Název:
Samuel Beckett: proces redukce v jeho divadelních hrách
Překlad názvu:
Samuel Beckett: the process of impoverishment in his theatre plays
Autoři:
Kmoníčková, Vendula ; Pilný, Ondřej (vedoucí práce) ; Wallace, Clare (oponent) Typ dokumentu: Diplomové práce
Rok:
2011
Jazyk:
eng
Abstrakt: [eng][cze] Samuel Beckett's early plays are usually regarded as part of the tradition of the Theatre of the Absurd, while his later plays are largely considered to be minimalist. As there is no direct relationship between these two styles, they have never been put into perspective. Nevertheless, Beckett's drama for the stage tends towards progressive reduction regarding a number of aspects of the plays, due to which minimalism in Beckett is a logical development of Absurdism. The Theatre of the Absurd, such as Waiting for Godot, already meant reduction when compared to traditional drama. As Martin Esslin described, it lacked developed characters, plot with development and suspense, and dialogue as a means of dialectic exchange. The works that followed intensify the process of impoverishment, leading to mere static poetic images. Plays like Not I and That Time are valid examples of literary minimalism as described by Enoch Brater, Ulysse Duthuit, Leo Bersani, or John Barth.Zatímco rané hry Samuela Becketta jsou běžně řazeny k Absurdnímu divadlu, jeho pozdní hry bývají označovány jako minimalistické. Vzhledem k tomu, že mezi těmito dvěma směry neexistuje přímý vztah, nebyly ještě zkoumány ve vzájemné perspektivě. Beckettovo divadelní drama se v mnoha aspektech vyznačuje postupnou redukcí, díky čemuž je u Becketta minimalismus logickým vyústěním Absurdismu. V porovnání s tradičním dramatem již Absurdní drama, jako například Čekání na Godota, znamenalo redukci. Jak popisuje Martin Esslin, postrádalo rozvinuté postavy, děj se zápletkou a výměnu názorů ve formě dialogu. Díla, která následovala, prohlubují proces ochuzování, jež ústí v zobrazování statických poetických obrazů. Hry jako Not I a That Time jsou příklady literárního minimalismu, jak ho popisují Enoch Brater, Ulysse Duthuit, Leo Bersani nebo John Barth.