|
Činnost radiologického asistenta na pracovištích urgentní medicíny
PIŠTĚKOVÁ, Martina
Pacient v urgentním stavu, akutně ohrožujícím jeho život či zdraví, vyžaduje speciální přístup radiologického asistenta k prováděným diagnostickým výkonům. V této bakalářské práci popisuji postupy u těchto stavů. Protože dané téma je rozsáhlé, upřednostnila jsem podrobný popis nejzávažnějších stavů. Téma jsem vybrala pro jeho aktuálnost. Počet pacientů v urgentních stavech má jistě vzestupný charakter, v důsledku zrychleného životního tempa a s tím souvisejících traumat i civilizačních chorob. Ve své práci provádím tři výzkumy. První zjišťuje podíl různých vyšetření na RDO u pacientů v urgentním stavu za jeden rok v rámci jedné nemocnice, druhý se týká doškolování radiologických asistentů ve vztahu k pacientům v urgentním stavu a třetí zkoumá algoritmy vyšetření na RDO v různých zdravotnických zařízeních. Práce je dělená na teoretickou a praktickou část. V teoretické části vysvětluji pojem "urgentní stav" a základní popis přístupu k pacientovi v dané situaci. Zmiňuji stručně zásady KPR. Rozebírám jednotlivé modality, používané na RDO. Další podkapitoly se věnují popisu konkrétních stavů a posloupnosti vyšetření. Praktická část začíná kapitolou s názvem "Cíle, Hypotéza". Zde přibližuji hlavní poslání své práce, což je zjištění přístupu radiologických asistentů k pacientům v urgentním stavu a situace ve vzdělávání radiologických asistentů v ČR. V některých pasážích porovnávám stav se situací v jiných státech EU. Kapitola "Diskuse" je věnována celkovému hodnocení výzkumů. Zmiňuje také důležitou úlohu radiologických asistentů při ošetření pacientů v urgentním stavu. V "Závěru" hodnotím naplnění cílů této práce a nastiňuji možná řešení.
|
|
Fyzioterapie u pacientů po cévní mozkové příhodě v chronickém stádiu s využitím metod na neurofyziologickém podkladě
HANZALOVÁ, Jitka
Tématem této bakalářské práce je fyzioterapie u pacientů po cévní mozkové příhodě v chronickém stádiu onemocnění s využitím metod na neurofyziologickém podkladě. Cévní mozková příhoda je náhle se rozvíjející postižení části mozkové tkáně, které vzniká z důvodu poruchy prokrvení dané oblasti. Cévní mozková příhoda se klinicky manifestuje velice různorodě. Závisí zejména na lokalizaci, rozsahu, tíži a trvání ischémie či prokrvácení mozkové tkáně. Z toho plyne nutnost individuálního specializovaného rehabilitačního plánu pro konkrétního pacienta. Základním principem pohybové terapie na neurofyziologickém podkladě je využití plasticity nervového systému, jež je zachována i při rozsáhlém poškození mozkové tkáně. Metody využívají působení na různé tělesné receptory, čímž ovlivňují řídící mechanismy přímo v centrální nervové soustavě. Tato terapie působí na pacienta komplexně a nezaměřuje se jednotlivě na konkrétní svaly. Cílem této práce bylo ověřit a zhodnotit význam fyzioterapeutické péče založené především na využití metod na neurofyziologickém podkladě u pacientů, kteří se nacházejí v chronickém stádiu onemocnění. Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část této bakalářská práce shrnuje poznatky o cévní mozkové příhodě, věnuje se jejím rizikovým faktorům, komplikacím, následkům atd. Dále jsou zde stručně popsány vybrané neurofyziologické metody používané v léčbě mozkových iktů, jejichž prvky jsou následně využity v praktické části práce při terapiích s konkrétními pacienty. Rovněž jsou zde popsány další prvky komplexní rehabilitace, využitelné v chronickém stádiu onemocnění. Praktická část popisuje fyzioterapeutickou léčbu u konkrétních pacientů. V této části byla užita metoda kvalitativního výzkumu s metodikami anemnéza, vstupní vyšetření, speciální vyšetření pomocí hodnocení hemiplegie dle Chedoke, záznamy jednotlivých terapií a zhodnocení účinnosti terapie. Práce může být využita jako informační a studijní zdroj pro odborné pracovníky a osoby, podílející se na péči o chronického pacienta s diagnózou cévní mozkové příhody.
