|
|
Akustická komunikace a varovné signály dvou druhů syslů Spermophilus citellus a S. taurensis (Sciuridae; Rodentia).
Schneiderová, Irena ; Vohralík, Vladimír (vedoucí práce) ; Petrusková, Tereza (oponent)
5 ABSTRAKT Akustická komunikace a varovné signály sysla obecného a nedávno popsaného sysla taurského byly v minulosti jen velmi málo zkoumány. Cílem této práce proto bylo získat základní informace o akustické komunikaci uvedených druhů hlodavců. Bylo zjištěno, že sysel obecný vydává 6 vokálních (growl, rapid growl, scream, squeak, chirp, whistle) a 1 nevokální (tooth chatter) zvuk. Tyto zvuky jsou vydávány při bezprostředním ohrožení života, během vzájemných kontaktů a po zaregistrování predátora. Varovným signálem obou druhů je tonální harmonický hlasový projev whistle. Nejčastěji se skládá ze dvou odlišných elementů, které mohou splývat, mohou se překrývat v čase nebo mohou být odděleny intervalem. První element se vyznačuje konstantní frekvencí, zatímco druhý element je o něco více frekvenčně modulován. Někteří jedinci obou druhů vydávají varovné signály tvořené jen jedním elementem. Na základě rozdílů v akustické struktuře varovných signálů je u obou druhů možné rozlišovat různé jedince. U sysla taurského byly nalezeny rozdíly mezi varovnými signály samců a samic. Klíčová slova: Spermophilus citellus, Spermophilus taurensis, Sciuridae, sysel, antipredační chování, akustická komunikace, vokalizace, hlasový repertoár, varovný signál.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Akustická komunikace a její variabilita u vybraných populací syslů rodu Spermophilus.
Schneiderová, Irena ; Vohralík, Vladimír (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent) ; Špinka, Marek (oponent)
Dizertační práce se zabývá hlasovými projevy eurasijských syslů rodu Spermophilus. Zaměřuje se především na mezidruhovou a vnitrodruhovou variabilitu v akustické struktuře varovných signálů, které jsou vydávány v přítomnosti predátorů.Hlavní část dizertační práce se zabývá mezidruhovou variabilitou v akustické struktuře varovných signálů pěti eurasijských druhů syslů, Spermophilus citellus, S. taurensis, S. xanthoprymnus, S. suslicus a S. fulvus. Ukázalo se, že varovné signály těchto syslů jsou vysoce druhově specifické. V dizertační práci jsou dále popsány další hlasové projevy tří eurasijských syslů, Spermophilus suslicus, S. citellus a S. fulvus. Lze říci, že s výjimkou varovných hlasů mají tyto tři druhy velice podobný hlasový repertoár. Poslední část dizertační práce se zabývá individuálními rozdíly v akustické struktuře varovných signálů tří eurasijských druhů syslů, Spermophilus citellus, S. taurensis a S. xanthoprymnus. Ukázalo se, že varovné signály těchto tří druhů mají velký potenciál kódovat informaci o identitě jedinců, kteří je vydávají.
|
|
|
Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonides) ve střední Evropě: historie šíření a stav znalostí
Pyšková, Klára ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Vohralík, Vladimír (oponent)
Práce pojednává o psovité šelmě, psíku mývalovitém (Nyctereutes procyonoides), zavlečené do velké části Evropy. Popisuje její rozšíření v původním a invadovaném areálu, historii zavlékání, ekologii a sociální chování a impakt v nepůvodní oblasti. Shrnuje současné dostupné poznatky s důrazem na oblast střední Evropy. Původní areál výskytu psíka mývalovitého je ve východní Asii. Zvířata začala být v první polovině 20. století dovážena na kožešinové farmy do evropské části tehdejšího Sovětského svazu a následně vypouštěna do přírody za účelem lovu; během následujících 50 let kolonizoval psík mývalovitý území o rozloze 1,4 milionu km2 . Dnes je v mnoha zemích Evropy běžnou zdomácnělou šelmou. K úspěchu v invadovaném areálu mu napomohlo mnoho faktorů, například oportunistická potravní strategie a schopnost přizpůsobit se různým habitatům, opakované a četné introdukce během dlouhého období, zajišťující vysokou genetickou variabilitu, schopnost zimovat, nízký počet predátorů, tendence kočovat, někdy na poměrně veliké vzdálenosti, a vysoká vnitrodruhová tolerance. Ekologický i ekonomický impakt psíka mývalovitého je pravděpodobně poměrně nízký, nejnebezpečnější je přenos infekčních onemocnění, zejména vztekliny.
|
|
|
Potravní ekologie kuny skalní (Martes foina) v Evropě.
