Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 55 záznamů.  začátekpředchozí46 - 55  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Ženské kláštery Horní Lužice mezi duchovní a světskou mocí v 16. a 17. století
Zdichynec, Jan ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Maur, Eduard (oponent) ; Hrabová, Libuše (oponent)
Ženské kláštery Horní Lužice mezi duchovní a světskou mocí v 16. a 17. století: resumé Z rozmanitých náboženských a církevních struktur Horní Lužice sleduje předkládaná disertační práce zdejší ženské řeholní katolické domy, kláštery cisterciaček Marienthal a Marienstern a konvent magdalenitek v Laubanu, spolu s jejich panstvími, a to především v 16. a 17. století. Tyto kláštery přežily jako jediné katolické instituce v převážně protestantském regionu až do současnosti. Po úvodních reflexích o monasteriologickém bádání a dále o možnostech uplatnění různých historických metod následuje přehled historiografie věnované této oblasti z pohledu regionálního, širšího německého, ale i českého a konečně podrobná analýza použitých pramenů. Při vážení faktorů, které umožnily soužití institucí pevně spjatých s katolickou církví a většinově protestantského okolí, bylo třeba nejdříve prozkoumat místo ženských klášterů ve zdejší společnosti a ponořit se do starších, předreformačních dějů. Život klášterů starých řádů v raném novověku totiž přinejmenším stejně silně jako koexistence s protestantstvím určovaly faktory politické, správní, církevní, ekonomické, společenské, často v nepřerušené návaznosti na dosavadní tradici a v souvislostech vývoje celého markrabství. Vzhledem k nezpracovanosti dějin Marienthalu, Mariensternu...
České barokní korunovace
Hrbek, Jiří ; Maur, Eduard (vedoucí práce) ; Hojda, Zdeněk (oponent)
Jako svou proseminární práci jsem se rozhodl před třemi roky napsat krátkou studii o korunovaci Ferdinanda IV. na českého krále roku 1646, kterou jsem napsal ze zájmu o barokní Habsburky a konkrétně o osobnost císaře Ferdinanda III., jenž celou korunovaci svého syna připravil, a na níž se aktivně podílel. Při studování korunovačních popisů a okolního aktového materiálu uloženého v tehdy ještě Státním ústředním archivu v Praze jsem ale neporozuměl řadě věcí, které nakonec zapříčinily, že jsem se rozhodl po více než roční přestávce vrátit se k tématu českých barokních korunovací, tentokrát v širším časovém záběru. Uvědomil jsem si, že sice dokážu popsat, jak a co se stalo, který zemský úředník nesl v korunovačním průvodu tu kterou korunovační insignii, ale nedokážu vysvětlit proč se tak stalo. Za touto otázkou, začínající slovem "proč", se hned vyhrnula řada dalších, které mě nutily pouštět se do stále obecnějších problémů, zkoumat otázky teorie absolutismu, vzniku veřejnosti a královské propagandy, nebo zásady rituálního a ceremoniálního chování v raném novověku. Byl jsem překvapen, že se těmto otázkám až na výjimky v českém prostředí nikdo nevěnoval, neméně jsem ale byl překvapen, kolik lidí v zahraničí se jimi zabývalo, a k jakým důležitým - a i pro české prostředí použitelným - závěrům došli. Sekundární...
Ego-dokumenty českých šlechtičen raného novověku
Zítková, Markéta ; Čechura, Jaroslav (oponent) ; Maur, Eduard (vedoucí práce)
Tato práce se snaží nastínit dosud ne zcela doceněné možnosti využití pramenného materiálu, který, s ohledem na jeho původ a charakter, označujeme jako ego-dokumenty, resp. prameny soukromého charakteru. Zároveň chce předložit jiný než tradiční úhel pohledu na raněnovověkou společnost, každodenní život a myšlení tehdejšího člověka, přičemž východiskem jsou písemně projevené postoje, názory a myšlenkový svět několika více či méně význačných žen, resp. šlechtičen žijících v období od poloviny 16. do 3. čtvrtiny 17. století. Práce je rozdělena do třech hlavních celků. Úvodní část v prvé řadě vymezuje samotný termín - ego dokumenty - jako veškerý písemný materiál soukromého charakteru, vzniklý tedy primárně pro soukromou potřebu pisatele, případně jeho nejbližšího okolí. Teoretickému podchycení tohoto pojmu se věnuje především historický výzkum v Německu, Rakousku a ve Francii, kde je tento materiál využíván již po řadu let, přičemž nepřehlédnutelnou roli zde jistě sehrává tradiční rozvoj sociologie, historické antropologie, mikrohistorie a dalších. Význam tohoto historického pramene spočívá jednak v jeho poměrně vysoké věrohodnosti co se týče subjektivních prožitků či postojů, jednak v alternativním pohledu na zkoumanou realitu, kterou tato subjektivita poskytuje. Proto je také hojně využíván nejen historií,...
Žďárský klášter a hranice
Chládek, Oldřich ; Maur, Eduard (oponent) ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce)
Tématem předkládané práce je vývoj dvou geografických hranic spojených s dějinami žďárského kláštera: hranice zemské a západní hranice klášterního zboží. Stav dosavadního bádání o obou hraničních liniích není příliš uspokojivý. Literatura, zabývající se dějinami Žďárska, resp. žďárského kláštera (viz oddíl Prameny a literatura), se zaměřuje pouze na otázku příslušnosti kláštera, případně i městečka (od roku 1607 města) Žďáru k Čechám, či k Moravě. Neustále se v ní opakuje mylná teze, že klášter byl založen v Čechách, kde zůstal nejméně do počátku 17. století. Světlou výjimkou je pouze Tomáš Borovský, který správně mluví o tom, že "cisterciácký klášter ve Žďáru nad Sázavou ... představuje již čtvrtou fundaci tohoto řádu na Moravě" 1 a že "založení žďárského kláštera představuje významnou kapitolu moravských středověkých dějin. ,,2 Jediným, kdo se na problematiku vývoje česko - moravské zemské hranice zaměřil podrobněji, je Jindřich Schulz. Ten o ní napsal v 60. a 70. letech minulého století řadu prací. 3 Žďárska se týkají tři z nich.4 Bohužel se nejedná o studie příliš kvalitní. Styl Schulzovy práce dobře ilustruje fakt, že k určení průběhu zemské hranice v 17. století nepoužil edicí berní ruly ani moravských zemských desek, tedy pramenů, po kterých by zřejmě sáhla drtivá většina historiků.
Vzestup domu Chotků. Životní styl úřednické šlechty v 18. století
Cerman, Ivo ; Maur, Eduard (vedoucí práce)
Doba osvícenských reforem bývá často vnímána jako zlomový okamžik v dějinách českorakouské šlechty. Předpokládá se, že kritické myšlení evropského osvícenství zpochybnilo dosavadní identitu šlechty, 1 krize šlechtických velkostatků podlomila její hospodářskou sílu a zkáza stavovského zřízení ji zbavila politické moci. Částečně jsou tyto domněnky oprávněné, avšak velmi zjednodušují. Šlechtické velkostatky se dostávaly do finančních problémů i v dřívějších dobách, politická moc šlechty nezávisela jenom na stavovském zřízení a pro osvícenskou morální filosofii nepředstavovala kritika šlechty žádný centrální problém. Většina myslitelů se spíše snažila pobídnout šlechtu k morálnímu životu a službě státu, aby tím potvrdila svůj nárok na vedoucí místo ve společnosti.2 Kritika přehnaného důrazu na formální urozenost nebyla novinkou. Skutečné šlechtictví spočívalo v mravném životě, ve ctnostech. Tento názor nalezneme již u renesančních myslitelů a diskurz o skutečném šlechtictví provázela tato myšlenka již od počátku. 3 Na názory osvícenství se můžeme dívat jako na vyvrcholení dlouhodobé snahy precizně vystihnout podstatu šlechtické identity.4 Přesto je oprávněný názor, že v 18. století se "cosi mění". Tyto změny však musíme poznat poněkud diferencovaněji a neupadat do zjednodušujících evolucionistických schémat....
Třicetiletá válka a vývoj venkovské sociální struktury na panství Brandýs nad Labem v 16.-18. století
Šulc, Jaroslav ; Maur, Eduard (vedoucí práce) ; Čechura, Jaroslav (oponent)
Výzkum venkovské společnosti v období raného novověku náleží již více než jedno století k frekventovaným tématům českého dějepisectví a v jeho vývoji lze vymezit několik etap. Nelze se přitom omezovat jen na nástin proměn heuristické základny, interpretačních modelů a metodické výbavy agrárních dějepisců, ale ve stejné míře je třeba věnovat pozornost také širšímu sociokulturnímu rámci, v němž historická věda a její představitelé ve své době působili, a který více či méně předurčoval tematickou skladbu výzkumu i způsoby konstruování jeho výsledkú. Pevné zakotvení historiografie v dobových společenských procesech se již od první fáze soustavného zájmu o agrární problematiku projevovalo v periodizaci a konceptualizaci jejího výkladu, který, ať už souhlasně či polemicky, navazoval na dualistickou dějinnou koncepci Františka Palackého, a byl tak od počátku svázán s procesem politické emancipace českého národa a jeho ideovou legitimizací. 1 Výsledkem bylo, že se ústředním tématem či alespoň pozadím takřka všech diskusí stala otázka degradace sociální pozice venkovského obyvatelstva, příčin tohoto jevu, jeho časového prúběhu a obsahové náplně. Rozdílné postoje k řešení této otázky u jednotlivých badatelú pak byly zpúsobeny proměnami situačního kontextu, dúrazem na váhu rúzných kulturních prvků, ale také...
Historické motivy v českém barokním kazatelství
Zilynská, Kateřina ; Maur, Eduard (oponent) ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce)
Užívání historických motivů v českých barokních kázáních souvisí s dobovou představou o tom, že starobylá tradice je zárukou kvality. V kázáních pronesených v klášterech se to projevuje poukazy na zakládací legendy těchto řádových domů, do centra pozornosti se tedy dostávají předchůdci barokního osazenstva kláštera. Ostatní posluchači takové promluvy, kteří nebyli stejně vzdělaní jako místní mniši a někteří ani nedokázali číst, mohli díky historizujícímu kázání slyšet o příslušných (pseudo )historických událostech vůbec poprvé v životě. Role kazatele jako zprostředkovatele výsledků bádání učených mnichů pro ostatní je zřetelná zvláště tehdy, čerpal-li z rukopisných latinskojazyčných podkladů. Na druhou stranu známe i případy, kdy autor promluvy využil svého vystoupení k propagaci knížky o dějinách daného místa, která byla sepsána právě se zřetelem k lidovému čtenáři.
Pietas bohemica transformata. Proměny české lidové zbožnosti a jejich zdrojů v 18. a 19. století se zvláštním zřetelem k východočeskému prostoru
Nešpor, Zdeněk ; Maur, Eduard (vedoucí práce)
Jak nedávno expresivně (třebaže ne zcela poprávu1 ) poznamenala D. Tinková, "celé období druhé poloviny 18. a první třetiny 19. století zůstává v české historiografii obecným problémem. Osvícenství je v české historiografii skutečnou dobou ,temna' - odnárodněné, uloupené dějiny bez české státnosti a jazyka, hluchý hiatus mezi (zvolna odtemňovaným) barokem a národním obrozením. Osvětlování osvícenství je o to komplikovanější, že společenské vědy stále setrvávají v síti osvícenské rétoriky (idejí pokroku, racionalizace, humanizace, osvícení), které byly velkou měrou přivlastněny a instrumentalizovány i poválečnou pseudolevicovou ideologií" (Tinková 2004: 27). K podobnému závěru nezbytně docházejí i další současní autoři (cf např. Bělina et al. 2001: ll). Jakkoli se tedy, nejpozději od pádu komunistického režimu, úspěšně rozvíjí studium barokní zbožnosti a jakkoli pokračují studia národního obrození, literárního romantismu a dalších myšlenkových proudů předcházejících české obrození či po něm naopak následných, studium této epochy obecně a její religiozity zvlášť v současnosti příliš neláká zájem odborníků. Nejdůležitějším důvodem, proč tomu tak je, je petrifikace jednoho výlučného výkladového paradigmatu, chápajícího osvícenství v evolucionistickém duchu jako "bránu k moderní společnosti", jež dnes sama...
Vývoj šlechtické identity v raném novověku na francouzském příkladě
Machačka, Jakub ; Kubiš, Karel (vedoucí práce) ; Maur, Eduard (oponent)
Má práce se zabývá vývojem šlechtické identity ve Francii v období 16. a 17.století. Na začátku bych měl především vymezit, co se pod pojmem šlechtická identita a identita obecně chápe. Jako identitu či spíše identifikaci lze chápat ztotožnění jednotlivce s určitou společenskou skupinou, s jejími názory, hodnotami, symboly, vzorci chování, a to formou aktivní (prohlášením, tvorbou, vystupováním), nebo pasivní (konkludentně, pasivní pOdporou).! Tím pak vzniká nejen daná identita, ale i ono společenství, ke kterému se váže, přesněji řečeno jeho právní a sociální status. Vše je spolu nerozlučně spjato, tj. každé společenství má určitou identitu (kmenovou, třídní, národní, profesní), projevující se jeho statutem, a každá identita se váže k určitému společenství a je tvořena jeho statutem - systémem právě oněch hodnot, kterým se ono společenství definuje a zároveň vymezuje vůči oněm jiným společenstvím. Zde se budu zabývat spíše oním statutem sociálním, chápaným jako pozice, kterou nositelé dané identity zaujímají v rámci společnosti, definována komponenty identity jako vystupování, projevy, vzezření, symboly atd.2 Na rozdíl od statutu právního (souboru právních norem a pravidel) není pevně definovaný, podléhá výraznějším a rychlejším změnám a tudíž lépe odráží danou společenskou situaci, jak skupina mění a...
Zrušení jezuitského řádu v českých zemích. Kolektivní biografie bývalé elity (1773-1800)
Šotola, Jaroslav ; Maur, Eduard (vedoucí práce) ; Svatoš, Martin (oponent) ; Mikulec, Jiří (oponent)
Disertační práce se zabývá problematikou konce působení, zrušení a důsledků zrušení starého Tovaryšstva Ježíšova. Téma postavení církevního řádu v raněnovověké společnosti bylo v české historiografii spíše opomíjeno, případně bylo zpracováváno popisně, schematicky a s důrazem na prostou faktografii. Práce se pokouší tuto metodologickou nedostatečnost překonat pomocí "teorie praxe" francouzského sociologa a antropologa Pierra Bourdieu.

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 55 záznamů.   začátekpředchozí46 - 55  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.