|
|
Polsko jako nová regionální velmoc
Parolek, Jan ; Kučera, Tomáš (vedoucí práce) ; Kofroň, Jan (oponent)
Tato práce se zabývá otázkou, jestli lze Polsko považovat za novou regionální velmoc ve střední a/nebo východní Evropě. Vychází z konstruktivistických východisek a zkoumá tedy sebevnímání Polska, a vnímání jeho role ostatními relevantními politickými aktéry. Stanovuje definici regionální velmoci, podle které lze za takovou považovat stát, který sám sebe za regionální velmoc považuje, je za ni považován ostatními relevantními aktéry, poskytuje svému regionu veřejné statky a projektuje do něj svou ideologii. Zkoumám, nakolik Polsko tyto požadavky splňuje. Polsko se rozhodně za regionální velmoc považuje a je za ni do jisté míry považováno i svými západními spojenci. Jeho skutečné vystupování tímto způsobem je však komplikováno jeho nedostatečným ekonomickým výkonem (ve srovnání např. s Německem), který mu nedovoluje efektivní poskytování veřejných statků. Rovněž jeho regionální ideologie není dostatečně koherentní a inkluzivní a zajímavá pro ostatní aktéry. Kromě toho ve východní Evropě čelí konkurenci Ruska a ve střední Evropě nezájmu potenciálních sekundárních aktérů, kteří svou zahraniční politiku směřují spíše na Německo. Polsko má nesporný potenciál stát se regionální velmocí, ale zatím tuto roli zcela nenaplňuje.
|
|
|
Polsko jako nová regionální velmoc
Parolek, Jan ; Kučera, Tomáš (vedoucí práce) ; Kofroň, Jan (oponent)
Tato práce se zabývá otázkou, jestli lze Polsko považovat za novou regionální velmoc ve střední a/nebo východní Evropě. Vychází z konstruktivistických východisek a zkoumá tedy sebevnímání Polska, a vnímání jeho role ostatními relevantními politickými aktéry. Stanovuje definici regionální velmoci, podle které lze za takovou velmoc považovat stát, který sám sebe za regionální velmoc považuje, je za ni považován ostatními relevantními aktéry, poskytuje svému regionu veřejné statky a projektuje do něj svou ideologii. Zkoumám, nakolik Polsko tyto požadavky splňuje. Polsko se rozhodně za regionální velmoc považuje a je za ni do jisté míry považováno i svými západními spojenci. Jeho skutečné vystupování tímto způsobem je však komplikováno jeho nedostatečným ekonomickým výkonem (ve srovnání např. s Německem), který mu nedovoluje efektivní poskytování veřejných statků. Rovněž jeho regionální ideologie není dostatečně koherentní a inkluzivní a zajímavá pro ostatní aktéry. Kromě toho ve východní Evropě čelí konkurenci Ruska a ve střední Evropě nezájmu potenciálních sekundárních aktérů, kteří svou zahraniční politiku směřují spíše na Německo. Polsko má nesporný potenciál stát se regionální velmocí, ale zatím tuto roli zcela nenaplňuje.
|
|
|
The causes of terrorist radicalisation among Northern Irish Catholics
Parolek, Jan ; Aslan, Emil (vedoucí práce) ; Charvát, Jan (oponent)
Tato práce se zabývá otázkou, jestli v případě teroristické radikalizace severoirských katolíků (národnostní a náboženské menšiny v Severním Irsku a de facto i v UK) během "Troubles" byla ideologie pouze funkcí katolických socio-ekonomických grievances, nebo samostatným rozhodujícím faktorem. Práce zkoumá motivace k terorismu líčené v osobních svědectvích, skupinových výzkumech a dalších zdrojích. Je použita teorie Radicalization Puzzle, vnímající radikalizaci jako komplexní nelineární kombinaci čtyř variabilně významných kategorií důvodů (grievances, ideologie, networky, podpůrné struktury). Po stanovení definic terorismu a menšinového statusu, prozkoumání Irsko-Britské historie a validity minoritního statusu severoirských katolíků práce snáší dohromady stanovené důvody radikalizace a kombinuje je do "mentální mapy." Je identifikováno několik širších kategorií důvodů, které jsou srovnány s kategoriemi z Puzzle. Je zjištěno, že grievances byly velkou motivací k terorismu, šlo ale většinou o sociální faktory, obvykle státní či sektářské násilí. Ekonomické grievances byly jakožto dominantní radikalizační faktor velmi vzácné. Republikánská ideologie, rozšiřovaná skrze komunitu, byla také důležitým faktorem. Lze ji ale jen do určité míry považovat za za funkci socio-ekonomických faktorů, jelikož jde o nezávisle...
