|
|
Right to Answer in Selected Countries: Study 5.248
Medková, Eva ; Syllová, Jindřiška ; Bartůšek, Pavel
Po stručném historickém exkurzu vývoje práva na odpověď se studie věnuje obecným teoretickým otázkám. Zmiňuje se o jednotlivých koncepcích tohoto práva, které se v jednotlivých právních úpravách vyskytují a vyjadřuje se i k jeho vztahu k ochraně, kterou nabízí občanské právo. Pojednává i o úpravě, která byla doporučena pro členské státy Rady Evropy. Těžiště studie však spočívá v popisu jednotlivých právních úprav institutu práva na odpověď ve vybraných evropských státech. Struktura textu popisu jednotlivých úprav sleduje toto schéma: po vymezení pramenů práva je pozornost věnována obsahu samotného institutu a tomu, kdo je oprávněnou osobou. Dále je vymezen způsob, jakým se reaguje na žádost oprávněné osoby domáhající se svého práva, tzn. uveřejnění či odmítnutí odpovědi, a též je pojednáno o možnosti právní ochrany oprávněné osoby pro případ, že dojde k porušení práva. V některých případech jsou také stručně uvedeny instituty s právem na odpověď související
Fulltext:  PDF
|
|
|
Interruption of Speech during Debate in Selected Parliamentary Chambers: Study 1.165
Syllová, Jindřiška
Právo na vystoupení poslance v parlamentní rozpravě je jednou z nejdůležitějších součástí mandátu poslance. Navazuje na základní parlamentní privilegium poslance „freedom of speech“. Z tohoto důvodu se přerušení vystoupení poslance v rozpravě zásadně nepřipouští, pokud poslanec dodržuje předem daná pravidla jednání. Předseda (předsedající) je osobou, která vykládá jednací řád, řídí jednání a volá poslance k pořádku, pokud se vyskytují nepořádky v komoře (včetně nepořádků při vystoupení poslance). V naprosté většině parlamentů není možno projev poslance, který neporušuje daná pravidla jednání, nijak přerušit (a to ani předsedajícím). Výjimku tvoří v části parlamentních komor procedurální návrhy a výzvy k pořádku (call to order). V rámci výzvy k pořádku se povoluje přerušení i v případě odchýlení se od bodu nebo opakování se. V několika parlamentních komorách je možné přerušení vystoupení se souhlasem poslance, který má projev. Právo poslance na nepřerušený projev v rozpravě je zneužíváno k parlamentním obstrukcím, které jsou po mnohá desetiletí (či v některých státech staletí) legitimní součástí parlamentního jednání. Název filibuster označuje obstrukci, užívanou menšinou vůči většině, pomocí níž se zdržuje přijetí rozhodnutí (je používáno zejména v Austrálii a Senátu USA). Obstrukce jsou považovány za část parlamentní demokracie. V některých státech je jim podrobnými předpisy zabraňováno (například stanovením hodiny, do které je možno večer jednat a hlasovat).
Fulltext: PDF
|
|
|
Functionning of the Constitutional Law on the Conflict of Interest in Slovakia: Study 1.168
Syllová, Jindřiška ; Hrušík, Michal
Práce je zaměřena na proces přijímání zákona o střetu zájmů na Slovensku. Smyslem této legislativní normy je zamezit veřejným činitelům ve zneužívání svého postavení, jež může spočívat v kumulování neslučitelných funkcií, nebo v nezákonném obohacování plynoucím ze své veřejné funkce. V práci jsou postupně analyzovány jednotlivé časové úseky, během kterých byly různé podoby předmětného zákona několikrát zamítnuty a posléze přijaty. Kromě samotného legislativního procesu tvorby zákona jsou rozebrány také postoje jednotlivých politických stran a jejich představitelů, dále několik novelizací, jejichž cílem bylo zefektivnit působení zákona v praxi, a nakonec samotný reálný dopad zákona – nakolik jsou dotčené osoby ochotny jeho nařízení respektovat a zda příslušné kontrolní orgány mají dostatek ochoty k řešení sporných případů.
