|
| |
|
| |
|
|
Vodní režim blatkových borů na Třeboňsku a vodní provoz jejich dominant
Kučerová, Andrea ; Pokorný, Jan (vedoucí práce) ; Laiho, Raija (oponent) ; Albrechtová, Jana (oponent)
Tato práce je zaměřena na různé aspekty vodního režimu blatkových vrchovišť v Třeboňské pánvi (transpirace dominantního druhu, charakteristiky kolísání hladiny podzemní vody, chemismus půdní vody, vodní retenční schopnost). Část studie byla založena na dlouhodobém, pravidelném monitoringu hladiny podzemní vody (celkem ve 40 pozorovacích sondách), odtoku vody, srážek a chemismu půdní vody (v letech 1995-2003, studijní lokality NPR Červené blato a NPR Žofinka). Transpirace středoevropského endemického druhu - borovice blatky (Pinus rotundata Link) - byla měřena na experimentální ploše v NPR Červené blato (330 ha, 465-475 m n.m.) v r. 1999-2000. V současnosti představují blatkové bory jedny z mála přírodě blízkých lesních porostů v Třeboňské pánvi. Dlouhodobé vegetační změny po přirozených narušeních jako jsou větrné polomy, přemnožení podkorního hmyzu a požáry jsou z přirozených lesních porostů střední Evropy uváděny jen zřídka. Vyhodnocení vegetačních změn po narušeních, jinak typických pro boreální lesy, a jejich dopad na hydrologii rašeliniště je další částí této práce (studijní lokalita NPR Žofinka, 130 ha, 470-475 m n.m.). Transpirace borovice blatky byla měřena pomocí sledování toku vody v xylému (metoda deformace teplotního pole) na jednotlivých stromech (šest vzorníků) a přeškálována na...
|
|
|
Vliv genotypu špenátu setého (Spinacia oleracea) a vodního deficitu na rychlost výměny plynů
Helebrantová, Aneta ; Hnilička, František (vedoucí práce) ; Pazderů, Kateřina (oponent)
Bakalářská práce byla zpracována na téma: Vliv genotypu špenátu setého (Spinacia oleracea) a vodního deficitu na rychlost výměny plynů.
Špenát setý (Spinacia oleracea) je jako všechna listová zelenina velmi náročná plodina na dostatek vláhy, a proto je věnována pozornost odrůdám odolným vůči vodnímu stresu. Cílem šlechtění je tedy nalézt rostliny s genotypy, které by vykazovaly odolnost vůči působení vodního deficitu.
V klimaboxu katedry botaniky a fyziologie rostlin byl založen nádobový pokus se třemi genotypy špenátu: Misano F1, Monores a Matador. Rostliny byly pěstovány v nádobách o velikosti 11x11 cm. Teplotní režim byl nastaven na 21 °C ve dne a v noci na 17 °C. Světelný režim byl nastaven na 16 hodin světla a 8 hodin tmy. Maximální osvětlení v klimaboxu bylo 800 mikromolů. Rostliny byly pěstovány ve 4 opakováních, kdy schéma pokusu zahrnovalo dvě varianty, kontrolní a stresovanou. Rostliny z kontrolních podmínek byly pěstovány v substrátu, který byl po celou dobu pokusu zavlažován cca 250 ml zálivky.U rostlin stresovaných byla zálivka přerušena na dobu 10 dnů, kdy byl substrát ponechán přirozenému vysychání. Po 10 dnech byla u stresovaných rostlin opět obnovena zálivka (rehydratace) na úroveň kontrolních rostlin. U pokusných rostlin byla ve dvoudenním intervalu sledována rychlost výměny plynů (fotosyntéza a transpirace). Rychlost výměny plynů byla měřena na listech rostlin gazometricky infračerveným přenosným analyzátorem plynů Lpro+ (ADC Bioscientific, Hodeson, Velká Británie). Měření probíhalo vždy v dopoledních hodinách. Z naměřených hodnot rychlosti fotosyntézy a transpirace byla vypočtena efektivita využití vody (WUE).
