|
|
Induktivní logika a Vídeňský kroužek
Mach, Štěpán ; Peregrin, Jaroslav (vedoucí práce) ; Childers, Tim (oponent)
Práce pojednává o induktivní logice spojující koncepty indukce a pravděpodobnosti a jejím rozvinutí v rámci Vídeškého kroužku a jeho okolí. Po historickém uvedení indukce a pravděpodobnosti, jsou zde představeny dva hlavní systém induktivní logiky: systém Hanse Reichenbacha, založený na frekvenční interpretaci pravděpodobnosti, a systém Rudolfa Carnapa, založený na logické interpretaci. Oba systémy jsou doprovozeny kritikou Karla Poppera a jeho koncepcí koroborace.
|
|
| |
|
|
Logika Charlese S. Peirce
Houška, Martin ; Peregrin, Jaroslav (oponent) ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce)
Tato práce se pokouší zmapovat hlavní přínosy Charlese Sanderse Peirce v logice. Hlavní pozornost zde bude věnována Peircově teorii existenčních grafů, které jsou, mezi ostatními významnými Peircovými objevy, často opomínány. V centrální pasáži o existenčních grafech se pokusíme dostatečně jasně vysvětlit principy fungování těchto grafů a dále ukážeme některé jejich významné vlastnosti. Protože se tato práce věnuje téměř výhradně jen objevům Charlese Sanderse Peirce považuji za vhodné, hned na úvod uvést několik základních informací o jeho životě. Charles Sanders Peirce (18391914), syn Benjamina Peirce (profesora matematiky na Harvardské univerzitě), je světově uznáván jako logik a filosof, ovšem věnoval se i ekonomii, právu a sociálním vědám1. Peirce je ve filosofii znám jako čelní představitel pragmatismu a je mnohými považován za vůbec největšího amerického logika. Množství jeho publikací se pohybuje kolem 12 000 tištěných stran a jeho zatím známé a nevydané manuskripty se počítají na 80 000 ručně popsaných stran. Ač byl Peirce za svého života nedoceňován, jeho práce ovlivnila mnoho generací myslitelů po něm, jmenujme například Schrödera a Peana. Peirce sám stavěl na myšlenkovém odkazu Immanuela Kanta, dále na pracích logiků a matematiků jako byli například Leonhard Euler nebo William z Ockhamu. Charles...
|
|
| |
|
|
Pojem logického vyplývání
Kubalík, Štěpán ; Kolář, Petr (oponent) ; Peregrin, Jaroslav (vedoucí práce)
Co to znamená, když o úsudku prohlásíme, že je logicky platný? Běžná odpověď by mohla znít: úsudek je logicky platný tehdy, nemůže-li dojít k tomu, aby jeho premisy byly pravdivé a závěr zároveň nepravdivý. Alfred Tarski nabídl v roce 1936 svoj i slavnou analýzu pojmu logického vyplývání, která měla zpřesnit toto intuitivní porozumění a stát se jeho pojmově adekvátním formálním protějškem: "Věta X logicky vyplývá z vět třídy K, právě když každý model (tj. každá interpretace jeho mimologických konstant) třídy K je zároveň modelem věty X." Tato definice je dodnes považována za pojmově výstižnou analýzu před-teoretického pojmu logického vyplývání. Ve své práci se pokouším odpovědět na to, zda lze takové tvrzení ospravedlnit. Různé adaptace tohoto řešení totiž vykazují různé nedostatky a v důsledku se ukazuj e, že modelověteoretický přístup k otázce podstaty logických pojmů není vhodný.
