|
|
Vybrané postkonceptuální přístupy v současné české malbě
Dub, Petr ; David,, Jiří (oponent) ; Havlík, Vladimír (oponent) ; Zálešák, Jan (oponent) ; Stratil, Václav (vedoucí práce)
Disertační práce Vybrané postkonceptuální přístupy v současné české malbě reflektuje autorské projevy generace nejmladších umělců pracujících s konceptuálními formami v médiu malby po roce 1996. Cílem práce je přiblížení střetu a prolínání konceptualismu s malířstvím. Referenčním rámcem pro překládanou práci je vedle vývoje konceptuálního umění i postmoderní obrat ve výtvarném umění spojený s globální změnou jeho společenského statutu v průběhu druhé poloviny 20. a začátku 21. století. Vývoj na domácí umělecké scéně a konkrétní přístupy jsou prezentovány na základě repre-zentativního výběru nejvýraznějších tendencí a signifikantních autorů ve srovnání s tvorbou zahraničích tvůrců. Text interpretuje zásadní teoretická pojednání, recenzované ohlasy a tvůrčí prohlášení z oblasti „současné malby po kon-ceptuálním umění“.
|
|
|
Analýza dat z DNA čipů
Vogel, Ivan ; Smrž, Pavel (oponent) ; Šilhavá, Jana (vedoucí práce)
Cieľom tejto bakalárskej práce je popísať technológiu a analýzu komplementárnych DNA čipov. Predstavené sú niektoré algoritmy využívané pri analýze. Podrobnejšie sa venuje problematike zhlukovania dát, predovšetkým rozoberá varianty hierarchického zhlukovania. Ďalej predstavuje prehľad dostupného komerčného aj nekomerčného softvéru z tejto oblasti. Zahŕňa návrh vlastnej implementácie hierarchických metód. V závere sú porovnané výsledky s podobným nekomerčným softvérom.
|
|
|
Bydlení v intenzivních městských strukturách
Zadražilová, Miroslava ; Urbášková, Hana (oponent) ; Šimeček, Pavel (oponent) ; Vitková, Lubica (oponent) ; Menšíková, Naděžda (vedoucí práce)
Se změnami ve společnosti, jako jsou nárůst mobility, stoupající prostorová náročnost obyvatel a nástup digitálních technologií, architekti a urbanisté hledají nové formy městské zástavby. Jednou z nich je zahušťování, tedy intenzivní využití městského prostoru. Intenzivní městská struktura maximálně využívá potenciál místa, řeší několik problému najednou, je funkčním hybridem, domovem potencionálních suburbanizérů, místem sociálních kontaktů. Vzniká ve snaze vyřešit konkrétní problém v přelidněném, kolabujícím městě. Cílem práce je poukázat na současné přístupy k problematice intenzivních městských struktur a zmapovat současné realizované i nerealizované projekty. Práce vytváří systém jejich kategorizace a pojmenování. Z funkčního hlediska se jedná vždy o mix různých funkcí. Dle prostorové koncepce rozlišuje pět kategorií. Jsou jimi multiplicita, poréznost, hybridita, konektivita a vertikalita. Veřejný či poloveřejný prostor se tak dostává do vyšší úrovně města, do městského patra, městského balkónu či hybridní krajiny. S ohledem na polohu vůči stávajícímu městu jsou realizované projekty většinou impulsem k rozvoji a obnově zdevastovaných městských území, brownfields i urban sprawls. Na základě získaných poznatků bylo vytvořeno zadání předdiplomních a diplomních projektů na ústavu architektury FAST VUT v Brně a přístupy k problematice byly ověřeny v pedagogickém procesu. Anketní šetření v druhé části práce hledá odpověď na otázku, zda existují obyvatelé, kteří by chtěli v intenzivní městské struktuře bydlet a kdo tito lidé jsou.
|
|
|
Městské lázně
Vrbka, Jan ; Kyselka, Mojmír (oponent) ; Makovský, Zdeněk (vedoucí práce)
Mohou městské lázně, postavené za hotelem Voroněž, obstát v konkurenci s ostatním koupališti? Skutečným klíčem k trvalé udržitelnosti je specifická atmosféra. Lázně se zvedají od země, aby nabídly výhledy do okolí a na město. Dalším bodem strategie je přítomnost přidružených funkcí - narazíte na celou řadu aktivit, které byste při návštěvě lázní nečekali. Co ale především: aktivitám se můžete věnovat buď v intimním nebo společenském prostředí. Například čaj si můžete dát buďto v baru v šestém podlaží s výhledem na Červený kopec, nebo v malé nenápadné zatemněné čajovně, skryté uprostřed dispozice a provoněné vonným olejem. Rámec pro tyto zážitky tvoří struktura železobetonových krabic, umístěných různě nad sebou v prostoru.
