Název: Commento sopra una canzone d'amore v kontextu své doby
Překlad názvu: Commento sopra una canzone d'amore in Context of Its Time
Autoři: Herůfek, Jan ; Pelán, Jiří (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Žáčková, Magdalena (oponent)
Typ dokumentu: Disertační práce
Rok: 2019
Jazyk: cze
Abstrakt: [cze] [eng]
RESUMÉ Disertační práce Commento sopra una canzone dʼamore v kontextu své doby, rozvržená do čtyř kapitol, se zaměřuje na rozbor konceptu lásky italského humanisty G. Pica della Mirandola (1463-1494). Jelikož Giovanni Pico byl autorem, jenž žil a tvořil v období italského quattrocenta, je v první kapitole ("Italský humanista Giovanni Pico: pokus o portrét") pozornost věnována konceptu studia humanitatis. Nejprve je v první části ("Pico mezi rétorikou a filosofií") zkoumán jeho vztah ke studiu klasických jazyků (řečtina a latina), rétoriky, filosofie a teologie. Je tedy řešena otázka, zda se Pico po vzoru ostatních italských humanistů hlásil taktéž k dobovému fenoménu, tj. k objevování pramenů antické moudrosti (ad fontes). Je tedy možno přiřadit Pika k intelektuálům typu M. Ficina nebo A. Poliziano, kteří si za svůj cíl kladli vytvářet kritické edice filosofických spisů. Nebo spíše využíval Pico humanistické nástroje (zejména rétoriku) k tomu, aby jejich prostřednictvím představil svůj svébytný humanistický filosoficko-teologický koncept. Zdá se, že si Pico vybral variantu druhou. A systematicky svou humanistickou vizi představoval v dílech z let 1486-1489 (např. Oratio 1486, