|
|
Paleobiogeografie a taxonomie rodu Apodemus (Mammalia: Rodentia) v kvartéru střední Evropy
Knitlová, Markéta ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Macholán, Miloš (oponent) ; Čermák, Stanislav (oponent)
Myšice rodu Apodemus představují dominantní složku současných savčích společenstev střední Evropy. Minulost jednotlivých druhů a historie jejich areálů je již z tohoto důvodu tématem velmi závažným s výraznými přesahy do sféry obecných interpretačních modelů historických kořenů současné bioty tohoto regionu. Přes výstupy současných fylogeografických analýz a početné zastoupení skupiny ve fosilním záznamu, zůstavá však řada spojených otázek nezodpovězena. Základní příčinou jsou značné komplikace s fenotypovým rozlišením jednotlivých druhů, značná proměnlivost a rozsáhlé mezidruhové přesahy ve všech morfologických znacích. Cílem předloženého projektu bylo vypracování postupů umožňujících spolehlivou druhovou identifikaci fragmentárního fosilního materiálu a zevrubné zhodnocení výpovědních možností fosilního záznamu skupiny pro rekonstrukci její areálové a fylogenetické dynamiky v nejmladší geologické minulosti. Vstupním krokem se stala podrobná morfometrická analýza dentálního fenotypu zohledňující shodnými postupy variační poměry recentních taxonů i fosilních populací a koncepce alternativní parataxonomické klasifikace fenotypového spektra rodu. Těmito postupy byl zpracován obsáhlý soubor dokladů ze souvislých vrstevných sledů z různých oblastí České republiky a Slovenska. Výsledky přinesly...
|
|
| |
|
| |
|
|
Metafory šílenství: umlčení mýtotvůrci a porouchané mozky.
Müller, Matyáš ; Komárek, Stanislav (vedoucí práce) ; Horáček, Ivan (oponent) ; Fulka, Josef (oponent)
Práce má v zásadě trojí cíl: 1. zmapovat širokou oblast různých přístupů v současné diskusi o šílenství, 2. předložit specifickou teorii šílenství, 3. identifikovat obecné filosofické problémy, před něž nás téma staví, (je naznačený i 4.: pochopit předloženou teorii jako základ pro určitý terapeutický přístup). Ústřední tezí práce je, že šílenství je bytostně mnohoznačný a neuchopitelný fenomén. K jeho pochopení užíváme různých metafor vypůjčených z jiných oblastí, přičemž následně zapomínáme, že se jedná o metafory. Práce je obecně vedena snahou usmířit různé přístupy, chápat je jako komplementární, zároveň se chce vyhnout na jedné straně pokusu o vytvoření všeobjímající syntéze, na druhé straně čistě relativistickému i pragmatickému hledisku. V první části práce identifikuji čtyři roviny, na kterých různé přístupy uchopují šílenství specifickým způsobem jako problém: rovinu individuální, kolektivní, transpersonální a existenciální. V závěru části uvažuji nad možnostmi a riziky vytvoření teoretického rámce, který by umožňoval různé vzájemně rozporuplné přístupy chápat na jednotném základu. Ve druhé části potom rozvíjím svůj vlastní přístup ke zkoumání šílenství. Zde vycházím z kombinace fenomenologické psychologie, analytické psychologie, ekopsychologie a na jejich základě pochopeného archaického...
|
|
|
Sociální vztahy ve feralních populacích kopytníků v závislosti na podmínkách prostředí
Boušková, Adéla ; Komárková, Martina (vedoucí práce) ; Horáček, Ivan (oponent)
Adaptace zdivočelých kopytníků na podmínky života ve volné přírodě je podstatným tématem, ať už z hlediska jejich výskytu mimo původní areál rozšíření, nebo vlivu tohoto nepůvodního prostředí na jejich chování. Cílem mé práce je odpovědět na stanovené hypotézy týkající se sociálních vztahů v přírodě žijících kopytníků v porovnání s jedinci žijícími v zajetí a jejich vztahu k prostředí. Práce blíže zkoumá význam a míru interindividuálních interakcí (hierarchie, agresivity a přátelského chování), a porovnává toto chování u jedinců ferálních oproti jedincům chovaným v zajetí. Mezi hlavní výsledky řadím zjištění, že u domácích populací dochází k zamezení obvyklé sociální organizace, což se může projevit výrazným omezením v utváření určitého typu sociálního uskupení u jedinců ferálních - creches u ferálních koz. V případě behaviorálních adaptací na prostředí bylo patrné zvýšení efektivity rozmnožování u jedinců domácích, které přetrvávalo i u jedinců ferálních. U poměru pohlaví nebyla nalezena žádná souvislost mezi preferovaným pohlavím v závislosti na životě v zajetí či přírodě. Co se týče interindividuálních interakcí, došla jsem k závěru, že agresivita a přátelské chování mají vyšší frekvenci výskytu u jedinců držených v zajetí oproti jedincům ferálním. Do budoucna by bylo zajímavé zabývat se blíže adaptacemi...
