|
|
Vliv vnějších podmínek na inkubaci vajec u čejek rodu Vanellus v temperátním a subtropickém klimatu
Pešková, Lucie ; Šálek, Miroslav (vedoucí práce) ; Hořák, David (oponent)
Během inkubace je u většiny ptáků nutná přítomnost alespoň jednoho rodiče, který zajišťuje vhodné inkubační podmínky pro vývoj embrya ve vejci. Mezi základní faktory, které ovlivňují vývoj embrya patří teplota, vlhkost a otáčení vejce. V této práci byly zkoumány podmínky inkubace u dvou biparentálních druhů rodu Vanellus, u čejky chocholaté (Vanellus vanellus) čelící v temperátních oblastech riziku podchlazení vajec a u čejky černoprsé (Vanellus indicus) čelící v subtropech riziku přehřátí vajec. Laboratorní experiment, který testoval tepelné vlastnosti výstelky čejky černoprsé, ukázal, že tento druh si do hnízdní výstelky vybírá materiál z okolí, který nejvíce zpomaluje růst teploty během zahřívání vajec, a zajišťuje tak vhodné termoregulační vlastnosti hnízda během nepřítomnosti rodičů při vysokých venkovních teplotách. Prostřednictvím instalace umělého vejce se zabudovaným dataloggerem do hnízd obou cílových druhů byla zjišťována teplota a manipulace s vejcem během inkubace. Průměrná teplota ve vejci dosahovala u čejky chocholaté 32,5 řC a u čejky černoprsé 35,0 řC. Naměřené hodnoty u obou druhů výrazně kolísaly v závislosti na mnoha faktorech. Teplota ve vejci rostla s narůstající venkovní teplotou, měla rytmický průběh v rámci dne a byla prokazatelně vyšší ve dne oproti noci. U čejky...
|
|
|
Proč má většina druhů malé areály rozšíření? Příčiny variability velikostí areálů
Kalendová, Pavlína ; Storch, David (vedoucí práce) ; Hořák, David (oponent)
Areál druhu, je soubor všech oblastí, kde se daný druh nachází. Každý druh má jinak velký areál, mezi nejvíce rozšířené patří oceánské druhy. Rozložení areálu je log-normální, což znamená, že většina druhů má malé areály, málo druhů má velké areály, a ještě méně má extrémně malé areály. Tohle rozložení může být výsledkem speciace a extinkce. Speciací vznikají nové druhy, které obývají část areálu původního druhu. Dochází tedy ke zmenšení původního areálu. Staré druhy, které se blíží k jejich zániku, také zmenšují svůj areál společně s úbytkem populace. Jednou ze zajímavých teorií je i stochastická teorie, jejím základem je stochastická diferenciální rovnice, která popisuje vývoj areálu až po dosažení ekvilibria, což je hodnota, kdy je areál stálý. Dalším faktorem je abundance. Je známo, že druhy s většími populacemi obývají větší areály. Zajímavé je, že i abundance má log-normální rozložení. V této práci se budu snažit shrnout teorie, které se snaží vysvětlit proč většina druhů má malé areály a také jak se liší areály příbuzných druhů.
|
|
|
Početnost ptáků a výška vegetace
Černohorská, Eliška ; Hořák, David (vedoucí práce) ; Hanzelka, Jan (oponent)
Početnost ptáků, tedy počet jedinců na určitém místě, souvisí s počtem druhů na daném území - na stanovištích druhově bohatších bývá i větší množství jedinců. Početnost ptáků, zjišťovaná nejčastěji v době hnízdění, je ovlivňována i vertikální strukturou vegetace, přičemž je zřejmé, že plochy s nízkou vegetací (např. travní porosty) hostí menší množství ptáků než porosty vyšší vegetace (např. křoviny a lesy). Celková početnost ptáků nejčastěji pozitivně koreluje se vzrůstající výškou porostu, která je dána fází sukcese. Ze studovaných prací je však zřejmé, že ptačí druhy reagují na výšku vegetace a její změny specificky, a je proto obtížné vytvořit obecné závěry. Negativní závislost výšky vegetace a početnosti ptáků, zaznamenaná v některých studiích, může být způsobena i nejednotnými metodami sběru dat o výšce vegetace na různých stanovištích. Předpokládám, že početnost ptáků na stanovišti spíš než pouze s výškou porostu souvisí i s hustotou a rozvrstvením vegetace, neboť v lesních habitatech je pro výskyt ptáků zásadní nejen výška stromového patra, ale i dobře vyvinutý podrost. Pro skutečné objasnění vlivu výšky vegetace na početnost ptáků bude nutné provádět výzkumy porovnávající početnosti ptáků na stanovištích se stejným typem vegetace (např. les s nižším a vyšším stromovým patrem). Klíčová...
