|
|
Regulace exprese inhibiční molekuly B7-H1 (CD274) na nádorových a imunních buňkách.
Hrušková, Veronika ; Reiniš, Milan (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Kostimulační/inhibiční molekuly rodiny B7, které jsou exprimovány na antigen prezentujících a dalších buňkách, včetně nádorových, hrají důležitou roli v regulaci imunitní odpovědi. Molekuly vazbou přes receptor ovlivňují aktivitu T-lymfocytů a to jak pozitivně, tak negativně. Mezi významné členy této rodiny patří molekula B7-H1 (CD274, PD-L1). Je exprimována v různých tkáních těla, nejen v buňkách hematopoetické řady. Význačná je i její prezentace na povrchu mnoha nádorových buněk. B7-H1 má dva vazebné receptory v cytoplazmatické membráně T-lymfocytů. Jeden receptor nebyl zatím určen, druhým receptorem je PD-1 (CD279) molekula. Vazba mezi B7-H1 - PD-1 negativně reguluje proliferaci, diferenciaci a produkci cytokinů T-lymfocyty, což je důležité při tvorbě periferní tolerance a zároveň při úniku nádorových buněk v proti-nádorové odpovědi tvořené T- lymfocyty. Přestože mechanismy regulace exprese B7-H1 na povrchu buněk byly v posledních letech intenzivně studovány, zvláště v případě nádorových buněk nejsou plně objasněny. Exprese B7-H1 je ovlivněna hlavně cytokiny IFNγ a TNFα jak na transkripční úrovni, tak na post-transkripční úrovni. V promotoru molekuly se nacházejí vazebná místa pro transkripční faktor IRF-1 a NF-κB. IRF-1 je aktivován působením IFNγ. NF-κB je aktivován samotným TNFα, samotným...
|
|
|
Význam složení a funkčních vlastností imunitního infiltrátu nádorového mikroprostředí pro klinický průběh nádorů hlavy a krku
Hladíková, Kamila ; Špíšek, Radek (vedoucí práce) ; Plzák, Jan (oponent) ; Reiniš, Milan (oponent)
Nádory hlavy a krku představují z imunologického hlediska velmi komplexní a heterogenní skupinu onemocnění. Původně byly tyto nádory spojovány především s kouřením a alkoholem. V posledních desetiletích ale výrazně narůstá procento nádorů asociovaných s perzistující infekcí lidským papilomavirem s onkogenním potenciálem v imunologicky privilegované oblasti tonzilárních krypt. Vzhledem k nezastupitelné roli imunitního systému, jak v protivirové, tak v protinádorové imunitní odpovědi je prognóza pacientů významně ovlivněna velikostí, složením a funkční kapacitou imunitního infiltrátu v nádorovém mikroprostředí. Pro nádory hlavy a krku je charakteristické silně imunosupresivní prostředí, zhoršující průběh onemocnění a snižující účinnost imunoterapie. Většina pacientů s touto diagnózou dobře odpovídá na standardní terapii, ta je ale spojená s velmi závažnými časnými a pozdními toxicitami, které mají zásadní vliv na kvalitu života. V roce 2016 byla schválena první imunoterapeutika pro léčbu refrakterních nádorů hlavy a krku - inhibitory kontrolních bodů imunitních reakcí blokující PD-1 - PD-L1 dráhu, nivolumab a pembrolizumab. Tento druh terapie, založený na odblokování imunosuprese, se v protokolech kombinujících více léčebných modalit ukázal být velmi účinný a zároveň výrazně méně toxický oproti...
