|
|
Ekologické významy makroekologických patrností (patterns) a indexů
Pacák, Robert ; Šizling, Arnošt Leoš (vedoucí práce) ; Storch, David (oponent)
Ekologické patterns a indexy jsou často užívaným a silně informativním nástrojem, kterým se dají vyjádřit jinak těžko představitelná ekologická fakta. Takovým zjednodušením komplexní biologické skutečnosti se ovšem vystavujeme nebezpečí, že pouhé číslo- výsledek nebude mít dostatečnou výpovědní hodnotu o reálné situaci. Proto je naprosto nezbytné do hloubky rozumět matematicko ekologickému základu všech indexů a vztahů, které se při výzkumu rozhodneme použít. Tato práce se bude zabývat především indexy a vztahy pro vyjádření biodiverzity a jejich možnými ekologickými interpretacemi v makroekologii.
|
|
|
Diverzita a diverzifikace ptáků: Vedou různé procesy ke stejné patrnosti?
Černá, Vladimíra ; Storch, David (vedoucí práce) ; Hulva, Pavel (oponent)
Latitudinální gradient diverzity je jeden z nejdéle známých trendů v rozložení života na Zemi. Více než dvě stovky let se vědci snaží nalézt faktory, které stojí za jeho vznikem. K jeho vysvětlení bylo navrženo hned několik hypotéz. V posledních letech je to jedno z hlavních témat diskuze mezi ekology a evolučními biology. Svou diplomovou prací se pokusím přispět k poznání procesů, které latitudinální gradient diverzity utvářejí. Zajímá mě především, zda je vztah mezi teplotou prostředí a rychlostí diverzifikace. Liší se tento vztah u jednotlivých skupin živočichů? Zvolila jsem si ptáky jako modelovou skupinu. Konkrétně těchto šest čeledí: Accipitridae, Columbidae, Furnariidae, Picidae, Psittacidae a Strigidae. Vybrané skupiny zahrnují více než 1500 druhů. Všech šest čeledí vykazuje, pro ptáky univerzální, latitudinální gradient diverzity. Mým cílem bylo zjistit, zda tyto univerzální gradienty diverzity ptáků byly utvářeny stejnými historickými procesy. Případně, zda různé evoluční trajektorie konvergovaly ke stejným gradientům. Výsledkem mé práce je zjištění, že některé čeledi diverzifikovaly rychleji v teplejším prostředí (Psittacidae, Strigidae), zatímco jiné naopak akumulovaly diverzitu rychleji v chladnějším prostředí vyšších zeměpisných šířek (Accipitridae). Další skupiny diverzifikovaly...
|
|
|
Vliv fragmentace krajiny na vlastnosti polinačních sítí v lučních společenstvech
Filip, Jan ; Tropek, Robert (vedoucí práce) ; Storch, David (oponent)
Polopřirozené louky udržované tradičním managementem jsou unikátní svým druhovým bohatstvím rostlin a živočichů. Pro udržení rozmanitosti rostlinných druhů těchto stanovišť je zásadní opylování zprostředkované živočichy. Interakce mezi opylovači a rostlinami lučních společenstev jsou však od 20. století ovlivňovány fragmentací krajiny, způsobenou především opuštěním luk nebo jejich přemenou na pole. Analýza změn stukturních vlastností polinačních sítí umožňuje lépe porozumět dopadu fragmentace krajiny na polinační interakce.
|
|
|
Populační trendy živočichů různých taxonů a regionů na základě Living Planet Database
Váňová, Lenka ; Storch, David (vedoucí práce) ; Hulva, Pavel (oponent)
Analýza populačních trendů živočichů se čím dál častěji využívá nejen jako ukazatel vývoje samotných populací, ale také zprostředkovaně vypovídá o stavu biodiverzity. Ta se v posledních letech dostává do povědomí široké odborné i laické veřejnosti, jelikož se hojně diskutuje o jejím bezprecedentním úbytku způsobeném především lidskou činností. K analýze populačních trendů se používá Living Planet Index (LPI), který prostřednictvím meziročních změn abundancí vypovídá o procentuálním poklesu či nárůstu ve velikosti populací. Od prvního zveřejnění indexu (1998) jeho hodnoty stále klesají a pravidelné reporty upozorňují na kritický stav globální biodiverzity. Otázkou však je, do jaké míry je zmíněný index robustní a zda není přespříliš ovlivněn nevyrovnaností dat či v sobě neskrývá nějaké systematické chyby. Tato práce se zaměřila na čtyři taxony obratlovců a kladla si za cíl prozkoumat především míru heterogenity dat a jejich vliv na výsledné hodnoty indexu. Za tímto účelem se pro každou populaci stanovily dva parametry, Růst a Trend, oba vypovídající o dynamice vývoje velikosti populací. Celkově působí trendy početnosti vyrovnaně, populace s téměř stejnou pravděpodobností klesaly i rostly. Navzdory očekávání se heterogenita v datech neprojevila natolik zásadně, aby na index významně působila a...
