Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 68 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Phenomenology of Political Space of Maurice Merleau-Ponty and Jan Patočka
Di Fazio, Caterina ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Fulka, Josef (oponent) ; Balibar, Étienne (oponent)
Phénoménologie de l'espace politique Phénoménologie de l'espace politique est une étude à la fois généalogique et phénoménologique d'un sujet auquel la philosophie ne se confronte que rarement, à savoir l'espace politique. Les principaux acteurs en sont Maurice Merleau-Ponty{ XE "Merleau- Ponty" } et Jan Patočka{ XE "Patočka" }. Il s'agit donc d'une thèse de philosophie contemporaine, pour ce qui concerne les auteurs étudiés, tandis que l'objet de notre recherche est politique - comme en témoigne le fait que même l'expression « espace politique » n'est pas utilisée dans le domaine philosophique. Puisque notre objectif est de conduire une recherche à la fois politique et phénoménologique sur l'espace politique, il sera essentiel de l'aborder simultanément de ces deux points de vue. Il s'agira en effet de tracer une généalogie de l'espace politique, précédée par une étude phénoménologique du concept d'espace et de celui de mouvement. Nous en tirerons l'idée centrale de la partie plus proprement politique, à savoir l'opposition, dans la pensée politique moderne, entre apparition et représentation, ou en d'autres termes, entre immédiateté et médiation, que l'on peut trouver respectivement chez Machiavel{ XE "Machiavel" } et Hobbes{ XE "Hobbes" } et chez les auteurs qui, au XXe siècle, ont étudié leurs œuvres,...
Absolute knowledge and groundless certainty by Hegel and Wittgenstein.
Berg, Alexander ; Sepp, Hans Rainer (vedoucí práce) ; Rentsch, Thomas (oponent) ; Novotný, Karel (oponent)
A l e x a n d e r B e r g - Z u s a m m e n f a s s u n g - D i s s e r t a t i o n 2 0 1 7 Absolutes Wissen und Grundlose Gewissheit bei Hegel und Wittgenstein "Hegel seems to me to be always wanting to say that things which look different are really the same. Whereas my interest is in showing that things which look the same are really different." (Wittgenstein im Phoenix-Park, Dublin 1948) Abstract Der Wert dieser Untersuchung besteht darin, zum einen anhand des vielfältigen z. T. erst neu zugänglichen Materials Wittgensteins Phoenix-Park- Satz besser zu verstehen und damit insgesamt eine tiefere Einsicht in den Zusammenhang des Wittgenstein'schen Denkens zur Philosophie Hegels zu ermöglichen. Weiter stehen Wittgensteins Überlegungen zu Hegel aber auch im Kontext der Frage nach der Stellung seiner eigenen lebenslangen philosophischen Anstrengungen zu denjenigen der großen Denker der Philosophiegeschichte überhaupt. Die verschiedenen konkret historischen und ideengeschichtlichen Verbindungen, so wie sie von Wittgenstein's Denken über die philosophische Scholastik im Mittelalter bis zum antiken Ursprung der philosophischen Tradition zurückverfolgt werden konnten, helfen dabei, einer Antwort auf diese Frage Wittgensteins etwas näher zu kommen.
Tělo druhého: fenomenologie intersubjektivity
Krejcar, Václav ; Zika, Richard (vedoucí práce) ; Novotný, Karel (oponent)
V diplomové práci se zabývám tématem zkušenosti o druhém člověku z pozice fenomenologické filosofie. Text navazuje na mou práci bakalářskou, kde jsem toto téma otevřel. Dvěma ústředními motivy v diplomové práci jsou: za prvé vykázání posunu v myšlení fenomenologie intersubjektivity Edmunda Husserla, za druhé doložení překonání Husserlova myšlení filosofií Merleau-Pontyho. V první kapitole vykazuji, co Husserl rozumí termínem vcítění ve svých Karteziánských meditacích a jak toto pojetí navazuje na Theodora Lippse. V druhé kapitole vykládám Husserlovo myšlení intersubjektivity z Idejí k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofie II. Ve třetí kapitole se zabývám fenomenologií intersubjektivity u Merleau-Pontyho. Ve čtvrté kapitole jsem myšlenkové proudy obou autorů interpretoval a komparoval. Snažím se ukázat, že Merleau-Pontyho pojetí mezitělesnoti překračuje Husserlovo pojetí intersubjektivity. V páté a poslední kapitole se od tohoto svého názoru snažím učinit kritický odstup pomocí Zahaviho interpretace Merleau-Pontyho filosofie v knize Husserl and Transcendental Intersubjectivity. Touto diplomovou prací tak dovršuji analýzu jednoho zdroje myšlení o zkušenosti o druhém člověku. Dokončuji tak pomyslný kruh, který jsem začal psát ve své předchozí práci.
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho
Puc, Jan ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent) ; Janoušek, Hynek (oponent)
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho Tématem práce je proměna intencionální funkce řeči mezi E. Husserlem a M. Merleau-Pontym. Intencionální funkcí řeči máme na mysli proměnu vyjadřovaného smyslu, kterou zapříčiňuje právě jeho vyjádření. U Husserla sledujeme proměnu z pozice Logických zkoumání a první knihy Idejí k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii, v nichž zastává tezi o neproduktivitě zrcadlení jiných druhů intencionality v řeči, na pozici Původu geometrie, v níž rozlišuje podíl řeči na vytváření myšlenkové formy ve dvou ohledech: Řeč dává myšlence její idealitu, která se liší od vztahu rodové podstaty k mnohosti věcí. A řeč dává myšlence její objektivitu, formu předmětu, který vstupuje do dějin a trvá v nich. Ve Fenomenologii vnímání Merleau-Ponty přebírá Husserlovu zralou pozici s několika podstatnými změnami. Východiskem analýzy přestává být jazykový znak, nýbrž se jím stává tělesné gesto, v důsledku čehož zaniká Husserlem zdůrazňovaný rozdíl mezi rodovou a jazykovou idealitou. Vedle objektivační funkce řeči Merleau-Ponty uvažuje také o obsahovém dokončování vyjadřovaného smyslu vyjádřením. Tím, že se řeč stává tvořivou, přestává být prázdným míněním názoru a může se stát stejně původní přítomností světu jako vnímání. V poslední části se zaměřujeme na Merleau-Pontyho pojetí...
Dynamics of Everyday Life in Dialogue with Emmanuel Lévinas
Jandová, Tereza ; Sokol, Jan (vedoucí práce) ; Bierhanzl, Jan (oponent) ; Novotný, Karel (oponent)
Hlavním cílem této práce je uchopit téma každodenního života z dynamického úhlu pohledu. Každodenní život definujeme jako přítomnost subjektu ve světě s druhým(-i) a tato charakteristika také určuje dva hlavní dynamické póly každodenního života: svět a druhého. Smyslem této disertace je ukázat, že právě odlišné postoje ke světu a k druhému v pracech Husserla a Lévinase následně zásadně ovlivňují pojetí každodenního života jako takového, stejně jako i nároky, které takováto pojetí poté kladou na subjekt. Kapitola věnovaná Husserlovi zdůrazňuje jeho pojetí světa jako horizontu, nenahraditelné postavení vnímání v našem přístupu ke světu a vznik jinakosti v jádru samotného subjektu. Oproti tomu Lévinas zdůrazňuje proces oddělení a zrození subjektu, přičemž svět a druhého chápe jako nedílné součásti tohoto nekonečného dění. Právě motivy závislosti a zodpovědnosti vůči jinakosti shledává tato práce jako zásadní rozdíl mezi Lévinasovým a Husserlovým přístupem. Zatímco Husserl nám nabízí subjekt ve světě, k němuž se váže vnímáním a v němž se setkává s druhým, Lévinas ukazuje subjekt, který se rodí do světa předreflexivního, vždy již intersubjektivního, od nějž se musí teprve osamostatnit. Každodenní život postavený na Lévinasově postoji je tedy vskutku dynamický proces, který je výsledkem dialogu s druhým,...
Husserl a neurofenomenologie: Epoché, interview, praxe
Ježek, Rostislav ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Holeček, Tomáš (oponent)
Bc. Rostislav Ježek Diplomová práce - Husserl a neurofenomenologie: Epoché, interview, praxe Abstrakt Tématem této práce je pojetí praktického výkonu epoché ve fenomenologii, kde epoché provádí filozof při své osamělé meditaci, a v projektu neurofenomenologie, kde epoché probíhá v rámci situace interview. Cílem této práce je na základě zamyšlení nad obecným praktickým rámcem epoché položit otázku po povaze epoché ve fenomenologii a po možnosti jejího využití v neurofenomenologii. Tyto otázky se pokusíme zodpovědět rozpracováním postupného výkonu epoché, abychom tak spatřili jeho přirozenou afinitu s běžným postojem a s jinak naivně vyhlížející epoché neurofenomenologickou. Následně se pokusíme ukázat, že husserlova pozdní koncepce transcendentálního idealismu se dá uchopit jako koncepce působení praxe epoché na zkušenost toho, kdo ji provádí. Nakonec se pokusíme ukázat, že neurofenomenologická zkoumání a zkoumání neurofenomenologie poskytují fenomenologii možnost zamyslet se hlouběji nad svými metodami. Ukážeme, že koncepce podmíněnosti situace praktického výkonu epoché může sloužit jako koncepce reliéfu závisloti sebe-výkladu transcendentální subjektivity na ne-transcendentálním, na světském bytí. Naším zájmem bude fenomenologická a neurofenomenologická metoda, nikoliv jejich obsah či oprávněnost nároku...
