Original title: Myší polyomavirus:Způsob translokace do buněčného jádra a rozpoznání virových genomů sensory vrozené imunity
Translated title: Mouse polyomavirus:The way of virus translocation to the cell nucleus and sensing of viral genomes by sensors of innate immunity
Authors: Soldatova, Irina ; Forstová, Jitka (advisor) ; Němečková, Šárka (referee) ; Pichová, Iva (referee)
Document type: Doctoral theses
Year: 2021
Language: eng
Abstract: [eng] [cze]
To understand molecular mechanisms of individual steps of virus infection is a prerequisite for successful design of specific and effective antiviral drugs. Polyomaviruses, replicating in the cell nucleus, travel from plasma membrane to the endoplasmic reticulum (ER) in endosomes. However, it is not clear how they deliver their DNA genomes from ER to the nucleus. In this thesis, we found that partially disassembled virions of the Murine polyomavirus (MPyV) interact with importin β1 at around 6 hours post infection. Mutational disruption of the nuclear localization signal (NLS) of the major capsid protein, VP1, and/or common NLS sequence of the minor capsid proteins VP2 and VP3 did not affect the structure and composition of virions, but it resulted in decreased viral infectivity (up to 80%). Virions are thus released from ER to cytosol and translocate to the nucleus via nucleopores. Mutation analyses of NLSs of individual capsid proteins showed that MPyV virions can utilize VP1 and VP2/VP3 NLSs in concert. However, one functional NLS, either that of VP1 or VP2/3 seems to be sufficient for the delivery of VP1-VP2/3 complexes into the nucleus, although none of these proteins is delivered into the nucleus separately. Thus, the conformation of NLS regions given by the presence of all three capsid... Pochopení molekulárních mechanismů jednotlivých kroků virové infekce je předpokladem pro úspěšný návrh specifických a účinných antivirotik. Polyomaviry replikující se v buněčném jádře putují od cytoplazmatické membrány v endosomech do endoplazmatického retikula (ER). Není však jasné, jak jsou jejich DNA genomy dopravovány z ER do jádra. V této práci jsme zjistili, že částečně rozložené viriony myšího polyomaviru (MPyV) interagují s importinem β1 přibližně 6 hodin po infekci. Mutace vedoucí k oslabení nebo zrušení jaderného lokalizačního signálu (NLS) kapsidových proteinů VP1 a/nebo společné signální sekvence proteinů VP2 a VP3 neovlivnilo strukturu a složení virionů, ale mělo za následek sníženou infektivitu viru (až o 80%). Viriony se tak dostávají z ER do cytosolu a do jádra jsou dopravovány přes jaderné póry. Mutační analýzy NLS jednotlivých kapsidových proteinů ukázaly, že MPyV viriony mohou využívat NLS hlavního i minoritních kapsidových proteinů v koordinaci, nebo zástupně. Jeden funkční NLS, ať už VP1 nebo VP2/VP3, se však jeví jako dostatečný pro dopravu komplexů VP1-VP2/VP3 do jádra, ačkoli žádný z těchto proteinů se do jádra nedostává samostatně. Konformace NLS daná přítomností všech tří kapsidových proteinů se zdá být důležitá pro vazbu importinů. Poznání, že částečně rozložené viriony...
Keywords: capsid proteins; cGAS sensor; delivery to the nucleus; IFN-β induction; Mouse polyomavirus; nuclear localization signal; p204 sensor; viral genome sensing; cGAS; doprava virových genomů do jádra; indukce interferonu β; jaderný lokalizační signál; kapsidové proteiny; Myší polyomavirus; p204; rozpoznání virových genomů

Institution: Charles University Faculties (theses) (web)
Document availability information: Available in the Charles University Digital Repository.
Original record: http://hdl.handle.net/20.500.11956/150658

Permalink: http://www.nusl.cz/ntk/nusl-452538


The record appears in these collections:
Universities and colleges > Public universities > Charles University > Charles University Faculties (theses)
Academic theses (ETDs) > Doctoral theses