|
|
Porovnání hladiny celkového cholesterolu v séru obyvatel Plzeňska a Českobudějovicka za předpokladu podobných stravovacích návyků
FRAITOVÁ, Lucie
Stanovení cholesterolu je považováno za screeningové vyšetření využívané především ke stanovení kardiovaskulárního rizika a k monitorování hypolipidemické léčby. Jelikož se jedná o screeningové vyšetření, je zapotřebí další laboratorní vyšetření, tzv. lipidový profil (HDL cholesterol, LDL cholesterol, triacylglyceroly). Pacienti, u kterých se provádí vyšetření sloužící pro kontrolu hypolipidemické léčby, musejí dodržovat dietu. Těmto pacientům se vyšetření provádí častěji. Obyvatelé České Republiky jsou považováni za populaci ohroženou předčasným výskytem aterosklerózy a jejími komplikacemi. Každý rok umírá v České Republice na srdeční a cévní onemocnění skoro 60 000 osob. Kardiovaskulární onemocnění postihuje stále mladší věkovou skupinu. Jsou také příčinou invalidity lidí v produktivním věku. Jedním z hlavních ukazatelů je vysoká hladina cholesterolu. Správné a přesné měření hladiny cholesterolu v krvi hraje roli v redukci morbidity a mortality u lidí se srdečně cévním onemocněním. Mezi cíle mé bakalářské práce patří: 1)Změřit hladiny celkového cholesterolu vzorků obyvatel Plzeňska a Českobudějovicka 2)Porovnat a zjistit rozdíly v hladině celkového cholesterolu v obou lokalitách V teoretické části bakalářské práce jsem se zajímala o to, jaké potraviny zvyšují cholesterol a jakými potravinami můžeme vysokou hladinu cholesterolu snížit. Dále jsou v teoretické části popsána onemocnění, která se mohou při hypercholesterolémii objevit. Mezi nejzákladnější patří ateroskleróza a její komplikace, jimiž jsou ischemická choroba srdeční či cévní mozková příhoda. Jsou zde popsané preanalytické faktory, které mohou významně ovlivnit laboratorní vyšetření. V praktické části je popsáno vše od příjmu biologického materiálu v laboratoři, přes jeho přípravu (centrifugaci, vytvoření aliquotů) až po vložení sekundárních vzorku do analytického přístroje. Výzkum k bakalářské práci jsem uskutečnila v biochemické laboratoři synlab czech s.r.o. v Českých Budějovicích. Zde jsem pod odborným dohledem vyšetřila celkem 100 vzorků venózní krve z Plzně a Českých Budějovic, u nichž jsem stanovila hladinu celkového cholesterolu v séru. Vyšetření biologického materiálu jsem provedla na automatickém biochemickém analyzátoru Cobas Integra 800. Ke stanovení cholesterolu se v rutinní praxi využívají enzymatické metody. Estery cholesterolu jsou cholesterol esterázou převedeny na volný cholesterol a mastné kyseliny. Volný cholesterol je oxidován cholesterol oxidázou na cholestenon a peroxid vodíku. Vzniklý peroxid vodíku reaguje s 4-aminoantipyrinem a fenol za vzniku červeného zabarvení a vody. Intenzita zabarvení je přímo úměrná koncentraci cholesterolu a je stanovena absorpční spektrofotometrií při 512 nm.Naměřené laboratorní výsledky byly statisticky zpracovány a přehledně seřazeny do tabulky a grafů za pomoci počítačového programu. Výsledky z obou lokalit jsem si rozdělila podle pohlaví a vyhodnotila je pomocí grafů. Výsledky z Plzně a Českých Budějovic jsem postavila proti sobě a zjistila rozdíl v hladinách cholesterolu. Vše je uvedeno v tabulce i grafech. V Plzni byla naměřena hypercholesterolémie u 29 lidí. V Českých Budějovicích byla vysoká hladina cholesterolu detekována u 27 lidí. Výzkumem jsem zjistila, že u více než poloviny náhodně vybraných zdravých jedinců z obou lokalit, byla zjištěna vysoká hladina cholesterolu v séru. Důvodem hypercholesterolémie u většiny vzorků může být špatné stravování, špatný životný styl či neúplná informovanost veřejnosti o rizicích aterosklerózy či jejích komplikacích. Během praktické části bakalářské práce jsem si osvojila principy laboratorní metody a získala praktické dovednosti při práci s biologickým materiálem.