Phenomenological Conception of Space
Luhanová, Eliška ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Novotný, Karel (oponent) ; TASSIN, Étienne (oponent)
disertační práce La conception phénoménologique de l'espace Eliška Luhanová Předkládaná práce se zabývá povahou zkušenosti, kterou vnímající já činí s jinými jsoucny, a podmínkami, za jakých je takové setkávání možné. Vyzdvihuje přitom zejména roli prostorovosti, která je určujícím znakem tělesných smyslových jsoucen. Práce se řadí do proudu post-fenomenologické filosofie. V úvodní části jsou vystižena hlavní metodologická vodítka fenomenologického přístupu a zároveň je odstíněna post-fenomenologie jako typ myšlení, které se odklání od egocentrismu typického pro klasickou, zejm. husserlovskou fenomenologii. Vlastní výklad vychází od náčrtu fenomenologické teorie smyslového vnímání (kap. I) a pokračuje vystižením základních ontologických charakteristik smyslově daných jsoucen, zejména jejich transempirické povahy (kap. II). V následující kapitole se výklad krátce dotýká otázek spojených s povahou fenomenálního pole, jejž charakterizuje jako strukturu možných daností jsoucen (kap. III). Následují kapitoly, které tvoří vlastní jádro práce a týkají se prostorového způsobu bytí dávajících se jsoucen (kap. IV) a já, jež činí se jsoucny zkušenost (kap. V). Podtržena je zejména bytostná vazba jsoucna na kontext, přičemž úvaha je vedena až k zasazení jsoucna do prostorového celku světa. V případě...
Předreflexivní sebevztah vědomí a konstituce "Já". Husserl a Sartre
Matoušek, Josef ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Zika, Richard (oponent)
Studie pojednává o souvislosti mezi fenomenologickým myšlením Edmunda Husserla a Jeana-Paula Sartra prostřednictvím sledování toho, jak oba koncipují podobu předreflexivního sebevztahu vědomí a jeho roli v procesu konstituce identity subjektivního pólu "Já". Klíčovým motivem je snaha poukázat na ty momenty Husserlova myšlení, které se mohly stát či staly zdrojem inspirace pro Sartrovy formulace těchto myšlenek v raném období jeho tvorby. Následně pak objasnit, do jaké míry Sartre Husserlovy motivy rozvádí a zdali se nedostává až do oblastí, kde Husserlovská východiska opouští. Zohledněná jsou i ta díla Husserlovy tvorby, která jsou svými tvrzeními protichůdná vůči těm, která představujeme jako možný zdroj Sartrovy inspirace. Jednak proto, abychom v průběhu studie nezjednodušili ambivalenci Husserlova díla až za únosnou hranici a zadruhé proto, abychom pomocí vzájemného kontrastu zdůraznili charakter Sartrem upřednostněných zkoumání. Ty v jeho tvorbě ústí do konceptualizace lidské existence jako nutně svobodné, což je závěrem předložené studie. Klíčová slova: Husserl, Sartre, vědomí, intencionalita, reflexe, konstituce, temporalita, subjektivita
Časovost u Maurice Merleau-Pontyho, Od vnímání k dějinnému subjektu
Turínek, Tomáš ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Zika, Richard (oponent)
Záměrem předkládané práce je pojednat o časovosti v raném díle francouzského fenomenologa Maurice Merleau-Pontyho, především v jeho stěžejní práci Fenomenologii vnímání. Času zde Merleau-Ponty rozumí jako pohybu časení, který je koextensivní s pohybem existence samotného subjektu. Na tématech vnímání, intencionality či vzpomínky se pokusíme ukázat, v jakém smyslu Merleau-Ponty chápe samotný subjekt, a souběžně s tím i to, jakou roli hraje čas v jeho vnímavém, tělesném, před-reflexivním vztahu ke světu. Následně nás bude zajímat, v jakém smyslu a do jaké míry se může čas subjektu jevit, tj. jakým způsobem může subjekt sám sebe uchopovat jakožto dějinnou existenci.

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 68 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Viz též: podobná jména autorů
6 NOVOTNÝ, Karel
1 Novotný, Kamil
2 Novotný, Karel,
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.