|
|
Složení potravy a potravní selektivita zooplanktonu
Lis, Jonáš ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Čablová, Radka (oponent)
Zooplankton je důležitým článkem potravního řetězce mezi fytoplanktonem a vyššími tro- fickými hladinami a porozumění jeho potravním preferencím je klíčové pro odhalení funkcí a dynamiky vodních ekosystémů. Dosavadní znalosti o složení potravy zooplanktonu jsou omezené, tvořené převážně laboratorními experimenty, které odhalily různé lovecké strategie a selekci ko- řisti podle velikosti a nutriční hodnoty. V poslední době se objevují publikace, jež díky využití metody DNA metabarcodingu přinášejí zcela nový, komplexní vhled do diverzity složení potravy zooplanktonu, především klanonožců, perlooček a vířníků. Tyto metody odhalují, že potravní niky klanonožců a perlooček jsou rozdílné a vzájemně se nepřekrývají. Obecně se pro obě sku- piny dá říci, že preferují jako svou potravu převážně rozsivky, pokud jsou dostupné. Potravní niky vířníků jsou natolik různorodé, že se nedá určit jasný trend pro celý kmen. Sinice se ukazují jako hlavní zdroj energie pro zooplankton a jsou metazooplanktonem pravděpodobně požírány z velké části jako sekundární kořist při konzumaci nálevníků a jiné heterotrofní kořisti. Dále jsou známy rozdílné potravní niky mezi druhy, které se dají z části vysvětlit jejich vertikální distribucí a byla prokázána také rozdílná míra potravní selektivity různých druhů zooplanktonu, která...
|
|
|
Biogeografie herpetofauny ostrovů Egejského moře
Sýkorová, Marta ; Šmíd, Jiří (vedoucí práce) ; Papežík, Petr (oponent)
Biogeografie herpetofauny Egejského moře je v posledních třiceti letech předmětem důkladného zkoumání. V evoluční biologii jsou ostrovy považovány za modelové ekosystémy. Lze na nich pozorovat morfologické, fyziologické a behaviorální změny, označované jako takzvané "ostrovní syndromy". Vznik těchto syndromů je závislý na velikosti ostrova, jeho vzdálenosti od pevniny a na stáří ostrova. Dále také na hustotě populace, dostupnosti zdrojů a přítomnosti predátorů. Konkrétními projevy těchto syndromů jsou u plazů obývajících Egejské ostrovy: výskyt endemismu, gigantismu a nanismu, barevné změny, častější autotomie ocasu, kanibalismus a potravní specializace. Většina těchto změn je popsána na ještěrkách rodu Podarcis, zejména na Podarcis erhardii, jelikož je v této oblasti nejrozšířenějším plazem. Druhým velmi rozšířeným, a proto často zkoumaným plazem je Mediodactylus kotschyi. Ke změnám často dochází na malých ostrovech, jedinci tak bývají porovnáváni s příslušníky stejného druhu z většího ostrova nebo z pevniny. Výskyt endemitů je významně vyšší na ostrovech, které jsou déle odděleny od pevniny. Vznik gigantismu a nanismu nejvíce ovlivňuje predace, vnitrodruhová nebo mezidruhová kompetice a množství ptačích kolonií na ostrově. Přítomnost ptačích kolonií zajišťuje plazím druhům přísun živin, kterých...
|
|
|
Mezidruhové rozdíly v kognitivních schopnostech krkavcovitých
Myslivečková, Lucie ; Fuchs, Roman (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent)
Ptáci z čeledi krkavcovitých (Corvidae) jsou považováni za inteligentní zvířata. Spoustu druhů z této čeledi je testováno v pracích, které se zabývají jejich kognitivními schopnostmi. Tato práce byla zaměřena na shromáždění a vyhodnocení porovnávacích prací které zabývaly mezidruhovými rozdíly v kognitivních schopnostech u dvou nebo více druhů. Byla také věnována pozornost mezidruhovým rozdílům v kognitivních schopnostech mezi krkavcovitými a jinými druhy zvířat. Z výsledků plyne, že mezidruhové rozdíly mezi krkavcovitými existují. Rozdíly jsou z velké části zapříčiněny potravní ekologií nebo socialitou druhu a úspěšnost různých druhů se v různých úlohách může měnit. Klíčová slova: Corvidae, krkavcovití, kognitivní schopnosti, mezidruhové srovnání, srovnávací přístup
|
|
|
Vliv mravenců na půdní chemismus napříč biomy
Kostečka, Luboš ; Frouz, Jan (vedoucí práce) ; Jílková, Veronika (oponent)
Mravenci patří mezi významné ekosystémové inženýry. Jejich aktivita má přímý i nepřímý vliv na půdní chemismus uvnitř jejich hnízd skrze různé procesy, například bioturbaci nebo akumulaci potravy a její rozklad mikrobiální komunitou. Tyto procesy závisí na podmínkách prostředí, například na půdních vlastnostech nebo klimatu na daném stanovišti. Přesto zatím nebyl vliv mravenců porovnán mezi různými biomy. Cílem této práce je proto (1) popsat procesy, jimiž mravenci ovlivňují půdní chemismus, (2) shrnout výsledný vliv na chemické půdní vlastnosti jako koncentrace živin a úroveň pH v mraveništích a okolní půdě, (3) zjistit, zdali existuje trend společný všem biomům, či zdali se od sebe vlivy v různých biomech liší. Závěrem této práce je, že společný trend sice existuje, ale velmi závisí na podmínkách jako je struktura mraveniště, potravní strategie konkrétního druhu a klima daného ekosystému. Klíčová slova: mravenci, půda, půdní chemismus, biomy, hnízda, bioturbace, potravní strategie, makroprvky, pH, podmínky prostředí, klima
|
|
|
Food webs of glacier-fed streams.
Komárková, Julie ; Kopalová, Kateřina (vedoucí práce) ; Fuksa, Josef (oponent)
Tématem této práce jsou ekosystémy ledovcem napájených toků se zaměřením na společenstva toků, spolu s identifikací struktur potravních sítích. Ledovcové toky představují drsné prostředí z hlediska fyzikálně-chemických vlastností, s proměnlivými vodními režimy, s největším průtokem v letních měsících, a specifickými světelnými a nutričními podmínkami. Základem potravních sítí jsou fotoautotrofní producenti, jako jsou rozsivky, Chrysophyceae a sinice, spolu s chemolithotrofními bakteriemi. V ledovcová voda hostí také některé taxony hub, které jsou s heterotrofními bakteriemi hlavními rozkladači. Ze skupiny bezobratlých jsou v ledovcových tocích vodní larvy druhů Diamesa a Pseudodiamesa, dále ze skupin Ephemeroptera či Plecoptera. Tyto všežravé druhy jsou charakterizovány vysokou potravní plasticitou. Larvy filtrují nebo spásají především epilitické biofilmy, v některých případech se však mohou uchylovat k predaci. Mimo bezobratlé, v ledovcových tocích obvykle nežijí zástupci s většími tělesnými rozměry, kteří by tvořili vyšší stupně trofických úrovní. Změna klimatu s ústupem ledovců ovlivňuje vlastnosti ledovcových toků, a to například v průtoku vody a teplotě, která se neustále zvyšuje. Posuny ve stanovištních podmínkách a struktuře společenstva v tocích povede ke složitějším potravním sítím, s...
|
|
|
Osud mikropolutantů v průběhu vermikompostování
Nehasilová, Alena
Vermikompostování se v posledních letech stává populární přírodě-blízkou metodou používanou ke zpracování biologického odpadu, včetně čistírenského kalu. Ten je díky svým vlastnostem záhodno využít jako hnojivo na zemědělskou půdu. Kromě cenných prvků ale kal obsahuje i polutanty, jež po jeho aplikaci na pole mohou být přijímány rostlinami a živočichy a kontaminovat tak potravní řetězce. Do skupiny polutantů nacházejících se v kalu spadají i mikropolutanty, látky vyskytující se napříč životním prostředím v nízkých koncentracích. Mezi mikropolutanty se řadí například farmaka a produkty osobní péče, per- a polyfluorované látky nebo pesticidy. Tyto látky mají mnoho známých nežádoucích účinků, jako je endokrinní disrupce, antibiotická rezistence či rozvoj některých typů rakoviny. Ačkoliv hnojení čistírenskými kaly je jednou z hlavních cest vstupu mikropolutantů do životního prostředí, koncentrace mikropolutantů v čistírenských kalech nejsou před jejich aplikací na půdu nijak sledovány ani regulovány. Tato disertační práce se zabývá osudem mikropolutantů v průběhu vermikompostování, a to především čistírenských kalů jako substrátu. Vermikompostování bylo aplikováno za účelem stabilizace kávové sedliny a čistírenských kalů z různých čistíren odpadních vod smíchaných se slámou. Experimenty probíhaly v...
|
|
|
Vliv hlaváče černoústého (Neogobius melanostomus) na potravní řetězec řeky Ploučnice
STANĚK, Pavel
Biologické invaze jsou významným spouštěčem změn v daném ekosystému. Vlivem přítomnosti invazivního druhu může dojít ke změnám v potravní síti původního společenstva, což má za následek změnu celého zasaženého ekosystému a enviromentální a ekonomické dopady. Tato práce byla zaměřena na výzkum vlivu nepůvodního hlaváče černoústého na společenstvo řeky Ploučnice. Hlaváč černoústý je na území ČR poměrně novým druhem, kdy k jeho zavlečení došlo nejpozději v roce 2015. Hlavními cíli této práce byly porovnat vliv hlaváče černoústého na potravní řetězec a společenstvo lokalit řeky Ploučnice, přičemž byla sledována: 1/ potravní preference hlaváče černoústého, 2/ jeho kompetice s vrankou obecnou (Cottus gobio, L 1758) jakožto významným a chráněným druhem, vyskytující se v dané lokalitě, který má podobní habitatové a potravní nároky, 3/ specializaci dravých druhů ryb které se na lokalitách vyskytují na hlaváče černoústého jako potravní zdroj. Pro zjištění těchto cílů byla vybrána řeka Ploučnice, jejíž spodní část vlévající se do řeky Labe je invadovaná hlaváčem černoústým, nicméně díky příčným bariérám jsou horní části řeky Ploučnice zatím bez zaznamenaného výskytu hlaváče černoústého. V této práci byly zkoumány čtyři lokality, dvě s přítomností a dvě bez přítomnosti hlaváče černoústého. Pro zjištění stanovených cílů byly na všech lokalitách vzorkovány veškeré detekované složky potravního řetězce. Výsledky byly vyhodnocovány za pomocí využití analýzy stabilních izotopů uhlíku a dusíku s následným využitím bayesovských modelů. V lokalitách s přítomnostní hlaváče černoústého byl tento druh nejvíce abundantní ve srovnání s ostatními druhy. Výsledky naznačují že hlaváč černoústý je potravní generalista, který preferuje snadno dostupný a abundantní zdroj potravy. Při analýze potravních zdrojů byla zjištěna podobnost preferované stravy mezi hlaváčem černoústým a vrankou obecnou, což naznačuje možnou přítomnost potravní kompetice. Při porovnání trofických nik byl zjištěn zvýšený překryv nik mezi některými ontogenetickými stádii vranky obecné a hlaváče černoústého, který místy dosahoval až 67,8 %. Dalším zjištěním bylo zvýšení překryvu trofických nik jednotlivých ontogenetických stádií vranky obecné v přítomnosti hlaváče černoústého. Při analýze potravy dravých druhů ryb pak nebyla prokázána výrazná potravní preference hlaváče černoústého v potravě analyzovaných druhů. Tato práce potvrdila že hlaváč černoústý je významem konzumentem, kompetitor i kořist pro některé predátorní druhy ryb našich vod.