|
|
|
Role of individual chemical compounds of repellent secretion of Graphosoma lineatum towards different predator species
Gregorovičová, Martina ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Veselý, Petr (oponent) ; Zápotocký, Martin (oponent)
Skupina ploštice (Heteroptera) má vynikající schopnost produkovat/uchovávat velké množství chemických látek, jež tvo í základ jejich komplexní repelentní sekrece. Mezi nejlépe prostudované repelentní sekrece pat í sekrece Graphosoma lineatum skládající se z mnoha složek, které mohou p sobit jako iritanty nebo p ímo jako toxiny. Mezi hlavní chemické složky sekrece pat í aldehydy s krátkými et zci. Diserta ní práce se zam uje na hlavní chemické složky této repelentní sekrece - aldehydy - stejn jako na extrahovanou sekreci metathorakálních pachových žláz Graphosoma lineatum. Celkem byly testovány aversivní reakce ty vybraných druh predátor : (1) gekon ík no ní (Eublepharis macularius); (2) ješt rka zelená (Lacerta viridis); (3) sýkora ko adra (Parus major) a (4) sýkora mod inka (Cyanistes caeruleus). Vybrané druhy predátor byly konfrontovány s majoritními složkami obranné sekrece Graphosoma lineatum: (1) sm s t í aldehyd : (E)-hex-2-enal, (E)-oct-2-enal, (E)-dec-2-enal; (2) sm s t chto t í aldehyd obohacená o tridekan; (3) oxoaldehyd: (E)-4-oxohex-2-enal; (4) extrahovaná sekrece metathorakálních pachových žláz dosp lé Graphosoma lineatum; (5) hexan, jakožto nepolární rozpoušt dlo a (6) pyrazín: 2-isobutyl-3-methoxypyrazín u experiment s gekon íky no ními jako pozitivní kontrola k vylou ení efektu...
|
|
|
Fylogeografie rejska horského, Sorex alpinus (Soricidae, Mammalia)
Starcová, Magda ; Horáček, Ivan (oponent)
Rejsek horský (Sorex alpinus Schinz, 1837) je drobný zástupce čeledi Soricidae, který se vyskytuje v horských lesích střední a jihovýchodní Evropy. Jeho ostrůvkovitý areál rozšíření zahrnuje Alpy, severozápadní pohoří Balkánu, Karpaty a izolované oblasti v Německu, České republice a Polsku. Tento disjunktní areál rozšíření rejska horského je považován za následek areálové dynamiky druhu spojené s pleistocenními oscilacemi klimatu. Cílem této práce bylo prozkoumat fylogeografickou strukturu rejska horského v oblasti střední a jižní Evropy. K odhalení genetické struktury populací rejska horského byla použita sekvence hypervariabilní domény mitochondriální kontrolní oblasti. Bylo zpracováno 51 vzorků z 18 lokalit zahrnujících většinu areálu rozšíření druhu. Výsledný dataset sekvencí byl analyzován pomocí metod populační a landscape genetiky. Výsledky ukázaly mělkou mitochondriální genealogii s diferenciací mezi haploskupinami. To společně s demografickou analýzou naznačuje populační nárůst podporující hypotézu o expanzi rejska horského během ledových dob. Po skončení poslední doby ledové následovala fragmentace areálu rejska a jeho ústup do vyšších nadmořských výšek a vytvoření reliktních populací. Klíčová slova: rejsci, d-loop, landscape genetika, genetická struktura
|
|
|
Oční sekrece u bodlínů: fysiologické, behaviorální a fylogenetické souvislosti (Tenrecinae, Afrosoricida)
Bálek, Jiří ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent)