Fulltext: PDF
|
|
| |
|
|
Immunity of Members of Parliament in Selscted States: Study 1.175
Medková, Eva ; Nemeth, Marek ; Syllová, Jindřiška
V obecném úvodu je popsán institut parlamentní imunity jako jeden z nástrojů ochrany nerušené činnosti zákonodárného sboru. Jeho historické kořeny sahají již do středověku, kde bylo nezbytné chránit nově se vytvářející stavovská shromáždění před zásahy tehdy mocných panovníků. Postupem historického vývoje se institut rozpadl na dvě rozdílné a přesto propojené části, na neodpovědnost poslanců a na jejich nestíhatelnost. Zatímco neodpovědnost chrání proti stíhání za hlasování a některé projevy, které v parlamentu činí, často v rámci výkonu svých povinností, nestíhatelnost zabezpečuje, že je poslanec chráněn před zákonným stíháním trestného činu, správního deliktu či občanskoprávního aktu. Zatímco právní úprava neodpovědnosti je ve zkoumaných zemích více či méně obdobná (doba jejího trvání bývá neomezená, možnost jejího odejmutí je ve většině případů vyloučena), je právní úprava nestíhatelnosti značně odlišná. Jednotlivé úpravy (až na drobné výjimky) spojují dvě věci. První z nich je prolomení imunity ve smyslu nestíhatelnosti poslance v případě, že je přistižen při činu (někdy úplné jindy částečné), druhou je stanovení doby, na kterou se nestíhatelnost vztahuje (jde v naprosté většině případů jen o dobu výkonu mandátu poslance). Jsou však i takové země, které nestíhatelnost neupravují a staví tak poslance ve vztahu k trestnímu a příp. i správnímu stíhání naroveň běžnému občanovi. S jednotlivými právními úpravami rozsahu poslanecké imunity, které ve zkoumaných zemích platí, se může čtenář seznámit v přehledné tabulce.
Fulltext: PDF
|
|
|
Possibilities of Legislative Procedure Reform in the Chamber of Deputies: Study 1.182
Syllová, Jindřiška
Práce předkládá varianty pro zklidnění legislativního procesu v České republice. První možností zklidnění legislativního procesu je omezení práva podávat pozměňovací návrhy. Toto právo patří ke všeobecně uznávaným prerogativám členů parlamentu. Vyplývá z jejich práva zákonodárné iniciativy. Řada parlamentů však definuje přesné podmínky pro podávání pozměňovacích návrhů, což zefektivňuje zákonodárný proces a činí jej transparentnějším. Druhou možností je zavedení pravidla, podle kterého každý pozměňovací návrh podaný ve druhém čtení musí být projednán ve výboru. Toto pravidlo by podstatně prodloužilo projednávání návrhu zákona. Pokud by projednávání ve výboru probíhalo stejně jako při projednávání návrhu zákona po prvním čtení, tedy včetně pozvání zástupce vlády a dalších činitelů, vyžadovalo by to změnu harmonogramu schůzí Poslanecké sněmovny a musel by být změněn jednací řád Poslanecké sněmovny. Práce se dále zabývá také nálezem Ústavního soudu o tzv. přílepcích. V souladu s tímto nálezem je třeba uvažovat o zákazu přílepků. Zakotvení zákazu přílepků v sobě nese dva základní problémy. Prvním z nich je formulace přílepku, tedy vyjádření souvislosti pozměňovacího návrhu k návrhu zákona. Druhým podstatně důležitějším problémem je to, kdo bude rozhodovat o tom, jak ustanovení vykládat. V praxi jednacích řádů existuje řada pokusů o formulování přílepků, jediným relativně úspěšným státem (když vyloučíme USA, viz příloha práce) je Francie. Její úspěch v určení přílepků vychází z toho, že kompatibilitu pozměňovacího návrhu se zněním jednacího řádu posuzuje (resp. Může posuzovat) Ústavní rada. Přemíře pozměňovacích návrhů se ve skutečnosti úspěšně čelí jen ve státech, kde je zvyklostí kázeň poslanců vládních koalic (Španělsko, Portugalsko, Nizozemsko, částečně Švédsko), a kde poslanci obvykle nejdou navrhovanými pozměňovacími návrhy proti své vládě. Zároveň i jednací řád je v těchto státech vůči podávání pozměňovacích návrhů velmi přísný. Studie obsahuje i přehled dalších možností jak legislativní proces zklidnit a obsahuje přehled řešení této problematiky v zahraničních jednacích řádech.