|
|
|
Od trusu k prostřenému ubrusu. Molekulární analýza potravy raka signálního
ŠKRABÁNEK, Jan
Tato bakalářská práce měla za cíl analyzovat potravu raka signálního v Křesánovském potoce během roku 2020, v měsících od dubna do října. Dalším cílem bylo najít a otestovat vhodné markery pro analýzu potravy. Tyto markery jsou podrobněji popsány v textu této práce. Analyzovali jsme potravu raka signálního pomocí izolované DNA ze vzorků fekálních pelet odebíraných každý měsíc. Pomocí skupinově specifických DNA markerů jsme se zaměřili na klíčové potravní skupiny makrozoobenthosu. Tyto skupiny jsou Heptageniidae (markery Hpt28Sf + Hpt28Sr), Ephemeroptera (Epa28Sf + Epa28Sr), Integripalpia a Spicipalpia (Inspi18Sf + Inspi18Sr), Plecoptera (Ple-gen A269 + Ple-gen S268), Chironomidae (Chiro18Sf + Chiro18Sr) a Gammaridae (Gamae28Sf + Gamae28Sr). V potravě byla také analyzována makrofyta Characeae (CHA677 + CHA1681R) a dvouděložné rostliny (MYR152F + MYR1696R).Výsledky ukázaly, že potrava raka signálního se v průběhu sezóny měnila. Během celé sezóny byly nejčastější potravní skupinou Gammaridae, nalezené v 54,1 % vzorků fekálních pelet. Skupiny Heptageniidae, Integripalpia/Spicipalpia byly také hojně zastoupené (detekovány ve 31,3 % vzorků). Skupina Plecoptera se objevila ve 20,8 % vzorků fekálních pelet, zatímco Chironomidae a Characeae byly nalezeny v 10,4 %. Dvouděložné rostliny byly zastoupeny v 8,3 % vzorků. Nejméně početnou skupinou byly Ephemeroptera, které byla detekována pouze v jednom vzorku fekálních pelet (2,1 %).V dubnu byly Gammaridae nejvýznamnější složkou potravy, a Heptageniidae byli drouhou nejzastoupěnější skupinou.V květnu byla strava pestřejší, ale Gammaridae zůstaly hlavním zdrojem potravy (nalezeny v 6 vzorcích) následované Integripalpia/Spicipalpia (v 5 vzorcích). V červnu byly Gammaridae přítomny ve všech vzorcích, zatímco Heptageniidae a Integripalpia/Spicipalpia byly významné. V červenci byly Heptageniidae nejčastější potravní skupinou (v 5 vzorcích), druhou byly Gammaridae (nalezeny ve 4 vzorcích). V srpnu a říjnu nebyly ve vzorcích nalezeny žádné potravní skupiny, a v září byly Gammaridae přítomni pouze v jednom vzorku fekálních pelet. Celkově tato studie poskytuje přehled o sezónních změnách v potravě raka signálního a markerech určených pro její analýzu.
