|
|
"Plant hunting" (lov rostlin) v kontextu vědy, kultury a mentality 19. a počátku 20. století
Kocurek, Jakub ; Hermann, Tomáš (vedoucí práce) ; Neustupa, Jiří (oponent) ; Stibral, Karel (oponent)
Práce se zabývá fenoménem "plant-huntingu" a "plant-hunterů" (tzv. lovu a lovců rostlin) charakteristickým zejména pro Viktoriánskou a meziválečnou Británii. Tento fenomén definuji, personálně vymezuji a zasazuji do času a prostoru. Následně se jej pokouším vysvětlit. Zaměřuji se především na otázky, proč fenomén vznikl v dané době a místě, proč a zda vůbec zanikl a zda byl eventuálně něčím substituován a čím. Ptám se, co existence tohoto fenoménu vypovídá o lidském vztahu k rostlinám a živému světu jako takovému. Fenomén se při tom pokouším nahlédnout prostřednictvím rostliny představující objekty zájmu, tj. úlovky "plant-hunterů." Právě ty považuji za klíč k pochopení fenoménu. Proto se snažím ukázat, co je odlišuje od ostatních rostlin. Konfrontuji tyto rostliny s výsledky recentních výzkumů fytofilie a se schématy v obecnější lidské percepci přírodního světa. Dále se pro ně pokouším nalézt vhodné funkčně typologické pojmenování a zařadit je do teoretického výkladového rámce. Celý fenomén nahlížím v kontextu dobové vědy, technologie, politiky a společnosti.
|
|
|
(Sociální) konstrukce vědeckého faktu
Jedlička, Petr ; Balon, Jan (vedoucí práce) ; Kandert, Josef (oponent)
Na příkladu vědění dvou epoch - středověku a raného novověku - je diskutována oprávněnost nároků konstruktivistické školy sociologie vědění. První část se nejdříve zevrubně zabývá východisky tohoto diskurzu, především pracemi Ludwika Flecka, Davida Bloora a antropologií vědění Yehudy Elkana. V další části je podán přehled hlavních rysů středověkého náboženského diskurzu včetně zachycení jeho dynamiky formou změn obrazů vědění. Následující kapitola se věnuje klíčovému období vzniku novověké západní vědy, vzestupu empiricko-racionalistickému paradigmatu, etablování vědeckých metod a celospolečenskému pozadí tohoto procesu. Pohyby v hierarchii vědění tohoto období jsou demonstrovány převážně na příkladu anglických přírodních filozofů a anglické společnosti v době restaurace. Kromě konkrétních popisů dobového vědění, čerpaných především z oblasti přírodní filozofie, jsou v práci identifikovány zdroje vědění a způsoby jeho legitimizace i verifikace. Pro obě období jsou také - v souladu tezemi Silného programu - diskutovány možné společenské faktory ovlivňující vědění. Závěr se věnuje debatě o tom, zda se podařilo potvrdit Bloorovu tezi o přítomnosti silné sociální komponenty ve (vědecké) vědění, zda existuje možnost vytvoření obecného modelu interakce mezi společností a věděním a zda je možné stanovit...
|
|
|
Vtip jako projev kolektivní paměti: Propojení klasických teorií Maurice Halbwachse a Sigmunda Freuda
Smyčková, Barbora ; Mlynář, Jakub (vedoucí práce) ; Šubrt, Jiří (oponent)
(česky) Bakalářská práce je založena na mezioborovém propojení přístupů dvou klasiků psychologie a sociologie v širším rámci problematiky kolektivní paměti. Konkrétně se zabývá teoretickou aplikací myšlenek Sigmunda Freuda, které představil ve své knize Vtip a jeho vztah k nevědomí, na teorii kolektivní paměti Maurice Halbwachse; tedy možností vysvětlit vtip jako projev kolektivní paměti. Práce nachází mezioborové souvislosti v textech výše jmenovaných autorů a ověřuje, zda je možné podložit sociologické teorie paměti myšlenkami jednoho z největších psychologů. V první části práce je představen koncept kolektivní paměti Maurice Halbwachse v sociologickém kontextu a s přihlédnutím k vlivu jazykového sociálního rámce paměti, který bude později uchopen jako jeden ze spojovacích prvků mezi vtipem a kolektivní pamětí. Další propojení dvou hlavních témat je vysvětleno skrze pojem nevědomí, který je spolu s Freudovými poznatky zachycen v druhé části práce. Poslední část textu je pak věnována samotné hypotéze o možnosti vysvětlení vtipu jako projevu kolektivní paměti. Zpracování tématu je omezeno na čistě teoretickou analýzu primární a sekundární literatury a následnou kompilací Halbwachsových a Freudových tezí právě skrze témata jazyka, nevědomí a paměti. Základním přínosem práce je pojednání o...
|
|
|
(Sociální) konstrukce vědeckého faktu
Jedlička, Petr ; Balon, Jan (vedoucí práce) ; Kandert, Josef (oponent)
Na příkladu vědění dvou epoch - středověku a raného novověku - je diskutována oprávněnost nároků konstruktivistické školy sociologie vědění. První část se nejdříve zevrubně zabývá východisky tohoto diskurzu, především pracemi Ludwika Flecka, Davida Bloora a antropologií vědění Yehudy Elkana. V další části je podán přehled hlavních rysů středověkého náboženského diskurzu včetně zachycení jeho dynamiky formou změn obrazů vědění. Následující kapitola se věnuje klíčovému období vzniku novověké západní vědy, vzestupu empiricko-racionalistickému paradigmatu, etablování vědeckých metod a celospolečenskému pozadí tohoto procesu. Pohyby v hierarchii vědění tohoto období jsou demonstrovány převážně na příkladu anglických přírodních filozofů a anglické společnosti v době restaurace. Kromě konkrétních popisů dobového vědění, čerpaných především z oblasti přírodní filozofie, jsou v práci identifikovány zdroje vědění a způsoby jeho legitimizace i verifikace. Pro obě období jsou také - v souladu tezemi Silného programu - diskutovány možné společenské faktory ovlivňující vědění. Závěr se věnuje debatě o tom, zda se podařilo potvrdit Bloorovu tezi o přítomnosti silné sociální komponenty ve (vědecké) vědění, zda existuje možnost vytvoření obecného modelu interakce mezi společností a věděním a zda je možné stanovit...
