vede k Ideálu místo aby jej ubíjela.
|
|
|
The problem of identity in the Martinican literature of the 20th century
Jarolímková, Kateřina ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Tato práce se věnuje problematice utváření autentické národní identity v současné literatuře ostrova Martinik. Jejím cílem je zmapovat vývoj konceptu identity v literárních dílech tří posledních generací martinických spisovatelů, jmenovitě v dílech Aimého Césaira, zakladetele literárního a kulturního hnutí Négritude, Édouarda Glissanta, tvůrce všeobecně společenskovědní teorie Antillanité, a v neposlední řadě v dílech Patricka Chamoiseaua a Raphaëla Confianta, kteří jsou hlavními představiteli třetí generace martinické literární tvorby 20.století, jež je známá pod názvem Créolité. Pro plné pochopení problematiky identity v martinické literatuře je však nutné být nejdříve obeznámen s reálnou společenskou situací ostrova. Martinik coby bývalá francouzská kolonie byl od 17. století rájem ekonomiky založené na systému otrokářství. Po zhruba dvě století na něj byli nepřetržitě dováženi afričtí otroci v takovém množství, že brzy začalo početně výrazně převažovat černošské, příp. míšené obyvatelstvo. Přesto evropští kolonizátoři udrželi i po zrušení otroctví roku 1848 svoje dominantní postavení na ostrově, a to jak ekonomické, tak kulturní. V oblasti kultury jim práci usnadnila politika asimilace, prosazovaná mulatskou částí populace ve snaze překonat či zcela potlačit otrokářskou minulost ostrova a jeho obyvatel,...
|
|
|
Pojem romándská literatura a podíl nakladatelů na formování literárního života ve frankofonním Švýcarsku ve 20. století
Břečková, Veronika ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Hrbata, Zdeněk (oponent) ; Voldřichová - Beránková, Eva (oponent)
Tato disertační práce je příspěvkem ke studiu frankofonních literatur v českém univerzitním prostředí. Zabývá se švýcarskou francouzsky psanou literaturou, která je ve Švýcarsku označována jako romándská, a především podílem nakladatelů na formování této literatury ve druhé polovině 20. století, tedy od druhé světové války do počátku 80. let. V úvodu je vysvětlen pojem romándská literatura v souvislosti se vznikem a vývojem dalších frankofonních literatur a jejich určitých emancipačních snah ve 20. století. Odpověd na otázku, v čem spočívá identita romándské literatury, a jak tuto literaturu definovat, nachází disertační práce v procesu istitucionalizace romándské literatury, ve které je ústřední institucí nakladatel. Ostatní literární instituce, které jsou chápány ve smyslu sociologickém, tedy jako společenské struktury a vazby disponující relativní autoritou v daném prostoru a čase: romándské literární revue, literární kritika a historie, univerzity, literární ceny a další, jsou tu kladeny do vztahu s koncepcí romándské literatury a do vztahu s institucí nakladatele. Jsou zde zohledněny i podstatné okamžiky ve vývoji literárních institucí v první polovině 20. století. Disertační práce dochází k závěru, že nakladatelé krásné literatury sehráli jednu z nejvýznamnějších rolí v utváření romándského...
|
|
|
Kašpar z hor Henri Pourrata
Tučková, Lucie ; Jamek, Václav (vedoucí práce) ; Voldřichová - Beránková, Eva (oponent)
Diplomová práce podrobně představuje stěžejní dílo Henri Pourrata Kašpar z hor. Rané tvůrčí období Henri Pourrata je jednoznačně ve znamení spisovatelského zrání a sbírání podnětů pro další tvorbu, z nichž se později zrodila i tetralogie Kašpara z hor a Le Trésor des contes. Proto jsou v diplomová práci tyto vlivy na utváření Pourratovy spisovatelské osobnosti zdůrazněny. Po představení Henri Pourrata a vyzdvihnutí nejdůležitějších zdrojů inspirace jeho tvorby se práce věnuje dosud neprovedenému důkladnému rozboru Kašpara z hor z hlediska jeho utvoření podle pravidel výstavby příběhů ústní lidové tradice. Hlavní dějová linie Kašpara z hor je dána auvergnským tradovaným příběhem O bílých očích (nebo také O řeřavých očích či O čtrnácti sudech.) Na ústřední dramatický příběh je navázáno množství epizodních příhod, legend, pohádek i říkanek a auvergnských popěvků. Sám Pourrat o Kašparovi z hor říkal, že je příběhem o tisíci příhod a příběhů. Inspirace kompozicí lidových příběhů je dokázána na vlastním námětu díla a jeho epizodních příhodách, členění Kašpara z hor do jednotlivých částí, jež odpovídají jednotlivým večerům, jakoby stráveným s vypravěčkou příběhu, na vloženém humoru a v neposlední řadě i na způsobu užití jazykových prostředků typických pro ústní vyjadřování. Jednotlivým jazykovým rovinám díla je...
|
|
|
Francouzsky psaná belgická literatura a její česká recepce
Pytlová, Kateřina ; Jamek, Václav (oponent) ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce)
Cílem této diplomové práce bylo postihnout teoretické základy pojetí francouzsky psané belgické literatury. V první řadě byl nastíněn její historický vývoj a především epochy, během nichž se začala vymezovat vůči francouzské literatuře. Dále byla francouzsky psaná belgická literatura použita jako modelový příklad fenoménu menšinových literatur: pojem menšina je zde používán pro literární celek, jehož samostatné fungování je ztížené závislostí na francouzském literárním centru. Jednotlivé fáze belgické literatury se liší právě přístupem k literárnímu centru a mírou schopnosti osamostatnit se. Poslední část je věnována obecným recepčním strategiím týkajícím se belgické literatury. Příklad české recepce francouzsky psané belgické literatury je uveden přehledem čtyř odlišných typů antologií poezie, jež byly vydávány v průběhu dvacátého století.
