|
|
Soběstačnost a sebeobsluha při aplikaci myoprotézy
Pachlopníková, Andrea ; Černý, Pavel (vedoucí práce) ; Drnková, Jana (oponent)
Název: Sob sta nost a sebeobsluha p i aplikaci myoprotézy Cíle: Hlavním cílem této práce je podat teoretický souhrn znalostí o problematice amputací, následném protetickém vybavení myoprotézou a principem ovládání myoprotézy. St žejní je metodický postup nácviku myoprotézy v rámci sob sta nosti a sebeobsluhy u b žných denních inností. Metody: Ve své práci jsem použila metodu literární rešerše. Vycházela jsem z poznatk získaných studiem odborné, dostupné, eské a zahrani ní literatury, z internetových zdroj a materiál získaných v protetických firmách, které jsem navštívila v rámci souvislých praxí, a to v tšinou v podob osobních rozhovor a konzultací s protetiky a ergoterapeuty. Výsledky: Výsledky poskytují informace o dané problematice nácviku b žných denních inností s myoprotézou. Klí ová slova: myoprotéza, sob sta nost, sebeobsluha, úchop, amputace, protéza
|
|
|
Samostatný pohyb jako nástroj pro zkvalitnění života lidí s těžkým zrakovým postižením
Langerová, Tereza ; Šumníková, Pavlína (vedoucí práce) ; Květoňová, Lea (oponent)
Tato diplomová práce se zaměřuje na problematiku kvality života osob s těžkým zrakovým postižením. Jejím cílem je poskytnout odpověď na výzkumnou otázku na vliv samostatného pohybu na kvalitu života člověka se zrakovým handicapem. Výzkum, který se opírá o vymezení základních teoretických konceptů a přístupů včetně terminologického aparátu, je realizován formou analýzy dostupných pramenů a formou řízených rozhovorů. Práce identifikuje aspekty zkvalitnění života v důsledku samostatného pohybu a nácviku prostorové orientace i faktory, které určují míru tohoto zkvalitnění v individuálních případech. Třebaže se situace v poslední době zlepšuje, je nutné v tomto trendu nejen pokračovat, ale také se více přibližovat k vizi inkluze. Klíčová slova: kvalita života, těžké zrakové postižení, prostorová orientace a samostatný pohyb, bariéry, samostatnost
|
|
| |
|
| |
|
|
Ošetřovatelská péče o pacienta s dg. Ischemická choroba srdeční po operaci
Šedová, Lenka ; Heřmanová, Jana (vedoucí práce) ; Jirásek, Vít (oponent)
Autor práce: Lenka Šedová Vedoucí práce: Mgr. Jana Heřmanová Odborný konzultant: MUDr. Vít Jirásek Téma práce: Ošetřovatelská péče o pacienta s dg. ischemická choroba srdeční po operaci Souhrn: Cílem práce je zpracování případové studie u 79 letého pacienta po kardiochirurgické operaci. Operace byla indikované kvůli ischemické chorobě srdeční. Klinická část práce se zabývá charakteristikou a dělením ICHS. Dále pojednává o diagnostice a léčebných postupech u NAP (nestabilní angína pectoris). V další části práce je popsán průběh hospitalizace pacienta. Poslední část popisuje ošetřovatelský proces u tohoto pacienta, řeší otázku psychologie pacienta a jeho návrat do běžného života. Ošetřovatelská anamnéza je formulována dle modelu Virginie Henderson. Důležitou roli v omezení komplikací hraje edukace. Klíčová slova: ICHS, NAP, ošetřovatelský proces, model V. Henderson, aortokoronární bypass, Warfarin, vyšetřovací metody, soběstačnost, sebepéče
|
|
|
Přínos mateřské školy pro děti s poruchou autistického spektra v rámci sebeobsluhy
Mitašová, Marie ; Šiška, Jan (vedoucí práce) ; Šumníková, Pavlína (oponent)
