Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 1 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Mouse polyomavirus:The way of virus translocation to the cell nucleus and sensing of viral genomes by sensors of innate immunity
Soldatova, Irina ; Forstová, Jitka (vedoucí práce) ; Němečková, Šárka (oponent) ; Pichová, Iva (oponent)
Pochopení molekulárních mechanismů jednotlivých kroků virové infekce je předpokladem pro úspěšný návrh specifických a účinných antivirotik. Polyomaviry replikující se v buněčném jádře putují od cytoplazmatické membrány v endosomech do endoplazmatického retikula (ER). Není však jasné, jak jsou jejich DNA genomy dopravovány z ER do jádra. V této práci jsme zjistili, že částečně rozložené viriony myšího polyomaviru (MPyV) interagují s importinem β1 přibližně 6 hodin po infekci. Mutace vedoucí k oslabení nebo zrušení jaderného lokalizačního signálu (NLS) kapsidových proteinů VP1 a/nebo společné signální sekvence proteinů VP2 a VP3 neovlivnilo strukturu a složení virionů, ale mělo za následek sníženou infektivitu viru (až o 80%). Viriony se tak dostávají z ER do cytosolu a do jádra jsou dopravovány přes jaderné póry. Mutační analýzy NLS jednotlivých kapsidových proteinů ukázaly, že MPyV viriony mohou využívat NLS hlavního i minoritních kapsidových proteinů v koordinaci, nebo zástupně. Jeden funkční NLS, ať už VP1 nebo VP2/VP3, se však jeví jako dostatečný pro dopravu komplexů VP1-VP2/VP3 do jádra, ačkoli žádný z těchto proteinů se do jádra nedostává samostatně. Konformace NLS daná přítomností všech tří kapsidových proteinů se zdá být důležitá pro vazbu importinů. Poznání, že částečně rozložené viriony...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.