|
|
|
Oficiální satira jako obraz doby - Dikobraz v letech 1968 - 1970
Parolek, Jan ; Slanec, Jaroslav (vedoucí práce) ; Osvaldová, Barbora (oponent)
Tato práce se zabývá otázkou, jestli lze Polsko považovat za novou regionální velmoc ve střední a/nebo východní Evropě. Vychází z konstruktivistických východisek a zkoumá tedy sebevnímání Polska, a vnímání jeho role ostatními relevantními politickými aktéry. Stanovuje definici regionální velmoci, podle které lze za takovou považovat stát, který sám sebe za regionální velmoc považuje, je za ni považován ostatními relevantními aktéry, poskytuje svému regionu veřejné statky a projektuje do něj svou ideologii. Zkoumám, nakolik Polsko tyto požadavky splňuje. Polsko se rozhodně za regionální velmoc považuje a je za ni do jisté míry považováno i svými západními spojenci. Jeho skutečné vystupování tímto způsobem je však komplikováno jeho nedostatečným ekonomickým výkonem (ve srovnání např. s Německem), který mu nedovoluje efektivní poskytování veřejných statků. Rovněž jeho regionální ideologie není dostatečně koherentní a inkluzivní a zajímavá pro ostatní aktéry. Kromě toho ve východní Evropě čelí konkurenci Ruska a ve střední Evropě nezájmu potenciálních sekundárních aktérů, kteří svou zahraniční politiku směřují spíše na Německo. Polsko má nesporný potenciál stát se regionální velmocí, ale zatím tuto roli zcela nenaplňuje.
|
|
|
Polsko jako nová regionální velmoc
Parolek, Jan ; Kučera, Tomáš (vedoucí práce) ; Kofroň, Jan (oponent)
Tato práce se zabývá otázkou, jestli lze Polsko považovat za novou regionální velmoc ve střední a/nebo východní Evropě. Vychází z konstruktivistických východisek a zkoumá tedy sebevnímání Polska, a vnímání jeho role ostatními relevantními politickými aktéry. Stanovuje definici regionální velmoci, podle které lze za takovou považovat stát, který sám sebe za regionální velmoc považuje, je za ni považován ostatními relevantními aktéry, poskytuje svému regionu veřejné statky a projektuje do něj svou ideologii. Zkoumám, nakolik Polsko tyto požadavky splňuje. Polsko se rozhodně za regionální velmoc považuje a je za ni do jisté míry považováno i svými západními spojenci. Jeho skutečné vystupování tímto způsobem je však komplikováno jeho nedostatečným ekonomickým výkonem (ve srovnání např. s Německem), který mu nedovoluje efektivní poskytování veřejných statků. Rovněž jeho regionální ideologie není dostatečně koherentní a inkluzivní a zajímavá pro ostatní aktéry. Kromě toho ve východní Evropě čelí konkurenci Ruska a ve střední Evropě nezájmu potenciálních sekundárních aktérů, kteří svou zahraniční politiku směřují spíše na Německo. Polsko má nesporný potenciál stát se regionální velmocí, ale zatím tuto roli zcela nenaplňuje.