|
|
Problémy komunikace sester u pacientů po cévní mozkové příhodě
PECKOVÁ, Jana
Bakalářská práce ?Problémy komunikace sester u pacientů po cévní mozkové příhodě? se zabývá znalostmi sester v komunikaci s pacienty s afázií po iktu. Správná komunikace patří k základním bodům následné léčby tohoto onemocnění. Cévní mozková příhoda může velmi negativně ovlivnit dosavadní život člověka postiženého tímto onemocněním. K této nemoci se následně připojují další negativní projevy vyvolané získanými poruchami kognitivních funkcí. Fatická porucha je při komunikaci s pacientem pro sestry velmi významná. Pacient většinou není schopen vyjádřit se správně či porozumět druhým. Během hospitalizace v nemocničním zařízení je proto velmi důležitá role sestry. Sestra by měla být dostatečně vzdělaná v oblasti komunikace a znát její specifika při tomto onemocnění. Měla by mít k dispozici a též využívat kompenzační pomůcky pro usnadnění a zkvalitnění komunikace s pacienty po cévní mozkové příhodě. Cílem bakalářské práce bylo zjistit, zda sestry dodržují postupy správné komunikace s pacienty po cévní mozkové příhodě, a zmapovat, jaké jsou nejčastější problémy komunikace mezi sestrami a pacienty po cévní mozkové příhodě.Empirická část této práce byla tvořena kvantitativním výzkumem, formou anonymního dotazníku, který byl určen sestrám na neurologických a interních lůžkových odděleních nemocnic v Příbrami, Písku a Českých Budějovicích. Dotazník obsahoval celkem 24 otázek. Bylo rozdáno 107 dotazníků a následně byl výzkum zpracován z 90, tedy 84 % z původního počtu. Byly stanoveny tři hypotézy. První hypotéza předpokládala, že sestry znají zásady správné komunikace s pacienty po cévní mozkové příhodě. Tato hypotéza byla potvrzena. Druhá hypotéza předpokládala, že sestry používají pomůcky ke zkvalitnění komunikace s pacienty po cévní mozkové příhodě. Tato hypotéza byla potvrzena. Třetí hypotéza předpokládala, že sestry mají zájem o další zvyšování kvalifikace v oblasti komunikace s pacienty po cévní mozkové příhodě. Tato hypotéza byla také potvrzena. Stanovené cíle byly splněny na podkladě potvrzených hypotéz. Tato bakalářská práce může posloužit jako edukační materiál pro sestry pracující s pacienty s afázií po cévní mozkové příhodě.
|
|
Práce sestry na iktové jednotce
BROŽÁKOVÁ, Žaneta
Téma bakalářské práce ?Práce sestry na iktové jednotce? bylo zvoleno z důvodu zajímavé problematiky rozvoje lékařského oboru neurologie, který je spojen s výstavbou iktových jednotek. Tyto nové jednotky poskytují moderní léčbu a ošetřovatelskou péči především pacientům s akutní cévní mozkovou příhodou (iktem). S rozvojem těchto jednotek je spojeno i zvyšování nároků na sestru v oblastech vědomostních i praktických. Teoretická část práce se zabývá celkovou problematikou iktu v podobě projevů, diagnostiky i léčby. Dále nás seznamuje s organizací cerebrovaskulární péče v České republice a s kompetencemi sestry ve vybraných ošetřovatelských výkonech. Také jsou zde vystiženy intervence sestry při akutním příjmu pacienta s iktem a především komplexní ošetřovatelská péče na iktové jednotce spolu s ošetřovatelskými diagnózami, které se vyskytují u pacienta s iktem. Cíle práce bylo zjistit specifika práce sestry na iktové jednotce z pohledu sestry a zmapovat znalosti sestry na iktové jednotce z pohledu sestry. K dosažení obou cílu pomohlo zodpovězení výzkumných otázek VO1: Jaké ošetřovatelské postupy jsou specifické pro práci sestry na iktové jednotce? VO2: Jaké ošetřovatelské diagnózy jsou specifické pro pacienty na iktové jednotce? VO3: Jakými znalostmi musí disponovat sestra na iktové jednotce? VO4: Jak sestra získává potřebné znalosti k práci na iktové jednotce? Praktická část práce poskytuje mnoho informací o práci sestry na iktové jednotce z pohledu sestry. Tyto podrobné informace byly získány výzkumným šetřením, kvalitativní metodou v podobě rozhovorů se sestrami na vybraných iktových jednotkách. Výsledky výzkumné práce jsou použity při zpracování ošetřovatelského standardu péče o pacienta s iktem během trombolytické terapie. Tento standard poskytuje sestrám komplexní informace a zajišťuje tak pacientovi kvalitní a bezpečnou ošetřovatelskou péči.
