|
|
The transformation of the "Sanftes Gesetz" by Stifter from "Studien" to "Der Nachsommer"
Balcarová, Markéta ; Zbytovský, Štěpán (oponent) ; Tvrdík, Milan (vedoucí práce)
Ve své diplomové práci se zabývám vývojem pojetí přírody v díle Adalberta Stiftera (od rané sbírky povídek Studie (Studien) přes pozdější sbírku Pestré kameny (Bunte Steine) po román Pozdní léto (Der Nachsommer)). Přitom se snažím vysledovat, do jaké míry měl na změny v autorově vnímání přírody vliv "zákon mírnosti" (das sanfte Gesetz), který je zformulován v Předmluvě k Pestrým kamenům. Na úvod stručně shrnuji charakteristické znaky biedermeieru v díle Adalberta Stiftera, jenž je zpravidla označován za typického zástupce této epochy. Navíc ale sleduji i rysy jiných proudů (ať už předešlých nebo nově vznikajících), které Stiftera v jeho tvorbě ovlivnily. Abych mohla pozorovat vztah zásad "mírného zákona" ke Stifterovu pojetí přírody, zabývám se také výše zmíněnou Předmluvou, ve které je "mírný zákon" zformulován. Na příkladech pojmů "velký" (groß), "malý" (klein) a "mírný" (sanft) dokládám, že je "mírný zákon" předjímán již ve Studiích a že jsou jeho principy zachyceny i v pozdějším románu Pozdní léto. Jádro mé práce tvoří kapitola, v níž se zabývám vývojem Stifterova pojetí přírody. Aby byl směr vývoje názorný, rozlišuji mezi pěti koncepcemi přírody, které se očividně stále více snaží přiblížit a přizpůsobit "mírnému zákonu". (První koncepce s "mírným zákonem" téměř nesouvisí, druhá koncepce lze být...
|
|
|
The Austrian avant-garde literature in the 1960' on the examples of Peter Handke and Wolfgang Bauer
Stejskal, Zdeněk ; Zbytovský, Štěpán (oponent) ; Tvrdík, Milan (vedoucí práce)
Rakouská avantgardní literatura je dnes považována za nedílnou součást německých literárních dějin. V této práci jsem se zabýval v první řadě ranou fází avantgardy v Rakousku 60.let 20.století. Mým cílem bylo najít odpověď na otázky, za jakých podmínek progresivní literatura v tehdejším Rakousku vůbec vznikala a jakým způsobem se poté v dílech mladých autorů konkrétně projevovala. Nejdříve bylo tedy nutno objasnit, kde se tak radikální pojetí formy a obsahu u všech literárních žánrů vzalo. Kultura a umění v Rakousku po roce 1945 se na rozdíl od literatury v Německu (od roku 1947 navíc rozdělené na diametrálně odlišné pojetí literatury v NSR a NDR) nenacházely na zcela ztraceném rozcestí. Debata v Rakousku nebyla tedy zpočátku tak bezradná; snahou státní politiky byla jednoznačně obnova moderních a stabilních hodnot, jak se projevovaly u významných vypravěčů meziválečné rakouské literatury Roberta Musila či Hermanna Brocha. Tato snaha se však ukázala brzy kontraproduktivní. Konzervativní, těžkopádná a zastaralá politika velké koalice mezi sociálnědemokratickou stranou SPÖ a nově založenou lidovou stranou ÖVP nebyla vhodnou úrodnou půdou pro mladé autory, kteří literárně dospívali v 60. letech. Především oni cítili, že kulturní i politické klima je silně nehybné, že literatura nepřinášela to, co by naplňovalo...
