|
|
Pomník Františka Palackého v Praze
Vysloužilová, Veronika ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent)
Cílem bakalářské práce je podat ucelený přehled vývoje pomníku Františka Palackého v Praze, který je dílem jednoho z nejvýznamnějších představitelů secesního sochařství Stanislava Suchardy a architekta Aloise Dryáka. Pozornost bude věnována veřejné soutěži, která celému záměru předcházela, důležitosti výběru místa pro pomník, procesu Suchardovy tvorby, roli architekta a konečně dobovým odezvám na celé dílo.
|
|
|
"Živý obraz" a jeho praxe v českém prostředí 2. poloviny 19. století
Daňková, Lucie ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Práce se věnuje fenoménu takzvaných živých obrazů, mezinárodně často známých pod francouzským překladem slovního spojení - tableaux vivants (v singuláru tableau vivant). Jde o typ divadelního představení a parateatrální žánr, předváděný aktéry v kostýmech, kteří na krátkou dobu strnule drží určitou pozici tak, aby se celá scéna podobala uměleckému dílu - již podle názvu nejčastěji obraz. Jako předlohy pro kompozici scény byly vybírány známé malby (dobové obecenstvo se pak bavilo jejich poznáváním a iluzí "oživlého" obrazu, kterou na něj inscenace působila), ale i sochy; někdy byly výjevy navrhovány zcela nově, například v případě takzvané apoteózy (živého obrazu určeného k oslavení určité osobnosti), či různých alegorií, v českém prostředí často s vlasteneckým podtextem. Živý obraz měl tedy mnoho podob, a také řadu nejrůznějších funkcí - zábavní, estetickou, sdělovací, či například reprezentační, související zejména se šlechtickými rody a u nás velmi výrazně s organizací Sokol. Pozornost je zaměřena na "zlatý věk" živých obrazů, tedy 19. století, a to konkrétně na jeho druhou polovinu v kontextu českého prostředí. Rozdělení do kapitol ovšem typologicky reflektuje celoevropsky realizované druhy tableaux, o kterých je vždy pojednáno nejprve obecně s uvedením reprezentativních příkladů ze světa, a...
|
|
|
Sociální tendence a dílo Vladimíra Astla
Knapová, Martina ; Wittlich, Petr (vedoucí práce) ; Prahl, Roman (oponent)
K cílům této diplomové práce patří jednak zmapování života českého sochaře Vladimíra Astla, ale také prozkoumání možných inspiračních zdrojů, z nichž mohl sochař čerpat podněty k dílům se sociální tématikou, která v jeho tvorbě převažují. Mezi Astlovy sociálně orientované plastiky patří zejména sochy Žízeň, Smutek nebo Stará žena z období 1905-1910. Úvodní kapitola se ve zkratce zabývá sociálními problémy, které se v českém prostředí vyskytly na přelomu 19. a 20. století a bezprostředně souvisely s prosazováním sociálně orientovaných témat v umění. Následující kapitola pak zmíněné téma rozvíjí a detailněji pojednává o společenských změnách ve Francii, které úzce souvisely s výskytem ambiciózních představ o zbudování monumentů oslavujících lidskou práci. Tato kapitola se hlouběji zabývá právě sochařstvím ve Francii a přibližuje díla s dělnickou tématikou sochařů Augusta Rodina, Julese Daloua a Henriho Boucharda. Tvorba zmíněných sochařů na přelomu 19. a 20. století vycházela z myšlenky o zbudování pomníků práce, s níž přišel ve francouzském prostředí zejména Armand Dayot. Pomníky práce tvořily obecné východisko k sociálním tématům rozvíjeným i v rámci českého sochařství. Námět další kapitoly představuje tvorbu belgického mistra Constantina Meuniera, jehož vliv Čechy poznamenal skrze hojnou výstavní...
