|
Nově identifikované dochované draslárny na území ČR
Woitsch, Jiří
Článek stručně popisuje technologii výroby potaše v raném novověku a je v něm představena základní typologie výrobních objektů (drasláren), které byly budovány na vesnici. Hlavní důraz je kladen na představení dvou nově identifikovaných dílen - ve Zlaté Koruně u Českého Krumlova a v Kolinci na Klatovsku.
|
|
Učitelé a počátky Pedagogického muzea v Praze
Králíčková, Markéta ; Váňová, Miroslava (vedoucí práce) ; Beneš, Zdeněk (oponent) ; Rýdl K., (oponent)
Soucasne Pedagogicke muzeum J. A. Komenskeho v Praze patD mezi nejstarsi muzea v Ceske republice. Jeho vice nez stoletou historii provazelo nekolik zlomovych mezniku v cele jeho existenci. Na pocatku snah 0 jeho zalozeni registrujeme uCitele obecnych a mest'anskych skol usilujicich 0 vznik instituce uchovavajici a dokumentujici historicke tradice ceskeho skolstvi a pedagogiky. Od osmdesatych let 19. stoleti se zasazovali ucitelu 0 vznik instituce , ktera by uchovavala myslenkove dedictvi J. A. Komenskeho. V souvislosti s blizicimi se oslavami 300. vyroci narozeni Komenskeho inicioval Josef Klika vznik Muzea Komenskeho na schuzi literamiho odboru v roce 1890. Sbirka byla s uspechem prezentovana na J ubilejnf vystave v roce 1891, v Muzeu hlavniho mesta Prahy v roce 1892 i na Narodopisne vystave ceskoslovanske v roce 1895. Pote preslo Muzeum Komenskeho do sbirkoveho fondu Stale vystavy skolske, kde melo setrvat do te doby, nd bude v Praze zalozeno pedagogicke muzeum.V roce 1916 bylo nove zalozene Pedagogicke muzeum Komenskeho slavnostne otevreno. Ve shode s pranim zakladatelu Muzea Komenskeho presla tato sbirka spolu se sbirkou Slavin pod spravu Pedagogickeho muzea Komenskeho. Po kratkem obdobi let 1919- 1925, kdy nektere kompetence muzea prevzal Pedagogicky ustav Komenskeho, je ustav a spolu s nim i muzeum...
|
|
Imperativ ženské krásy
Myslivcová, Klára ; Mudd, Dana (oponent) ; Duffková, Jana (vedoucí práce)
Diplomová práce se zabývá jednou z nejživotaschopnějších představ v rámci euroamerického areálu, jež akcentují distinkci mezi mužským a ženským pohlavím, a udržují tak mezi nimi onu "mystickou demarkační čáru"1, o níž hovoří Virginia Woolfová. Je jí představa, podle které jsou to výlučně ženy, kdo jsou povinovány "být (ty) krásné". Primárním záměrem práce je vytrhnout tuto představu z běžného (biologickoesencialistického) neproblematického chápání a odhalit ji ve světle sociálního konstruktivismu jako pouhý mýtus. Ukázat, že mýtus krásy - takto je v práci označován - je původně naším, lidským dílem, nikoliv dílem přírody (či Boha), a že jeho skrytou ambicí není nic menšího než zachovat společenský - patriarchální - status quo. Jde tedy o čistě intencionální mýtus namířený v neprospěch žen, který je však, nerozpoznán, znovu a znovu reprodukován v rámci socializačního procesu, a to v prvé řadě rodinou, školou, (mas)médii a průmyslem (ženské) krásy - tito jsou v práci označováni jako strážci mýtu krásy.
|
|
Repatriace a návrat Čechů po druhé světové válce z totálního nasazení a internace na území Německa
Kasíková, Jana ; Čechurová, Jana (vedoucí práce) ; Koura, Petr (oponent)
Repatriace československých občanů po druhé světové válce patří k málo prozkoumaným oblastem českých dějin. Tato práce se zabývá organizací repatriace a zaměřuje se především na návrat Čechů z území Německa. Mezi zkoumaná témata patří mezinárodním přípravy repatriace během války, vymezení statutu Displaced Persons a poválečné mezinárodní činnosti v této oblasti ze strany mezinárodních institucí, zvláště UNRRA a SHAEF. Ústředním tématem je repatriace v Československu, pozornost je věnována zejména nově vzniklému repatriačnímu odboru pro území Čech a Moravy. V práci je popsáno přispění jednotlivých organizací k této tzv. repatriační akci, jakož i organizace péče o repatrianty. Zvláštní kapitola popisuje dobovou mediální komunikaci s veřejností a informování veřejnosti o repatriační problematice.
|
host ::