Ze získaných výsledků vyplývá, že u kontrolních rostlin nejvyšší průměrnou rychlost fotosyntézy vykazovala odrůda Monores (12,10 mikromolů CO2.m-2.s-1) a nejnižší u odrůdy Misano (11,58 mikromolů CO2.m-2.s-1). U rostlin stresovaných byla nejvyšší průměrná rychlost fotosyntézy naměřena u odrůdy Matador (9,43 mikromolů CO2.m-2.s-1) a naopak nejnižší u odrůdy Monores (8,76 mikromolů CO2.m-2.s-1). U všech sledovaných odrůd byl zaznamenán pokles fotosyntézy v době působení vodního deficitu.
Nejvyšší průměrné hodnoty transpirace dosáhla stresovaná rostlina odrůdy Monores (1,97 mmol H2O.m-2.s-1), nejnižší odrůda Matador (1,68 mmol H2O.m-2.s-1). Stresované rostliny odrůdy Misano měly rychlost fotosyntézy ve výši 1,82 mmol H2O.m-2.s-1. U kontrolních rostlin odrůdy Matador dosahovala rychlost transpirace hodnoty 1,54 mmol H2O.m-2.s-1 a odrůdy Monores 1,85 mmol H2O.m-2.s-1. Rostliny kontrolní (1,85 mmol H2O.m-2.s-1) i stresované (1,82 mmol H2O.m-2.s-1) odrůdy Misano dosahovaly podobných hodnot.
Nejcitlivěji na stres reagovala odrůda Monores, jejíž efektivita využití vody byla 4,43 (10-3). Naopak nejlépe si při navození stresu vedla odrůda Matador, efektivita využití vody u této odrůdy byla 5,60 (10-3).
Získané výsledky potvrdily navrhované hypotézy, že existují genotypové rozdíly v reakci na vodní deficit a zároveň, že mezi odrůdami jsou rozdíly v rychlosti výměny plynů a WUE u kontrolních a pokusných rostlin.
|
|
|
Změny rychlosti výměny plynů vybraných genotypů máků v závislosti na působení nízkou teplotou
Málek, Jan ; Hnilička, František (vedoucí práce) ; Orsák, Matyáš (oponent)
Česká republika patří mezi největší producenty máku setého. V roce 2015 zaujímaly jeho plochy asi 32 650 ha. Jelikož se mák vysévá poměrně časně na jaře, může docházet k jeho poškození či ovlivnění nízkými teplotami. Cílem této práce bylo stanovit rychlost výměny plynů u různých odrůd máku ovlivněných působením nízké teploty.
V pokusu bylo zařazeno dvanáct genotypů máku setého (Papaver somniferum L.), ve vývojové fázi 35 BBCH. Jednalo se o odrůdy CM 112, Sokol, Major, Opál, Florián, Albín, Postomi, Marianne, Budha, Lazur, Aplaus a Orbis. Rostliny byly v řízených podmínkách klimaboxu (Conviron) vystaveny po dobu jednoho týdne denním teplotám 10 °C a nočním teplotám -5 °C. Po týdnu byla noční teplota zvýšena na 5 °C, denní teplota zůstala stejná (10 °C). V následujících dvou týdnech proběhlo měření rychlosti fotosyntézy a transpirace infračerveným analyzátorem plynů LDpro+SD.
Měřením bylo zjištěno, že rychlost fotosyntézy a transpirace vykazuje značné rozdíly mezi genotypy. Tato skutečnost svědčí o existenci rozdílů v rychlosti výměny plynů mezi odrůdami zařazenými do pokusu. Rovněž mezi jednotlivými termíny měření byla rychlost fotosyntézy a transpirace odlišná, což dokazuje vliv nízké teploty na rychlost fotosyntézy a transpirace.
|
|
|
Analýza vláhové potřeby polních plodin v oblasti s častým výskytem sucha.
