|
|
Hrdinové tichého vzdoru: poetika pasivity v moderní literatuře
Koudelková Jesenská, Lucie ; Jirsa, Tomáš (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Tato práce se zabývá fenoménem pasivity v literatuře, jak se projevuje zejména v jednání, stagnaci a způsobech existence vybraných literárních postav a subjektů. Zaměřuje se na takové figury, které jsou nečinné nebo apatické, jejich jednání většinou postrádá jasně artikulovaný smysl či účel a mnohdy se zdá, že namísto aktivního života spíše vegetují. Hlavním tématem je vztah mezi pasivitou a aktivitou a převrácení pasivity ve tvůrčí princip. Práce aplikuje na literární text teorii performativity a skrze pojetí pasivity literárních postav jako aktivního prostředku jejich umělecké performance se pokouší nabídnout nové interpretace konkrétních děl i pasivity obecně. Metodologicky se tak práce opírá zejména o teorii performativity Eriky Fischer-Lichte, ale i o antropologické výzkumy v oblasti přechodových rituálů, teoretické koncepty mediality, Austinovu teorii řečových aktů či pozdní filozofii Maurice Merleau-Pontyho a poststrukturalistickou filozofii Gillese Deleuze a Jacquese Derridy. Výchozími primárními texty jsou povídka Plášť (Шинель, 1842) Nikolaje Vasiljeviče Gogola a novela Písař Bartleby (Bartleby, the Scrivener, 1853) Hermana Melvilla, Kniha neklidu (Livro do Desassossego, 1982) Fernanda Pessoy a esej Vztáhnout na sebe ruku (Hand an sich legen,1976) Jeana Améryho.
|
|
|
Obrazy Prahy v dílech poúnorových exulantů
Kaprálová, Klára ; Češka, Jakub (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
ČESKÝ ABSTRAKT V diplomové práci mapuji obrazy Prahy v dílech tří spisovatelů, kteří emigrovali po roce 1948: Egon Hostovský, Zdeněk Němeček a Jiří Kovtun. Obrazy Prahy, v práci (re)konstruované jsou poměrně rozmanité, třebaže odkazují k témuž místu a k relativně úzkému časovému horizontu. V románu Egona Hostovského Nezvěstný dominují motivy, jakými jsou šeď, neostré kontury, divadelnost, panoptikum a svébytně pojatá metaforičnost únorové (tudíž také předjarně pošmourné) Prahy, u Zdeňka Němečka se jako stěžejní ukazuje intimní vztah vypravěče k hlavní postavě, úsporná dialogičnost, pohled shora, pochmurné ladění a pocit odcizení; v Kovtunově Pražské ekloze vládne ironie (ta je patrně také produktem výrazného časového odstupu od pojednávaných událostí), naturalistické prvky a válečná atmosféra. Navzdory rozdílným životním příběhům jmenovaných spisovatelů a jejich odlišné poetice je pojí nejen citelný vztah k Praze, nýbrž se jejich emigrantský osud protne v zajišťování provozu Rádia Svobodná Evropa, do jehož programu Slovo a svět přispívali svými postřehy a názory. Hlavní teoretické východisko diplomové práce představuje poetologie města v podání Daniely Hodrové (Citlivé město). Při interpretaci se neomezuji pouze na zmiňovaná literární díla (práce nebude tudíž výhradně poetologická), nýbrž zohledňuji také...
|
|
|
Mezi literaturou a fotografií. Čtení (prázdných) míst v dílech G. Rodenbacha, W.G. Sebalda a P. Krále
Sechovcová, Monika ; Hrdlička, Josef (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Tato práce pojednává o vztahu (fotografického) obrazu a textu ve dvou románech doprovozených fotografiemi: Mrtvých Bruggách George Rodenbacha a Saturnových prstencích W. G. Sebalda. Jelikož už ze samotné podstaty fotografického obrazu vyvstává otázka jeho vztahování se ke skutečnosti, zvolili jsme si za ústřední téma naší práce vztah skutečnosti a fikce, který se mění v závislosti na druhu reprezentace. V práci se zabýváme také tématy pomíjení, truchlení a řádu, jež podle nás romány spojují. Při naší interpretaci vycházíme hlavně z teoretického textu Rolanda Barthese Le message photographique, ve kterém autor definuje různé druhy fotografické konotace, jež v průběhu analýzy nalézáme ve fototextech. V souvislosti s dílčím tématem vztahu fotografie a smrti čerpáme také z Barthesovy Světlé komory, dále pak hlavně z esejů ze sborníku Co je to fotografie, které se dotýkají témat fotografické pózy (Thierry de Duve), fotografie a vzpomínání (André Bazin), fotografie a zrcadla (Craig Owens).
