|
| |
|
|
Vliv příspěvku na péči na autonomii dospělých osob s tělesným postižením v péči rodiče
Prager, Michal ; Hradcová, Dana (vedoucí práce) ; Synek, Michal (oponent)
Svou prací nabízím pohled na život lidí s tělesným postižením, kteří jsou odkázáni na pomoc druhé osoby. Zamýšlím se nad jejich možnostmi žít autonomně a jakou roli hraje v tom hraje příspěvek na péči. Česká republika ratifikovala Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením, která mimo jiné zahrnuje i právo na nezávislý život. Prostřednictvím příběhů tří lidí s tělesným postižením ukazuji, jak je možné toto právo naplňovat s aktuálním systémovým nastavením příspěvku na péči. Jakou mají tito lidé možnost osamostatnit se od svých rodičů. Jaké další vlivy a aktéři sítí utvářejí jejich realitu a do jaké míry je v této realitě jejich život autonomní. Příspěvek na péči je součástí zákona o sociálních službách, který sám o sobě velice akcentuje individuální přístup. Příspěvek na péči však individuální potřeby lidí odkázaných na pomoc druhé osoby příliš nereflektuje. Kromě tohoto příspěvku nahlížím i na další aktéry sítí - vztahy v rodině, technologie či přístupnost prostředí. Zjišťuji, jak na sebe vzájemně působí a jak silnou úlohu v této propojené síti příspěvek na péči zaujímá. Ovlivňuje- li současná podoba příspěvku vztahy v rodině. Prostřednictvím kritické sociální práce se snažím nastínit potřebné změny, aby lidé závislí na péči mohli naplňovat práva, která se ČR zavázala dodržovat. Snažím se...
|
|
|
Uplatnění člověka s tělesným postižením na pracovním trhu
Burdová, Monika ; Krahulcová, Beáta (vedoucí práce) ; Ondrušová, Jiřina (oponent)
Diplomová práce se zabývá problematikou uplatnění osob s tělesným postižením na pracovním trhu. Teoretická část práce se zabývá pojmem tělesné postižení a klasifikací tělesných vad. Vysvětluje pojmy pracovní trh, lidský kapitál a chráněný trh práce. Zabývá se nástroji na podporu zaměstnávání osob s tělesným postižením a vztahující se legislativou k této oblasti. Dále se zaměřuje na bariéry v přístupu osob s tělesným postižením na trh práce. Cílem praktické části je odpovědět na hlavní výzkumnou otázku, která zní: S jakými bariérami se potýkají osoby s tělesným postižením při hledání zaměstnání na otevřeném trhu práce? K jejímu zodpovězení byl proveden kvalitativní výzkum formou polostrukturovaných rozhovorů s klienty Asistence o.p.s.
|
|
|
Individuální plánování jako nástroj pro zvyšování kvality sociální služby osobní asistence u lidí s těžkým tělesným postižením a seniorů v Praze
SEDLÁKOVÁ, Kateřina
Diplomová práce se zabývá individuálním plánováním v sociální službě osobní asistence poskytované osobám s tělesným postižením a seniorům. Teoretická část obsahuje popis vzniku a vývoje sociální služby osobní asistence ve světě i České republice. Podrobněji pak rozpracovává standard kvality sociálních služeb číslo pět a jeho čtyři kritéria. Zároveň jsou zde zaznamenány dosavadní přístupy k individuálnímu plánování sociální služby osobní asistence pro cílovou skupinu osob s tělesným postižením a seniorů, včetně pozitiv a negativ, které systém individuálního plánování poskytovatelům sociální služby osobní asistence a jejím uživatelům přináší. V práci byly stanoveny dva cíle. Prvním bylo zjistit význam individuálního plánování pro uživatele sociální služby osobní asistence. Druhým zjistit přínos individuálního plánování organizacím, které poskytují sociální službu osobní asistence lidem s těžkým tělesným postižením a seniorům z hlediska zefektivnění práce jejich zaměstnanců. Ke zjištění výsledků byl použit kvalitativní výzkum, přičemž základní metodou pro sběr dat byly polostrukturované rozhovory. Respondenti byli vybíráni metodou záměrného účelového výběru podle předem stanovených kritérií. Z výsledků vyplynulo, že uživatelé nepociťují zásadní změnu v poskytování osobní asistence před a po zavedení systému individuálního plánování v organizaci. Uživatelé nejvíce oceňovali dobrou přípravu osobních asistentů ještě před zahájením poskytování služby. Tento údaj jednoznačně vyzdvihovali jako pozitivum po zavedení individuálního plánování. Závěrem lze říci, že za jediné negativum individuálního plánování pracovníci považovali větší administrativní zátěž, se kterou se však dle jejich tvrzení dokázali vyrovnat. Za velký přínos naopak obě skupiny dotazovaných označovaly větší připravenost pracovníků v sociálních službách ? osobních asistentů při poskytování sociální služby.
|
host ::
RSS.