Zábranský, Petr ; Soukup, Josef (vedoucí práce) ; Jan, Jan (oponent)
Vodní zdroje jsou důležitou součástí ekosystémů krajiny. Nejen variabilita klimatických a půdních faktorů ale i vysoká diverzita vegetace hrají důležitou roli ve vodní bilanci krajiny. Evapotranspirace porostů způsobuje hlavní pasivní složku ve vodní bilanci povodí. Již dnes je ale více jak jedna čtvrtina území ČR řazena do oblasti, kde suma potenciální evapotranspirace převyšuje nebo se rovná celkové sumě spadlých srážek. Na rozdíl od dřevin, u kterých je bilance vody na stanovišti z důvodu dlouhodobějšího vývoje z části předvídatelná, pravidelné střídání plodin v zemědělských systémech a agrotechnické vstupy s sebou přinášejí rychlejší změny vodní bilance stanoviště za podstatně kratší dobu. To může mít někdy za následek i nevratné změny v ekosystému s dopady na biodiverzitu okolního prostředí. Znalost jednotlivých limitujících faktorů prostředí a přesné stanovení nároků rostlin na vodu otevírá možnost nejen pro zlepšení výnosových parametrů jednotlivých plodin, ale především je důvodem pro pochopení trvalé udržitelnosti argoekosystémů v kulturní krajině.
Polní měření skutečné evapotranspirace probíhaly v období od 2007 do 2015 v lokalitě Velvary (Budihostice) která se nachází ve Středočeském kraji v nadmořské výšce 210 m n. m. a je řazena do oblasti srážkového stínu v okolí Slánska. Z hlediska průměrné roční vláhové bilance (ČHMÚ, 2014) spadá lokalita do oblasti, kde rozdíl mezi průměrnou roční sumou srážek a průměrnou roční sumou potenciální evapotranspirace činí -200 mm. Potenciální evapotranspirace zde mírně překračuje úhrny srážek (P / ET0 = 0,7 - 0,8) v běžném období (Pivec et al., 2006). Polní měření probíhala na běžných provozních plochách s minimální velikostí pokusné plochy 1 ha.
Provedená měření potvrdila předpokládané rozdíly mezi porosty z hlediska vláhových nároků. Hodnocené porosty vykazovaly během vegetace v závislosti na růstové fázi porostu odlišné hodnoty aktuální evapotranspirace a Bowenova poměru. Nejnižší hodnoty aktuální evapotranspirace byly prokázány u Z. mays, S. bicolor. Vyšší vláhové nároky vykazovaly porosty T. aestivum a H.vulgare. Nejvyšší hodnoty aktuální evapotranspirace naopak byly stanoveny u porostů B.vulgaris a M. sativa. Získáním hodnot plodinových koeficientů u jednotlivých plodin bylo zjištěno, že porosty Z. mays, S. bicolor a T. aestivum mají o čtvrtinu nižší hodnoty Kc v hlavním vegetačním období oproti M.sativa a B.vulgaris. V rámci práce byly stanoveny denní hodnoty Kc, které jsou základním poznatkem o vláhových nárocích jednotlivých plodin pro následné modelové stanovení hydrologických procesů v agrofytocenózách. Hodnocení vláhových nároků rostlin na základě stanovení toku vody v rostlinách (sap flow) neprokázaly předpokládané rozdíly mezi rostlinami Z.mays a S.bicolor. Efektivita využití vody (WUE) byla prokazatelně vyšší u rostlin typu C4 (Z. mays a S.bicolor) oproti zbývajícím rostlinám typu C3 (T. aestivum a H.vulgare).
|
|
|
Vliv vodního stresu na rychlost výměny plynů a fluorescence vybraných druhů tribu Panicoideae
Hrkotová, Kristýna ; Hnilička, František (vedoucí práce) ; Václav, Václav (oponent)
Souhrn
V diplomové práci je studován účinek vodního deficitu na výměnu plynů u mladých rostlin čiroku a béru. Tyto plodiny by mohly nahradit pěstování kukuřice v některých oblastech, jelikož je jejich využití podobné. Naše republika se v současnosti potýká nedostatkem srážek. V roce 2015 byl tento jev velmi patrný. Proto je vhodné zjistit, jak budou rostliny čiroku a béru reagovat na vodní deficit během jejich ontogenetického vývoje. Na vodní deficit velmi citlivě reagují rostliny v počátečních fázích růstu, a proto byl vliv vodního deficitu sledován právě na mladých rostlinách čiroku a béru.