|
|
|
Estetická hodnota biodiverzity
Schmitzová, Daniela ; Hořák, David (vedoucí práce) ; Braun Kohlová, Markéta (oponent)
Estetické prožívání přírody je nedílnou součástí lidského života. Protože estetické zážitky motivují lidi k ochraně přírody, je na místě zhodnotit, nakolik s estetikou souvisí biodiverzita a zda je tento vztah použitelný v ochraně přírody. Tato práce nejprve rozebírá hodnocení významu přírody pro člověka, dotýká se biodiverzity a následně rozebírá studie řešící souvislost estetické hodnoty a biodiverzity prostředí. Příroda lidem poskytuje řadu zdravotních výhod (např. úleva od stresu, lepší rekonvalescence po operacích), které korelují s biodiverzitou, nezdá se však, že mají pozitivní vliv na estetickou hodnotu. V krajinném měřítku je pro estetickou hodnotu důležitá hlavně heterogenita prostředí a přítomnost vodních ploch. V rostlinných společenstvech reálná biodiverzita pozitivně ovlivňuje estetickou hodnotu, o něco silnější vliv však má biodiverzita vnímaná. Na preferenci má též vliv uspořádání výsadby. Esteticky motivovaná ochrana přírody má potenciál podpořit biodiverzitu, což dokazuje oblast Lower Wisconsin State Riverway, a měla by tak být brána v potaz jako žádoucí přístup k ochraně přírody. Klíčová slova: biodiversita, estetika, druhová bohatost, funkční diverzita, hodnota společenstva/ekosystému, ochrana přírody
|
|
|
Ekologické specializace ptáků na základě prostorových patrností v koexistenci
Petrová, Kristýna ; Hořák, David (vedoucí práce) ; Weiser, Martin (oponent)
Ekologická specializace podle prostorových patrností v koexistenci je nová metodika sloužící k měření šířky niky pomocí koexistujícího společenstva využí- vající data o okupanci. Výsledkem je kontinuum druhů na škále od generalistů po specialisty podle hodnoty vybraného indexu. Cílem práce bylo testovat stabilitu indexu na prostorové a časové škále, porovnat index s jinými indexy specializace a studovat změnu indexu s časovou změnou okupance. Pro kvantifikaci speciali- zace byly použity dva vybrané indexy (Theta a multipárový Simpson) na datech o hnízdním rozšíření ptáků na území České republiky a Evropy. Metoda se jeví citlivá k prostorové škále. V případě ptáků je nestabilní zejména malá bodová škála, se zvětšující se škálou roste stabilita i korelace mezi oběma indexy. Problémy při použití bodové škály souvisejí s nevhodností použití bodové škály na ptácích vzhledem k nemožnosti této škály zahrnout habitat ptáků, především vodních druhů. Korelace mezi časovými obdobími jsou silnější na větší prostorové škále, než je bodová. Specializace podle prostorových patrností v ko- existenci nejvýznamněji koreluje se specializací určenou podle expertů. Výsledky vztahu mezi specializací a změnou okupance naznačují, že s poklesem okupance majoritní část druhů opouští odlišnější plochy.
