|
| |
|
|
Vývoj obličeje u dětí ve věku od 6 do 12 let: longitudinální studie
Tošovská, Hana ; Velemínská, Jana (vedoucí práce) ; Zedníková Malá, Pavla (oponent)
Předkládaná diplomová práce je založena na longitudinálním sledování vývojových změn obličeje v souboru dětí od 6 do 12 let. V rámci výzkumu byly v ročních intervalech snímány povrchové trojrozměrné modely obličejů 18 dívek a 15 chlapců. Tyto modely sloužily k vytvoření časových řad, díky kterým bylo možné sledovat vývoj obličeje a jeho jednotlivých struktur včetně analýzy variability. Vývojové změny byly sledovány pro každé pohlaví zvlášť a zároveň byl sledován vývoj pohlavního dimorfismu. Výsledky byly vizualizovány pomocí barevných map superprojekce průměrných obličejů jednotlivých věkových kategorií a map signifikance zachycujících statisticky významné rozdíly v jednotlivých oblastech. Ve sledovaném souboru dětí byl pozorován u obou pohlaví růst obličeje, přičemž u chlapců byly změny formy obličeje výraznější. Nejintenzivnější růst obličeje byl u dívek i chlapců pozorován ve směru do šířky a výšky celého obličeje a v oblasti nosu, především ve směru do délky. Tyto změny probíhaly po celé období růstu, intenzivnější růst byl u dívek patrný od 10 let a u chlapců od 11 let. U dívek i chlapců docházelo s věkem i k tvarovým změnám. Obličej se postupně zužoval, docházelo k oplošťování tváří a čelo bylo více ubíhající dozadu. Tyto změny byly více patrné u chlapců. Pohlavní dimorfismus se s věkem...
|
|
|
Rekonstrukce přibližné podoby člověka podle lebky: kritické zhodnocení principů metody a analýza vybraných kraniofaciálních vztahů
Zedníková Malá, Pavla ; Velemínská, Jana (vedoucí práce) ; Beňuš, Radoslav (oponent) ; Krásničanová, Hana (oponent)
Tato disertační práce je předkládána ve formě svazku odborných publikací spolu s teoretickým úvodem. V teoretickém úvodu je prezentován aktuální stav poznání problematiky faciální rekonstrukce. Stručně jsou popsány oblasti využití, principy metody a typy metod dle použitého média. Dále jsou popisovány spolehlivosti a omezení metod, které jsou zároveň východisky výzkumné části disertační práce. Pro metodu rekonstrukce přibližné podoby člověka podle lebky je typická paralelní existence mnohonásobných predikčních pravidel, jejichž spolehlivost není známa nebo nebyla publikována. Cílem práce bylo otestovat spolehlivosti vybraných vodítek pro odhad polohy a velikosti částí obličeje (očí, nosu a rtů) a na základě výsledků doporučit, která vodítka přednostně používat. V druhé části výzkumu bylo cílem kvantifikovat těsnost vztahu mezi tvarem lebky a tvarem obličeje, tj. určit, do jaké míry a jakým způsobem tvar kostěného podkladu určuje (predikuje) tvar měkkých tkání, a to pomocí geometrické morfometrie. Materiál pro tuto disertační práci tvořil soubor laterálních telerentgenových snímků 87 dospělých jedinců pořízený v letech 1977-1992. Soubor sestával z 52 mužů (21-43 let, průměrný věk: 30 let) a 35 žen (19-39 let, průměrný věk: 21 let) středoevropské populace. Jedinci ve zkoumaném vzorku nevykazovali...
|
|
|
Faciální rekonstrukce: chyba predikce obličejových znaků a rozpoznatelnost obličeje
Trsová, Iva ; Zedníková Malá, Pavla (vedoucí práce) ; Eliášová, Hana (oponent)
Rekonstrukce přibližné podoby obličeje podle znaků na lebce je jednou z možností, jak odhadnout podobu a vytipovat identitu člověka. Její využití v praxi ale čelí nemalé kritice. Ani v dnešní moderní době se nejedná o výlučně vědecký postup, který by měl vysokou úspěšnost a vždy vedl k rozpoznání cílového jedince. Své uplatnění nachází hlavně v archeologii a ve forenzní antropologii. Pro každou část obličeje existuje více predikčních principů. Každý autor preferuje jiný a stále přicházejí nové. Cílem bakalářské práce je vytvoření přehledu dosavadních predikčních principů využívaných při rekonstrukci podoby obličeje zepředu s informací o jejich přesnosti/spolehlivosti a zmapování problematiky rozpoznávání obličejů se zaměřením na vliv změn v poloze či velikosti obličejových prvků (očí, nosu, rtů). Klíčová slova: rekonstrukce obličeje, predikce obličeje, metody rekonstrukce, změna polohy obličejových znaků, přesnost
|
|
|
Rekonstrukce přibližné podoby člověka podle lebky: kritické zhodnocení principů metody a analýza vybraných kraniofaciálních vztahů
Zedníková Malá, Pavla ; Velemínská, Jana (vedoucí práce) ; Beňuš, Radoslav (oponent) ; Krásničanová, Hana (oponent)
Tato disertační práce je předkládána ve formě svazku odborných publikací spolu s teoretickým úvodem. V teoretickém úvodu je prezentován aktuální stav poznání problematiky faciální rekonstrukce. Stručně jsou popsány oblasti využití, principy metody a typy metod dle použitého média. Dále jsou popisovány spolehlivosti a omezení metod, které jsou zároveň východisky výzkumné části disertační práce. Pro metodu rekonstrukce přibližné podoby člověka podle lebky je typická paralelní existence mnohonásobných predikčních pravidel, jejichž spolehlivost není známa nebo nebyla publikována. Cílem práce bylo otestovat spolehlivosti vybraných vodítek pro odhad polohy a velikosti částí obličeje (očí, nosu a rtů) a na základě výsledků doporučit, která vodítka přednostně používat. V druhé části výzkumu bylo cílem kvantifikovat těsnost vztahu mezi tvarem lebky a tvarem obličeje, tj. určit, do jaké míry a jakým způsobem tvar kostěného podkladu určuje (predikuje) tvar měkkých tkání, a to pomocí geometrické morfometrie. Materiál pro tuto disertační práci tvořil soubor laterálních telerentgenových snímků 87 dospělých jedinců pořízený v letech 1977-1992. Soubor sestával z 52 mužů (21-43 let, průměrný věk: 30 let) a 35 žen (19-39 let, průměrný věk: 21 let) středoevropské populace. Jedinci ve zkoumaném vzorku nevykazovali...