|
|
Úloha sestry v prevenci imobilizačního syndromu po cévní mozkové příhodě na neurologickém oddělení
HOLUBCOVÁ, Eliška
Bakalářská práce na téma Úloha sestry v prevenci imobilizačního syndromu po cévní mozkové příhodě na neurologickém oddělení se zabývá problematikou ošetřovatelské péče a prevence imobilizačního syndromu u pacientů po cévní mozkové příhodě. Teoretická část práce je zaměřena na prevenci, léčbu a vyšetření, která pacient absolvuje po cévní mozkové příhodě, a na úlohu sestry při těchto výkonech. V práci je podrobně popsán rovněž imobilizační syndrom. V závěru teoretické části se autorka zabývá ošetřovatelskou péčí, která by se měla provádět jako prevence imobilizačního syndromu u pacienta po cévní mozkové příhodě. Jedna z kapitol je věnovaná hygienická péči, výživě, vyprazdňování, péči o kůži, psychickému stavu a komunikaci s pacientem po cévní mozkové příhodě. Praktická část bakalářské práce je zaměřena především na kvalitativní šetření prováděná přímo na oddělení. Cílem uvedeného šetření bylo zhodnocení úlohy sestry v péči o pacienta po cévní mozkové příhodě na neurologickém oddělení. V šetření byla stanovena následující výzkumná otázka: Jakou úlohu hraje sestra v prevenci imobilizačního syndromu u pacienta po cévní mozkové příhodě? Dále jsou uvedeny rozhovory se sestrami, které byly uskutečněny přímo na neurologickém oddělení a u stejných sester bylo rovněž provedeno skryté pozorování ošetřovatelské péče. Z výsledků šetření vyplývá, že sestra hraje hlavní úlohu v péči o pacienta po cévní mozkové příhodě. Na prvním místě jako poskytovatelka péče, dále jako komunikátorka a v menší míře i jako edukátorka. V práci najdeme také mapu ošetřovatelské péče, která popisuje správný postup při ošetřování dutiny ústní. Správně prováděnými ošetřovatelskými postupy může sestra výrazně ovlivnit průběh nemoci, a zabránit tak komplikacím, ke kterým patří zejména dehydratace, malnutrice a dekubity.
|
|
Rehabilitační ošetřování pacienta s cévní mozkovou příhdou
BŘEZOVSKÁ, Lucie
Bakalářská práce na téma rehabilitační ošetřování pacienta s cévní mozkovou příhodou se zabývá touto problematikou na rehabilitačním oddělení a neurologickém oddělení. Samotná bakalářská práce je rozdělena do dvou samostatných kapitol a to na teoretickou a praktickou část. Teoretická část je zaměřená na příčiny, příznaky, vyšetřovací metody a léčbu u pacienta po cévní mozkové příhodě a na současný stav rehabilitačního ošetřování. Součástí rehabilitačního ošetřování je spolupráce sestry s multidisciplinárním týmem. Dále jsou v bakalářské práci popsány možné komplikace, které mohou vzniknou v souvislosti s cévní mozkovou příhodou. Mezi tyto komplikace patří především imobilizační syndrom a dekubity. Rehabilitační ošetřování pacienta s cévní mozkovou příhodou zahrnuje polohování, komunikaci, pasivní pohyby, aktivní pohyby, vertikalizace, dechová cvičení. Další metody využívané při rehabilitačním ošetřování jsou užití tepla a chladu a bazální stimulaci. Součástí bakalářské práce jsou i kapitoly řešící ošetřovatelský management, zdravotnickou dokumentaci a hodnotící škály u pacienta po cévní mozkové příhodě. U praktické části byl stanoven jako cíl, zjistit podmínky sester pro rehabilitační ošetřování pacienta po cévní mozkové příhodě. Byly stanoveny čtyři hlavní hypotézy, na které se vztahovaly otázky z anonymního dotazníku. Hypotéza- H1: Sestry mají pro poskytování rehabilitačního ošetřování k dispozici pouze polohovací pomůcky. Hypotéza - H2: Sestry rehabilitační ošetřování pravidelně dokumentují v rámci ošetřovatelského procesu. Hypotéza - H3: Jako problém pro poskytování rehabilitačního ošetřování sestry uvádějí nedostatek času. Hypotéza- H4: Výsledky rehabilitačního ošetřování jsou sledovány ošetřovatelským managementem. Jako doplňkové výzkumné šetření byly vypracovány kazuistiky s Barthel indexem u čtyř pacientů. Z výsledku výzkumného šetření vyplývá, že sestry používají nejen polohovací pomůcky, ale i ostatní dostupné pomůcky. Sestry rehabilitační ošetřování pravidelně dokumentují a to zejména do ošetřovatelské dokumentace. Sestry uvádí nedostatek času pro poskytování rehabilitačního ošetřování a sestry uvádí, že rehabilitační ošetřování je sledováno ošetřovatelským managementem.
|
|
VYŠETŘOVACÍ CT ALGORITMY PRO VČASNOU DIAGNOSTIKU ISCHEMICKÉ MOZKOVÉ LÉZE
VOHNOUTOVÁ, Markéta
Cévní mozková příhoda (CMP), je po srdečním infarktu druhou nejčastější příčinou úmrtí v České republice. Již řadu let neplatí, že postihuje především starší lidi. V posledním desetiletí jsou čím dál častější případy cévní mozkové příhody, iktů, u lidí kolem 40 roku. Záměrem této bakalářské práce je souhrnně zpracovat získané poznatky o výše uvedené problematice. Pro naplnění záměru této práce byl stanoven následující cíl a to zhodnotit přínos nových softwarových programů multidetektorových počítačových tomografů v časné diagnostice náhlých mozkových příhod. V části Současný stav je podrobně popsána etiologie, etiopatogeneze, rizikové faktory CMP. Dále jsem zpracovala anatomii mozkového cévního zásobení a plynule přešla k počítačové tomografii. V současné době se softwarové programy natolik zdokonalily při včasné diagnostice ischemické mozkové léze. Je to způsobeno mimo jiné i neustálým zdokonalováním diagnostického zobrazování a jeho digitalizací. Hlavní roli v diagnostice nám představuje počítačová tomografie = CT, první etapou diagnostiky je CT nativního mozku, což nám prokáže zda-li se jedná o krvácející se či nekrvácející se akutní mozkovou příhodu. Dále pokračujeme perfuzí mozku, což nám ukazuje jaké procento tkáně je nenávratně poškozeno a zakončujeme diagnostický proces Angiografii. Následující část - praktická je soustředěna především na zpracování získaných dat z Nemocnice České Budějovice, a. s. a Masarykovy městské nemocnice v Jilemnici. Zde jsem porovnávala počty pacientů vyšetřovaných na CT. Má hypotéza se potvrdila a mohu říci, že využití nových softwarových programů při diagnostice náhlých mozkových příhod snižuje procento komplikací jejich léčby.
|
|
Prevence a terapie spasticity u pacientů po cévní mozkové příhodě
TÁBORSKÁ, Žaneta
Spasticita je projevem mnoha neurologických onemocnění například dětské mozkové obrny, traumatického poranění mozku a míchy, roztroušené sklerózy a cévní mozkové příhody. Vznik spasticity není doposud zcela vyjasněn a mnoho definic se ji snaží vysvětlit. Spasticita může prohlubovat disabilitu nemocných i s minimální parézou. Spasticita má rozdílný klinický obraz u různých onemocnění CNS, ale i u různých pacientů se stejnou diagnózou, liší se také v průběhu času u jednoho a toho samého pacienta. Největším problémem v terapii spasticity tak je, že léčba fungující u jednoho pacienta, může zcela selhávat u druhého. Cílem této práce bylo uvést přehled současných možností v terapii spasticity. Terapeutické přístupy ke zmírnění spasticity jsou většinou součástí speciálních kinezioterapeutických metodik, jedná se například o antispastické polohování, volní relaxaci, pasivní pohyby, antispastický placing (Bobath koncept), relaxační techniky (PNF), aplikace dlah, dlouhodobý účinek tepla, ledování a další. Naopak ji prohlubují bolest, dekubity, subluxační postavení nejčastěji ramenního kloubu, psychický stres, močové infekce atd. V teoretické části jsem se zaměřila na řízení svalového tonu, patofyziologii, klinickou symptomatologii, diagnostiku a zejména prevenci a terapii spasticity. V praktické části jsem za pomoci kvalitativního výzkumu zjišťovala účinnost antispastické terapie. Pro sběr dat byla použita anamnéza, pozorování (kineziologický rozbor), kazuistika a sekundární analýza dat. Výzkum byl prováděn u dvou probandů s poškozením mozku na cévním podkladě. Zjišťovala jsem účinnost vybrané terapie u jednotlivých probandů a současně její vhodnou kombinaci. Zaměřila jsem se na oblast horní končetiny. U prvního pacienta se podařilo vhodnou kombinací jednotlivých metod pozitivně ovlivnit spasticitu a aktivní hybnost horní končetiny. U druhého pacienta v chronickém stádiu spasticity se ji podařilo ovlivnit vždy jen krátkodobě a výsledky se výrazně lišily v časovém průběhu. Terapii spasticity musí předcházet důkladná znalost patofyziologických mechanismů, neurofyziologie a především komplexní kineziologický rozbor. Terapeutický přístup by měl být vždy individuální, přiměřeně reagovat na změny klinického obrazu a používat vhodné kombinace terapeutických přístupů. Pokud je terapie spasticity úspěšná pozitivně ovlivní motorický deficit a sníží pacientovu disabilitu.
|
|
Speciální fyzioterapeutické postupy jako součást rekonvalescence u pacientů po cévní mozkové příhodě
KŘIVÁČEK, Jan
Práce se zabývá ``Speciálními fyzioterapeutickými postupy jako součástí rekonvalescence u pacientů po cévní mozkové příhodě.`` Zatímco ve většině vyspělých států byl v posledních 10-20 letech díky důsledné prevenci zaznamenán výrazný pokles úmrtnosti na centrální mozkové příhody, Česká republika patří stále mezi státy s vysokou úmrtností. Přitom stále velká část cévních mozkových příhod je následkem nevhodného životního stylu v kombinaci s nedostatkem pohybové aktivity a dalšími faktory. Právě využití aerobního tréninku je často opomíjenou součástí rekonvalescence, přestože je zřejmá souvislost kardiovaskulární výkonnosti s funkcí neuromuskuloskeletálního aparátu i psychologickými funkcemi. Cílem této bakalářské práce bylo ověřit význam a efektivitu aerobního tréninku jako součásti fyzioterapie u pacientů po cévní mozkové příhodě. Práce se v teoretické části zabývá etiologií, rizikovými faktory, prevencí a klinickou symptomatologií cévní mozkové příhody a jednotlivými přístupy následné komplexní rehabilitace. Dále jsou uvedeny zásady zátěžové diagnostiky, reakce organismu na zátěž, změny kardiovaskulárních, ventilačních funkcí a aerobního tréninku. V experimentální části byl využit kvalitativní výzkum s metodikami: rozhovor,anamnéza, status praesens, hodnocení hemiplegie dle Chedoke, přímé pozorování,kazuistika a sekundární analýza dat. Výzkum byl proveden u pacientů po cévní mozkové příhodě, kteří byli hospitalizováni na Neurologickém a Rehabilitačním oddělení v Nemocnici České Budějovice a.s. Výsledky výzkumu prokázaly určitý trend naměřených hodnot ve smyslu adaptability k tréninkovému programu a pozitivní podíl na celkovém rehabilitačním procesu. Práce může být využita jako studijní a informační materiál pro širokou veřejnost, ale i studenty lékařských i nelékařských oborů, v neposlední řadě jako preventivní opatření před cévní mozkovou příhodou.
|