|
|
|
Construction of various types of vaccines based on the structural proteins of mouse polyomavirus and analysis of immune response after their administration to mice
Hrušková, Veronika ; Forstová, Jitka (vedoucí práce) ; Roubalová, Kateřina (oponent) ; Reiniš, Milan (oponent)
Shrnutí Humorální a buněčná odpověď myší na intranasální aplikaci modelových polyomavirových VLPs nesoucích zelený fluorescenční protein Imunizovali jsme myši modelovými chimerickými EGFP-VLPs a studovali jsme jejich imunitní odpovědi. Detekovali jsme protilátky proti proteinu VP1, ale ne protilátky proti proteinu EGFP v sérech imunizovaných myší. Prokázali jsme produkci IL-2 a IFN u splenocytů z imunizovaných myší. Pozorovali jsme proliferaci CD4+, ale ne CD8+ T buněk, specifickou na VP1 i na EGFP. Nepodařilo se nám prokázat cytotoxickou aktivitu specifickou proti EGFP. Presentace EGFP-VLPs v souvislosti s MHC II třídy byla blokována inhibitory endolysosomálních i proteasomálních kompartmentu. Zaznamenali jsme změny v počtech CD25+Foxp3+ subpopulací CD4+ T buněk ve slezinách imunizovaných myší. Chimerické VLPs odvozené od myšího polyomaviru nesoucí epitopy lidského fúzního proteinu Bcr-Abl (Bcr-Abl VLPs) Na základě modelových EGFP-VLPs jsme připravili chimerické Bcr-Abl VLPs nesoucí 171 aminokyselinovou sekvenci z oblasti zlomu lidského fúzního proteinu Bcr-Abl. Bcr-Abl VLPs jsme použili k imunizaci myší a studovali jsme jejich imunitní odpovědi. Prokázali jsme vysoký titr protilátek proti VP1 v sérech imunizovaných myší, avšak protilátky proti Bcr-Abl jsme nebyli schopni detekovat. Bcr-Abl VLPs aktivovaly...
|
|
|
Epigenetická regulace exprese imunoaktivních genů u nádorových buněk
Hejhal, Tomáš ; Reiniš, Milan (vedoucí práce) ; Šmahel, Michal (oponent)
Nádorové bujení má základ v chybné funkci genů, které ovlivňují dělení buněk, apoptózu nebo migraci buněk z jednoho místa v těle do jiného. Během vzniku nádoru mohou být umlčeny geny, které fungují jako brzda buněčného dělení nebo naopak aktivovány geny, které zvyšují schopnost buněk dělit se a odolávat programované buněčné smrti. Mechanismů, které ovlivňují funkci genů během vzniku nádoru, existuje několik. Významou roli hrají mutace genů a poškození chromozomů. Kromě toho mohou být geny inaktivovány epigenetickými mechanismy, které zahrnují modifikace histonů a methylace cytosinu v CpG párech lokalizovaných v kontrolních oblastech genů. Cílem této práce bylo objasnit, zda epigenetické mechanismy ovlivňují u vybraných nádorových linií expresi genů, které jsou důležité pro interakci nádorových buněk s imunitním systémem. Je známo, že u některých nádorů dochází pod selekčním tlakem imunitního systému ke změně exprese povrchových molekul, které jsou podstatné pro kontakt s buňkami imunitního systému. V teoretické části této práce jsou shrnuty informace o epigenetických mechanismech a jejich vlivu na geny zásadní pro tvorbu nádorů. Dále jsou uvedeny poznatky z odborné literatury na téma nádorová imunologie. Jako hlavní experimentální přístup bylo zvoleno použití inhibitorů, které ovlivňují methylaci DNA a...
|
|
|
Úloha mikroflóry a střevního zánětu při vývoji kolorektálního karcinomu v experimentálních modelech
Klimešová, Klára ; Tlaskalová - Hogenová, Helena (vedoucí práce) ; Vítek, Libor (oponent) ; Reiniš, Milan (oponent)
Slizniční povrch střeva je v neustálém kontaktu s cizorodými látkami pocházejícími jak z potravy tak z komensalních nebo patogenních mikroorganismů. Tisíciletá symbióza vyústila v úzkou spolupráci mezi hostitelem a jeho mikroflórou, jejíž složení a metabolizmus aktivně ovlivňují fyziologické i patologické procesy hostitele. Chronický střevní zánět je charakterizován dlouhodobou zánětlivou odpovědí spojenou s poškozením tkání, kterému napomáhá poškození bariérové funkce střeva podporované prozánětlivou reakcí vrozené i adaptivní imunity. Je prokázáno, že chronická zánětlivá onemocnění gastrointestinálního traktu (např. ulcerosní kolitida a Crohnova choroba) zvyšují riziko vzniku kolorektálního karcinomu. První dvě publikace se zabývají ovlivněním experimentálního střevního zánětu pomocí perorálního podávání složek bakterií. V modelu akutního a chronického střevního zánětu jsme prokázali protizánětlivý účinek podávání membránové frakce komensalní bakterie Parabacteroides distasonis i lyzátu probiotické bakterie Lactobacillus casei DN- 114 001. Navíc jsme popsali snížení lokální produkce prozánětlivých cytokinů, zlepšení bariérové funkce střeva a stabilizaci složení střevní mikroflóry. Dále jsme studovali roli negativního regulátoru TLR signalizace (IRAK-M) a střevní mikroflóry při vzniku experimentálního...