Rostliny genotypů 121, 304, Ruzrok, Red a rostliny béru byly rozděleny do čtyř variant: KK (plně zavlažovány po celý pokus), KS (14 dnů plná zálivka, 10 dnů vodní deficit, 4 dny plná zálivka), SK (10 dnů vodní deficit, 18 dnů plná zálivka), SS (10 dnů vodní deficit, 4 dny plná zálivka, 10 dnů vodní deficit, 4dny plná zálivka). Rychlost výměny plynů byla měřena ve skleníku přístrojem LCpro+ a fluorescence chlorofylu přístrojem OS1 - FL. Rychlost fotosyntézy a transpirace a fluorescence chlorofylu byly měřeny v dopoledních hodinách. Z rozdílu naměřených hodnot rychlosti fotosyntézy a transpirace byla vypočtena hodnota efektivity využití vody (WUE).
Nejcitlivěji na vodní deficit reagoval genotyp 121, který měl hodnotu efektivity využití vody (WUE) 9,95 (10-3) a zároveň měl tento genotyp i nejnižší hodnotu fluorescence chlorofylu a to 0,765. Jako odolný proti vodnímu deficitu se jeví rostliny béru, které měly nejnižší rozdíl fotosyntézy mezi kontrolní a stresovanou variantou v rozmezí od 14,59 mikromol CO2.m-2.s-1 (SS) do 15,38 mikromol CO2.m-2.s-1 (KK). Zároveň měl bér také nejnižší rozdíl fluorescence chlorofylu mezi variantou KK (0,814) a variantou SS (0,781). Z pohledu transpirace se jako nejodolnější vůči vodnímu deficitu jevil bér (od 0,08 mmol H2O.m-2.s-1 (SS) do 2,13 mmol H2O.m-2.s-1 (KS)). Naopak nejméně odolný byl genotyp 121, který měl v kontrolní variantě 1,17 mmol H2O.m-2.s-1 a ve stresované 1,50 mmol H2O.m-2.s-1.
|
|
|
Vliv ontogeneze na rychlosti fotosyntézy a transpirace u vybraných genotypů máku setého (Papaver somniferum L.)
Vorobkalo, Nikita ; Hniličková, Helena (vedoucí práce) ; Cihlář, Pavel (oponent)
Předmětem zkoumáni bakalářské práci bylo sledování vlivu ontogeneze na rychlosti fotosyntézy a transpirace u vybraných genotypů máku setého (Papaver somniferum L.).
Fotosyntéza je velmi důležitý proces s hlediska produkce biomasy a produkce výnosu. Je to jeden s nejdůležitějších procesu na Země, který umožnuje existence všech heterotrofních organizmů.
Transpirace je proces dějící v rostlině, který vede vodu s minerálními látkami od kořenu přes všichni organy rostliny a přes průduchy vydává vodu ven.
První kapitola je věnována obecné charakteristice máku setého, jeho původu, nároků na prostředí a obecné charakteristice fotosyntézy a transpirace. V druhé kapitole jsou výsledky měření a jejich vyjádření.
V rámci bakalářské práci byly sledovány tři odrůdy s různým obsahem alkaloidů: Buddha, HU; Tatranský, SK; Akvarel (CM 112), CZ. Maloparcelkové pokusy byly založeny na výzkumné stanice Červený Újezd v roce 2015. Měření rychlosti fotosyntézy a transpirace bylo prováděno gazometrickou metodou pomocí přístroje LCpro+.