|
|
|
Methodological problems of the analyses of insect decline
Chlup, Petr ; Storch, David (vedoucí práce) ; Sedláček, Ondřej (oponent)
V posledních letech se dostalo značné pozornosti studiím, které přinesly svědectví o významném úbytku hmyzu. Ve skutečnosti se však parametry, které tyto studie měřily a o jejichž poklesu informovaly, mnohdy liší. Je nutné rozlišovat závěry o snížení biomasy, abundance, diverzity anebo zmenšení geografického rozšíření. Tato práce shrnuje, jak jsou naše poznatky o úbytku hmyzu ovlivněny použitými metodami, především tím, jaké parametry jsou měřeny. Důraz je kladen na možné metodologické problémy a omezení, na něž naráží různé aspekty úbytku hmyzu. Dále práce nabízí stručný přehled těch nejzásadnějších systematických chyb a interpretačních překážek, které provázejí studium hmyzích populací. V neposlední řadě nabízíme i přehledové shrnutí současného stavu poznání hmyzích populačních trendů. Klíčová slova: hmyz, úbytek hmyzu, populační trendy hmyzu, metodologie, metodologické problémy
|
|
|
Marine Mammals as Apex Predators
Slavíčková, Tereza ; Černý, Martin (vedoucí práce) ; Storch, David (oponent)
Mezi mořskými savci najdeme mnoho predátorů, nicméně pouze čtyři druhy z nich můžeme považovat za pravé vrcholové predátory. Medvědi lední, kosatky dravé, tuleni leopardí a vorvani obrovští jasně vládnou ve svých prostředích, kosatky a vorvani jsou navíc na vrcholu globálně. Kromě toho, že jsou tyto druhy obecně hojné v počtech jedinců a že jsou relativně velcí v porovnání s blízce příbuznými druhy, nesdílí tito čtyři predátoři mnoho. Liší se v tvorbě sociálních skupin, ekologii lovu, life-history znacích a úrovních vnitrodruhové spolupráce. Jen velmi málo studií se zaměřuje na zkoumání konkrétních charakteristik, které by jednotlivé predátory dělaly tak dominantními. Když zvážíme, jak hojné tyto druhy i jejich kořist jsou, je vidno, že studií, které by zkoumaly predační nebo nepredační interakce s dalšími velkými savci - predátory, bylo provedeno nedostatečné množství. Naše porozumění trofickým vztahům, vlivu velkých predátorů na hierarchii druhů a rovnováhu ekosystému je chabé. Zvážíme-li, jak velký vliv má lidská populace na naše oceány a velké mořské predátory, je zjevné, že je třeba se v budoucím výzkumu zaměřit na zkoumání komplexních mezidruhových vztahů.
|
|
|
Proč má většina druhů malé areály rozšíření? Příčiny variability velikostí areálů
Kalendová, Pavlína ; Storch, David (vedoucí práce) ; Hořák, David (oponent)
Areál druhu, je soubor všech oblastí, kde se daný druh nachází. Každý druh má jinak velký areál, mezi nejvíce rozšířené patří oceánské druhy. Rozložení areálu je log-normální, což znamená, že většina druhů má malé areály, málo druhů má velké areály, a ještě méně má extrémně malé areály. Tohle rozložení může být výsledkem speciace a extinkce. Speciací vznikají nové druhy, které obývají část areálu původního druhu. Dochází tedy ke zmenšení původního areálu. Staré druhy, které se blíží k jejich zániku, také zmenšují svůj areál společně s úbytkem populace. Jednou ze zajímavých teorií je i stochastická teorie, jejím základem je stochastická diferenciální rovnice, která popisuje vývoj areálu až po dosažení ekvilibria, což je hodnota, kdy je areál stálý. Dalším faktorem je abundance. Je známo, že druhy s většími populacemi obývají větší areály. Zajímavé je, že i abundance má log-normální rozložení. V této práci se budu snažit shrnout teorie, které se snaží vysvětlit proč většina druhů má malé areály a také jak se liší areály příbuzných druhů.