Tématem bakalářské práce je přínos mateřské školy pro děti s poruchou autistického spektra se zaměřením na rozvoj sebeobsluhy. Práce se zaměřuje na charakteristiku poruch autistického spektra a jejich provázání s praktickými aspekty v rámci rozvoje sebeobslužných dovedností v mateřské škole. V jednotlivých podkapitolách je popsána definice, diagnostika a s tím související triáda problémových oblastí, spektrum jednotlivých autistických poruch a nejčastěji používané metody a strategie vzdělávání a výchovy dětí s poruchami autistického spektra. V druhé části práce je dán prostor jednotlivým oblastem sebeobsluhy, které jsou rozvíjeny v rámci mateřské školy. V jednotlivých podkapitolách jsou demonstrovány podrobné popisy nácviků sebeobslužných návyků a dovedností, které jsou aplikovány v rámci denního režimu mateřské školy. Práce se opírá o publikované poznatky z oblasti autistického spektra a praktické zkušenosti autorky získané v rámci několikaleté praxe na pozici učitelky ve speciální třídě pro děti s poruchami autistického spektra mateřské školy. Klíčová slova: poruchy autistického spektra, sebeobsluha, mateřská škola, sebeobslužné návyky a dovednosti
|
|
|
Problematika přijetí sebepéče o stomii u pacientů po operaci střev
MOCKOVÁ, Jana
Základní teoretická východiska: Stomie jako součást operačního řešení onemocnění trávicího ústrojí obvykle zcela zásadně zasáhne do života pacienta i jeho blízkých. Pacient je konfrontován nejen se samotnou, často závažnou diagnózou, ale i s výsledkem operačního zákroku zasahujícím do jedné z nejintimnějších sfér člověka. Významnou roli při návratu do plnohodnotného života hraje přijetí stomie pacientem a jeho schopnost zaujmout aktivní postoj k péči o stomii. Teoretická část se v úvodu zabývá teorií deficitu sebepéče. Druhá část teoretické práce shrnuje základní informace týkající se problematiky střevních derivačních stomií. Cíl práce a hypotézy: Cílem práce je zjistit rozdíly v přijetí stomie a péče o stomii mezi pacienty po operaci střev. K dosažení cíle byly stanoveny tři hypotézy. H1: Pacienti s trvalou stomií pociťují větší změny v psychosociální oblasti způsobené založením stomie než pacienti se stomií dočasnou. H2: Ženy přistupují v pooperačním období k nácviku péče o stomii jinak než muži. H3: Pacienti mladší 55 let věku mají více informací ohledně života se stomií než pacienti starší. Metodika: Výzkumná část práce byla realizována prostřednictvím kvantitativního výzkumného šetření. Technikou sběru dat byl anonymní dotazník. Při vyhledávání respondentů byly osloveny organizace sdružující pacienty se stomií, stomické a proktologické ambulance vybraných nemocnic, léčebny dlouhodobě nemocných a domovy pro seniory. Získaná data byla zpracována popisnou statistikou do grafů pomocí Microsoft Office Excel 2010, následně bylo provedeno statistické vyhodnocení hypotéz. Hypotézy byly testovány chí-kvadrát testem v kontingenční tabulce, průměrné hodnoty byly srovnávány T-testem. Zvolená hladina významnosti byla 5 %. Závěr: Práce poskytuje komplexní pohled na problematiku přijetí sebepéče o stomii u pacientů po operaci střev. Vytvoření stomie, bez ohledu na věk či pohlaví pacienta a také bez ohledu na její případnou dočasnost, zcela zásadně zasáhne pacientovi do života. Na to je nutné pamatovat po celou dobu, od dlouhodobé předoperační přípravy až po následnou péči, kdy by, v rámci ošetřovatelského procesu, sestra měla stomikovi poskytnout komplexní péči, adekvátní podporu a pomoci mu k návratu k plnohodnotnému životu a prožití každého dne na vrcholu svých možností.