Bylo stanoveno, že během ontogeneze došlo k postupnému nárůstu rychlosti fotosyntézy. Rychlost transpirace nebyla závislá na průběhu vývoje rostliny, ale je závislá na vodním režimu a průběhu počasí.
|
|
|
Vliv vodního deficitu na fyziologické charakteristiky vybraných druhů listové zeleniny
Kraus, Kamil ; Hnilička, František (vedoucí práce) ; Dana, Dana (oponent)
Vlivy působící na rostliny negativním způsobem se nazývají stresovými faktory. Samotný stres nezpomaluje pouze životní funkce rostlin, ale přímo ovlivňuje i výši a kvalitu výsledného produktu.
Z celosvětového hlediska řadíme mezi nejvýznamnější stresory rostlinné produkce tzv. abiotické stresy, které v posledních letech zahrnují extrémně vysoké teploty, nerovnoměrné rozložení srážek, jak plošné, tak v průběhu vegetace rostlin.
Vodní deficit (sucho) patří mezi nejvýznamnější stresové faktory v zemědělství, ovlivňuje zemědělskou produkci na celém světě. Na vodní deficit citlivě reagují také zeleniny, a to především zeleninové druhy, které obsahují velké množství vody ve svých pletivech. Proto cílem práce bylo posouzení vlivu vodního stresu na výměnu plynů a fotosyntetickou aktivitu rostlin mangold "Beta vulgaris subsp. Cvikla", roketa setá "Eruca sativa" a locika setá "Lactuca sativa", vystavených vodnímu deficitu.
Rostliny mangoldu rokety seté a lociky seté byly pěstovány v částečně řízených podmínkách skleníku katedry botaniky a fyziologie rostlin FAPPZ ČZU v Praze. Rostliny byly pěstovány při teplotě ve dne 25 °C a v noci 18 °C, za přirozených světelných podmínek. Rostliny byly pěstovány v nádobách o rozměru 11x11 cm ve směsi zahradního substrátu A a křemičitého písku v poměru 2:1. Schéma pokusu zahrnovalo dvě varianty: kontrolní a stresovanou. Kontrolní skupina rostlin byla zalévaná, a druhá polovina rostlin byla ponechána působení stresu po dobu 22 dnů, kdy vodní deficit byl navozen postupným vysycháním po dobu jednoho měsíce, pokus probíhal od 1.6 2015do 22.6. 2015. U rostlin byla měřena rychlost výměny plynů gazometricky pomocí přístroje LCpro+. Z hodnot fotosyntézy a transpirace byla vypočtena efektivita využití vody (WUE) a fluorescence chlorofylů.
Ze získaných výsledků vyplývá, že je prokazatelný rozdíl v reakci na vodní stres mezi sledovanými druhy listové zeleniny.
Rychlost fotosyntézy a transpirace u sledovaných druhů rostlin byla měřena, která se snižovala vlivem působení vodního deficitu. Průměrná rychlost fotosyntézy stresovaných rostlin byla nejnižší u lociky seté
(11,16 "mikro"mol CO2.m-2.s-1) a naopak nejvyšší u mangoldu
(13,2"mikro"mol CO2.m-2.s-1) V případě rostlin kontrolních byla nejnižší rychlost fotosyntézy zaznamenána u lociky seté (12,03"mikro"mol CO2.m-2.s-1) a u mangoldu byla nejvyšší (14,00"mikro"mol CO2.m-2.s-1).Nejvýrazněji se vlivem působení vodního deficitu snížila rychlost fotosyntézy v porovnání s kontrolou lociky seté (rozdíl činí 7,23 %). Na straně druhé u druhu mangold bylo zaznamenáno snížení fotosyntézy u rostlin stresovaných nejnižší 5,93 %.