|
|
|
Aktivita raka mramorovaného v závislosti na reprodukčním cyklu
MARKOVÁ, Kateřina
Cílem této diplomové práce bylo vypracování literárního přehledu na téma aktivity raků, především jejich potravní aktivity a využívání úkrytů, včetně důrazu na roli pohlaví a reprodukčního cyklu. Zaměřila jsme se také na charakteristiku raka mramorovaného Procambarus virginalis Lyko, 2017 a jeho využitelnosti jako modelového druhu. Experimentální část práce byla zaměřena na porovnávání tří skupin samic raka mramorovaného (s vajíčky, s bílkovinnými žlázami a bez vajíček). Pokusy byly provedeny za pomoci metody pro ekologické hodnocení potravního chování a vztahu predátora ke kořisti v různých hustotách kořisti v podobě larev pakomára kouřového Chironomus plumosus (Linnaeus, 1758) pomocí analýzy funkční odpovědi a následně testovány na vliv přítomnosti úkrytu při jednotné úrovni hustoty kořisti. V našem experimentu vykazovaly všechny tři testované skupiny samic funkční odpověď typu II, typickou pro predátory. Z výsledků je patrné že potravně nejaktivnější jsou ve všech případech samice bez vajíček, s obecně pozitivním vlivem přítomnosti úkrytu. Samice s nasazenými vajíčky jsou v konzumaci, zpracování a celkové aktivitě díky hormonálním, fyziologickým a následně i behaviorálním změnám obecně méně aktivní. Samice s bílkovinnými žlázami se v našich pokusech chovaly podobně jako samice s vajíčky, byly opatrnější a méně aktivní než samice bez vajíček. Tato skutečnost byla pravděpodobně způsobena jejich zvýšeným gonadosomatickým idexem (GSI) a naopak sníženým poměrem hepatopankreatu na celkovou hmotnost těla, díky kterému nejsou tyto samice schopny přijmout větší množství předkládané potravy. Samicím po ovulaci hodnota GSI opět klesá, nicméně ani samice s již nasazenými vajíčky nezkonzumovaly více potravy, neboť samice v této fázi reprodukčního cyklu preferují především bezpečnost. Jsou méně aktivní, pomaleji se pohybují, tráví více času v úkrytu, opatrují svá vajíčka a nemohou se tak plně věnovat lovu a zpracování kořisti. Svou životní strategií je rak mramorovaný obecně vhodným modelovým druhem k využívání v různých oblastech výzkumu, nicméně je důležité myslet na jeho rychlý životní a reprodukční cyklus a podmínky daných experimentů této skutečnosti přizpůsobit, neboť paralelní využívání samic raka mramorovaného v různých fázích reprodukčního cyklu může výsledky z pohledu jejich aktivity modulovat. Určité rozdíly v prezentovaných výsledcích mohou být dány také původem experimentálních zvířat, neboť až na naprosté výjimky byly doposud všechny prováděné experimenty s rakem mramorovaným realizovány s využitím laboratorních jedinců. Řada podmínek, které se v přírodě sezónně mění byla v laboratoři udržována na konstantní úrovni. Proto je důležití mít na paměti, že v přírodě jsou raci vystaveni i dalším jak biotickým (predační tlak různých druhů ryb, ptáků či savců), tak abiotickým (změny teploty a chemismu vody) faktorům, které mohou potravní aktivitu ovlivňovat. Předpokládáme ale, že zde pozorované vzorce budou platné i pro račí samice žijící ve volné přírodě. Nicméně, nedostatek podobných experimentů vedoucí k objasnění samičí aktivity v závislosti na fázi reprodukčního cyklu dává prostor ke zkoumání i dalších, nejen račích druhů.
|
|
|
Náhrady škod způsobené zvláště chráněnými druhy zvířat
SMÍTKOVÁ, Michaela
Na našem území žije velké množství zvláště chráněných druhů zvířat. Veřejným zájmem je ochrana těchto druhů. Nedílnou součástí potravní skladby některých zvláště chráněných druhů jsou také hospodářská zvířata. Tato bakalářská práce se zabývá problematikou náhrad škod způsobených zvláště chráněnými druhy živočichů, kterými jsou rys ostrovid a vlk obecný, na hospodářských zvířatech. Ze všech zdrojů informací, které se staly podkladem pro tuto práci, je zřejmé, že dochází v zájmovém území (Plzeňský kraj) k postupnému úbytku škod způsobených zvláště chráněnými druhy zvířat na hospodářských zvířatech, což může být způsobeno postupnou adaptací chovatelů na přítomnost těchto šelem a tím, že aplikují ve svých chovech nějaká z preventivních opatření.
|
host ::
RSS.