O sekreci bílé tekutiny kolem očí a nosu u bodlínů Echinops telfairi a Setifer setosus se zmiňuje poprvé Poduschka v roce 1974, ale doposud se tomuto fenoménu u těchto druhů nikdo detailněji nevěnoval. Podobná sekrece byla popisována u bobrušek či u rejsků. Podnětem k ronění je vzrušení jedince způsobené přítomností samice nebo jiného samce či jejich pachu. Samci sekret též používají ke značkování teritoria. Bylo odebráno celkem 70 vzorků očního sekretu od deseti samců Echinops telfairi a to během celého aktivního období (březen - říjen). Pro detekci proteinů byla použita metoda dvoudimenzionální polyakrylamidové elektroforézy (2D PAGE) a následná identifikace pomocí hmotnostní spektrometrie. Pitva oční oblasti byla provedena u zástupců všech čtyř rodů podčeledi Tenrecinae (Tenrec, Setifer, Echinops, Hemicentetes), uhynulých v Zoo Plzeň. Bylo zjištěno, že a) druhy bodlínů, které produkují oční sekret, mají výrazně větší slzné a Harderovy žlázy, b) sekret obsahuje lipokaliny - proteiny se schopností přenášet feromony a jiné hydrofobní molekuly, c) sekret z orbitální oblasti má jiné složení než sekret z nasální oblasti (výrazně nižší obsah proteinů). Oční sekret tedy hraje významnou roli v pachové komunikaci bodlínů Echinops telfairi (a patrně i Setifer setosus).
|
|
|
Srovnání výskytu šelem v habitatech současné krajiny pomocí fotopastí
Pyšková, Klára ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Červený, Jaroslav (oponent)
Běžným druhům šelem, jako jsou liška, jezevec, kuna či lasice není v České republice věnována příliš pozornost. Většina ekologických studií, které se jimi zabývají, je staršího data, proto jsem výzkum zaměřila právě na ně. Jde o skupinu savců, kterou není snadné monitorovat, díky moderním technologiím je však lze téměř nerušeně pozorovat. Pro sběr dat jsem zvolila fotopasti, které jsem rozmístila do středočeské krajiny v Polabí nedaleko Prahy. Do čtyř habitatů (mokřad, lužní les, smíšený les a "savana") jsem rozmístila 73 fotopastí. Každý z habitatů byl reprezentován 3-4 lokalitami rozmístěnými po fragmentované krajině, tvořené mozaikou polopřirozených habitatů a člověkem využívaných ploch. Po 366 dnech sledování jsem zjistila přítomnost 8 druhů šelem, z toho jedné nepůvodní (šakal obecný). Z očekávaných běžných invazních druhů šelem (psík mývalovitý, mýval severní, norek americký) jsem nezaznamenala ani jeden. Jednotlivé habitaty se v počtu druhů neliší, což je pravděpodobně dáno malým počtem druhů a omezenou velikostí studované oblasti. Zjištěné habitatové preference a sezónní a cirkadiánní aktivita pozorovaných šelem potvrzují autekologické poznatky vědeckých studií, dokládám je však pomocí dlouhodobých kvantitativních dat, která umožnila statistické testování rozdílů. Za důležitý považuji závěr, že...
|
|
|
Změny středoevropské netopýří fauny na hranici pliocen/pleistocen: rod Myotis
Trávníčková, Eva ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Wagner, Jan (oponent)
Předmětem diplomového projektu je zhodnocení přestavby středoevropské netopýří fauny na základě výsledků zpracování rozsáhlého materiálu z klíčové serie společenstev z Javoříčských jeskyní a jeskyně Urwista, které reprezentují střední až svrchní úsek pliocenu. Zhodnocením fosilního záznamu nejhojnějšího rodu Myotis práce podává přehledné srovnání populací tohoto rodu v jednotlivých souborech Javoříčko XI, VII a Urwista, porovnání s významnou typovou serií spodnopliocenního stáří Gundersheim a srovnání s poměry recentní fauny. Práce zahrnuje technickou přípravu materiálu, fotodokumentaci, měření a statistickou analýzu. Klíčová slova: netopýři, pliocen, fenotypová dynamika, struktura společenstev
|
host ::
RSS.