|
|
Sémantická funkce savčích ocasů v rámci designu análního pólu.
Baxa, Marek ; Komárek, Stanislav (vedoucí práce) ; Kleisner, Karel (oponent)
Ocas u savců je důležitým orgánem, který na rozdíl od většiny obratlovců nemá pohybovou, poháněcí funkci. Využití ocasu u savců je mnohem pestřejší a ocas tak může mít mnoho různých funkcí. Práce obsahuje přehled těchto funkcí a dále se věnuje analyzování nasbíraného souboru dat o 553 druzích savců napříč všemi čeleděmi. Data obsahují informace o délce ocasu, délce těla, hmotnosti, prostředí a vnějších znacích na análním pólu těchto druhů. Závěry z výsledků jsou následující: délka ocasu je závislá na délce těla a také na prostředí, které daný druh obývá. Vnější znaky ocasu jsou závislé také na délce těla, ocasu i na prostředí. Výrazný konec ocasu a výrazná báze mají pravděpodobně komunikační funkci. Ocas samotný má spíše komunikační než kryptický význam.
|
|
|
Studium regeneračního potenciálu progenitorů Sertoliho buněk u pulců Xenopus tropicalis po amputaci ocasu.
Wróblová, Aneta ; Krylov, Vladimír (vedoucí práce) ; Procházka, Jan (oponent)
Žáby rodu Xenopus představují ideální modelový organismus pro studium regeneračních procesů. U žab lze kompletní regeneraci pozorovat ve stádiu pulce. V pozdějších stádiích vývoje je tato schopnost ztracena. V Laboratoři vývojové biologie se podařilo založit buněčnou kulturu společných progenitorů Sertoliho a peritubulárních myoidních buněk (XtiSC) odvozenou z varlat samce X. tropicalis. Tyto buňky vykazují obdobné charakteristiky jako mesenchymální kmenové buňky, jež jsou v současné době předmětem zájmu mnoha vědců pro své imunomodulační vlastnosti a multipotentní diferenciační a regenerační potenciál. V této práci byl studován regenerační a migrační potenciál XtiSC po amputaci ocasu u pulců X. tropicalis ve stádiu 47 - 50. Pro usnadnění transplantačních experimentů byla vytvořena transgenní linie XtiSC exprimující RFP. Pomocí transplantačních experimentů pak byla potvrzena preferenční migrace XtiSC do místa zranění. S využitím pulců X. laevis s vyřazenou funkcí NO syntáz eNOS a nNOS bylo rovněž zjištěno, že migrace XtiSC do místa zranění je zprostředkována signalizací oxidu dusnatého. Imunocytochemickým barvením XtiSC in vitro byla zjištěna pozitivní exprese iNOS, nNOS a Pax7. Imunohistochemické barvení vibratomových řezů ocasu pulců s transplantovanými XtiSC potvrdilo částečnou kolokalizaci...
|
|
|
Sdílené mechanismy vývoje tělních extremit u obratlovců
Vintr, Jan ; Soukup, Vladimír (vedoucí práce) ; Krylov, Vladimír (oponent)
Mezi tělní extremity obratlovců patří, mimo jiné, končetiny, párové a mediální ploutve, ocasní hrbol, kloakální oblast, vousky a deriváty faryngeálních oblouků. Tyto výběžky sdílejí navzdory funkčním a tvarovým rozdílům řadu vývojově-genetických mechanismů. Vývoj těchto struktur je regulován především signálními drahami Fgf, Shh, Wnt, Tgf-β a kyselinou retinovou, aktivitou transkripčních faktorů Hox a Tbx, přičemž mají významnou funkci cis-regulační elementy genů, kterými jsou tyto faktory kódovány. Jedním ze společných prvků struktur, kterých se týká tento text, je přechodně vznikající epiteliální lišta ovlivňující tvorbu a proliferaci k ní přiléhajícího mezenchymu. Na vývoji některých z těchto struktur se zároveň podílí signalizační centrum zodpovědné za její asymetrii. V tomto textu jsou některé z těchto struktur srovnávány na základě jejich souvislosti se známými mechanismy vývoje končetin Tetrapoda a teoriemi vysvětlujícími původ párových ploutví obratlovců. S pomocí poznatků evolučně-vývojové biologie je posuzována teorie ploutevních lemů a archipterygiální teorie. Jako celek tato práce pojednává o sdílených a odvozených znacích tělních extremit obratlovců s cílem poskytnout základ budoucímu výzkumu týkajícího se rolí signálních center ve vývoji těchto extemit.
|
|
|
Sémantická funkce savčích ocasů v rámci designu análního pólu.
Baxa, Marek ; Komárek, Stanislav (vedoucí práce) ; Kleisner, Karel (oponent)
Ocas u savců je důležitým orgánem, který na rozdíl od většiny obratlovců nemá pohybovou, poháněcí funkci. Využití ocasu u savců je mnohem pestřejší a ocas tak může mít mnoho různých funkcí. Práce obsahuje přehled těchto funkcí a dále se věnuje analyzování nasbíraného souboru dat o 553 druzích savců napříč všemi čeleděmi. Data obsahují informace o délce ocasu, délce těla, hmotnosti, prostředí a vnějších znacích na análním pólu těchto druhů. Závěry z výsledků jsou následující: délka ocasu je závislá na délce těla a také na prostředí, které daný druh obývá. Vnější znaky ocasu jsou závislé také na délce těla, ocasu i na prostředí. Výrazný konec ocasu a výrazná báze mají pravděpodobně komunikační funkci. Ocas samotný má spíše komunikační než kryptický význam.
|
host ::
RSS.