Fulltext: PDF
|
|
|
Constitutional Conformity of Regulation n. 163/1991, on Establishment of the Šumava National Park: Study 1.199
Syllová, Jindřiška
Parlament České republiky má podstatným způsobem ztíženu možnost změnit hranice Národního parku Šumava. Nemůže přijmout věcnou novelu nařízení vlády, kterým byl park zřízen. Z toho vyplývá, že po celá desetiletí je řádný zákonodárce v podstatě vyloučen z možnosti zmenšit nebo zvětšit území národního parku prostřednictvím vlastní zákonodárné iniciativy. Aby mohli být poslanci úspěšní, museli by navrhnout a přijmout celý nový zákon o Národním parku Šumava. Jiným méně razantním způsobem není možno do hranic parku zasáhnout. Je jistě náročné pro jednotlivé poslance vypracovat celý nový zákon, čímž je omezeno právo zákonodárné iniciativy poslanců a poslaneckých skupin. Rovněž další subjekty, které mají právo zákonodárné iniciativy, jsou tímto omezením zasaženi (včetně zastupitelstev krajů). Takto je petrifikován dosavadní právní stav, který sice z procesuálního hlediska není možno považovat (ve světle judikatury Ústavního soudu) za protiústavní, nicméně jeho dlouhodobé pokračování už je z hlediska práv jednotlivých subjektů zákonodárné iniciativy i z hlediska práv zákonodárce problematické. Rovněž některé další důvody, zejména aspekty týkající se právního státu, vedou k závěru, že se nařízení vlády, kterým byl zřízen Národní park Šumava, ocitá na samých hranicích konformity s Ústavou České republiky.
Fulltext: PDF
|
|
| |
|
| |
|
|
Declarations of Conflict of Interests in Various Countries: Study 1.159
Medková, Eva ; Kolář, Petr ; Syllová, Jindřiška
Srovnávací studie právních úprav střetu zájmů ve vybraných evropských státech. V úvodní části tohoto informačního podkladu autoři poukazují na vývojovou linii, kterou vývoj právních úprav střetu zájmů a podávání prohlášení o nich sleduje. Stručně zmiňují důvody, které k zavedení tohoto institutu vedly. Zároveň konstatují, že dochází k neustálému rozšiřování počtu osob, které mají povinnost takové prohlášení podat. Poté se autoři zaměřují na popis obecné charakteristiky jednotlivých trendů, které se v současných právních úpravách střetu zájmů dají vysledovat. Věnují se trendu britskému, francouzskému a nordickému. Kromě toho, že se zmiňují o existenci dvou typů prohlášení o střetu zájmů, kterými jsou prohlášení o majetku a prohlášení o činnosti, poukazují zejména na různé důvody, pro které je prohlášení podáváno, na důvěrnost či naopak veřejnost v něm poskytnutých informací nebo na to, zda je proces jejich podávání formalizován či nikoli. Těžiště práce však spočívá v popisu stávajících právních úprav ve vybraných evropských státech. Situaci, která se vyskytuje v každém z nich, je věnována samostatná kapitola sledující toto základní schéma: U každého typu prohlášení (existují-li v daném státě oba typy) je taxativním či demonstrativním výčtem uveden okruh osob, které jsou povinny či oprávněny jej podat, dále se pojednává o jeho formálních a obsahových náležitostech, o orgánu, ke kterému se podává a o lhůtách, v jakých je nutno tak učinit. V závěru je uváděno, zda v dané zemi existuje orgán, který na podávání prohlášení dohlíží a případně, zda lze porušení povinností s podáváním prohlášení spjatých sankcionovat a pokud ano, jakým způsobem, za jakých okolností a kým.
Fulltext: PDF
|
guest ::
RSS feed.