|
|
|
Obraz lidských vášní v Histoires tragiques (1619) od Françoise de Rosseta
Kabarová, Anísa ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Ve druhé polovině 16. století se ve francouzské literatuře prosazuje nový žánr - "histoire tragique" (tragický příběh). Hlavním námětem těchto přIběhů je podrobný a realisticky vylíčený sled dramatických událostí - násilných činů, kterých se jejich hrdinové dopouštějí pod vlivem silné vášně, a tragických konců, k nimž tyto zločiny vedou. Jejich autoři se kriticky vymezují vůči rytířskému a pastorálnímu románu, ve svých výrazových prostředcích a literárních postupech však zůstávají namnoze poplatní jejich tradici. Prozaik a překladatel Franyois de Rosset (1570-1619) inovuje žánr tím, že případy odstrašujících následků slepé lásky a nezřízené ambice demonstruje na skutečných událostech své doby či nedávné minulosti. Předmětem této práce je analýza pojetí vášní v Rossetově nejslavnějším díle - Histoires tragiques (1619). V první části práce definujeme pojem vášně v dobové filozofické a literární tradici. Druhá část je věnována pojetí lásky a ambice (dvou nejsilnějších vášní podle Rosseta i dobového filozofického diskurzu) v několika vybraných tragických příbězích. V této části jsme se také zaměřili na to, jak Rossetovy příběhy odráží společenskohistorické proměny, kterými prochází Francie v 1. polovině 17. století (upevňování absolutistické monarchie a postupnou disciplinaci staré válečnické šlechty).
|
|
|
Lettrismus - akademická avantgarda
Holubová Mikolášová, Lenka ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Pechar, Jiří (oponent) ; Voldřichová - Beránková, Eva (oponent)
Roku 1946 zakládá v Paříži Rumun Isidore Isou (vlastním jménem IoanIsidor Goldstein) avantgardní hnutí lettrismus. Přestože Isou, jenž byl po celou dobu jeho vůdčí osobností, před dvěma lety zemřel, hnutí se nerozpustilo a dál pokračuje ve své činnosti. I kdyby to tedy bylo jenom z titulu jeho jména a více než šedesátiletého nepřetržitého trvání, jak říká Mirella Bandini (2003: 7), můžeme mluvit o nejdéle působící avantgardní skupině po surrealismu. Tuto nominální velikost však rovněž podporuje svým rozsahem až nepřehledná produkce lettristů, a to jak konkrétně tvůrčí, tak i teoretická, která zahrnuje všechny umělecké oblasti a žánry, jako jsou literatura, hudba, výtvarná umění, film, divadlo atd., a jež významně a programově zasahuje do ostatních oborů lidského ducha: politiky, exaktních věd, ekonomie, logiky, filozofie, teologie i erotologie (nemluvě o typických průvodních jevech každé avantgardy, jako jsou skandály, veřejná vystoupení, manifesty, politický aktivismus). Přes tuto nezpochybnitelnou stopu, kterou lettrismus zanechal v novodobých dějinách evropské kultury, neexistuje doposud teoretická studie, která by celkově a kriticky popsala jeho vznik a vývoj, určila jeho specifika a zhodnotila jeho přínos na poli literatury a umění. Například disertační práce Richarda Grasshoffa Der Befreite Buchstabe....
|
|
|
Jean-Philippe Toussaint a Nový román
Veselá Segetová, Zuzana ; Pohorský, Aleš (oponent) ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce)
Cílem této práce bylo srovnat dílo současného belgického spisovatele Jeana-Philippa Toussainta s hlavními rysy teorie Nového románu, jelikož označení "pokračovatel Nového románu" figuruje za jeho jménem u většiny recenzí, článků nebo obalů jeho románů. Pro odpověď na otázku, do jaké míry a zda vůbec Toussaint navazuje na spisovatele z padesátých let, bylo nutné představit hlavní myšlenky a charakteristiku psaní Nového románu, zejména postoje a díla Alaina Robbe-Grilleta, známého svou oblibou v sáhodlouhých popisech běžných předmětů, na nichž staví poetiku svých románů. Jean-Philippe Toussaint byl po zveřejnění svého prvního románu Koupelna ihned spojován s Novým románem, a to nejen kvůli příslušnosti ke stejnému nakladatelství Minuit. Toussaintův první román také nemá příliš specifikovaný děj, jeho postavy nejsou příliš definované, místo a čas si čtenář musí domyslet. Co je však na knize zajímavé, je autorův styl psaní. Poetika předmětů a jejich nevšední popis je magnetem pro čtenářovo oko. Toussaint dokáže na mnoha stránkách popisovat vybavení koupelny, tapety v obývacím pokoji či kapající kohoutek způsobem, který nenudí, ale naopak zaujme. Čtenáři sice může chybět vysvětlení, kdo je hlavním hrdinou, kde se nachází a jaký je jeho vztah k jisté ženě, ale to vše přebije velmi detailní popis prostředí a pocit...
|
host ::
RSS.