|
|
|
D. C. Dennett's Approach: on the way to explanation of consciousness
Vraný, Martin ; Peregrin, Jaroslav (vedoucí práce) ; Palkoska, Jan (oponent)
l'vEnd-Body problem has been a perpetual philosophical issue ever since the dawn of science, and the discussion of Descartes's dualism was the paradigmatic showroom of post:lible solutions for a long time. It wasn't perhaps until the mid-20th century that the debate underwent a considerable conceptual transformation thanks to two impctllses from science: the boom in brainscanning experiments and the boom in computing devices and informatics. The former provided philosophers and scientists with abundance of evidence of correlations between brain activity and mental states. The latter showed how higher mental activities, like pattern recognition Ol' playing chess, could be performed by fast computing machines running a relatively simple programme. Besides these two, there is another important source ať infiuence (only as far as the methodology is concerned) behaviourism. Despite its decline in 1960s marked by renewed interest in the study of mind, theorists were reluctant to rehabilitate the concept of consciousness.
|
|
|
Manažerské propočty z hlediska logiky, analytické mikroekonomie a dalších teoretických disciplin
Hašková, Simona ; Jiroušek, Radim (vedoucí práce) ; Mrkvička, Tomáš (oponent) ; Peregrin, Jaroslav (oponent) ; Volf, Petr (oponent)
Není žádným tajemstvím, že "manažerská" řešení nebývají v průměru zdaleka tak spolehlivá jako řešení "technická". Tím, proč tomu tak je, a hledáním cest, jak spolehlivost manažerských řešení zvýšit, se zabývá předložená práce. Příčiny tohoto stavu jsou jednak subjektivní (selhávání lidského faktoru), které ovlivnit lze, jednak objektivní (komplexita problému, specifika lidského chování apod.), u nichž to lze jen stěží. Jako významné subjektivní příčiny jsou v práci identifikovány: a. kognitivní zkreslení v mentální rovině myšlení řešitele, b. nedostatky ve zdůvodňování (vyvozování) závěrů, c. nekorektní argumentace. K redukci těchto příčin vedou dvě cesty: 1. kultivace manažerského myšlení řešitelů a 2. využívání rezerv v uplatňování přístupů a nástrojů teoretických disciplín, které jinde již úspěšně fungují a jsou přínosnými i pro manažerská řešení. První z cest konfrontuje manažerské postupy řešení formulované v jazyce příslušné disciplíny (jazyk managementu), k jehož výrazovým prostředkům patří jak výrazy přirozeného jazyka, tak i řetězce formulí (propočtů) a vizuální (grafické) prostředky ve formě manažerských rozhodovacích stromů, schémat a diagramů s pravidly "manažerské logiky", kterou se zde obecně rozumí soubor přístupů, nástrojů, metod a dovedností, potřebných k důvěryhodnému zdůvodňování řešení manažerských úloh. Konkrétně jde o: - přístup case-based reasoning, nacházející nejvýhodnější úhel pohledu na daný problém a v jeho rámci pak krok za krokem detailně analyzující všechny zvažované aspekty; - překlad nástrojů a metod moderní logiky (zejména její intuicionistické verze) z jazyka logiky do jazyka managementu, zohledňující věcný obsah výrazových prostředků jazyka managementu včetně schopnosti jejich efektivní aplikace; - respektování zásad racionální a etické argumentace. Druhá z cest obchází manažerské postupy řešení tím, že přeformuluje manažerskou úlohu na úlohu exaktní disciplíny (logiky, teorie her apod.), a správný výsledek odvodí tam. V té souvislosti mluvíme o využití poznatků teoretických disciplín v managementu. Obě tyto cesty jsou v práci demonstrovány řadou ilustračních příkladů a přiložených případových studií řešících konkrétní úlohy manažerské praxe.
|
|
| |
|
| |
|
|
"Logica ludus"
Peregrin, Jaroslav
V rámci nedávného vývoje v logice se do centra pozornosti dostávají souvislosti mezi logikou a teorií her a logické kalkuly začínají být nahlíženy jako prostředky vymezení určitých pravidel, v jejichž rámci pak hrajeme jisté ('odůvodňovací') hry, reprezentovatelné výroky příslušných kalkulů. Článek probírá dvě varianty takového 'herního' přístupu k logice: Hintikkovu herní sémantiku klasické logiky a Lorenzenovu dialogickou logiku.
|
host ::
RSS.