Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 4 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Cesta k žánru. K rané historii detektivky v české literární kultuře (do roku 1928)
Řadová Holanová, Markéta ; Janáček, Pavel (vedoucí práce) ; Wutsdorff, Irina (oponent) ; Šidák, Pavel (oponent)
Cesta k žánru. K rané historii detektivky v české literární kultuře (do roku 1928) (abstrakt disertační práce) Ústředním tématem předkládané disertační práce je raná historie detektivní prózy v české literatuře a literární kultuře. Polemizujeme přitom se zažitým pojetím dějin české detektivky, které dosud převládá v literárněvědné bohemistice, jež jako první nacionalizovanou detektivní prózu označuje román Tajemství obrazárny Emila Vachka, který vyšel na konci dvacátých let dvacátého století. Naším cílem nebylo tento model dějin radikálně přepsat, ale spíše ho zasadit do historického kontextu - počínaje druhou polovinou devatenáctého století -, kterému byla dosud věnována pouze okrajová pozornost. Současně jsme se pokusili ukázat těsné spojení mezi představou o počátku žánru v prostředí národní literatury a vnímáním, potažmo definicí dané žánrové kategorie. Teoretickým ukotvením disertace byly zejména novější angloamerické práce revidující starší představy o dějinách detektivky, které nejčastěji vycházely z určité normativní představy o detektivní próze. Jak upozornila novější literatura předmětu, teleologické konstrukce historie žánru - příznačné pro starší bádání - mohou z jejích dějin vyřazovat díla, která nesplňují později stanovená normativní pravidla žánru, ačkoli v době svého vzniku mohla...
Vodník, 'kníže smrti a temnosti'
Šidák, Pavel
Studie ukazuje vztah démonického světa ke kategoriím 'temna' a 'světla'. Za zástupce démonické oblasti je zvolen vodník, postava v českém mytologickém systému pevně zakořeněná a v mnoha aspektech specifická. Ukazuje se tu jednak intuitivní spojení démonického světa a pólu 'temného', toto spojení je ovšem demaskováno jako zpětná interpretace křesťanského myšlenkového světa a je zároveň relativizováno schopností démonických postav, jak ji zobrazuje umění, participovat stejně tak na 'temném' jako na 'světlém' chronotopu. Skutečná 'temnota' této postavy, díky níž je vodník a obecně démonický svět pro umění dodnes lákavým tématem, se tak ukazuje v jeho ne-lidskosti, nepoznatelnosti a neuchopitelnosti.
Literatura architextového pnutí. Poetika posvátného
Šidák, Pavel ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Práce se věnuje literatuře ovlivněné náboženským zážitkem. Rezignujeme na pokus o řešení celku problematiky vztahu estetiky a teologie; cílem je popsat tzv. "katolickou" literaturu jako jeden z možných modelů "náboženské" literatury. Ideální případ tohoto modelu a materiálové východisko je kniha Zeměžluč (1931) Jana Čepa. Práce má tři části: první část shrnuje dosavadní diskusi o problému obecně (kap. 1), v teologii a literární vědě (kap. 2 a 4) a prověřuje nosnost pojmu "ideologie" (kap. 3). Druhá část rozvíjí naše teoretická východiska, teorii intertextuality a teorii interdiskurzivity (kap. 6). Předmět zkoumání totiž není ani literárně-dějinná epocha ani tradičně chápaný žánr. Chápeme jej jako splynutí dvou textových (znakových) oblastí. Teorie interdiskurzivity umožňuje sledovat textualizaci náboženství, mechanismus, během něhož se z reálného katolictví jakožto religiózního faktu stává znakový systém, tj. text, který podléhá obecným zákonitostem a možnostem popisu textu (Lotman, Pjatigorskij) (kap. 7). Všechny vazby k náboženství jsou transponovány do roviny inter/textové, resp. interdiskurzivní; sémiotický přístup nás tak definitivně vymezuje od ideologie. Spolu s ostatními texty (v úzkém i v nejširším významu slova) vytváří znakové náboženství sémantickou a axiologickou síť, v níž (a jenom a teprve v...
Literatura architextového pnutí
Šidák, Pavel ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Práce se věnuje literatuře ovlivněné náboženským zážitkem. Rezignujeme na pokus o řešení celku problematiky vztahu estetiky a teologie; cílem je popsat tzv. "katolickou" literaturu jako jeden z možných modelů "náboženské" literatury. Ideální případ tohoto modelu a materiálové východisko je kniha Zeměžluč (1931) Jana Čepa. Práce má tři části: první část shrnuje dosavadní diskusi o problému obecně (kap. 1), v teologii a literární vědě (kap. 2 a 4) a prověřuje nosnost pojmu "ideologie" (kap. 3). Druhá část rozvíjí naše teoretická východiska, teorii intertextuality a teorii interdiskurzivity (kap. 6). Předmět zkoumání totiž není ani literárně-dějinná epocha ani tradičně chápaný žánr. Chápeme jej jako splynutí dvou textových (znakových) oblastí. Teorie interdiskurzivity umožňuje sledovat textualizaci náboženství, mechanismus, během něhož se z reálného katolictví jakožto religiózního faktu stává znakový systém, tj. text, který podléhá obecným zákonitostem a možnostem popisu textu (Lotman, Pjatigorskij) (kap. 7). Všechny vazby k náboženství jsou transponovány do roviny inter/textové, resp. interdiskurzivní; sémiotický přístup nás tak definitivně vymezuje od ideologie. Spolu s ostatními texty (v úzkém i v nejširším významu slova) vytváří znakové náboženství sémantickou a axiologickou síť, v níž (a jenom a teprve v...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.