|
|
|
Polsko jako nová regionální velmoc
Parolek, Jan ; Kučera, Tomáš (vedoucí práce) ; Kofroň, Jan (oponent)
Tato práce se zabývá otázkou, jestli lze Polsko považovat za novou regionální velmoc ve střední a/nebo východní Evropě. Vychází z konstruktivistických východisek a zkoumá tedy sebevnímání Polska, a vnímání jeho role ostatními relevantními politickými aktéry. Stanovuje definici regionální velmoci, podle které lze za takovou velmoc považovat stát, který sám sebe za regionální velmoc považuje, je za ni považován ostatními relevantními aktéry, poskytuje svému regionu veřejné statky a projektuje do něj svou ideologii. Zkoumám, nakolik Polsko tyto požadavky splňuje. Polsko se rozhodně za regionální velmoc považuje a je za ni do jisté míry považováno i svými západními spojenci. Jeho skutečné vystupování tímto způsobem je však komplikováno jeho nedostatečným ekonomickým výkonem (ve srovnání např. s Německem), který mu nedovoluje efektivní poskytování veřejných statků. Rovněž jeho regionální ideologie není dostatečně koherentní a inkluzivní a zajímavá pro ostatní aktéry. Kromě toho ve východní Evropě čelí konkurenci Ruska a ve střední Evropě nezájmu potenciálních sekundárních aktérů, kteří svou zahraniční politiku směřují spíše na Německo. Polsko má nesporný potenciál stát se regionální velmocí, ale zatím tuto roli zcela nenaplňuje.
|
|
|
Evaluation of the properties of polymer conjugates which specifically bind proteins and can be used in molecular biology
Parolek, Jan ; Konvalinka, Jan (vedoucí práce) ; Liberda, Jiří (oponent)
V posledních třech desetiletích bylo vloženo značné úsilí do vývoje polymerních konjugátů nízkomolekulárních léčiv. Hlavním důvodem této snahy byla skutečnost, že vytvořené makromolekulární konjugáty mají nejen výhodnější distribuční profil než původní nízkomolekulární léčivo. Při konjugaci má zásadní roli molekulární spojka mezi páteří polymeru a léčivem: spojku je možné vytvořit buď enzymaticky rozložitelnou, nebo odolnou vůči degradačním enzymům. Výběr správného polymerního nosiče je taktéž klíčový, neboť musí splňovat přísné požadavky na biokompatibilitu. Vzniklé makromolekulární konjugáty mají tendenci se akumulovat v solidních nádorech díky efektu nazývanému EPR ("Enhanced Permeability and Retention" efekt). V praxi existuje řada možností využití makromolekulárních konjugátů nízkomolekulárních léčiv. V úvodu této práce jsem shrnul různé práce o kopolymerech poly(N-(2-hydroxypropyl)metakrylamidu (HPMA). V této části práce jsem též stručně představil proteiny experimentálně používané v terapii. Vyvinuli jsme HPMA kopolymery obsahující cílící ligand (inhibitor), afinitní kotvu (biotin) a signalizační prvek (fluorescenční skupina). Pro testování našich HPMA kopolymerů jsme vybrali následující terapeuticky významné proteiny: glutamátkarboxypeptidasa II (membránový marker karcinomu prostaty), HIV-1...
|
|
|
Purifikace monoklonálních protilátek a příprava nosiče pro izolaci glutamátkarboxypeptidasy II z biologického materiálu
Parolek, Jan ; Konvalinka, Jan (vedoucí práce) ; Bořek Dohalská, Lucie (oponent)
K léčbě benigních i maligních nádorových onemocnění je žádoucí hledat specifičtější, méně zatěžující druhy léčby. Jedním z cílů vylepšení metod léčby neoperovatelných nádorů je co nejmenší poškození okolních zdravých tkání při likvidaci nádoru. Značný pokrok nastal při výzkumu a aplikaci protilátek, jež mohou buňky exprimující určité struktury nejen označit, ale i přímo likvidovat. Nádorové buňky se však od těch zdravých liší jen velmi málo. Tento fakt představuje hlavní problém při léčbě, protože většina látek toxických pro nádor v různé míře negativně ovlivňuje celý organismus. Z tohoto důvodu je nutné hledat nové markery pro léčbu rakovinných onemocnění. Monoklonální protilátky je možné spojit s molekulou léčiva (cytotoxická substance, radionuklid aj.). Vzniklé konjugáty jsou z hlediska léčby nádorů velmi perspektivní, protože protilátka vyhledá cílovou strukturu s velkou specifitou a léčivo může být dodáno lokálně, s minimální zátěží pro organismus pacienta. Jedním ze specifických markerů nádorových onemocnění prostaty se stala glutamátkarboxypeptidasa II (GCPII), integrální membránový protein vysoce exprimovaný epiteliálními buňkami karcinomu prostaty. K dalšímu zkoumání GCPII je nutné mít k dispozici dostatečně čisté protilátky. Monoklonální protilátky proti GCPII s označením GCPII-05,...
|
host ::
RSS.