|
|
|
Hybridizace mezi jelenem evropským a jelenem sikou v oblasti Doupovských hor
Kahajová, Barbora
Jelen sika se do České republiky poprvé dostal na konci 19. století, po 2. světové válce se dostal i do volnosti. Početnost volně žijících populací jelena siky pořád roste a druh působí závažné ekologické problémy. Jelen sika je rovněž velkou hrozbou pro původního jelena evropského, se kterým se kříží. Tato práce se zabývá právě hybridizací mezi jelenem evropským a jelenem sikou. Hlavním cílem bylo zjistit podíl hybridních jedinců mezi těmito dvěma druhy v oblasti Doupovských hor, kde dochází k jejich kontaktu. V průběhu myslivecké sezóny 2020/21 bylo v oblasti odebráno 101 vzorků těchto dvou druhů. Tyto jsem genotypovala s využitím 22 mikrosatelitových lokusů. Zároveň byly při vyhodnocování využity starší genotypované vzorky z této oblasti ze sezón 2008/09 až 2016/17 a také srovnávací vzorky jelena siky a jelena evropského z okolních oblastí a vzorky poddruhu jelen sika Dybowského z oborních chovů. Pomocí mitochondriální DNA byly vzorky rozřazeny do jednotlivých druhů případně poddruhů u jelena siky. Celkem bylo pak metodou Bayesiánské klastrovací analýzy v programu STRUCTURE hodnoceno 560 vzorků, z nichž 270 pocházelo z Doupovských hor. Pomocí této analýzy bylo ve vzorcích identifikováno 29 hybridů, 20 v oborních chovech, 2 ve srovnávacích vzorcích jelena siky a 7 v oblasti Doupovských hor. Pět z nich v sezóně 2008/09, v mnou analyzované sezóně 2020/21 to byl jen jeden jedinec. Výsledky neukazují, že by podíl hybridů v Doupovských horách výrazně vzrostl, ale potvrzují, že ke křížení obou druhů zde sporadicky dochází.
|
|
|
Hybridizace kaprovitých ryb v České republice: genetická a morfometrická analýza podčeledi jelcovitých (Leuciscinae
Kaufman, Vít ; Musilová, Zuzana (vedoucí práce) ; Choleva, Lukáš (oponent)
Křížení neboli hybridizace je proces, kdy pářením dvou druhově nepříbuzných jedinců vznikne životaschopný potomek. Následkem zpětného křížení bývá často zanášení nepůvodních částí genomu do genomu druhého druhu. Takovému jevu se říká introgrese. S postupným výzkumem se zjišťuje, že hybridizace je poměrně běžný jev. Mezi obratlovci se s ním můžeme ve velké míře setkat u ryb. Skupinou ryb, u které se s hybridizací setkáváme velice často jsou ryby z čeledě jelcovitých (Leuciscidae). Jedná se o jeden z nejpočetněji se vyskytujících čeledí sladkovodních ryb v Evropě. Zvýšená míra hybridizace je u nich dána zvláště častým sympatrickým výskytem, kompeticí o třecí substrát a dalšími ekofyziologickými faktory. Křížení v této čeledi bylo známo již od druhé poloviny 20. století. Výzkumy provedené v této tématice však byly prozatím omezené na analýzy morfologických znaků, které byly v nejlepším případě podložené analýzami alozymů. Náš projekt si dal za cíl zjistit stav křížení v několika údolních nádržích České republiky. Hlavní důraz byl kladen na detekci hlavních hybridních kombinací, stanovení míry křížení (tedy otestovat, zda křížení pokračuje i do dalších generací) a zhodnocení některých morfometrických a morfologických projevů u hybridů. Za tímto účelem bylo ovzorkováno více než 400 jedinců, ze kterých...
|
|
|
Evoluční mechanismy středoevropských zástupců rodu Dactylorhiza
Bílá, Klára ; Urfus, Tomáš (vedoucí práce) ; Figura, Tomáš (oponent)
Rod Dactylorhiza (prstnatec), který zahrnuje zelené terestrické orchideje, patří mezi taxonomicky nejkomplikovanější skupiny evropské flóry. Základní druhy mezi sebou často hybridizují a existuje celá řada obtížně identifikovatelných kříženců a hybridogenních linií. Zásadními rodičovskými druhy většiny hybridů a hybridogenních taxonů jsou D. incarnata, D. maculata a D. fuchsii, které současně reprezentují odvozenější linie rodu. Sesterským rodem prstnatců je rod Gymnadenia, který sdílí s prstnatci některé společné znaky. Dactylorhiza viridis, dříve řazená do rodu Coeloglossum, představuje první oddělující se druh. Centrum diverzity se pravděpodobně nachází ve Středomoří, odkud se prstnatce po skončení doby ledové rozšířily zpět do střední Evropy. Hlavním evolučním mechanismem je polyploidizace, která spolu s hybridizací vede ke vzniku alopolyploidních linií. Unikátní znak orchidejí (včetně rodu Dactylorhiza) představuje částečná endoreduplikace, při níž dochází k somatické endopolyploidizaci pouze určité části genomu. Pro mikroevoluci prstnatců má také značný význam způsob opylování. Šálivé květy rodu Dactylorhiza opylují hlavně nezkušení čmeláci, ale lze se u nich setkat také s opylováním brouky nebo mravenci. V posledních dekádách jsou zástupci tohoto rodu ohroženi zejména úbytkem lokalit. Avšak dosud...