|
|
|
Sestra a její pomoc při edukaci pacienta k sebepéči
ČERNÍKOVÁ, Jitka
Tématem mé bakalářské práce je "Sestra a její pomoc při edukaci pacienta k sebepéči". Edukace má v ošetřovatelství jistě své nezastupitelné místo. Amputací rozumíme odstranění periferní části těla, nejčastěji končetiny.Edukace je velice důležitý prvek a je nedílnou součástí ošetřovatelského procesu. Má za cíl předcházet nemoci, vyučování či navracení zdraví a hraje velkou roli ve zkvalitnění života jedince. Edukace klienta po amputaci dolní končetiny začíná první den po operaci a končí propuštěním klienta do domácího ošetřování. Aby edukace klienta po amputaci dolní končetiny byla co nejúspěšnější, je důležitá vzájemná spolupráce mezi edukující sestrou a klientem. Schází-li u klienta snaha být edukován, je úkolem edukující sestry snažit se postupně klienta do edukace zapojit.V případě, že klient není schopen s edukující sestrou spolupracovat, snaží se sestra do edukace klienta zapojit jeho rodinu. Ošetřovatelská péče u klienta po amputaci dolní končetiny je rozsáhlá. V časném období po operaci sestra klienta učí dechová a posléze i kondiční cvičení. Sestra klienta po amputaci dolní končetiny edukuje především v oblasti nácviku péče o pahýl amputátu, nácviku chůze o berlích s dopomocí druhé osoby a posléze chůze o berlích bez opory druhé osoby a v závěrečné fázi i chůze s přiloženou protézou. Cílem této bakalářské práce bylo zjistit metody edukace klientů při nácviku sebepéče. S tímto cílem souvisí výzkumná otázka, která zní "Jaké edukační metody využívají u klientů při nácviku při nácviku sebepéče." K získání potřebných dat bylo realizování formou nestandardizovaného rozhovoru se sestrami pracující na odděleních, kde sestry ošetřují klienty po amputaci dolní končetinami v nemocnici v Českých Budějovicích a.s. K naplnění cíle bakalářské práce na téma "Sestra a její pomoc při edukaci pacienta k sebepéči" bylo zvoleno kvalitativního šetření. Technikou sběru dat byl zvolen polostandardizovaný rozhovor obsahující dvanáct otázek. Rozhovor byl uskutečněn s náhodně vybranými sestrami, které pracují v nemocnici České Budějovice. Bylo uskutečněno šest rozhovorů.Výzkumný soubor tvořily sestry, pracující v nemocnici České Budějovice.Jednalo se o sestry pracující na chirurgickém oddělení a oddělení následné péče. U jednotlivých sester byla zjišťována i objektivní data: věk, délka praxe.Výzkumný soubor byl proveden se souhlasem hlavní sestry nemocnice České Budějovice. Po oslovení hlavní sestry následovala spolupráce s vrchními a staničními sestrami chirurgického oddělení a oddělení následné péče.Z výsledků výzkumného šetření je zřejmé, že došlo ke splnění předem stanoveného cíle. Také na výzkumnou otázku byla získána potřebná odpověď. Z výzkumu vyplynulo, že sestry při edukaci klienta po amputaci dolní končetiny při nácviku péče o pahýl a nácviku chůze o berlích využívají metody ústní instruktáže a praktické ukázky. Instruktáž a praktickou ukázku sestry provádí pomocí mluveného slova, výjimečně pomocí písemného slova. Na výzkumnou otázku dává odpověď provedený výzkum, který ukazuje, že edukační metody se rozlišují podle toho, zda se jedná o edukaci při nácviku péče o pahýl nebo nácviku chůze o berlích. Ke zjištění výsledků výzkumné části byl použit kvalitativní sběr dat pomocí rozhovoru. Tento rozhovor obsahoval dvanáct otázek. Bylo uskutečněno šest rozhovorů se sestrami v nemocnici České Budějovice, které pracují na chirurgickém oddělení a oddělení následné péče.Z výsledků je zřejmé, že došlo ke splnění předem stanoveného cíle a na výzkumnou otázku jsme získali potřebné odpovědi.Na základě výsledků výzkumu byl vytvořen informační materiál, určený sestrám pracující v nemocnici České Budějovice, které pečují o klienty po amputaci dolní končetiny.
