|
|
Studium mezibuněčných interakcí v nádorech.
Jechová, Alžběta ; Smetana, Karel (vedoucí práce) ; Skalníková, Helena (oponent) ; Masařík, Michal (oponent)
Nádory jsou tvořené vedle vlastních nádorových buněk také mnoha maligně netransformovanými buněčnými elementy a mimobuněčnou složkou. Toto tzv. nádorové mikroprostředí neboli stroma významně ovlivňuje biologické vlastnosti nádoru prostřednictvím mezibuněčných interakcí. V předkládané disertační práci jsem se soustředila zejména na studium nádorově asociovaných fibroblastů u dlaždicových karcinomů hlavy a krku, maligního melanomu a glioblastomu. Prezentovaná data ukazují přítomnost buněk s mezenchymálními charakteristikami i ve stromatu glioblastomu, které by mohly mít potenciálně pozitivní vliv na proliferační aktivitu a invazivitu glioblastomových buněk. U maligního melanomu je třeba zohlednit i keratinocyty jakožto hlavní buňku epidermis podílející se na řízení nádorových melanocytů. Kondiciované médium z kokultury UVB ozářených keratinocytů a neozářených fibroblastů stimuluje invazivitu buněk maligního melanomu. Cílené ovlivnění nádorového stromatu by mohlo znamenat nový směr v onkologické terapii, proto jsme se v další práci zaměřili na vliv syntetického polyaminu na tvorbu myofibroblastů, které jsou aktivní součástí populace nádorově asociovaných fibroblastů. Testovaný polyamin zabraňuje jejich vzniku, ale postrádá efekt na již vytvořené myofibroblasty nebo hladké svalové buňky. Dále jsme se...
|
|
|
Komplexní předoperační zobrazování nádorů mozku
Tupý, Radek ; Ferda, Jiří (vedoucí práce) ; Vymazal, Josef (oponent) ; Tüdös, Zbyněk (oponent)
Název Komplexní předoperační zobrazování nádorů mozku Abstrakt Odlišení glioblastomu, metastáz a lymfomu mozku pomocí moderních zobrazovacích metod má zásadní dopad na strategii další diagnostiky a léčby. Na souboru 67 pacientů s glioblastomem a 31 s mozkovou metastázou byla prokázána možnost jejich odlišení na základě hodnocení změn perfuzních parametrů v peritumorální bílé hmotě pomocí T1 dynamického postkontrastního vyšetření magnetickou rezonancí, kdy pozitivní prediktivní hodnota v detekci glioblastomu podle použité metody dosahovala až 91%. Na souboru 36 pacientů s lymfomem mozku byl hodnocen význam submodalit vyšetření zobrazovacími metodami a prokázán přínos komplexního vyšetřovacího protokolu magnetickou rezonancí na zvýšení identifikace lymfomu až na 80%. Klíčová slova mozek, glioblastom, lymfom, magnetická rezonance, metastáza
|
|
|
Cytogenetická a molekulárně biologická charakteristika astrocytárních nádorů
Čurnová, Lenka ; Vícha, Aleš (vedoucí práce) ; Gemperle, Jakub (oponent)
Astrocytární nádory zahrnují heterogenní skupinu tumorů s rozdílnými histologickými znaky, jejichž diagnostika a zařazení do jednotlivých typů může být v některých případech obtížná. Vedle histologických znaků nádorové tkáně jsou zásadní charakteristikou genetické mutace v buňkách nádoru. Podle histologického a klinického charakteru jsou nádory CNS rozdělovány do několika stupňů malignity. Astrocytomy nízkého stupně (low-grade) jsou nejběžnějšími solidními nádory u dětí. Malignější formy (především glioblastomy) naopak představují významnou skupinu nádorů CNS u dospělých pacientů. Mezi geny, které nesou v buňkách astrocytárních nádorů mutace, patří typicky IDH1, TP53, EGFR, PTEN. Převážně pilocytické astrocytomy jsou často spjaty s mutacemi v genu BRAF, který je součástí mitogeny aktivované protein kinázové (MAPK) dráhy. K vyšetření mutací v genomu buněk nádorové tkáně slouží řada moderních metod. Mezi molekulární metody patří PCR, real-time PCR či sekvenování. Z cytogenetických metod založených na hybridizaci DNA jsou nejpoužívanější FISH a mikročipové technologie. V některých případech mohou být nádory zkoumány také pomocí imunologických metod. Správná diagnostika nádoru a jeho zařazení do stupně malignity je zásadní pro stanovení prognózy a pro volbu následné léčby. Klíčová slova astrocytární...
|
|
|
Definition of the expression pattern of DASH system in transformed glial cells, the coupled expression of fibroblast activation protein and dipeptidyl peptidase-IV.