|
|
|
Příběh Kiều a jeho předloha
Komárek, Jan ; Král, Oldřich (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Diplomová práce, Bc. Jan Komárek Abstrakt Tato práce je komparací dvou literárních děl: na jedné straně bezmála zapomenutého anonymního románu Příběh Jina, Yun a Qiao (金雲翹傳), který vznikl v Číně na přelomu XVII. a XVIII. století, a na straně druhé slavného románu ve verších zvaného Příběh Kiều (Truyện Kiều), jejž sepsal o století později vietnamský básník Nguyễn Du na základě prve jmenovaného díla. Cílem této práce je především poukázat na literární prvky, kterými Nguyễn Du obohatil své dílo oproti předloze, a nabídnout tak vysvětlení, proč každé z těchto děl potkal tak odlišný osud. Pro názornost je na začátku uveden překlad první kapitoly čínského románu a překlad odpovídající části vietnamské básně. Dále jsou obě díla zasazena do literárního kontextu své doby a Nguyễn Duův vztah k čínskému románu je zhodnocen na základě jeho ostatního díla a souvisejících soudobých pramenů. Následně je nastíněna stručná historie srovnávání těchto dvou děl vietnamskými i některými zahraničními badateli. Nakonec jsou oba texty podrobeny komparaci prostřednictvím statistik, příkladů a odkazů na ukázky uvedené na začátku práce. Srovnání dbá na rozdíly ve formě obou textů a nezaměřuje se pouze na odchylky v rovině zápletky, nýbrž i na naratologické prvky, na jejichž zapojení se ukazuje míra inovace v Nguyễn Duově díle....
|
|
|
Literární podoby měst: Paříž a Praha
Baštová, Kristýna ; Hrdlička, Josef (vedoucí práce) ; Hrbata, Zdeněk (oponent)
Cílem předkládané diplomové práce je sledování problematiky moderního velkoměsta od druhé poloviny devatenáctého století, kdy se začalo konstituovat povědomí o tomto novém fenoménu, zhruba do první poloviny dvacátého století. Proces vývoje velkoměsta budeme sledovat na komparaci dvou odlišných městských prostorů: Prahy a Paříže. Zaměřovat se budeme převážně na dva autory, jimiž jsou Charles Baudelaire v pařížském kontextu a Richard Weiner propojující ve své tvorbě kontext pražský i pařížský. K analýze obou autorů budeme přistupovat na základě odborných prací vztahujících se k literárnímu obrazu města. Na město budeme nahlížet jako na ambivalentní prostor, jenž zásadním způsobem formuje existenci moderního člověka a jenž produkuje zcela nový typ zkušenosti a mezilidských vztahů, které je potřeba novým způsobem umělecky vyjádřit.
|
|
|
Proměna skutečnosti textem
Hankiewicz, Jakub ; Pokorný, Martin (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Práce ukazuje proměnu jako princip tvorby i recepce literárního textu. V rámci produkce vychází z pomíjivé povahy okamžiku jakožto výseku ze skutečnosti a na text pohlíží jako na způsob, jak daný výsek zachovat a nechat přežít. Je však zřejmé, že má-li vybraný prvek z fyzické skutečnosti - ze své podstaty pomíjivý - v textu přežít, pak je třeba ho proměnit: ve své vlastní přirozenosti prvek skutečnosti pomíjí, co je třeba změnit, aby nepominul? Analýzou autorů tematizujících tuto vlastnost textu se práce dostává k chápání tvorby jako objevování takového prostředí v rámci textu, které umožní pomíjivou skutečnost zakonzervovat. V rámci recepce se práce zabývá vlivem textu na prožívanou skutečnost. Nejde jí přitom pouze o nahlížení skutečnosti prizmatem určitého díla, jako to činili literární hrdinové Don Quijote nebo paní Bovaryová, ale o hlubinnou proměnu vnímání skutečnosti způsobenou básnickým pohledem na jevy reálného světa.
|
|
| |
|
|
Básnické prostory (v) paměti (u vybraných českých básníků druhé poloviny 20. století).
