|
|
Carlo Valmadi (přibližně 1550 - 1620) - renesanční architekt na Trutnovsku
Mach, Pavel ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Kropáček, Jiří (oponent)
RESUMÉ Carlo Valmadi (přibližně 1550 - 1620) renesanční architekt na Trutnovsku Tématem bakalářské práce je shrnutí stavební činnosti italského renesančního architekta Carlo Valmadiho, který působil většinu svého života na valdštejnském panství, hostinské větvi, přibližně mezi lety 1572 - 1620. Práce je dělena do několika kapitol. Úvodní kapitola se zabývá příchodem vlašským stavitelů do Čech, konkrétně do Prahy. Nastiňuje i situaci v Itálii, která donutila obyvatele italské severské oblasti k takovému kroku, kterým byla migrace do střední Evropy. Následující kapitola se zaměřuje na život Carlo Valmadiho. Osud tohoto stavitele je stále zahalen mnoha nejasnostmi. I proto o jeho životě víme pouze minimum informací. Další část kapitoly se věnuje příchodu vlašského stavitele do Čech. Několik stran předkládané práce je věnováno stavebnímu prostředí renesanční Prahy, konkrétně Rožmberskému a Lobkovickému paláci. Ne těchto dvou významných renesančních stavbách se podíleli především italští stavitelé. Carlo Valmadi se s velkou pravděpodobností účastnil závěrečné stavby Lobkovického paláce. Není ale vyloučené, že se účastnil i stavby na Rožmberském paláci. Kapitola dále pojednává o příchodu stavitele na Hostinsko, kam přišel v době, kdy tomuto valdštejnskému panství vládl Jiří z Valdštejna. Jeho manželka Marie...
|
|
|
Grünes Gewölbe mezi pokladnicí a barokním muzeem. Historie sbírky do roku 1733
Hlušičková, Pavla ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Otavský, Karel (oponent)
121 Anglická anotace The Green Vault is among Europe's most exquisite and most famous treasure chambers. It was established as a baroque museum by the Saxon elector and Polish king August the Strong (1670-1733) between 1723 and 1730. During that period, the Wettin dynasty's sumptuous collection of Renaissance and Baroque treasures was placed on view for the first time in eight presentation rooms of the Royal Palace. The inventories of 1733 have survived and form the basis for the present reinstallation of the treasure chamber. In those documents, this group of rooms is referred to as the "Secret Repository of the Green Vault of Dresden. The malachite-green hue of various architectural elements in the rooms of the secret repository probably led to their colloquial designation as the "Green Vault" from as early as 1572. Between 1723 and 1730 August the Strong realized his vision of a Baroque synthesis of the arts as an expression of wealth and absolutist power. In harmony with the festive architecture, 3,000 artworks were presented standing freely against a background of richly embellished and mirrored display walls and on ornamental tables. In this incomparable Baroque setting, the individual artwork receded behind the overflowing abundance of the whole. The rooms themselves have their origins in palace...
|
|
|
Obrazy německých a rakouských malířů 17. století ve sbírkách Národní galerie v Praze
Jandlová Sošková, Martina ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Zlatohlávek, Martin (oponent) ; Vlnas, Vít (oponent)
Sbírka německého a rakouského malířství 17. a 18. století zahrnuje více než 600 obrazů. Malířství 17. století představuje v rámci tohoto počtu na 190 děl reflektujících jednotlivé etapy vývoje malířství v rakouských a německých zemích. Zároveň soubor dokládá vývoj sběratelského zájmu od 17. do 20. století. Cílem textové části předkládané práce je stručně postihnout mezníky ve vývoji umění v Německu a Rakousku. Práce nechce sumarizovat dějiny německého umění, ale zaměřuje se pouze na vybrané tendence, které jsou klíčové pro umělecký přínos vybraných malířů v kontextu obrazů ze sbírky Národní galerie v Praze. Jedním z úkolů katalogu bylo zrevidovat okruh děl tradičně připisovaných německé a rakouské škole 17. století a vymezit skupinu katalogizovaných obrazů. Katalog je rozdělen do třech oddílů: "Obrazy známých malířů", "Obrazy neznámých malířů" a "Addenda". Addenda zahrnují obrazy považované v minulosti za díla německých malířů. Jedná se o obrazy, které velmi pravděpodobně vznikly v rámci jiných škol; dále kopie podle předloh jiných škol, jejichž bližší určení není zřejmé. Geograficky katalog zahrnuje díla umělců narozených a působících v německých a rakouských zemích habsburského císařství. Toto vymezení však neklade důraz na rozdělování umění této oblasti na "německé" a "rakouské". Považuji to za vhodné...