|
|
| |
|
|
Depletion of Treg cells for potentiation of cancer treatment with HPMA copolymer-bound cytostatic drug conjugates"
Dvořáková, Barbora ; Kovář, Marek (vedoucí práce) ; Reiniš, Milan (oponent)
Nádorová onemocnění představují závažný celosvětový problém, přičemž incidence jejich výskytu stále narůstá. Jelikož podávání řady běžně užívaných protinádorových terapeutik způsobuje vážné vedlejší účinky, je věnována velká pozornost tvorbě nových šetrnějších léčebných postupů. Cílem této práce bylo odstranění regulačních T (Treg) buněk z organismu aniž by došlo k ovlivnění dalších imunokompetentních buněk, které hrají významnou roli v eradikaci nádoru. Je známo, že Treg buňky tlumí protinádorové imunitní reakce a podporují růst nádoru. Jejich eliminace by tudíž v kombinaci s chemoterapií vybranými konjugáty léčiv založených na N-(2-hydroxypropyl)methakrylamidu (HPMA) mohla vést k indukci protinádorové imunitní odpovědi a rejekci nádoru. Původní snaha spočívala v odstranění Treg buněk z organismu bez použití běžně užívané depleční anti-CD25 mAb. Daná protilátka je totiž charakteristická svým dlouhým setrváváním v oběhu a schopností inhibovat aktivované efektorové buňky (CD25+ ). Pomocí IL-2/anti-IL-2 JES6.1 mAb imunokomplexů, které selektivně indukují robustní proliferaci Treg buněk, byly tyto buňky senzitizovány k fázově specifickým cytostatikům. Aplikace vybraných cytostatik dokázala snížit množství proliferujících Treg buněk pouze na hladinu srovnatelnou s bazální hladinou pozorovanou u...
|
|
|
T buněčná imunoterapie nádorových onemocnění
Táborská, Pavla ; Smrž, Daniel (vedoucí práce) ; Funda, David (oponent) ; Reiniš, Milan (oponent)
T buněčná imunoterapie nádorových onemocnění Abstrakt Nádorová onemocnění se celosvětově řadí mezi nejčastější příčiny úmrtí. Pacienti v pozdních stádiích onemocnění v době diagnózy mají omezené možnosti úspěšné léčby. Klasické léčebné metody, jako je chirurgie, chemoterapie a radiační léčba mají pro pacienty v pozdních stádiích onemocnění omezený potenciál. Pasivní nádorová imunoterapie, zejména adoptivní buněčný transfer, se jeví jako nadějná léčebná modalita pro pacienty v pokročilých a refrakterních stádiích onemocnění. Předkládaná práce je zaměřena na vývoj T buněčné nádorové terapie karcinomu prostaty. Práce se zabývá 3 částmi přípravy T buněk pro imunoterapii: nabohacení, expanze a modulace. První část zkoumá nové způsoby nabohacení pacientských lymfocytů o T buňky reaktivní na prostatické nádorově asociované antigeny. Druhá část ukazuje expanzi nabohacených antigen reaktivních T buněk. Poslední část prověřuje nové přístupy cytokinové a farmakologické modulace fenotypu expandovaných antigen reaktivních T buněk. Práce je shrnuta do 3 prvoautorských publikací, z nichž každá se zabývá jednotlivými částmi přípravy T buněk pro imunoterapii. Klíčová slova CD8+ T buňky, cytokinová deprivace, ex vivo expanze, GSK-3β-mTORC1/2 signální dráha, karcinom prostaty, nádorově asociované antigeny, personalizovaná T...