Balážiová, Eva ; Šedo, Aleksi (vedoucí práce) ; Borovanský, Jan (oponent) ; Mareš, Vladislav (oponent)
Dipeptidylpeptidáza-IV (DPP-IV) je multifunkční transmembránový glykoprotein odštěpující X-Pro dipeptid z N-konce peptidového řetězce. Tato evolučně konzervovaná sekvence chrání řadu biologicky aktivních peptidů před nespecifickým štěpením. DPP-IV patří do skupiny "Dipeptidylpeptidáze-IV Aktivitou a/nebo Strukturou Homologních" molekul (DASH), do které mimo ní patří například fibroblastový aktivační protein-/sepráza (FAP) a několik dalších molekul. I když většina z těchto molekul jsou primárně enzymy, je známo, že alespoň některé své biologické funkce mohou vykonávat nezávisle na své vnitřní enzymové aktivitě. DASH molekuly, spolu s molekulami, s nimiž funkčně interagují, představují "DASH systém", který se patrně významně uplatňuje v řadě patologických procesů, například tumorogeneze. O DPP-IV a jejím strukturálně nejbližším protějšku FAP se předpokládá, že jsou zapojeny do regulace mnoha biologických procesů, významných mimo jiné pro vznik a progresi maligních gliálních nádorů. V této práci popisujeme expresi a kolokalizaci DPP-IV a FAP v nádorově transformovaných gliálních buňkách in vitro a v bioptickém materiálu astrocytárních tumorů. Kromě DPP-IV/FAP dvojitě pozitivních buněk jsme v glioblastomu též nalezli kvantitativně významnou populaci FAP pozitivních mesenchymálních buněk přítomných ve...
|
|
|
Tubulinové izotypy v procesu nádorového zvratu
Hořejší, Barbora ; Dráber, Pavel (vedoucí práce) ; Binarová, Pavla (oponent) ; Opatrný, Zdeněk (oponent)
Oddělení biologie cytoskeletu se dlouhodobě zabývá studiem mikrotubulů, jejich dynamikou a molekulární charakterizací proteinů asociovaných s oganizačními centry mikrotubulů (MTOCs). Zvláště pak jejich klíčovým proteinem, g-tubulinem, který je nezbytný pro nukleaci mikrotubulů. Ukázali jsme, že g-tubulin je kromě centrozómů lokalizován na buněčných membránách (Macůrek et al., 2008), kinetochorových mikrotubulech rostlin (Dryková et al., 2003) a na marginálním svazku mikrotubulů v embryonálních kuřecích erytrocytech (Linhartová et al., 2002). g-Tubulin také vytváří komplexy s tyrozin kinázami, které by mohly regulovat nukleaci mikrotubulů (Sulimenko et al., 2006, Macůrek et al., 2008). V poslední době se ukazuje, že správná funkce centrozomálních proteinů je klíčová k udržení genové stability buňky. Je známo, že g-tubulin se účastní regulace buněčného cyklu (Vardy et al., 2002) a mohl by hrát roli při spouštění opravných mechanizmů při poškození DNA. V nedávné době byla prokázána jeho interakce s jadernými proteiny, jako je ATR kináza (Zhang et al., 2007) nebo proteinem Rad51 (Lesca et al., 2005). Proto se g-tubulin začíná spojovat s procesem nádorového zvratu. U nádorových buněk byly rovněž prokázány změny v expresi izotypů b-tubulinu (Katsetos et al., 2003). Zvláště zvýšená exprese bIII-tubulinu je dávána...
|
|
|
Role fibroblastového aktivačního proteinu v růstu a invazivitě gliomových buněk
Fejfarová, Edita ; Bušek, Petr (vedoucí práce) ; Szabo, Pavol (oponent)
Astrocytární tumory vysokého stupně malignity jsou velice progresivní mozkové nádory. Glioblastoma multiforme je nejčastější a nejmalignější typ s infiltrativním fenotypem nádorových buněk. Fibroblastový aktivační protein (FAP) je prolyl peptidáza převážně vázaná na membránu a vykazující exo- a endopeptidázovou hydrolytickou aktivitu. Je známo, že se FAP podílí na hojení ran, buněčné migraci a invazi a jeho xprese je spojována s patogenezí řady malignit. Exprese FAP mRNA je podle microarray dat z The Cancer Genome Atlas zvýšena ve 48% glioblastomů. Vliv FAP na patogenezi astrocytárních nádorů není objasněn. Cíly této práce je analyzovat expresi FAP v primárních gliomových kulturách odvozených od gliomů vysokého stupně malignity a analýza vlivu FAP na růst, migraci a invazi gliomových buněk. Naše výsledky z ELISA a wester blotu ukázaly heterogenní expresi napříč studovanými gliomovými primárními buněčnými kulturami a permanentími liniemi. Obě enzymové aktivity charakteristické pro FAP byly detekovány v primární gliomové kultuře P11 s vysokou expresí FAP. Pomocí imunofluorescenčního značení se ukázalo, že v těchto buňkách se FAP nacházel nejen na plasmatické membráně, kde je typicky lokalizován, ale také v cytoplazmě. Buňky z kultury P11 byly tumorigenní v immunodeficientních myších a udržely si...
|
host ::
RSS.