Flanderka, Jakub ; Trávníček, Jiří (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent) ; Málková, Iva (oponent)
Básnické prostory (v) paměti (u vybraných českých básníků druhé poloviny 20. století) Abstrakt Disertační práce Básnické prostory (v) paměti (u vybraných českých básníků druhé poloviny 20. století) předkládá interpretaci šesti českých básnických děl druhé poloviny 20. století, zaměřenou na perspektivu kulturní paměti. Vybraná básnická díla představují synekdochy básnického zobrazení (obecných) historických událostí a zkušeností, spjatých s obdobím druhé světové války (nacistickým režimem) a s komunistickým režimem po roce 1948 a určitým způsobem spojených s dimenzí prostoru - ať už se jedná o básnickou reflexi prostoru, který má svůj reálný "předobraz" v tzv. aktuálním světě, či o (zcela) imaginární zobrazení prostoru. Metodologicky práce vychází z koncepce kulturní paměti Aleidy Assmannové, zejména z její knihy Prostory vzpomínání. Podoby a proměny kulturní paměti. Jednotlivé interpretační kapitoly práce se zabývají následujícími básnickými díly: "Návrat" Vladimíra Holana je básnickým příběhem, který rozvíjí topos návratu - návratu do prostoru domova, kam lyrický vypravěč po dvaceti letech přichází, aby na místním hřbitově našel hrob své matky, což se mu však nepodaří. Sbírka Jana Zahradníčka Dům Strach představuje synekdochu básnické reflexe zkušenosti s vězněním v komunistických věznicích/pracovních...
|
|
|
Motiv ohně a krve v Žízních Bohuslava Reynka a v Les Noces Pierra Jeana Jouvea
Raušerová, Andrea ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
V ČESKÉM JAZYCE Tato práce se snaží nahlížet básnické texty Bohuslava Reynka a Pierra Jeana Jouvea prizmatem motivů ohně a krve. Pozornost je zaměřena na jejich ranou tvorbu, tedy u Bohuslava Reynka na jeho Žízně a u Pierra Jeana Jouvea na Les Noces. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část poskytuje vhled do bádání v oblasti motivů ohně a krve, k čemuž jsou použita východiska jak literární teorie (např. Bachelard), tak psychoanalýzy (Jung a další) a teologie (Špidlík). Další kapitola teoretické části shrnuje dosavadní odbornou recepci obou výchozích analyzovaných textů, samozřejmě s přihlédnutím na zkoumané motivy. K tomuto účelu slouží u Reynka především interpretace Medova a Putnova, u Jouvea Picové, Kellyho a mnohých dalších. Hlavní část diplomové práce pak sestává ze sémanticko-motivické analýzy. Autorka práce v ní hledá nejrůznější podoby motivů ohně a krve, jako např. ohnivých jazyků (symbol Ducha svatého), probodeného srdce i jejich prolínání, tedy např. planoucího srdce, krvácejícího slunce apod. Závěr práce pak nabízí komparativní analýzu básnických topoi ohně a krve a jejich proměn v realizacích obou básníků. Z té vysvítá, že oba přistupují k těmto obrazům odlišně, Reynek s pocitem intenzivního vysychání (oné žízně), Jouve výrazně dramatičtěji, násilničtěji a...
|
|
|
Oko básníka: Antické figury v díle Jeana Cocteaua
Wittlichová, Julie ; Jirsa, Tomáš (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Tato práce pojednává o výskytu a způsobu užití figur antické mytologie v díle Jeana Cocteaua. Zaměřuje se na postavu Narcise, již zkoumá rovněž v souvislosti s postavami Oidipa a Orfea, přičemž se soustředí především na téma zrcadlení a s ním spojené motivy oka a pohledu. Toto zrcadlení pak nezkoumá pouze na úrovni estetického objektu, ale rovněž ve vztahu k recipientovi a ve vzájemných interferencích mezi různými médii. Práce se metodologicky opírá o vybrané filozofické teze Maurice Merleau-Pontyho a teoretické koncepty Pierra Brunela, Mieke Bal a Mary Ann Caws. V rámci Cocteauova díla se zaměřuje především na analýzu románů Nezvedené děti, Le Livre blanc a jejich ilustrace, báseň "Tombeau de Narcisse", divadelní hru La Machine infernale a filmy Krev básníka, Orfeus a Testament d' Orphée.
|
host ::
RSS.