V případě rychlosti transpirace je možné konstatovat, že nejnižší transpiraci vykazují v rámci kontrolní skupiny rostliny mangoldu, u nichž byla průměrná rychlost transpirace ve výši 1,82 mmol H2O.m-2.s-1,
a naopak u rokety byla naměřená transpirace nejvyšší, a to
3,20 mmol H2O. m-2.s-1. U stresovaných rostlin se průměrná rychlost transpirace pohybovala v rozmezí hodnot od (1,54 mmol H2O.m-2.s-1) u lociky a do 1,79 (mmol H2O.m-2.s-1) u mangoldu. Také mezi kontrolními a stresovanými rostlinami téhož druhu byly nalezeny rozdíly, přičemž na stres suchem citlivěji reagoval druh roketa setá a méně citlivě mangold. U těchto dvou druhů rostlin bylo zaznamenáno snížení transpirace ve výši 23,80 % a 1,76 %.
Z naměřených hodnot fotosyntézy a transpirace byla vypočtena efektivita využití vody (WUE). Z vypočtených hodnot vyplývá, že rostliny stresované mají vyšší hodnoty WUE v porovnání s rostlinami kontrolními. U rostlin kontrolních měla nejnižší hodnotu efektivity využití vody roketa (6,51 x 10-3) a naopak nejvyšší mangold (10,31 x 10-3). V případě rostlin stresovaných byla nejnižší hodnota WUE zaznamenána u rokety
(8,96 x 10-3), kdežto u mangoldu (10,71 x 10-3) byla nejvyšší.
U pokusných rostlin byla měřena také fluorescence chlorofylů. Tato charakteristika nebyla ovlivněna rostlinným druhem, neboť v rámci kontrolních rostlin nebyly mezi sledovanými druhy nalezeny rozdíly. Rozdíly v hodnotách fluorescence byly nalezeny mezi rostlinami stresovanými, kdy nejnižší fluorescenci měly rostliny lociky seté (0,69) a naopak nejvyšší mangold a roketa (0,70). Závěrem je možné konstatovat, že na vodní deficit citlivěji reagují rostliny lociky seté. Jako tolerantnější k vodnímu deficitu se jeví mangold a roketa.
|
|
|
Vliv růstových stimulátorů na fyziologické charakteristiky chmele otáčivého ("-lt;i-gt;"Humulus lupulus"-lt;/i-gt;" L.)
Bazika, Václav ; Hnilička, František (vedoucí práce) ; Josef, Josef (oponent)
Při pěstování Žateckého poloraného červeňáku je cílem dosáhnout co možná nejvyššího výnosu hlávek a vysokého obsahu alfa kyselin. Průměrný obsah těchto kyselin se u žateckého chmele pohybuje v rozmezí 2,5 až 4,5 %. Snahou pěstitelů je dosahovat průměrného obsahu alfa kyselin na horní úrovni tohoto rozmezí, neboť výsledná prodejní cena jedné tuny chmele se odvíjí právě od míry obsahu alfa kyselin. Při aktivním růstu chmele se tak pěstitelům naskýtá možnost cílené stimulace rostlin ve snaze pozitivně ovlivnit fyziologické pochody a donutit tak chmelové rostliny tvořit větší množství těchto pro nás cenných látek, proto cílem diplomové práce bylo stanovit vliv růstových stimulátorů na fyziologické charakteristiky chmele, na tvorbu výnosu a obsah alfa kyselin a na základě výsledků vytipovat vhodnost využití stimulátorů růstu při intenzivním pěstování chmele. Na základě cílů byly navrženy následující vědecké hypotézy: zjištění existence rozdílů v reakci rostlin chmele na použitý stimulátor růstu. Pro splnění cílů práce a potvrzení či vyvrácení navržených hypotéz byl založen v přirozených podmínkách v katastrálním území Chrášťany u Rakovníka provozní pokus s rostlinami chmele Žateckého poloraného červeňáku (klon 72). Do pokusu byly zařazeny tyto stimulátory růstu: Humastar, Fertileader Vital, Lignoaktivátor. Schéma pokusu zahrnovalo čtyři varianty (jednu kontrolní a tři s aplikací výše uvedených stimulátorů). Kontrolní varianta byla bez aplikace těchto přípravků, na zbylé tři varianty byly aplikovány zmiňované přípravky ve třech opakováních, vždy na jednu variantu jeden konkrétní přípravek.