|
|
|
Umělecká tvorba rodiny Süssnerů v německém a českém prostředí v druhé polovině 17. století
Sehnal, Jiří ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Oulíková, Petra (oponent)
This thesis outlines the artistic work ofthe German extended Stissner fami1y, which originated from Nortwest Bohemia. In the work we find (as many as) eight members ofthe Stissner family, as many as five ofwhom were artistically active. The most significant figures within this family are Jeremias Stissner (1653-1690), the Brandenburg (Saxon) court sculptor from the West Bohemian town ofOstrov, who was active in Dresden and Berlin, and his brother Conrad Max Stissner (1665-after 1696). These artist workedpredominantly within a German environment and their artistic contribution to the Czech scene was a "mere" import (six sculptures for the knights' church of St. Francis /kostel sv. Františka! in Prague's Old Town in 1689 and 1691), assumed to be from the Dresden studio. The greater part ofthis thesis is devoted to both brothers, in which the more significant Jeremias Stissner is to a certain extent ofregional importace. Unfortunately, due to the fragmented nature ofthe records, information about these attists is incomplete. Their work reflects both the classicist Flemish school, as well as radical Roman baroque, which was close to the works of Giovanni Lorenzo Bemini or Alessandro AIgardi. The work of the Flemish school is connected to the master Johann Heinrich senior, ofwhom Jeremias Stissner was a...
|
|
|
Barokní památky v Lysé nad Labem se zaměřením na architekturu a sochařství
Fojtů, Petra ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Oulíková, Petra (oponent)
Resumé V bakalá ské práci se zabývám tématem: Barokní památky v Lysé nad Labem se zam ení na architekturu a socha ství. Popisuji zde jejich historii a stavební vývoj od po átk do 19. a 20. století. Malí ství, které tvo í také jejich sou ást, se dotknu pouze okrajov , i když by si zasloužilo více pozornosti. Zam ila jsem se na památky na lyském vršku: zámek, zámecký park spolu se socha skou výzdobou velkých hodnot, budovu bývalého augustiniánského kláštera a na úpatí vršku pak na kostel sv. Jana K titele. Tyto památky tvo í ucelený komplex vysoké um lecko-historické hodnoty. Zmi uji zde i dobu hrab te Františka Antonína Šporka, který byl pro Lysou velice d ležitou osobou a zdejší památky p estavoval i nechal vystav t úpln . Podstatnou ást práce tvo í architektonický popis jednotlivých ástí památek. Zajímám se zde také o sochy v zámeckém parku a problematice jejich autorství. U zámku sleduji r zné stavební innosti. Snažím se zde popsat historii každého k ídla. U zámecké zahrady se snažím o popis soch a jejich rozmíst ní. Budova bývalého konventu je zajímavá svými p estavbami a kostely, které v areálu bývaly. Snažím se i o popis budovy kostela sv. Jana K titele, a to jak vn jší, tak vnit ní, v etn vybavení. Okolo kostela byla postavena ohradní ze , která je pro baroko zcela netypická. Ze je zajímav ešená a...
