Název:
Sociálně vyloučené lokality a jejich revitalizace; Případová studie: Ústecký kraj.
Překlad názvu:
Socially Excluded Localities and Their Revitalization. Case Study: Ústecký Region.
Autoři:
Zoubková, Věra Thea ; Maier, Karel (vedoucí práce) ; Jakub, Jakub (oponent) Typ dokumentu: Disertační práce
Rok:
2015
Jazyk:
cze
Nakladatel: Česká zemědělská univerzita v Praze
Abstrakt: [cze][eng] Disertační práce se zabývá problematikou výskytu a revitalizace sociálně vyloučených lokalit ve vymezeném studijním území. Cílem je pomocí identifikace a vizualizace situace v Ústeckém kraji nalézt obecná pravidla výskytu sociálně vyloučených lokalit a politiky jejich revitalizace v České republice. Výzkum probíhal od září 2010 do června 2015. Propojil kvalitativní a kvantitativní metody, šetření in-situ a od stolu. Výsledky analýz primárních a sekundárních dat odhalily 130 deprivovaných lokalit ve 42 městech a obcích z celkem 354 v regionu. Naprostá většina lokalit (87 %) se nachází ve městech. Dvě třetiny lokalit jsou malá území do 100 obyvatel. Tři pětiny lokalit nejsou prostorově vyloučeny. K nejrozsáhlejším a nejlidnatějším deprivovaným územím patří sídliště. Každý druhý obyvatel sociálně vyloučených lokalit žije v panelovém domě. Bytové domy v cihle jsou nejrozšířenějším typem obydlí pro sociálně slabé. Najdeme je v každé druhé deprivované lokalitě. Naprostá většina budov byla postavena před rokem 1989. Individuální rodinné bydlení je zasaženo deprivací pouze marginálně, patří však k nejzchátralejší a také nejhůře vybavené části bytového fondu sociálně vyloučených území. Dvě třetiny lokalit se vyvinuly samovolně, třetina řízeným sestěhováním sociálně vyloučených obyvatel. Naprostá většina vyloučených lokalit se vyskytuje již déle než pět let. V deprivovaných lokalitách převládá soukromé vlastnictví nemovitostí. Revitalizací prochází polovina deprivovaných lokalit. Hlavními cíli jsou zlepšení životního prostředí, rozvoj lidských zdrojů a zajištění bezpečnosti. Používány jsou především nástroje intervence v území, zaměřené na udržení obyvatel v lokalitě a zlepšení kvality veřejných prostranství a služeb. Participace obyvatel na přípravě projektů revitalizace je nicméně slabá, rezidenti vnímají svou účast jako neefektivní. Proces obnovy je závislý na dotacích, silně se projevuje ekonomická europeizace. V oblasti obnovy fyzického prostředí jsou operační programy zaměřeny na velké lokality. Malá deprivovaná území do 100 obyvatel, kterých je většina, nedosáhnou na evropské zdroje. Výsledky revitalizace se různí. Ambice plánů se nedaří naplňovat hlavně v oblasti bydlení a zaměstnanosti. Nejlepšími vlastníky co do objemu revitalizovaných nemovitostí jsou společenství vlastníků jednotek, obce a bytová družstva. Ani v jednom případě však podíl opravených bytů nepřesahuje 50 % z celkového majetku, vlastněného v deprivovaných lokalitách. V každém případě tržní ceny místních nemovitostí zůstávají nižší oproti cenám bytů srovnatelné velikosti a vybavení, nabízených k prodeji v jiných částech města.The dissertation deals with the incidence and revitalization of socially excluded localities in a defined study area. The aim of this contribution is to identify and visualize the situation of the Ústecký Region in order to find common patterns of urban deprivation occurrence and to establish the guiding principles of revitalization policies in the Czech Republic. The research took place from September 2010 to June 2015. It combined qualitative and quantitative methods, in-situ and desk research. An analysis of primary and secondary data revealed 130 excluded localities in 42 towns and cities out of 354 in the region. The majority of deprived localities (87 %) can be found in highly urbanized areas. Two thirds of localities are small areas with up to 100 inhabitants. Socially excluded areas emerge in the centre, residential districts as well as on the outskirts of towns; however, three fifths of localities are not spatially segregated. Prefabricated housing estates are the largest and most populated deprived areas. Every other inhabitant of socially excluded localities in the Region lives in a prefabricated house. Brick houses are the most proliferated type of housing facility used as accommodation for socially excluded people. They can be found in every other deprived area. Vast majority of them was built before 1989. Family houses are deprived very scarcely; however, they belong to the most dilapidated part of socially excluded housing estate. Two thirds of localities have developed naturally, while the other third has been created by a regulated relocation of socially excluded people. Vast majority of deprived areas have existed for more than 5 years. Private property prevails. Half of the localities have entered the process of revitalization to improve the urban environment, human resources and security. Applied policies aim to keep the inhabitants in place and improve the quality of public space and service. However, involvement of residents in local regeneration policymaking is weak and ineffective. The renewal process depends on grants and subsidies. Europeanization is strong especially in big cities; nevertheless, most localities are small and therefore don't qualify for the sources of the built environment programs which prefer large areas of intervention. Results of revitalization process differ from one locality to another. Areas of housing and employment fall behind in particular. As far as property regeneration is concerned, the best owners are municipalities, house unit owners associations and housing associations. Not in one case, however, reaches the share of regenerated housing units 50 % of deprived properties. In any case, the market prices of local flats stay low compared with those of correspondingly equipped properties elsewhere in town.
Klíčová slova:
deprivace; regenerace; sociální vyloučení; udržitelný rozvoj; urbánní revitalizace