|
|
|
Evolutionary role of triploids in diploid-tetraploid populations of Arabidopsis arenosa and Cardamine amara
Voltrová, Alena ; Kolář, Filip (vedoucí práce) ; Chrtek, Jindřich (oponent)
Tato práce se zabývá evolučním potenciálem interploidního toku genů zprostředkovaného triploidními jedinci dvou smíšeně ploidních druhů, Arabidopsis arenosa a Cardamine amara, oba z čeledi Brassicaceae. V přírodních sekundárních kontaktních zónách tvořených diploidními a autotetraploidními cytotypy se triploidní jedinci obou druhů vyskytují vzácně, jsou zastoupeni pouze 0,2 % a 2,5 % jedinců v A. arenosa a C. amara. Přesto jejich role v toku genů mezi rodičovskými diploidně-tetraploidními populacemi zůstává nejasná, ačkoli genetická data potvrdila významné stopy interploidní introgrese. Křížením experimentů obou druhů triploidů s jejich rodičovskými ploidiemi jsem zjišťovala potenciál triploidů jako mediátorů toku genů. Konkrétně plodnost triploidů a jejich schopnost zpětného křížení se svými diploidními a tetraploidními rodiči. Úspěšná křížení zahrnující triploidy jako matky i otce prokázaly schopnost triploidů tvořit životaschopné samčí a samičí gamety. Významná část semen vyprodukovaných z těchto křížení byla schopna vyklíčit a přežít. Potomstvo bylo z velké části aneuploidní, ale byly pozorovány obě základní rodičovské ploidie, což ukazuje způsob, jakým se mohou triploidní jedinci zpětně křížit k diploidním a tetraploidním ploidiím. U C. amara terénní sběry semen z přirozených smíšených...
|
|
|
triggers of asexual reproduction: on the crosslink between hybridization, asexuality, polyploidy and speciation on example of Cobitidae loaches
Marta, Anatolie ; Janko, Karel (vedoucí práce) ; Arai, Katsutoshi (oponent) ; Trachtulec, Zdeněk (oponent)
Sexuální reprodukce je u eukaryotických organismů považována za téměř univerzální způsob rozmnožování a má se za to, že jde o evolučně původní stav. Sexuální reprodukce je reprezentována meiotickým dělením, rekombinací, produkcí haploidních gamet a fertilizací. Ačkoliv jsou základní molekulární a cytologické mechanismy meiotického dělení vysoce konzervativní, mohou být narušeny mnoha způsoby, které vedou k výskytu takzvaných asexuálních linií. Původ asexuality se může u jednotlivých taxonů lišit. U obratlovců se spouštěcím mechanismem jeví mezidruhová hybridizace. Současné "klasické" teorie předpokládají, že by asexualita v dlouhodobém evolučním horizontu neměla přetrvat. I přes to jsou mnohé hybridní linie schopny překonat post-zygotické bariéry, způsobující problémy jako kompletní hybridní sterilitu, pozměněnou meiózu vedoucí k asexuálnímu rozmnožování, nebo také zvýšení ploidní úrovně. Přestože jedním z nejčastějších důsledků mezidruhového křížení je sterilita hybridů, mnohé taxony našly způsob, jak produkovat funkční klonální gamety. Znalosti přesných mechanismů formování neredukovaných gamet u asexuálních linií jsou však značně limitovány metodologickými a technologickými obtížemi. Sekavci rodu Cobitis jsou jedním z nejvhodnějších modelů ke studiu otázek týkajících se hybridizace, původu...
|
|
|
Invazivnost a hybridizace v evoluci příbuzných druhů
Gruntová, Martina ; Hojka, Jakub (vedoucí práce) ; Urfus, Tomáš (oponent)
Invazivnost rostlin neboli jejich rozsáhlé šíření na nové a nepůvodní území, je v botanice významný a hojně diskutovaný proces, který je ovlivňován mnohými vnitřními a vnějšími faktory, jež určují, jakým způsobem se bude rostlina šířit a jak bude úspěšná. Jedním z významných faktorů ovlivňujícím míru invazivnosti je schopnost hybridizace a také polyploidizace, při kterých rostliny získávají genetickou variabilitu, která může být zdrojem výhodných predispozic pro šíření. Rostliny a jejich šíření ovlivňují také vnější ekologické faktory, tedy prostředí, ve kterém rostou, ostatní druhy sdílející stejná stanoviště, a např. klimatické změny nebo lidská činnost, které mění charaktery a tím i areály rozšíření. Cílem této práce je najít souvislosti mezi hybridizací a úspěšností šíření rostlin, potažmo invazivností (tedy šířením rostliny v nepůvodním areálu), a to vše na příkladu rodu Rorippa. Středoevropská linie nížinných druhů rodu Rorippa představuje vhodnou skupinu na studium zmíněných procesů díky četnosti hybridizace, variabilitě ploidních úrovní a dříve již detekované invazivnosti jednoho z druhů (R. austriaca).
|
host ::
RSS.