|
|
|
Malíř František Jakub Prokyš a jeho církevní zakázky
Velflová, Lenka ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Oulíková, Petra (oponent)
Resumé: Osobností malíře Františka Jakuba Prokyše se před Druhou světovou válkou zabýval historik umění František Matouš, avšak svou práci tehdy nedokončil. Druhým byl Pavel Zadražil, který malíři v roce 1985 věnoval svou diplomovou práci. Od té doby byla řada Prokyšových maleb restaurována, přičemž z některých byly sejmuty pozdější přemalby a jiné velmi zašlé se staly opět čitelnými. Pro velký počet maleb tohoto malíře jsem se v této bakalářské práci rozhodla věnovat pouze dílům od církevních objednavatelů. Místo a datum narození Františka Prokyše není známo. První zpráva o něm pochází z roku 1746, kdy pracoval v klášteře augustiniánů v Borovanech na rozsáhlé výzdobě kostela a kaple. Prokyš byl původně poddaným na prunenndorfském panství hraběte z Martinic, ovšem v roce 1752 byl přijat knížetem ze Schwarzenberka na panství Třeboň a následně byl z poddanství propuštěn. Usadil se v Třeboni, oženil se a narodily se mu zde dvě nejstarší děti. V této době vyzdobil pro Schwarzenberky v Českém Krumlově letohrádek Bellarie a zámečky Kvítkův a Červený dvůr. Roku 1760 se Prokyš přestěhoval do Českých Budějovic, kde zakoupil dům na náměstí. Z této doby pochází výzdoba kostelíka Nejsvětější Trojice v Českých Budějovicích, nástěnné malby a oltářní obrazy v kapli svatého Víta nedaleko Třeboně a portrét borovanského...
|
|
|
Italská renesanční kresba z let 1500-1520 ve veřejných sbírkách zemí Koruny české
Benčová, Monika ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Kropáček, Jiří (oponent)
Resumé Bakalářská práce se zabývá "Italskou renesanční kresbou z let 1500-1520 ve veřejných sbírkách zemí Koruny české". Tato práce seznamuje se situací prvních dvou desetiletí 16. století. V průběhu těchto let se změnilo postavení jednotlivých měst (škol) pod vlivem politické situace. Benátky, rozvíjející se jako nezávislé a svébytné město, zlepšilo svojí pozici jako kulturního centra. Na krátkou dobu se na vrchol dostalo i město Řím, a to za papeže Julia II., který chtěl vytvořit jedinečný ohromující soubor umělecké tvorby. Takováto ambice vyžadovala přítomnost mnoha významných umělců. V českých sbírkách se k časovému rozmezí mezi lety 1500-1520 nachází 16 kreseb od 13 umělců, kteří náleželi do různých uměleckých škol: z florentské školy Filippino Lippiho a Andrea del Sarto; z cremonské školy Boccaccio Boccaccino, Francesco Casella, a třetí umělec z Cremony Tommaso Aleni; z Benátek Giovanni Bellini a Sebastiano del Piombo; ze severní Itálie (Bologna, Lombardie) Amico Aspertini, Marcantio Raimondi a neznámý autor (zv. Lombardský anonym); poslední je umělecká tvorba v Římě - Raffael a Baldassare Peruzzi. Na konec jsou popsané dvě studie ženských postav, dosud nepublikovaných, od neznámého autora (uváděný jako Kreslíř 1. poloviny 16. století). Hlavní zájem je zejména kladen na studium kreseb, pro kompletní...
|
|
|
Sgrafitová výzdoba domu U Minuty na Staroměstském náměstí
Bulínová, Kristýna ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Kropáček, Jiří (oponent)
RESUMÉ Sgrafitová výzdoba domu U Minuty na Staroměstském náměstí Literatury týkající se domu U Minuty či samotných sgrafit na něm zobrazených není příliš mnoho. Nejvíce zpráv k tomuto tématu nalezneme v knize Jana Heraina (1902) a poté v později vydaných článcích Karla Gutha (1919), Vl. Novotného (1931), Vlasty Dvořákové a Heleny Machálkové (1954) a Jarmily Jindrové (1958). Žádná monografie či rozsáhlejší pojednání o celém domu však nikdy nevyšlo. Technika sgrafita se provádí tak, že se nanese na fasádu omítka a na ni ještě jedna vrstva. Tato druhá vrstva se ještě za mokra proškrabává na vrstvu první, která může být už při prvním nánosu zabarvena nebo nechána ve stejném odstínu jako vrstva první či dokonce později dobarvována. Na sgrafitech domu U Minuty se setkáváme s první vrstvou zabarvenou dočerna a na ní nanesenou druhou vrstvou, která je bílá. Tento druh výzdoby renesančních domů k nám přišel z Itálie. Pravzory musíme hledat na malbách na fasádě od Polidora Caldary da Caravaggia (např. na Palazzo Ricci). Právě jeho malby byly kopírovány a přešly do Záalpí a později i do Čech. Nejstarší takto zdobené domy u nás máme už z roku 1546 (sgrafitovaný štít Vladislavského křídla na Pražském hradě) a 1547 (Slavonice, dům čp. 90). Zde vznikají jakoby dvě centra, od kterých se pak tento typ výzdoby šíří dále. Již...
