Název:
Smrt očima novoanglických puritánů
Překlad názvu:
The Puritan view of death: attitudes toward death and dying in Puritan New England
Autoři:
Holubová, Petra ; Procházka, Martin (vedoucí práce) ; Robbins, David Lee (oponent) Typ dokumentu: Diplomové práce
Rok:
2011
Jazyk:
eng
Abstrakt: [eng][cze] The Puritan attitude toward death in seventeenth- and early eighteenth-century New England was ambivalent and contained both terror at the possibility of eternal damnation and hope for deliverance. The joyful theme of the migratio ad Dominum resonated with the Saints only at times when they were convinced divine grace was actively working in their lives, but when they saw they were backsliding, the horror of death prevailed. Puritan anxiety about death was caused by tensions inherent in the doctrine of predestination, which implied man's dependence on God's inscrutability, and in the doctrine of assurance, which implied that self-doubt was more desirable than full assurance of salvation. What complicated any verification of the presence of grace was man's endless potential for self-deception. Memento mori gave urgency to the Puritan work ethic and the effective use of time. The anxiety about one's destiny began in early childhood when death and its ensuing horrors for the depraved were used as a means of religious instruction to provoke spiritual precocity and conversion. This early immersion into the discourse about death has been erroneously interpreted as a proof of the non-existence of childhood in Puritan New England. Deathbed scenes depicted in Puritan spiritual biographies were designed as examples...Puritánský postoj ke smrti je jednoznačně ambivalentní a spojuje jak radostné očekávání nebeské blaženosti, tak úzkostnou bázeň a strach ze zatracení. Představa smrti se puritánům spojovala s tématikou migratio ad Dominum ve chvílích, kdy byli přesvědčeni o působení spasitelné milosti ve svých životech. Jakmile však prohrávali svůj zápas s hříchem a svou vlastní zkažeností, převážil u nich děs ze smrti. Domnívám se, že příčnou této dvojznačnosti smrti je napětí přítomné ve dvou kalvinistických doktrínách: v doktríně o predestinaci, která předpokládá naprostou závislost člověka na svrchovaném a nevyzpytatelném Bohu a v doktríně o ujištění, která znemožňuje získání plného ujištění o spáse. Příkaz memento mori vedl puritány ke snaze využít co nejefektivněji čas jim svěřený a dal vzniknout typické protestantské etice práce. Nejistota týkající se posmrtného osudu provázela puritány již od dětství, kdy smrt a důsledky zatracení byly používány jako nástroj k urychlení duchovní zralosti a obrácení. Brzké zahrnutí dětí do diskurzu o smrti bylo mylně interpretován jako důkaz o neexistenci konceptu dětství v puritánské Nové Anglii. Příklady umírání puritánských "svatých," zachycené v duchovních životopisech byly myšleny jako ars moriendi a dokazují, že umírat s bázní bylo považováno za lepší, než spolehnutí se na...
Klíčová slova:
den posledního soudu; memento mori; milost; Nová Anglie; pohřební rituál; predestinace; puritáni; sebezbytování; smrt; strach ze smrti; ujištění o spáse; zatracení; znovuzrození; assurance of salvation; burial ritual; damnation; death; death anxiety; grace; memento mori; New England; predestination; Puritans; regeneration; self-examination; the Day of Judgment