|
|
|
Socha, místo, vztah - Čechy v 80. letech 20. století
Péčová, Kristýna ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Prahl, Roman (oponent)
Ve své práci se budu věnovat sochařským objektům českých umělců, které byly v normalizačním období osmdesátých let minulého století vytvořeny pro exteriérová umístění mimo tradiční výstavní prostory muzeí a galerií. Tématem mé práce bude vztah a reakce děl na daná prostředí, ve kterých se nacházela, ale i prostor jako takový, kterému umělecká díla mohou pomoci odhalit jeho přehlížené kvality. Rozhodla jsem se zaměřit na výstavu Malostranské dvorky, která se konala v roce 1981 v Praze. Budu se věnovat jak okolnostem vzniku výstavy, tak jejímu příběhu a dílům samotným, jejichž osudy chci sledovat i po oficiálním ukončení výstavy. Tuto výstavu, uspořádanou v intimním prostředí staré pražské čtvrti, porovnám s díly, která ve stejné době vznikala v rámci státních zakázek na veřejné stavby, jakými byly sochy na sídlištích, před obchodními domy, nemocnicemi a podobně. Ve světovém kontextu oba fenomény srovnám s díly site specific art. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Salome v umění symbolismu, dakadence a její ztvárnění v české výtvarné kultuře na počátku 20. století
Johanidesová, Tereza ; Wittlich, Petr (vedoucí práce) ; Prahl, Roman (oponent)
Tématem této bakalářské práce je ztvárnění biblické postavy židovské princezny Salome ve výtvarném umění. Autorka práce se zaměřuje především na přelom 19.a 20. století, kdy se téma Salome stalo stěžejním motivem symbolismu a dekadence, a to jak v oblasti literatury, tak také v malířství, sochařství a v grafické tvorbě. Salome, jedna z postav, jež tvoří neopominutelnou součást vyprávění jedné z nejznámějších křesťanských legend majících své místo v Novém zákoně, je námětem s bohatou ikonografickou tradicí rozvíjející se systematicky již od raného středověku. Po krátkém úvodu, který seznamuje se všemi postavami legendy a uvádí možné další zdroje pro poznání postavy Herodiadiny dcery, například Flaviův spis Ţidovské starožitnosti, je zde stručně nastíněna ikonografie Salome tak, jak se vyvíjela od prvních nám známých zobrazení legendy o Janu Křtitelovi až do 19. století. Tento ikonografický vývoj je pak ilustrován na známých nebo umělecky významných dílech, od mozaiek z kostela sv. Marka v Benátkách, přes Albrechta Dürera až po Pietera Paula Rubense a řadu dalších. Pro vhlédnutí do problematiky dobového milieu 2. poloviny 19. století a především jeho konce, který znamená revidování řady dosavadních hodnot jak na poli výtvarného umění, tak i v ostatních lidských sférách - v oblasti vědy, politiky apod., slouží...
|
|
|
Krajina v díle Josefa Váchala
Voháňková, Romana ; Wittlich, Petr (vedoucí práce) ; Prahl, Roman (oponent)
Tato práce si klade za cíl vysledovat zdroje a vývoj námětu krajiny v tvorbě Josefa Váchala. V první části se soustředí na výtvarné školení u Aloise Kalvody a jeho pozdější vlivy. Následně se zabývá obdobím mezi lety 1906 až 1934, v němž analyzuje námět krajiny v rámci obsahové i formální roviny. Klíčovou je kapitola věnovaná Váchalově autorské knize Šumava umírající a romantická, v níž byl námět krajiny doveden ke svému vrcholu. Bylo to především díky dokonalému zvládnutí techniky dřevorytu a zcela neobvyklému vidění krajiny jako takové, v níž spíše než o pohled do malebného kraje šlo o zobrazení základních principů přírody a její duchovní podstaty. Váchalova tvorba měla značný ohlas i v současném českém umění, čemuž je věnována poslední část práce.
|
|
|
Pokušení svatého Antonína . Motiv novodobé a moderní tvorby mezi textem a obrazem.