|
|
|
Faciální rekonstrukce: chyba predikce obličejových znaků a rozpoznatelnost obličeje
Trsová, Iva ; Zedníková Malá, Pavla (vedoucí práce) ; Bejdová, Šárka (oponent)
Rekonstrukce přibližné podoby obličeje podle znaků na lebce je jednou z možností, jak odhadnout podobu a vytipovat identitu člověka. Její využití v praxi ale čelí nemalé kritice. Ani v dnešní moderní době se nejedná o výlučně vědecký postup, který by měl vysokou úspěšnost a vždy vedl k rozpoznání cílového jedince. Své uplatnění nachází hlavně v archeologii a ve forenzní antropologii. Pro každou část obličeje existuje více predikčních principů. Každý autor preferuje jiný a stále přicházejí nové. Cílem bakalářské práce je vytvoření přehledu dosavadních predikčních principů využívaných při rekonstrukci podoby obličeje zepředu s informací o jejich přesnosti/spolehlivosti a zmapování problematiky rozpoznávání obličejů se zaměřením na vliv změn v poloze či velikosti obličejových prvků (očí, nosu, rtů). Klíčová slova: rekonstrukce obličeje, predikce obličeje, metody rekonstrukce, rozpoznání obličeje, změna polohy obličejových znaků, přesnost predikčních vodítek
|
|
|
Faciální rekonstrukce: chyba predikce obličejových znaků a rozpoznatelnost obličeje
Trsová, Iva ; Zedníková Malá, Pavla (vedoucí práce) ; Eliášová, Hana (oponent)
Rekonstrukce přibližné podoby obličeje podle znaků na lebce je jednou z možností, jak odhadnout podobu a vytipovat identitu člověka. Její využití v praxi ale čelí nemalé kritice. Ani v dnešní moderní době se nejedná o výlučně vědecký postup, který by měl vysokou úspěšnost a vždy vedl k rozpoznání cílového jedince. Své uplatnění nachází hlavně v archeologii a ve forenzní antropologii. Pro každou část obličeje existuje více predikčních principů. Každý autor preferuje jiný a stále přicházejí nové. Cílem bakalářské práce je vytvoření přehledu dosavadních predikčních principů využívaných při rekonstrukci podoby obličeje zepředu s informací o jejich přesnosti/spolehlivosti a zmapování problematiky rozpoznávání obličejů se zaměřením na vliv změn v poloze či velikosti obličejových prvků (očí, nosu, rtů). Klíčová slova: rekonstrukce obličeje, predikce obličeje, metody rekonstrukce, změna polohy obličejových znaků, přesnost
|
|
|
Vývoj obličeje u dětí ve věku od 6 do 12 let: longitudinální studie
Tošovská, Hana ; Velemínská, Jana (vedoucí práce) ; Zedníková Malá, Pavla (oponent)
Předkládaná diplomová práce je založena na longitudinálním sledování vývojových změn obličeje v souboru dětí od 6 do 12 let. V rámci výzkumu byly v ročních intervalech snímány povrchové trojrozměrné modely obličejů 18 dívek a 15 chlapců. Tyto modely sloužily k vytvoření časových řad, díky kterým bylo možné sledovat vývoj obličeje a jeho jednotlivých struktur včetně analýzy variability. Vývojové změny byly sledovány pro každé pohlaví zvlášť a zároveň byl sledován vývoj pohlavního dimorfismu. Výsledky byly vizualizovány pomocí barevných map superprojekce průměrných obličejů jednotlivých věkových kategorií a map signifikance zachycujících statisticky významné rozdíly v jednotlivých oblastech. Ve sledovaném souboru dětí byl pozorován u obou pohlaví růst obličeje, přičemž u chlapců byly změny formy obličeje výraznější. Nejintenzivnější růst obličeje byl u dívek i chlapců pozorován ve směru do šířky a výšky celého obličeje a v oblasti nosu, především ve směru do délky. Tyto změny probíhaly po celé období růstu, intenzivnější růst byl u dívek patrný od 10 let a u chlapců od 11 let. U dívek i chlapců docházelo s věkem i k tvarovým změnám. Obličej se postupně zužoval, docházelo k oplošťování tváří a čelo bylo více ubíhající dozadu. Tyto změny byly více patrné u chlapců. Pohlavní dimorfismus se s věkem...
|
|
| |
host ::
RSS.