|
|
|
Ekologické vlastnosti jako koreláty prostorové variability početností českých ptáků
Farkač, Jan ; Hořák, David (vedoucí práce) ; Reif, Jiří (oponent)
Jan Farkač, Diplomová práce 2018 Abstrakt Mezi lokálními početnostmi ptáků existují rozdíly, které patrně souvisí s geografickou distribucí a ekologickými vlastnostmi druhů. Studium těchto vztahů nám umožňuje lépe pochopit, jakým způsobem obsazují ptáci fyzický prostor. Tato práce je zaměřena na (i) stanovení alternativního přístupu k počítání densit založeného na jejich vážení množstvím přirozeného habitatu pro daný druh a (ii) testování vztahů mezi různými charakteristikami početností (celková densita, variabilita v lokálních densitách a okupance) a ekologickými vlastnostmi jednotlivých druhů. Vztah mezi densitami a ekologickými vlastnostmi (habitatová specializace, potravní specializace, PCA morfologických vlastností, PCA reprodukčních vlastností vyjadřující pozici v rámci slow-fast kontinua, velikost areálu druhu, závislost druhu na lese a způsob hnízdění) byl testován pomocí zobecněného lineárního modelu, který odhalil dvě početnostní charakteristiky v signifikantním vztahu se specializacemi. Pro tuto analýzu jsem použil data nasbíraná v Jednotném programu sčítání ptáků vedeném pod Českou společností ornitologickou. Data jsou z roku 2009 (pro největší počet záznamů) a je počítáno pouze s druhy s častým výskytem (alespoň na 50-ti transektech ze 129-ti). Pro analýzu jsem tedy použil data o početnostech...
|
|
|
Zimní invaze ptáků v Evropě
Souček, Michal ; Lučan, Radek (vedoucí práce) ; Hořák, David (oponent)
Kromě pravidelných migrací se u ptačího chování setkáváme s fenoménem migrací nepravidelných, známých pod jmény "erupce", "invaze" či "irupce". Ačkoliv je tento fenomén znám již z devatenáctého století, jeho základní mechanismy stále nejsou dostatečně objasněny či jsou předmětem spekulací. Tato bakalářská práce formou literární rešerše shrnuje současné poznatky a názory týkající se tématu zimních irupcí se zaměřením na pozorování tohoto fenoménu v České republice. Klíčová slova: Aves, irupce, zimní invaze, migrace
|
|
|
Rod Haemoproteus u pěvců: dynamika infekce na úrovni jedince
Chalupová, Barbora ; Svobodová, Milena (vedoucí práce) ; Hořák, David (oponent)
Rod Haemoproteus je celosvětově rozšířený parazitický protist, který patří do kmene Apicomplexa. Tento krevní parazit má dvou hostitelský životní cyklus a vyskytuje se v krvi ptáků a v bezobratlých vektorech. Rod Haemoproteus je přenášen krevsajícími vektory, tiplíky (Ceratopogonidae) a kloši (Hippoboscidae). Vektoři jsou definitivními hostiteli rodu Haemoproteus a probíhá v nich sexuální množení. Ptáci jsou mezihosteli, ve kterých zástupci rodu Haemoproteus tráví většinu svého života. V této bakalářské práci jsem se zaměřila na vliv rodu Haemoproteus na ptáky a na to kdy, v ontogenezi ptáka dochází k nákaze rodem Haemoproteus. Klíčová slova: Haemoproteus, ptáci, infekce, životní cyklus, hostitel, Ceratopogonidae, Hippoboscidae
|
|
|
Migrační rozhraní u evropských ptáků
Branišová, Dominika ; Hořák, David (vedoucí práce) ; Klvaňa, Petr (oponent)
Bakalářská práce se zabývá migračním rozhraním evropských ptáků - zónou kontaktu dvou populací jednoho druhu lišících se v tahové cestě a zimovišti. Okrajově se dotýká metodických přístupů používaných při výzkumu, jako kroužkování, testování jedinců v orientačních klecích, satelitních vysílačů či určování hladin stabilních isotopů v tkáních. Mezi druhy s dobře popsaným rozhraním patří např. pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) nebo budníček větší (Phylloscopus trochilus). U ptáků je za vznik rozhraní zodpovědných mnoho mechanismů, mezi které se řadí: (i) kolonizace Evropy po posledním glaciálu dvěma a více populacemi jednoho druhu žijícími v refugiích, (ii) výskyt přírodních bariér, které oddělují jednotlivé populace a ovlivňují jejich směr migrace, (iii) vliv změn klimatu, které způsobují vznik rozdílů v migračním chování jednotlivých populací, a tedy i nových rozhraní. Mezi klíčové faktory zodpovědné za udržení existence se řadí mechanismy zajišťující co nejmenší procento křížení jedinců z odlišných populací v rámci rozhraní, jako je selekce proti hybridům či výběrové párování. U nepěvců však byly dokumentovány také odlišné pochody, například učení se tahové cesty mladými jedinci od dospělých. U udržení migračního rozhraní hraje klíčovou roli selekční tlak na nalezení optimální migrační strategie, který...
|
|
| |
host ::
RSS.