Hekrdlová, Alice ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Diplomová práce zkoumá Pokušení svatého Antonína v poslední čtvrtině 19. století ve Francii a v Belgii. Na rozboru vybraných děl ukazuje variabilitu jeho ikonografie a zároveň obsahovou komplexnost, v níž se odráží dobový vztah k náboženství, historii, vědě, exotismu, erotice a dalším oblastem, s nimiž je konfrontován člověk žijící v epoše velkých změn. Důraz je kladen na význam románu Pokušení svatého Antonína od Gustava Flauberta a jeho roli inspiračního zdroje pro výtvarné umění, v obecnější rovině je řešena také problematika vztahu textu a obrazu. Stať o umění fin de siècle se opírá o přehled celkového vývoje Pokušení svatého Antonína v literatuře i výtvarném umění a o historické, společenské a náboženské souvislosti, v jejichž kontextu se postava svatého Antonína postupně stala trvalou součástí francouzské kultury.
|
|
|
Kult umělce na přelomu století - A. Rodin a M. Aleš podle M. Švabinského
Kučerová, Anežka ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Tato práce se zabývá formami prezentace a sebeprezentace dvou významných umělců přelomu 19. a 20. století - českého malíře Mikoláše Alše a francouzského sochaře Auguste Rodina. Lze hovořit o kultu umělce vzniklém kolem obou osobností, tedy o způsobu vnímání umělce jako výjimečného génia. Takovéto chápání umělce a jeho tvorby bylo v období 19. Století poměrně rozšířené. Mikoláš Aleš (1852-1913) si vypracoval osobitý výtvarný projev založený na odkazu tvorby českého romantismu, na českém lidovém umění a zčásti předjímající nastupující secesní ornamentiku. Auguste Rodin (1840-1917) byl jedním z nejvýznamnějších francouzských sochařů konce 19. a počátku 20. století a jedním z pomyslných zakladatelů moderního sochařství. Řada Rodinových soch byla doprovázena společenskými skandály a vyvolala pobouřené reakce veřejnosti, jimiž vešel do povědomí českých umělců té doby. Ve sledovaném období kolem roku 1900 byli oba umělci vysoce oceňováni mladými umělci ze Spolku výtvarných umělců Mánes. Spolek byl založen roku 1887, od roku 1897 vydával svůj měsíčník Volné směry. Prvním předsedou S. V. U. Mánes se stal Mikoláš Aleš. Členy spolku sdružoval především zájem o moderní tendence ve výtvarném umění domácím i evropském. Je překvapivé, že tak odlišní umělci jako M. Aleš a A. Rodin vzbudili velký zájem svých...
|
|
|
Jan Quirin Jahn a slovník dějin umění? (Počátky dějin umění v českých zemích)
Marešová, Jana ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Machalíková, Pavla (oponent) ; Mádl, Martin (oponent)
Práce je věnována osobnosti malíře a osvícenského erudity v jedné osobě, Janu Jakubovi Quirinu Jahnovi (1739-1802) a jeho nedokončenému projektu dějin umění založeném na životopisech umělců. Protože součástí práce je také komentovaná edice, je rozdělena na dvě části - teoretickou studii a komentovanou edici. Teoretická část sumarizuje vývoj biografií umělců od antiky až do konce 18. století v Evropě. Další kapitoly jsou pak zaměřeny na osobnost Jana Jakuba Quirina Jahna a jeho rukopis o dějinách umění. Tento rukopis se skládá ze tří částí - úvodní historické studie, výběru životopisů umělců, kteří do Jahnovy současnosti působili v Čechách a z ukázky medailonů, které Jahn shromažďoval excerpcí ze zahraniční literatury, doplňoval archivním výzkumem a nakonec je řadil do složek podle panování.
|
|
|
Raná tvorba Františka Koblihy
Hekrdlová, Alice ; Wittlich, Petr (vedoucí práce) ; Prahl, Roman (oponent)
Práce se zabývá ranou tvorbou Františka Koblihy v první čtvrtině 20. století, přičemž hlavní pozornost je věnována dílům vznikajícím mezi lety 1909 a 1916. Těžiště práce spočívá v detailním rozebrání Koblihových volných dřevorytových cyklů, hledání jejich uměleckých východisek a paralel a ve zformulování základní charakteristiky autorových raných prací po stránce formální i obsahové. V této souvislosti je pojednána otázka "literárnosti v umění", tedy vztahu výtvarného díla a jeho literární předlohy na příkladu Koblihových grafických listů. Ve zvláštní kapitole jsou zmapovány jeho knižní úpravy a působení v okruhu Moderní revue, přičemž je zhodnoceno Koblihovo místo v rámci umění českého i evropského symbolismu.
|
host ::
RSS.