|
|
|
Molekulární mechanismy indukce apoptózy taxany u buněk nádoru prsu
Jelínek, Michael ; Kovář, Jan (vedoucí práce) ; Brábek, Jan (oponent) ; Reiniš, Milan (oponent)
Taxany jsou cytostatika rutinně používaná k léčbě solidních nádorů prsu, vaječníků, prostaty, hlavy a krku a dalších typů nádorů. Rezistence nádorových buněk k účinkům taxanů představuje vážnou komplikaci v použití taxanů k léčbě nádorů. Tato rezistence může být mimo jiné spojena se sníženou mírou indukce apoptózy v nádorových buňkách a nebo také se zvýšenou hladinou transportérů, které transportují taxany ven z buňky. V této disertační práci jsme se pokusili: (1) Přispět k objasnění úlohy molekulárních mechanismů indukce apoptózy taxany v buňkách lidských nádorů prsu. Konkrétně to znamenalo přispět k objasnění úlohy iniciačních kaspáz 8, 9, a hlavně potom iniciační kaspázy 2. Dále přispět k objasnění úlohy exekučních kaspáz 3, 6 a 7 a vybraných proteinů rodiny Bcl-2. (2) Přispět k objasnění molekulárních mechanismů rezistence buněk lidských nádorů prsu k taxanům. Konkrétně to znamenalo popsat úlohu vybraných funkčních skupin struktury taxanů v navození a překonávání rezistence k taxanům a dále přispět k objasnění úlohy P-glykoproteinu (ABCB1 transportér) v rezistenci k jednotlivým taxanům. (1) Zjistili jsme, že apikální kaspázou v indukci apoptózy taxany v buňkách nádorů prsu s původem v mléčné žláze je kaspáza 2. V aktivaci kaspázy 2 v těchto buňkách nehraje zásadní úlohu protein p53 ani komplex...
|
|
|
Epigenetická regulace HLA genů II. třídy a jejich role u autoimunitních onemocnění
Čepek, Pavel ; Černá, Marie (vedoucí práce) ; Štechová, Kateřina (oponent) ; Reiniš, Milan (oponent)
(CZ) Diabetes mellitus 1. typu (T1D) patří mezi polygenní multifaktoriální autoimunitní onemocnění. S rozvojem diabetu je z genetického hlediska nejvíce asociována oblast HLA genů II. třídy, včetně genu HLA-DQA1, který je jeho součástí. Cílem této práce bylo identifikovat methylační profil promotorové části HLA-DQA1 a methylační profil korelovat s expresí jednotlivých alel HLA-DQA1. DNA methylace patří mezi epigenetickou modifikaci, která reguluje expresi genů a je o ní známo, že se mění v závislosti na působení vnějšího prostředí. Do této studie bylo celkem zahrnuto 61 diabetických pacientů a 39 zdravých kontrol. Od pacientů byla získána DNA, vystavena působení bisulfitu sodného a pomocí metody nested PCR byl amplifikován promotorový úsek HLA-DQA1. Amplifikovaný úsek byl sekvenován a poté byl analyzován methylační profil promotoru. Relativní exprese jednotlivých HLA-DQA1 alel byla změřena za využití kvantitativního PCR a porovnána oproti dvěma endogenním kontrolám (PPIA, HLA-DRA). Alela DQA1*02:01 měla u zdravých kontrol signifikantně vyšší expresi než u T1D pacientů (normalizace oproti PPIA, Pkor.=0,041; normalizace oproti DRA, Pkor.=0,052). Methylační profil mezi oběma skupinami byl velice podobný jak na úrovni celkové methylace, tak i na úrovni jednotlivých CpG dinukleotidů. Mezi nejvíce...
|
host ::
RSS.