|
|
Fiktivní jazyky v literatuře
Jelínek, Jiří ; Hrdlička, Josef (vedoucí práce) ; Pokorný, Martin (oponent)
Cílem této práce je představit dosud opomíjené téma fiktivních jazyků v literatuře. V první části se zaměřuje zejména na funkci fiktivních jazyků v literárních dílech a rozebírá základní možnosti klasifikace fiktivních jazyků podle toho, zda je lze označit za samostatné umělecké dílo, za samostatnou složku díla, nebo za prostředek estetické funkce v díle. Fiktivní jazyky dále dělí podle jejich působení buďto prostřednictvím formy a substance výrazu nebo formy a substance obsahu, vycházejíc přitom z teorie znaku Louise Hjelmsleva. Druhá část sestává z analýzy případů použití fiktivního jazyka v próze, ty jsou na seskupeny do tří oddílů. Jazyky, které pomáhají vytvářet smyšlený svět (a případně přispívají k jeho autenticitě), reprezentují fiktivní jazyky J. R. R. Tolkiena. Dystopické fiktivní jazyky zahrnují Newspeak z Orwellova románu Devatenáct set osmdesát čtyři, ptydepe a chorukor z Havlovy hry Vyrozumění a "měsíční čeština" Čechovy prózy Pravý výlet pana Broučka do měsíce. Fiktivní jazyky související s filosofií zastupují tlönské jazyky z Borgesovy povídky Tlön, Uqbar, Orbis tertius, pseudoperština z Landolfiho povídky Rozprava o vyšších systémech a yggurština z Ajvazova románu Lucemburská zahrada.
|
|
|
Analýza motivu kosmického vejce ve stvořitelských mýtech
Tvrdá, Pavlína ; Král, Oldřich (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Cílem této práce je porovnat podobné kosmogonické narativy v indické a čínské kultuře, jejichž nejdůležitějšími prvky jsou motivy vejce a obra/boha, který z něj vzniká. Komparativní metoda spočívá ve srovnání významů, které z užití obou motivů vyplývají v závislosti na očekávání, jenž plyne z charakteru zdroje mytologického narativu. Výsledným zjištěním je především fakt, že důležitost obou motivů v textech a jejich participace na procesu stvoření světa se chronologicky proměňuje v důsledku změn náboženských, filosofických a sociálních preferencí. V indickém kulturním prostředí se zprvu neurčitý motiv vejce pomalu vyčleňuje jako samostatný kreativní element, nabývá na důležitosti a pokračuje až do stádia, kdy je s motivem kosmické bytosti na stejné úrovni. Primordiální bytost naopak ztrácí svou funkci vesmírné materie a propůjčuje ji motivu vejce, sama pak zastává roli aktivního činitele spíše než objektu. Čína svou náboženskou skepsí motiv vejce potlačuje, až dojde k jeho úplnému vypuštění z textů. Primární roli zde hraje motiv kosmického obra, jehož role není zaměřena na vznik světa jako takového, ale rozpad jeho těla přestavuje ilustraci štěpení jednotlivých abstraktních procesů a dějů, pro čínskou kulturu mnohem důležitějších. Na poli zkoumání jednotlivých motivů se hlavní pozornost věnuje...
|
|
| |
|
|
Ozvěny Ovidiových Proměn
Stašová, Ema ; Pokorný, Martin (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Cílem této práce je porovnat vybrané epizody Ovidiovy epické básně Proměny se třemi díly moderní literatury, jež obsahují zřetelné téma proměny, a v rámci tohoto srovnání sledovat intertextuální vztahy, závislost a inovaci ovidiovských motivů. Na základě komparace starověkého a moderního textu je zkoumáno, které motivy zůstávají navzdory stoletím, jež je od sebe dělí, konstantní a které se naopak vyvíjejí a významově posouvají. Zároveň je učiněn pokus tato díla interpretovat z méně obvyklého úhlu - prizmatem Proměn. Hlavními zkoumanými ovidiovskými postavami jsou Teiresiás, Dafné, Hyakinthos, Orfeus, Ceres, Íkaros, Kallistó a Íó.
|
|
|
Reflexe hudebního díla v literatuře evropské moderny
Kovaříková, Olga ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Práce se zaměřuje na intermediální vztahy mezi hudbou a literaturou v evropské literární moderně a rané avantgardě, přičemž sleduje dopad hudby na literární text, literaturu jako takovou a na bytostně literární médium knihy. Hudebním dílem se v tomto případě myslí především Wagnerova hudební dramata a teoretické texty, které nastínily Wagnerův umělecko-estetický koncept Gesamtkunstwerku jakožto totálního uměleckého díla sjednocujícího všechna umění. Tato práce sleduje metaestetickou linii niterného, synesteticky orientovaného intrakompozičního literárního Gesamtkunstwerku ve vybraných textech Charlese Baudelaira, Stéphana Mallarméa, Marcela Prousta a v almanachu Der Blaue Reiter, přičemž odhaluje podstatu analogií mezi hudbou a literaturou, jednotlivé projevy muzikalizace a jejich význam pro literární dílo a literaturu jako celek. Zároveň akcentuje, že na vybrané texty má velký vliv rovněž již "literalizovaná" hudba a esoterické učení o spekulativní hudbě, a též upozorňuje na postupné rozmělňování hranic mezi uměními na cestě k abstrakci.
