Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 164 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Entente Cordiale: vývoj britsko-francouzských vztahů na cestě k Srdečné dohodě, 1898-1904.
Hennlichová, Marcela ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce) ; Opatrný, Josef (oponent) ; Novotný, Lukáš (oponent)
Vzájemné britsko-francouzské vztahy byly na přelomu 19. a 20. století velmi komplikované. V průběhu Fašodské krize roku 1898 stanuly obě velmoci na prahu války, jíž se nakonec podařilo vyhnout jen díky včasnému ústupu francouzského ministra zahraničí Delcassého. S nástupem nového francouzského velvyslance v Londýně Paula Cambona začala v britsko-francouzských vztazích nová éra, která nakonec vyústila o šest let později v podpis Entente Cordiale. Právě analýza britsko- francouzských vztahů v letech 1898 až 1904 a jejich vyústění v Entente Cordiale je předmětem předkládané diplomové práce, která se snaží zjistit, jaké faktory umožnily vzájemné britsko-francouzské sblížení. Podpis Entente Cordiale 8. dubna 1904 ukončil francouzskou politiku stálých obtíží v Egyptě, urovnal vzájemné britsko-francouzské rozpory v mimoevropských oblastech a strhl bariéru, která bránila britsko-francouzské spolupráci, čímž byla započata cesta k formování mocenských bloků, které se roku 1914 střetly ve světové válce.
Argentinská imigrační politika, 1852-1914
Švepeš, Václav ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce) ; Opatrný, Josef (oponent) ; Novotný, Lukáš (oponent)
Disertační práce se zabývá argentinskou imigrační politikou v letech 1852-1914. Byla zaměřena na vlastní proces imigrace, postoj argentinských politických klik a obyvatelstva, imigrační menšiny, vliv imigrace na vývoj Argentiny v daném období, životní podmínky imigrantů a proces jejich aklimatizace. Práce byla pro lepší orientaci rozdělena do dvou částí, na které navazují jednotlivé kapitoly. Za pomoci vydaných a nevydaných pramenů, odborné literatury a článků, dobových publikací a dalších dostupných zdrojů se potvrdila důležitost zejména evropské imigrace na ekonomický vývoj země, její modernizaci, demografický a kulturní vývoj. Přestože byla imigrace spojena také s negativními aspekty, jakými byla faktická likvidace původního obyvatelstva, sociální nerovnost či velký vliv evropských společností na domácí hospodářství, Argentina se díky nárůstu obyvatelstva, zapojení imigrantů do primárního a sekundárního hospodářského sektoru a politické konsolidaci stala jednou z nejrychleji rostoucích světových ekonomik.
Podstata a strategie šíření turnerského "völkisch" světonázoru
Klement, Martin ; Stellner, František (vedoucí práce) ; Skřivan, Aleš (oponent) ; Kaiserová, Kristina (oponent)
V rakousko-uherských, etnicky německých tělovýchovných svazech "Deutscher Turnerbund" a "Turnkreis Deutsch-Österreich", v rakouském svazu "Deutscher Turnerbund 1919", ve svazu "Deutscher Turnverband", který existoval v Československu, a v některých segmentech říšskoněmeckého svazu "Deutsche Turnerschaft" byly mezi koncem 80. let 19. století a počátkem 30. let 20. století oficiálně zastávány a šířeny "rasové", nacionalistické a religiózně-etické ideje, pro jejichž soubor dobové prameny i německá historiografie používají obrat "völkische Weltanschauung" - "völkisch" světonázor. S pomocí odborné literatury, archivních písemností a především dosud přehlížených vydaných pramenů, například svazových periodik, výchovně-vzdělávacích brožur či beletristických knih, se dizertační práce analyticko-syntetickou metodou a v komparativní perspektivě pokouší odpovědět na otázky, z jakých myšlenek turnerský "völkisch" světonázor sestával, kdo jej formuloval a jak se vyvíjel. Zvláštní pozornost je dále věnována instituci vzdělavatelů ("dietwartů), krásné literatuře, periodikům a festivitám - čtyřem strategiím využívaným k indoktrinaci dospělých cvičenců a turnerské mládeže světonázorovými ideami. Tematickou šíří a zejména distinkcí mezi oficiálním svazovým světonázorem a světonázorem jednotlivých turnerů se studie...