|
|
|
Mikuláš Kusánský a objev vážení
Růžička, Jáchym ; Paulíček, Miroslav (vedoucí práce) ; Horák, Vít (oponent)
Hlavním cílem práce je vysvětlit perspektivou sociologie vědy příčiny neúspěchu objevu vážení Mikuláše Kusánského. Pomocí Mertonovy teorie zájmu je potvrzeno, že pro úspěch objevu vážení na poli přírodní filozofie existoval předpoklad. Platnost této teorie je demonstrována na případu Kusánovy kosmologie, s níž uspěl. Mertonova teorie je v další části rozšířena o Bourdieua charakteristiku vědeckého pole a dva teoretické limity, k nimž se každé vědecké pole blíží. Druhý typ pole, vyznačující se nízkým počtem vědeckých autorit, je srovnán s Kuhnovým pojmem paradigmatu. Obě tyto koncepce jsou porovnány s polem přírodní filozofie a je dokázána oprávněnost jejich aplikace. Na základě těchto koncepcí jsou dále představeny dvě možné vědecké strategie Pierra Bourdieua, strategie následovnictví a podvratu. Vzhledem k rozporu Kusánova pojetí vědy a převládajícímu esenciálnímu předmětu vědy je Kusánskému přiřazena strategie podvratu a jsou vysvětleny nízké šance na úspech, které z této strategie plynou. V závěru je pomocí Kuhna ukázáno, že strategie podvratu může být úspěšná, jen pokud předefinuje základní principy normální vědy a tento teoretický případ je srovnán s konkrétním případem objevu vážení. Na základě tohoto srovnání je ukázáno, co chybělo Kusánskému k většímu úspěchu jeho objevu a kterými kroky...
|
|
|
Vtip jako projev kolektivní paměti: Propojení klasických teorií Maurice Halbwachse a Sigmunda Freuda
Smyčková, Barbora ; Mlynář, Jakub (vedoucí práce) ; Šubrt, Jiří (oponent)
(česky) Bakalářská práce je založena na mezioborovém propojení přístupů dvou klasiků psychologie a sociologie v širším rámci problematiky kolektivní paměti. Konkrétně se zabývá teoretickou aplikací myšlenek Sigmunda Freuda, které představil ve své knize Vtip a jeho vztah k nevědomí, na teorii kolektivní paměti Maurice Halbwachse; tedy možností vysvětlit vtip jako projev kolektivní paměti. Práce nachází mezioborové souvislosti v textech výše jmenovaných autorů a ověřuje, zda je možné podložit sociologické teorie paměti myšlenkami jednoho z největších psychologů. V první části práce je představen koncept kolektivní paměti Maurice Halbwachse v sociologickém kontextu a s přihlédnutím k vlivu jazykového sociálního rámce paměti, který bude později uchopen jako jeden ze spojovacích prvků mezi vtipem a kolektivní pamětí. Další propojení dvou hlavních témat je vysvětleno skrze pojem nevědomí, který je spolu s Freudovými poznatky zachycen v druhé části práce. Poslední část textu je pak věnována samotné hypotéze o možnosti vysvětlení vtipu jako projevu kolektivní paměti. Zpracování tématu je omezeno na čistě teoretickou analýzu primární a sekundární literatury a následnou kompilací Halbwachsových a Freudových tezí právě skrze témata jazyka, nevědomí a paměti. Základním přínosem práce je pojednání o...
|
|
|
Spor o pozitivismus v německé sociologii. Vývoj, hlavní myšlenky a pokračování
Vondráková, Renáta ; Balon, Jan (vedoucí práce) ; Petrusek, Miloslav (oponent)
Diplomová práce Spor o pozitivismus v německé sociologii. Renáta Vondráková. 2012. Abstrakt Hlavním tématem práce je problematika sporu o pozitivismus, kterým se běžně označuje diskuze, k níž došlo v německé sociologii v šedesátých letech. Jednalo se o debatu mezi stoupenci kritické teorie, jimiž byli Theodor W. Adorno a Jürgen Habermas, a kritického racionalismu v pojetí Karla R. Poppera a Hanse Alberta. Rozprava v rámci Německé sociologické společnosti se původně měla týkat otázek spojených s logikou sociálních věd, z mnoha důvodů se však vztahovala spíše k rozdílům mezi pojetím a úkoly vědy z pohledu obou výše zmíněných přístupů. A právě popisu a odhalení důvodů a souvislostí, které vedly k převrácení tématu diskuze, se věnuje tato práce. Cílem je popsat co nejšířeji vnější vlivy a to, jak působily na výsledné chápání sporu, ale také, jakým způsobem se i díky sporu o pozitivismus proměnilo pojetí vědy v následujícím období. V první části práce je pozornost věnována zejména společenské a historické situaci, za níž došlo ke sporu. Následuje přehled nejdůležitějších pojmů, které se v souvislosti se sporem nejčastěji vyskytují, tedy v podstatě jeho témat. Důraz je kladen i na důkladný popis prvních dvou příspěvků k diskuzi - referátů Karla R. Poppera a Theodora W. Adorna. Ve druhé části práce navazuje na...
|
host ::
RSS.