|
|
|
Early works of Libuše Moníková as a reflection of the collective mamory
Hájková, Markéta ; Rösch, Gertrud Maria (vedoucí práce) ; Tvrdík, Milan (oponent)
Práce se zabývá otázkou zobrazení kolektivní paměti v raných textech Libuše Moníkové. Druhá kapitola představuje německy píšící autorku českého původu, její cestu ke spisovatelství v SRN a možnosti zařazení jejího díla do migrační či exilové literatury. Třetí kapitola popisuje jednotlivé koncepty kolektivní paměti: pojetí kolektivní paměti Maurice Halbachse, koncepci komunikativní a kulturní paměti Jana Assmanna a model míst paměti Pierra Nory. Čtvrtá kapitola tvoří analýzy prvních dvou románů Libuše Moníkové "Újma" (1981) a "Pavana za mrtvou infantku" (1983) s využitím představených konceptů kolektivní paměti. Výsledky analýz na jedné straně ukázaly, že se v raném díle Moníkové odrážejí všechny tři představené koncepty kolektivní paměti. Na druhé straně také dokázaly, že se v něm promítají jak prvky kolektivní paměti specificky české, tak i součásti kolektivní paměti nejen Čechů, ale i jiných evpropských národů. K těm prvním patří například mýtická kněžna Libuše, Vyšehrad, husitství či národní obrození, k těm druhým potom například události spojené s rokem 1968. Kolektivní paměť je v textech reflektována pomocí alegorie, symbolu, intermediality a intertextuality.
|
|
|
Styl nové věcnosti v rané básnické tvorbě Ericha Kästnera a literárněvědné teorie nové věcnosti
Pellar, Ruben ; Stromšík, Jiří (vedoucí práce) ; Krolop, Kurt (oponent) ; Tvrdík, Milan (oponent)
Práce zkoumá, zda raná básnická tvorba Ericha Kästnera, jež bývá označována označováno za vzorový příklad tvorby německé nové věcnosti, skutečně splňuje příznaky nové věcnosti ve smyslu (raných) teorií, které novou věcnost jako literární směr definovaly. Tedy zda jsou rané, případně i pozdější literární teorie nové věcnosti skutečně adekvátní pro konkrétní literární produkci jednoho autora, která je produkcí nové věcnosti běžně nazývána.
|
|
|
Rahel Levin Varnhagen - a significant female personage in the beginning of the 19th century in Berlin
Ondráčková, Hana ; Stromšík, Jiří (oponent) ; Tvrdík, Milan (vedoucí práce)
Tato diplomová práce pojednává o významné ženě přelomu 18. a 19. století, Rahel Levin Varnhagen. Práce je rozdělena do tří částí: první se snaží zachytit historické a společenské pozadí v Prusku, vystihnout souvislosti, které přispěly k tomu, aby se tento německý stát stal jednou z určujících evropských mocností, a zároveň umožnily rozvoj kultury a umění. Zvláštní pozornost je věnována postavení Židů, a to jak uvnitř křesťanské společnosti, tak také jejich postupnému pronikání do literatury. Závěrečná kapitola pak shrnuje kulturní i společenský význam hlavního města Pruska, Berlína, které se v této době pozvedalo na jedno z hlavních měst Evropy. Druhá část je věnována kultuře salonů jako specifickému fenoménu. Je naznačen její vývoj, ale hlavní důraz je kladen na salon Rahel Levin, provdané Varnhagen. Současně se pokouší i o kritický pohled na tento kulturní fenomén, který bývá často idealizován jako prostor, kde si byli všichni rovni bez rozdílu vyznání, původu či pohlaví. Třetí část je věnována "Rahel Levin Varnhagen v kontextu německé romantiky" a zabývá se dosavadním vývojem výzkumu, který byl této osobnosti věnován. Zatímco starší studie zdůrazňovaly sociální a kulturně historické pozadí, tedy postavení Rahel Levin Varnhagen jako ženy, Židovky a zároveň intelektuálky, která vedla pravděpodobně...