Nováková, Lucie ; Vohralík, Vladimír (vedoucí práce) ; Fuchs, Roman (oponent)
Kuna skalní, Martes foina (Erxleben, 1777) se v posledních desetiletích stává silně synantropním živočichem a také narůstá její populační hustota. Tato práce shrnuje poznatky o potravních návycích kuny skalní v Evropě. V první části jsou uvedeny metody, kterými lze potravní ekologii studovat např. rozbor trusu či analýza obsahu žaludku a střev. Je popsán způsob výpočtu nejčastěji používaných hodnot charakterizujících potravní ekologii kuny. Ve druhé části je analyzována geografická variabilita a sezónní změny v potravě kuny skalní v různých částech Evropy. Zdá se, že na potravní návyky má vliv typ prostředí, ve kterém kuna skalní žije. Byly prokázány rozdíly v potravě v urbánním a v rurálním prostředí, dále byly zjištěny i vnitrohabitatové rozdíly. Ve třetí části této práce jsou popsány hlavní složky potravy, kterými jsou různí drobní obratlovci, bezobratlí živočichové (hlavně hmyz) a plody, a také jsou diskutována některá specifika v potravě kuny. Zmíněny jsou i zdroje potravy, které poskytuje člověk. Klíčová slova: potravní ekologie, kuna skalní, Mustelidae
|
|
| |
|
|
Rod Sicista (Mammalia, Rodentia) ve fosilním záznamu střední Evropy: fenotypová proměnlivost, taxonomická struktura, areálová historie.
Lišková, Tereza ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Vohralík, Vladimír (oponent)
Myšivky rodu Sicista patří k nejvzácnějším a nejméně známým evropským savcům, charakterizuje je řada biologických zvláštností (hibernace, estivace) a extrémní dispozice k raritní areálové dynamice. Fosilní záznam je velmi neúplný a provází jej četné kontroverzní interpretace. Předložená práce shrnuje výsledky revize fosilního materiálu rodu z ČR, Slovenska a dalších oblastí. Jedná se o bezmála 150 dokladů z období holocénu, posledního glaciálu i nejhlubších úseků čtvrtohor a je to tak zjevně nejucelenější jednotně zpracovaný soubor. Konfrontací s materiálem recentních populací byla podrobně zhodnocena variační dynamika metrických a nemetrických dentálních znaků a fenotypová specifika jednotlivých fosilních populací. Výsledky ukázaly značný rozsah variability a omezenou použitelnost standardních diskriminačních kritérií druhových skupin S. betulina a S. subtilis s.l. (incl. trizona, loriger, severtzovi). V plném rozsahu to platí o materiálu ze starších úseků čtvrtohor, nezanedbatelnou část početných dokladů ze souvislých faunových sledů současného klimatického cyklu se přes specifické odlišnosti jednotlivých lokálních populací ovšem podařilo s recentními druhy identifikovat. Výsledky naznačují areálovou expansi S. subtilis s.l. v době rozvoje glaciálních stepních formací (zejm. MIS 3) s perzistencí...
|
|
|
Rod Neomys (Mammalia, Eulipotyphla, Soricomorpha) ve střední Evropě: historie a areálová dynamika.
Pažitková, Barbora ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Vohralík, Vladimír (oponent)
Práce shrnuje poznatky o historii a areálové dynamice rodu Neomys, významné složky fauny západního Palearktu, na základě excerpce mnoha literárních zdrojů. Udává přehled nálezů dokládající přítomnost zástupců rodu Neomys a příbuzných linií v evropském fosilním záznamu. Shrnuje hypotézy popisující vývoj rodu a fylogenetické vztahy, prezentované v jednotlivých studiích. Klíčovým taxonem pokládaným za předkovskou linii rodu Neomys je rod Asoriculus, z nějž se nejstarší formy rodu Neomys diferencují během starších čtvrtohor. Konkrétních dokladů zohledňujících minulost dnešních evropských taxonů (fodiens, anomalus, milleri) a jejich areálovou historii je nicméně poměrně málo a jejich interpretace nejsou jednoznačné. Jednou z příčin jsou i nejasnosti stran fenotypové variability jednotlivých druhů a orientace příslušných fylogenetických morfoklin. Z tohoto důvodu je v práci věnována pozornost otázce mezidruhových rozdílů v rámci rodu se zvláštním přihlédnutím ke kraniálním a dentálním znakům a charakteru proměnlivosti recentních taxonů. Práce poukazuje na neúplnou znalost areálové historie a zdůrazňuje potřebu konfrontovat přímý fosilní záznam s modely vycházejícími z molekulárně-genetických analýz.
|
host ::
RSS.