|
|
|
Otázky literární hermeneutiky
Válková, Natalia ; Pokorný, Martin (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Cílem této diplomové práce je prozkoumat možnost systematizace literární her- meneutiky jako metody interpretace. Tři selektivní studie zaměřené na hermeneutickou teorii (konkrétně na problém řeči, rozumění a textovosti) mají za úkol zajistit teoretický a filosofický rámec pro interpretační část práce, která se věnuje interpretaci konkrétního básnického textu - poemy Josefa Brodského Izák a Abrahám. Práce také věnuje konceptu literární hermeneutiky, jež stojí mezi fenomenologicko-ontologickou hermeneutikou a metodologicko-normativně orientovanou teorií interpretace. Přes explicitní napětí, které mezi těmito dvěma přístupy panuje, je v literární hermeneutice otevřen prostor pro podnětný rozhovor obou těchto proudů.
|
|
|
Nikde a kdesi: Utopie, dystopie a jejich vzájemná poloha
Pomahač, Ondřej ; Pokorný, Martin (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Práce se zaměřuje na kritiku opozice utopie a dystopie, potažmo jejich definic jako žánru (žánrů) v několika teoretických reflexích, ilustrujících hlavní proudy teoretického pojímání utopie a dystopie, a na následnou analýzu vybraných exemplárních literárních textů označovaných jako utopie či dystopie. V první části je pozornost soustředěna na odhalování nedostatků vybraných definic a odmítnutí této snahy jako základu pro zkoumání vybraných literárních textů. Těmi jsou tzv. klasické utopie: Utopie Thomase Mora, Sluneční stát Tommasa Campanelly, Nová Atlantida Francise Bacona a texty typicky označované jako dystopické: My Jevgenije Zamjatina, Krásný nový svět Aldouse Huxleyho a 1984 George Orwella. Cílem druhé části práce je nabídnout komparativní přístup zkoumání vybraných textů na základě jejich jednotlivých vzájemných vztahů a jejich uspořádání (pravidel stavby), bez nutnosti hledání zastřešujících definic pojmů a podstaty utopie či dystopie.
|
|
|
Fragmenty milostného příběhu (ve fotografiích)
Chybová, Barbora ; Činátlová, Blanka (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
1 Abstrakt Diplomová práce Fragmenty milostného příběhu (ve fotografiích) se věnuje fenoménu vizuality milostné řeči; sleduje přitom různé možnosti propojení média fotografie a textu. Oproti dezintegrujícímu milostnému diskurzu, jejž postuluje Roland Barthes ve Fragmentech milostného diskurzu, a v dialogu s ním, akcentuje přítomná práce milostný příběh jako tradiční způsob podání milostné tematiky. Téma je rozvíjeno na základě interpretace textů Vasilije Rozanova (Opavšije lisťja), Jakuba Demla (Listy Jakuba Demla Otokaru Březinovi), Ludvíka Vaculíka (Český snář), Bohumila Hrabala (Vita nuova) aj. Součást práce tvoří obrazová příloha, v níž jsou uveřejněny pojednávané fotografie.
|
|
|
Děsy a běsy v české literatuře 20. a 30. let 20. století
Frnochová, Anna ; Činátlová, Blanka (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Bakalářská práce analyzuje zacházení s triviální literaturou ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století. Součástí je pojednání o triviální literatuře jako o teoretickém východisku společně s vymezením hlavních pojmů. Převažující analyticko-interpretační část věnuje pozornost variování žánrů triviální literatury u Josefa Váchala a Ladislava Klímy. Interpretační část postihuje využívání a proměnu triviálních žánrů krvavého a gotického románu v dílech Krvavý román a Utrpení knížete Sternenhocha. Oba autoři vycházejí ve svých dílech z jednoho ze žánrů paraliteratury, který osobitým způsobem proměňují. Na základě provedené analýzy je možné konstatovat, že hlavní prostředky, které autoři k experimentování s těmito žánry využívají, jsou ironičnost a velká míra stylizace. Klíčová slova triviální literatura, krvavý román, gotický román, metatext, stylizace, ironie
|
|
|
Ženy posledních pánů z Hradce
Míchalová, Kristýna ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Jak je již z názvu patrné, práce svým obsahem spadá do kategorie tzv. dějin ženy. Problém je ovšem s vymezením této kategorie. Pojem dějiny ženy bývá velmi často chybně zaměňován s pojmem gender studies či gender history a steně tak i obráceně pojem gender history bývá často chápán a omezován pouze na dějiny ženy. Pojem gender se k nám dostal na počátku devadesátých let a lze ho vysvětlit jako společensky utvářené postoje a modely chování, které spočívají v dichotomickém dělení na mužské a ženské.1 To znamená, že lidem jako členům lidské společnosti jsou přidělovány určité společenské role podle pohlaví a také se od nich v závislosti na jejich pohlaví očekává určitý způsob chování. Gender history tedy nesouvisí pouze s ženami a nenahrazuje dějiny ženy, ale hledá odpovědi na otázky týkající se vztahů mezi oběma pohlavími a také rolí žen a mužů v historickém vývoji.2 Úzké propojení a časté zaměňování genderu s dějinami ženy je způsobeno tím, že gender jako pojem se poprvé objevil v ženském prostředí a doprovázel feministické myšlení a hnutí žen nejprve v šedesátých letech v Severní Americe a v západní Evropě a od devadesátých letech zažívá obrovský boom v celé Evropě. Dodnes patří dějiny ženy i gender history k velice oblíbeným a lze říci až módním tématům světové historiografie. Dokladem zájmu o toto téma...
|
host ::
RSS.