|
|
|
Užití teorie deficitu sebepéče klienta CMP
PAULÍKOVÁ, Martina
Teoretická východiska Cévní mozková příhoda patří mezi cévní onemocnění mozku, které u téměř poloviny pacientů způsobuje různě závažnou invaliditu a poruchu soběstačnosti. Ošetřovatelství se zaměřuje na respektování individuality každého jedince, na podporu, navracení a upevňování zdraví, podporuje soběstačnost a vyhledává potřeby nemocného. Koncepční model D. E. Oremové předpokládá, že člověk má schopnost sám o sebe pečovat. Pokud jen částečně, nebo vůbec není schopen sebepéče, pak je nutné tento deficit zajistit ošetřovatelskou péčí. Cíle práce Prvním cílem bylo zjistit možnosti nápravy deficitu sebepéče u pacientů po cévní mozkové příhodě. Druhým cílem bylo zjistit, zda prostředí, ve kterém pacient žije, má vliv na rozvoj sebepéče. Výzkumné otázky V1: Je domácí prostředí stimulem k rychlejšímu návratu sebepéče pacientů po cévní mozkové příhodě? V2: Vnímá respondent problematiku svého postižení stejně jako jeho okolí? V3: Je pro pacienta přínosnější vykonávání sebepéče s deficitem, nebo perfektní provedení činnosti jeho okolím? V4: Vnímá pacient následnou léčbu (rehabilitace, ergoterapie) jako rychlejší způsob návratu sebepéče? Metodika Výzkumná část diplomové práce byla realizována kvalitativním šetřením, které bylo prováděno individuálním polostrukturovaným rozhovorem ve dvou skupinách respondentů, jednu skupinu tvořili pacienti po cévní mozkové příhodě a druhou skupinu pečující osoby. Bylo osloveno 8 pacientů respondentů, 4 mužského pohlaví a 4 ženského pohlaví, a výzkum probíhal ve třech setkáních vždy v časovém rozmezí čtyř až šesti týdnů. Získané informace byly zpracovány metodou otevřeného kódování, analytickou indukcí a zpracovány technikou vyložení karet a narativní analýzou. Výsledky Pomocí dat získaných z rozhovorů od respondentů bylo možné odpovědět na výzkumné otázky. První výzkumná otázka zjišťovala, zda domácí prostředí stimuluje pacienta po cévní mozkové příhodě k rychlejšímu návratu sebeobsluhy. Z rozhovorů a z objektivního hodnocení výsledků testů bylo zjištěno, že domácí prostředí zlepšilo celkový stav a návrat sebepéče byl rychlejší. Ačkoli následná péče poskytovala dostatek ošetřovatelské a rehabilitační péče, pro pacienty byla velice důležitá i psychická stimulace, kterou poskytovalo právě domácí prostředí. Druhá výzkumná otázka byla zaměřena na to, zda respondent vnímá své postižení stejně jako ho vnímá jeho okolí. Z rozhovorů vyplynulo, že většinou pacient vnímal svůj zdravotní stav a následné postižení lépe než jeho okolí. Třetí výzkumná otázka zjišťovala, zda je pro pacienta přínosnější vykonávat sebepéči s deficitem, nebo zda je přínosnější perfektní provedení činností jeho okolím. Z výsledků rozhovorů vyplynulo, že přínosnější byl nácvik sebeobslužných činností s chybami, které podporovaly zkoušení, a tím opakování a upevňování činností. Většina respondentů dokonce pomoc okolí odmítala. Čtvrtá výzkumná otázka byla zaměřena na postoj pacienta k následné léčbě, rehabilitaci, ergoterapii jako ke způsobu rychlejšího návratu sebepéče. Z rozhovorů vyplynulo, že respondenti si neuvědomovali význam následné péče, protože ji považovali za běžnou součást léčby. Přesto pro ně zvýšená fyzioterapie znamenala rychlejší úpravu soběstačnosti. Závěr V diplomové práci je zpracován časový vývoj soběstačnosti pacientů po cévní mozkové příhodě a také postoje pečujících osob. Výsledky jsou zpracovány do myšlenkové mapy, kterou je možné použít k podpoře sebepéče pacientů po cévní mozkové příhodě ošetřovatelským personálem, nebo i laickými pečovateli při domácím ošetřování.