|
|
|
The comicality in Johann Nepomuk Nestroy's Der Talisman
Machaňová, Sanda ; Stromšík, Jiří (oponent) ; Tvrdík, Milan (vedoucí práce)
Satirická fraška "Der Talisman" je dokladem typicky Nestroyovského poselství, podle něhož lidé nejsou ničím jiným než pouhými blázny osudu. Vše se odvíjí od předsudku vůči ryšavosti. V průběhu celé analýzy bylo možné vysledovat, jak na základě používání jazyka dochází k odhalování jednotlivých osob. Prostřednictvím jazyka se tak dostávají na povrch omezenost, nadřazená inteligence, umělé vzorce chování a další charakteristické rysy. Symbolický význam jmen postav také nebyl zvolen náhodně, což bylo názorně ukázáno při rozboru příslušných pasáží textu. I jména souvisejí s jazykovým projevem představených osob. Bylo též možné velmi dobře sledovat vývoj hlavní postavy, kterou je Titus Feuerfuchs. Nestroyova jazyková virtuozita a rafinovanost se ve frašce "Der Talisman" jen potvrzují. Komično vyplývá z nejrůznějších zápletek, které nakonec vyústí v situační komiku. Abychom byli schopni odhalit všechny jazykové finesy, které Nestroy použil, je nutno si uvědomit především polysemii některých výrazů. Analýza frašky rovněž dokládá, do jaké míry je rétorická kompozice jednotlivých výpovědí relevantní pro hravé a rozmanité zacházení s odlišnými jazykovými rovinami.
|
|
|
Camill Hoffmann. A biography
Polák, Pavel ; Tvrdík, Milan (oponent) ; Stromšík, Jiří (vedoucí práce)
Tato pnice se zabyva zivotem Camilla Hoffmanna, basnika, prekladatele, novinare a eeskoslovenskeho diplomata. Narodil se v zidovske rodine ve stredocesk6n KoHne. Jeho materstinou byla nemeina, ale stejne tak dobre hovofil i eesky. Stredni skolu vystudoval v Praze, kde se stal clenem skupiny basnfku, uskupenych kolem easopisu laro, ktery vydaval Paul Leppin. "Jarni generace", jak byla tato skupina pozdeji nazvana, je razena k novoromantikum. Zaeatkem 20. stoleti odchazi Hoffmann do Vidne, kde zaeina pracovat jako redaktor denfku Zeit. Ve Vidni se spratelil se Stefanem Zweigem, spoleene s nim p~elozil Baudelairovou sbirku bis!1i Kvety z!a. V pozici redakta[aliteraml rubriky je neustale v kontaktu s rakouskymi, respektive stredoevropskymi spisovateli, kupfikladu s Arthurem Schnitzlerem, Marii von Eschenbach nebo Detlevem von Liliencronem. Na doporueeni Maxe Broda nechal Hoffmann otisknout basen tehdy jeste neznameho Franze Werfela. V roce 1912 se Hoffmann stehuje do Drazd'an, kde nastupuje misto vedouciho kulturni rubriky Dresdner Neuesten Nachrichten. V jeho byte v Hellerau jej navstevuji mladi expresioniste. Po vypuknuti prvni svetove valky je Hoffmann prohlasen jako nepostradateiny pro fungovani novin, a nemusi tudiz narukovat. Valku preekal v Drazd'anech. V revoluenich Ietech 1918/19 Hoffmann podporoval...
|
|
|
Lux in tenebris. Allegory and allegorical structures in Grimmelshausen's Abentheurlichem Simplicissimus Teutsch
Maroszová, Jana ; Tvrdík, Milan (oponent) ; Stromšík, Jiří (vedoucí práce)
Grimmelshausenuv Dobrodruzny Simplicius Simplicissimus vydany v roce 1668 (s datem 1669) se do kanonu svetove literatury zapsal jako pikareskni roman. Jednim z duvodu, proc tato kniha dokaze oslovit ctenare i po vice nez 300 letech od sveho vzniku, je bezpochyby obdivuhodna vYznamova hloubka a dejova pest rost dfla, jez u ctenare muze navodit dojem neprebernosti a mnohoznacnosti autorem pouzitych prvku. Tato diplomova prace se zabyva kompozicnimi principy uplatnujicfmi se v teto knize. I kdyz se v dnesni dobe v praxi jiz mnohdy osvedcila uzitecnost pristupu naratologickeho, k nemuz vytvoril predevsim G. Genette prakticke instrumentarium, a tento pristup by se mohl nabizet i zde, ma prace se od nej vedome odklanf. Po strucne zmfnce starsfch pokusu 0 uchopeni domnele tektonicke struktury Simplicissima a nastinu nejdulezitejsich tendenci vyzkumu v nazfranf tohoto dfla byla formulovana zdejsf vYchozf pozice. Hlavnf vychodisko spocfvalo v uvaze, ze metoda analyzy by se mela prizpusobit zkoumanemu, ne naopak. Vlastni cetba Grimmelshausenova romanu jakoz i vysledky stavajicfch studif k Simplicissimovi me dale utvrdily v nazoru, ze bude potreba zamerit se ani ne tak na veliciny typu "vypravec", "pasmo postav", "perspektiva vypraveni", jako spise na alegorii a postupy produkce i recepce s ni v baroku spojene. Za...