|
|
|
Portrét Eleonory z Toleda ve sbírkách Národní galerie v Praze
Táborská, Eva ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Přibyl, Petr (oponent)
- 90 - RESUMÉ Tématem mé bakalářské práce je rozbor jednoho z nejkrásnějších renesančních obrazů ve sbírkách pražské Národní galerie - Bronziniho portrétu Eleonory z Toleda. Kromě toho sleduji také širší rámec - rodinné prostředí, v němž Eleonora žila, včetně stručného nástinu prostředí Florencie kolem poloviny 16. století. Práce je sestavena na podkladě sekundární literatury, kterou cituji v poznámkách. O životě Eleonory se nedochovalo příliš mnoho zmínek, ale přesto si lze učinit představu o jejím osobním životě - dívka z významné španělské rodiny se provdala za panovníka jednoho z nejpřednějších italských městských států, Florencie. Stala se manželkou Cosima di Medici, byla dobrou ženou a starostlivou matkou, ale také velmi půvabnou dámou, jak dokládá i náš portrét. Agnolo Bronzino byl již v době, kdy přistoupil k tvorbě Eleonořina portrétu, ceněným a uznávaným umělcem (žák Jacopa Pontorma). Pochvalně se o něm zmiňuje i Giorgio Vasari. Ve Florencii zahájil kariéru úspěšného medicejského portrétisty. Za přelomové dílo se pokládá jeho vyobrazení Cosima jako Orfea. Mimo jiné byl Bronzino také pověřen výzdobou Eleonořiny kaple. Na slavném portrétu je Eleonora zachycena ve svých čtyřiadvaceti letech jako krásná dáma v honosných šatech, která svým gestem symbolizuje manželskou věrnost. Vyobrazený oděv se stal...
|
|
|
Výzdoba renesanční knihy po nástupu knihtisku v Čechách
Vlášková, Barbora ; Nespěšná Hamsíková, Magdaléna (vedoucí práce) ; Zlatohlávek, Martin (oponent)
Výzdoba renesanční knihy po nástupu knihtisku v Čechách Barbora Vlášková Ve své bakalářské práci se zabývám knižní kulturou v době renesance v Čechách. Sleduji zde proměny a kvalitativní vývoj knižní ilustrace po nástupu knihtisku a vše dokládám na nejvýznamnějších tiscích vydaných od konce 15. do konce 16. století. V bakalářské práci se nejprve zaměřuji na osobnost vynálezce knihtisku Johannese Gensfleische zvaného Gutenberg a na techniku knihtisku. Dále pojednávám o grafických technikách, které se používaly v počátcích tisku. Největší pozornost zde ale věnuji pražskému tisku před rokem 1500, kde zmiňuji největší tiskařské osobnosti, které se nejvíce zasloužily o rozvoj knižní kultury. Sleduji jednotlivé tiskárny a jejich nejzajímavější produkce s bohatou grafickou výzdobou. Samostatné kapitoly jsou zde věnovány tiskům Jonatana z Vysokého Mýta, Severínově-Kampově tiskárně či tiskaři Benedovi. Poté rozebírám tiskárny, které se rozvíjely po roce 1500 a tisky, které svou dřevořezovou ilustrací dosáhly vyšších kvalitativnějších hodnot. V té době vznikala neobyčejná a graficky rozmanitá díla v tiskárnách Mikuláše Konáče z Hodiškova, Pavla Severína z Kapí Hory či v tiskárně Bartoloměje Netolického. Obzvláště pak poukazuji na tisky Jiřího Melantricha z Aventýna a jeho zetě Daniela Adama z Veleslavína, jejichž...
|
host ::
RSS.