|
|
|
Verifikace poznatků o self-managementu u pacientů se srdečním selháním
VOJTĚCHOVÁ, Veronika
Chronické srdeční selhání je onemocnění se stále se zvyšující incidencí, které vyžaduje náročnou a adekvátní péči. Nepříznivou prognózu onemocnění významně ovlivňují opakované kardiální dekompenzace. Jedním z úkolů ambulantní péče je snaha redukovat počet hospitalizací pro kardiální dekompenzaci, a to nejen komplexní diagnostikou a léčbou, ale také zajištěním důsledné edukace pacientů a jejich rodiny. Cílem práce bylo zjistit a porovnat u pacientů s chronickým srdečním selháním jejich informovanost v péči o sebe sama v rámci sekundární prevence. K naplnění cíle byly stanoveny 3 hypotézy a 3 výzkumné otázky. Teoretická část popisuje doporučená režimová opatření u nemocných s chronickým srdečním selháním, specifika v poskytování péče o nemocného a úlohy sestry při zajišťování výchovně-vzdělávacího procesu. V praktické části práce jsou charakterizovány použité metody, výzkumný soubor a realizace šetření. K naplnění výzkumného cíle byl uskutečněn sběr empirického materiálu pomocí kvantitativní a kvalitativní metody výzkumu. V kvantitativním výzkumném šetření byli osloveni pacienti s chronickým srdečním selháním prostřednictvím nestandardizovaného dotazníku. Celkem bylo distribuováno 260 dotazníků do šesti ambulancí srdečního selhání. K vyhodnocení bylo použito 183 relevantně vyplněných dotazníků. Získaná data byla zpracována deskriptivní statistikou. K testování hypotéz byl použit "Pearsonův Chí-kvadrát test" a "t-test". Sběr kvalitativních dat se uskutečnil technikou polostrukturovaného rozhovoru na základě předem připravených otázek. Výzkumný soubor reprezentovaly všeobecné zdravotní sestry v ambulantním zdravotnickém zařízení. S tímto šetřením souhlasilo 6 z 9 oslovených respondentek. Odpovědi byly zaznamenány na diktafon, následně přepsány, kódovány a kategorizovány. Analýza dat byla uskutečněna pomocí metody "vyložení karet". V kvantitativní části byly zvoleny následující hypotézy: 1. Pacienti s chronickým srdečním selháním znají příznaky srdeční dekompenzace. 2. Pacienti s chronickým srdečním selháním dodržují režimová doporučení v souvislosti s následnou léčbou. 3. Pacienti s chronickým srdečním selháním si denně kontrolují v rámci self-monitoringu hmotnost, krevní tlak a pulz. Ze šetření vyplynulo, že pacienti mají nedostatečné znalosti o příznacích možné dekompenzace srdečního selhání. Je to alarmující jev o to více, že právě tato neznalost příznaků dekompenzace srdečního selhání může způsobit nesprávné vyhodnocení závažnosti situace, nepřiměřenou reakci nemocného a tím i opoždění poskytnutí adekvátní léčby. Při zjišťování dodržování režimových opatření dotazovaní uvedli, že neužívají tabákové výrobky a konzumují alkohol v omezené míře (nejčastěji 1 x týdně). Naprostá většina dotazovaných uvedla, že pravidelně užívá léky na srdeční selhání a zná termín následující kontroly v ambulanci. Součástí režimových doporučení jsou určitá dietní omezení, která se posuzují dle aktuálního stavu výživy nemocného. Dotazovaní preferují doporučované potraviny před nevhodnými, nedodržují však neslanou dietu ani optimální frekvenci stravování. Většina dotazovaných dle provedeného šetření také nevykonává pravidelnou fyzickou aktivitu. Velké nedostatky byly shledány v provádění self-monitoringu. Dotazovaní si denně nemonitorují tělesnou hmotnost, krevní tlak ani pulz. V kvalitativním šetření byly předmětem zkoumání následující otázky: 1. Učíme pacienty s chronickým srdečním selháním to, co potřebují vědět? 2. Jsme jako nelékařští zdravotničtí pracovníci schopni účinně předávat informace pacientům? 3. Jak probíhá výchovně-vzdělávací proces? Na základě všech použitých metod bylo zjištěno, že výchovně-vzdělávací proces je ve většině případů doménou lékaře. Sestry provádí edukaci nemocného pouze v rámci svých možností...
|
host ::
RSS.