|
|
|
Werner Schwabs adaptation of Arthur Schnitzler's "Reigen"
Nekut, Štěpán ; Tvrdík, Milan (oponent) ; Stromšík, Jiří (vedoucí práce)
Tato diplomova proce se zabyYo srovnonfm dvou dialogovych cyklu: Reigen Arthura Schnitzlera a DER REIZENDE REIGEN nach dem Reigen des REIZENDEN HERRN ARTHUR SeHN/TZLER Wernera Schwaba. Jak je patrne jiz z titulu, jedno se v pffpade Schwaba o adaptaci Schnitzlerovy predlohy, ktero, stejne jako vetSina jeho deI, vyvolala u rakouske verejnosti konce minuleho stoletf sveho easu vlnu nadsenf i nevole. Prinejmensfm stejny rozruch vyvolal 0 temer sto let pozdeji raketovy nostup Wernera Schwaba na nemeckou a pozdeji i mezinorodnf divadelnf scenu. Proce je rozdelena do dvou hlavnfch celku. PNnf z nich se venuje Arthurovi Schnitzlerovi a jeho Reigen. Abychom lepe pochopili autorovu tvorbu i samotne dOo, venuje se uvodnf kapitola teto eosti autorovu zivotu. Vylfeenf historickeho pozadf a atmosfery poslednfch desetiletf 19. stoletf se vsemi politickymL duchovnfmi a sociolnfmi specifiky, ktero na Schnitzlera pusobila, nom umoznuje sledovat vyYoj jeho osobnosti od raneho detstvf. T ato kapitola mapuje jeho cestu zivotem od utleho mlodf pres gymnozium a studium medicfny az k zojmu 0 psychologii a psychoanalyzu, jez se pozdeji staly neodmyslitelnou soueostf vykreslenf hrdinu jeho her. Autoruv zivot i dOo nejvfce ovlivnili osobnost otce a prostredf celkove liberal ne a kulturne zalozene rodiny, dobove pffznaeno nerozhodnost...
|
|
|
Thomas Brussig and the literature of the time of change ("Wendezeit")
Jahodová, Miroslava ; Stromšík, Jiří (oponent) ; Tvrdík, Milan (vedoucí práce)
Cílem mé diplomové práce bylo charakterizovat dílo spisovatele Thomase Brussiga. Analyzovala jsem autorovu prózu vzniklou v rozmezí let 1989-1995, a to nejen v souvislosti s jeho životem, ale také v kontextu doby, v níž díla vznikla. Historické pozadí se jeví pro Brussigovu tvorbu jako zásadní a pochopení některých dobových souvislostí je základním předpokladem pro pochopení celého autorova díla. Doba je totiž nejen pozadím popisovaných příběhů - její kritika, ba dokonce pouhá charakteristika se stávají tématem Brussigových knih. Pro literární vědu je zajímavým příkladem zúčtování s kontroverzní spisovatelkou Christou Wolfovou, jejíž povídka Was bleibt1 vyvolala bouřlivé reakce osobností německé kulturní sféry. V románu Helden wie l-Fir 2 Brussig tuto autorku podrobuje zdrcující kritice, a to kritice sice ne vždy zcela přímé, ale přesto naprosto jednoznačné. Ve snaze o zachycení důvodů a okolností, které s touto kritikou souvisejí, jsem do své práce zařadila stručnou charakteristiku literárních a historických diskuzí, jež jsou důkazem neklidné atmosféry postsocialistického Německa, stejně jako Německa znovusjednoceného. Důležitou součástí teoretické části práce je přehled některých děl, která vznikla po roce 1989 a která dokumentují vývoj prózy, poezie a dramatu v době politických změn. Pokouším se...
|
host ::
RSS.