|
|
|
Bird diversity and life-history patterns along gradients of productivity and its variation
Tószögyová, Anna ; Storch, David (vedoucí práce) ; Remeš, Vladimír (oponent) ; Field, Richard (oponent)
Geografická variabilita v druhové bohatosti a životních strategiích druhů vykazuje nápadné a dobře zdokumentované trendy, generované různými procesy, které však ještě nebyly plně odhaleny. Výrazná korelace prostorových trendů v rozmanitosti druhů a jejich vlastností s prostorovými gradienty podmínek prostředí naznačuje, že to bude právě prostředí, které bude regulovat tyto procesy. Předpokládá se, že mechanismy spojené s produktivitou prostředí (s dostupností energie) by mohly vysvětlit příčinu těchto širokoškálových trendů v biologické rozmanitosti. Ve vysvětlení však stále neexistuje konsensus, což je dáno tím, že environmentální a biotické prediktory biodiverzity jsou vzájemně silně provázány. Vymysleli jsme testovatelné predikce, které umožnily rozplést mechanismy odpovědné za prostorové distribuce v druhové rozmanitosti a vlastnostech druhů. Trendy v prostorové distribuci mnoha vlastností ptáků podél výrazného gradientu produktivity v Jižní Africe vykazují 'slow-fast' kontinuum v životních strategiích. Vysoká produktivita prostředí v tropech vede k stabilním populacím, které upřednostňují pomalé životní strategie; nízká sezonalita v dostupnosti potravy vede k malým snášky, dlouhé rodičovské péči a vyšší životaschopnosti mláďat. Predace hnízd může také přispívat k výsledným prostorovým trendům...
|
|
|
Determinanty abundancí suchozemských obratlovců
Kundelová, Tereza ; Storch, David (vedoucí práce) ; Sedláček, Ondřej (oponent)
Abundance živočichů se liší mezi jednotlivými druhy, ale kolísají i v prostoru a v čase. Tyto rozdíly souvisí s biotickými i abiotickými faktory a s ekologickými vlastnostmi jednotlivých druhů. Studie zaměřené na tyto vlivy se snaží odpovědět na otázku, co a jak ovlivňuje početnost druhů. Kromě osvětlení závislostí abundance na jednotlivých faktorech jsou předmětem práce i studie, které se jejich kombinací snaží zjistit, jaké z nich jsou při determinaci abundance zásadní. Nejčastěji studovaným faktorem je velikost těla, velkou roli ale hraje i trofická úroveň, specializace, produktivita prostředí a kompetice. Všechny tyto faktory nicméně vysvětlují jen malý podíl mezidruhové variability v abundancích. Práce je zaměřena na suchozemské obratlovce, přičemž je nejvíce prostoru věnováno ptákům a savcům, jelikož tyto dva taxony jsou nejčastěji studovány. Klíčová slova: početnost, populační hustota, suchozemští obratlovci, velikost těla, kompetice, tok energie
|
|
|
Population trends of African mammals
Homová, Viktória ; Storch, David (vedoucí práce) ; Hulva, Pavel (oponent)
Africký kontinent je známy svojou bohatou druhovou diverzitou (biologickou rozmanitosťou). O tom, ako dochádza k poklesu populácií afrických cicavcov sa môžeme dočítať v rôznych zdrojoch. Medzi hlavné dôvody patrí strata habitatov a lovenie. Aj napriek všeobecnej predstave o znižovaní stavu cicavcov, je v niektorých prípadoch populačný trend stabilný až rastúci. Cieľom mojej bakalárskej práce je zistiť, čo sa v skutočnosti vie o zmenách v populáciách všetkých známych druhov cicavcov v kontinentálnej Afrike za posledné dekády. Pozornosť verejnosti je venovaná hlavne veľkým vlajkovým druhom, ktoré sú veľmi dobré preštudované a pre ich ochranu sú zavedené rôzne opatrenia. K najvýraznejšiemu poklesu v počte jedincov dochádza v západnej časti Afriky, čo je pravdepodobne spôsobené kombináciou nedostatku finančných a ľudských zdrojov v ochranárstve, veľký rozsah poškodzovania biotopov a rozrastajúci sa obchod s bushmeatom. Druhy s rastúcim populačným trendom sa vyskytujú prevažne v južnej Afrike, kde dochádza k zlepšeniu manažmentu a väčšej pozornosti venovanej záchrane voľne žijúcich živočíchov. U malých cicavcov nie sú vo väčšine prípadov k dispozícií žiadne relevantné dáta k určeniu stavu populácie. Najmenej preskúmané populačné trendy sú u druhov vyskytujúcich sa v pralesoch. Pre detailnejšie určenie...
|
host ::
RSS.