Vliv aplikace stimulátorů růstu na chmelové rostliny (vývojová fáze BBCH 37 až 81) byl sledován na základě změn rychlosti výměny plynů, fluorescence chlorofylu a obsahu chlorofylu v listech, které byly měřeny infračerveným analyzátorem plynů LCpro+ (ADC BioScientific Ltd. Hoddesdon, Velká Británie), OS 1-FL (OPTI SCIENCES), Chlorofyl CCM 200 ADC BioScientific Ltd. Hoddesdon, Velká Británie). Po sklizni pokusu byl vyhodnocen výnos chmelových hlávek a dále obsah alfa kyselin, beta kyselin a obsah silic.
Měření fyziologických charakteristik se uskutečnilo v šesti opakováních v období od 7. 6. 2015 do 23. 8. 2015.
Ze získaných výsledků vyplývá, že nejvyšší průměrná hodnota transpirace byla zjištěna u stimulované varianty přípravkem Humastar (zvýšení o 18,3 % oproti kontrolní variantě). U kontrolní varianty byla zjištěna nejnižší průměrná rychlost transpirace ze všech sledovaných variant. Nejvyšší navýšení průměrné rychlosti fotosyntézy bylo zaznamenáno u varianty Fertileader Vital (navýšení o 7 % oproti kontrolní variantě). U varianty Humastar bylo zaznamenáno snížení průměrné rychlosti fotosyntézy oproti kontrolní variantě o 17 %. Rozdíly byly zaznamenány i u hodnot fluorescence chlorofylu. Nejvyšší hodnotu Fv/Fm dosáhla varianta Fertileader Vital, konkrétně 0,792. Nejnižší hodnota byla zaznamenána u varianty Lignoaktivátor 0,780. V souvislosti s aplikací stimulátorů růstu bylo u všech takto ošetřených variant zaznamenáno navýšení průměrného obsahu pigmentů v révových listech oproti kontrolní variantě. Nejvyšší obsah pigmentů byl zjištěn u varianty Fertileader Vital. Navýšení této varianty bylo o 19,2 % oproti kontrolní variantě. U kontrolní varianty bylo zjištěno 25,5 chlorofylmetrických jednotek. Rozdíly v odezvě na stimulaci růstu byly zaznamenány i v dosaženém výnosu a kvalitě chmelových hlávek. Nejvyššího výnosu bylo dosaženo u varianty Lignoaktivátor (0,73 t/ha), což je o 17,7 % více než u kontrolní varianty (0,62 t/ha). Naopak u varianty Humastar bylo zaznamenáno snížení výnosu oproti kontrolní variantě o 8,1 % (0,57 t/ha). Podobné trendy byly zaznamenány i u kvality sklizených hlávek, kdy nejvyššího obsahu alfa kyselin bylo dosaženo u varianty Lignoaktivátor (3,06 %) a zároveň největšího obsahu silic na 100 g zkoušeného vzorku a to 0,22 ml. Naopak u varianty Humastar bylo dosaženo obsahu alfa kyselin 2,18 % a obsahu silic 0,14 ml na 100 g vzorku. Tyto dvě hodnoty byly zároveň nejnižší ze všech sledovaných variant. Na základě výsledků pokusu lze konstatovat, že použité stimulátory růstu ovlivňují fyziologické pochody chmelových rostlin a zároveň mají vliv na výši výnosu a dosaženou kvalitu sklizených hlávek. Navržené hypotézy byly potvrzeny. Z výsledků jednoletých pokusů se jeví jako vhodnější využití přípravků Fertileader Vital a Lignoaktivátor než přípravku Humastar.
|
host ::
RSS.