Hanoversko mezi Británii a Pruskem
Rampas, Jan ; Županič, Jan (vedoucí práce) ; Skřivan, Aleš (oponent)
v českém jazyce: Předkládaná práce se zabývá politickým a hospodářským vývojem Hannoverska jako příkladu středně velkého státu v Německém spolku. Vedle jeho vztahu s Velkou Británií, s níž bylo Hannoversko v letech 1714-1837 spojeno personální unií, je rozebíráno i nové vymezení vztahů mezi těmito státy platné před rokem 1866 a anexí Hannoverska Pruskem a také dopady významných událostí tehdejší Evropy na fungování welfské domény. Blíže rozebírány jsou osobnosti britské královny Viktorie a hannoverského krále a vévody z Cumberlandu Ernesta Augusta, kteří byli klíčovými aktéry při konci personální unie v roce 1837 a při řešení citlivých politických otázek, které následovaly. Vedle akcentu na dějiny politické se práce zaobírá rovněž dějinami hospodářskými a to předně v souvislosti se vztahem Hannoverska k Německému celnímu spolku (Zollvereinu). Tato instituce, zaštítěná Pruskem, představovala pro Hannoversko v určitých etapách jeho vývoje jako samostatného království nejdříve konkurenci a následně cestu ke krátkodobému řešení vnitřních problémů. Především se ale jednalo o jednu z mnoha situací, kdy se hannoverské zájmy střetávaly se zájmy jeho většího souseda, Pruska. O takovou situaci se jednalo také v letech 1848-1850, kdy se rozhodovalo o dalším směřování tehdejšího Německa a v letech 1863-1866, v...
Leopold II., velkovévoda toskánský, a bonifikace Maremmy (1824 - 1859)
Kovaříková, Lenka ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce) ; Novotný, Lukáš (oponent) ; Županič, Jan (oponent)
Disertační práce se věnuje období vlády velkovévody toskánského Leopolda II. a jeho vztahu k Maremmě a její bonifikaci. Během třiceti let své vlády dokázal velmi zásadním způsobem změnit nejzaostalejší oblasti své země. A to i přes to, že jeho pozice byla ztížena politickými změnami během revolučních let 1847-1849 a nakonec byla jeho vláda ukončena sjednocením Itálie a začleněním Toskánska do nově vzniklého Italského království, které bylo cílem italského národního obrození. V této práci, která se krom stručného životopisu Leopolda II. zabývá i jeho politikou zaměřenou na celkový rozvoj Toskánska, nebylo možné opominout životní osudy a především hlavní díla jeho tří nejbližších spolupracovníků - osobností majících zásadní vliv na realizování bonifikačních prací - Vittoria Fossombroniho, Gaetana Giorginiho a Alessandra Manettiho. Práce se věnuje průběhu vlastních bonifikačních prací v Maremmě, jejich organizaci a dosaženým výsledkům. Součástí Leopoldem II. plánované celkové bonifikace bylo i budování silniční sítě, jejíž nutnou součástí byly četné mosty přes kanály a regulované vodní toky. V oblasti bylo nutné řešit i zdravotní problémy, především pak malárii, kde se zatím stále hledaly její příčiny, způsob přenosu a nejefektivnější léčebné postupy. Poslední problematikou spojenou s celkovou...
Habsburkové a slezská knížata. Postavení a pozice vládců slezských knížectví v rámci habsburské monarchie a říše v raném novověku
Schindlerová, Karolína ; Županič, Jan (vedoucí práce) ; Skřivan, Aleš (oponent) ; Starý, Marek (oponent)
Slezsko se výrazně odlišovalo od ostatních zemí České koruny díky svému specifickému politickému, správnímu, náboženskému a kulturnímu vývoji. Ten byl zčásti zapřičiněn i fragmentací a komplikovanou strukturou slezského území. V průběhu středověku bylo Slezsko postupně rozděleno do několika vzájemně nezávislých knížectví pod vládou jednotlivých linií rodu Piastovců. V průběhu čtrnáctého století se však slezská knížata postupně podřídila autoritě českého krále. S vymíráním jednotlivých linií knížecích rodů docházelo také k rozšiřování komorního zboží, neboť knížectví připadala jako odumřelá léna koruně. Král je pak mohl znovu udělit v léno. V době nástupu Hasburků na český trůn se ve Slezsku šířila reformace. Do konce šestnáctého století konvertovala většina slezských knížat k luteranismu. Jediným katolíkem ve sboru knížat zůstal vratislavský biskup jako pán Niského knížectví. Také zhruba 90 procent slezského obyvatelstva se hlásilo k luteranismu. V monarchii, stejně jako v Říši, se však brzy začaly šířit náboženské nepokoje. Slezská protestanská knížata a stavy v této rozjitřené situaci dosáhly s pomocí zástupců české stavovské obce udělení majestátu na náboženskou svobodu. Netrvalo to však dlouho a v důsledku porušování ustanovení majestátu se Slezané připojili k protihabsburskému stavovskému...
Berlínský kongres v rakouském tisku
Jelínek, Jan ; Županič, Jan (vedoucí práce) ; Skřivan, Aleš (oponent)
Velkou východní krizi odstartovalo rolnické povstání v Bosně a Hercegovině, v následujících měsících a letech se nepokoje šířily do dalších částí Osmanské říše, na jaře 1877 krize gradovala v rusko-osmanskou válku. Ruská armáda slavila vítězství, Sanstefanská mírová smlouva ovšem posílila vliv Petrohradu v jihovýchodní Evropě natolik, že vzbudila odpor ostatních velmocí, zvláště Spojeného království a Rakousko-Uherska. Tyto dvě mocnosti následně představovaly hlavní protivníky Ruska na Berlínském kongrese, kde mělo diplomatickou cestou dojít k takové revizi nového uspořádání, která by byla pro všechny velmoci přijatelná. Veřejnost v habsburské monarchii krizi věnovala značnou pozornost. Zprávy o bulharských a jiných "hrůzách" šířící se celou Evropou přirozeně zasáhly též Rakousko-Uhersko. Už pro její geografickou polohu rezonovaly v podunajské monarchii zvlášť silně obavy z války mezi velmocemi. Zásadním faktorem pro vnímání krize z pohledu veřejnosti v monarchii pak byla též slavjanofilská a proruská orientace tamních Slovanů, zprávami z "východu" ještě posilovaná. V mnoha skupinách neslovanských obyvatel mocnářství však tyto sklony vzbuzovaly odpor a obavy. Protichůdné tendence se plně projevily též v samém závěru krize, totiž během berlínského kongresu. Jednání v německé metropoli sledoval se...
Stodenní císařství Napoleona I.
Dudzik, Michael ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce) ; Stellner, František (oponent)
Předložená diplomová práce detailním pohledem studuje průběh a závěry obou Napoleonových vlád v letech 1814 a 1815. První kapitola se zabývá výbojnými kampaněmi na počátku roku 1814, první Napoleonovou abdikací a jeho deportací na Elbu. Na jeho exil navazuje druhá kapitola, která ukazuje život na malém ostrově ve Středozemním moři. Třetí kapitola se odehrává opět na kontinentě a pojednávají o Bonapartově útěku a jeho následném zbrojení uvnitř Francie, včetně pohledu na spojenecké síly a problémy v Neapolsku. Čtvrtá kapitola je ryze vojenská, neboť popisuje počet vojsk na obou stranách a zmiňuje všechny tři důležité bitvy. Poslední, pátá kapitola, přiblíží druhou Napoleonovu abdikaci, mezidobí od jeho odjezdu na jih přes vstup spojenců do Francie a návratu Ludvíka XVIII. po finální Bonapartovo nalodění na britskou loď a deportaci na ostrov Svaté Heleny. Klíčová slova: Napoleon Bonaparte, císař, abdikace, ostrov Elba, vídeňský kongres, Quatre Bras, Ligny, Waterloo, Gebhard von Blücher, Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu, Joseph Fouché, Ludvík XVIII.
Postoj Karla V. k odtržení Anglie od Říma.
Danielová, Věra ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce) ; Valkoun, Jaroslav (oponent)
O Jindřichovi VIII. byla napsána již spousta publikací. Především o jeho soukromém životě, kterým se zapsal do dějin nejmarkantněji. Jindřich zdědil královský trůn ve velmi mladém věku. Tudorovská dynastie seděla na anglickém trůnu pouze jednu generaci. Jindřichův otec vyvedl zemi z dlouholeté občanské války. Strach z jejího pokračování však přetrvával. Nejdůležitějším úkolem mladého krále bylo stabilizovat pozici dynastie a uchránit trůn proti uchazečům. Jindřich žil celý život ve strachu, že bez mužského dědice, jeho rod padne. Jindřichovou manželkou se stala Kateřina Aragonská. Z tohoto spojení Anglii plynuly mnohé výhody. Ostrovní království se aktivně zapojovalo do kontinentální politiky. Kateřina však nebyla schopna dát Anglii dědice a upadla v nemilost. Její synovec, císař Svaté říše římské, byl nejmocnějším panovníkem křesťanské Evropy. Přestože se různými prostředky snažil zabránit anulaci manželství, neuspěl. Po celou dobu své vlády byl Karel V. ve válečném konfliktu s francouzským králem. Potřeboval Anglii jako spojence proti Francii, a to i za cenu, že jeho teta bude zavrhnuta a její pád zůstane bez odplaty.
Zahraniční politika Anglie za Cromwellova protektorátu.
Lavický, Jeroným ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce) ; Županič, Jan (oponent)
Předkládaná bakalářská práce se soustřeďuje na průběh a vývoj anglické zahraniční politiky v období protektorátu Olivera Cromwella v letech 1653-1658, přičemž stručně analyzuje i období od ustanovení Commonwealthu po jmenování lorda protektora. Hlavní důraz je kladen na průběh diplomatických jednání, prostor je ponechán i pro vylíčení válečných operací. Zkoumán je vliv ekonomických a náboženských aspektů na utváření zahraniční politiky. Největší část práce se zaobírá vztahem Anglie ke katolickým mocnostem, tedy k Francii a Španělsku, další kapitoly se věnují politice vůči Spojeným provinciím, Švédsku, Dánsku, Rusku a Portugalsku. Anglická diplomacie je v této práci pojímána v kontextu vývoje anglické domácí politiky a s přihlédnutím k dění v ostatních evropských zemích. V omezené míře je nastíněn také hospodářský, konfesní a mezinárodněprávní rámec, ve kterém se anglická diplomacie zmíněných let pohybovala.

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 164 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.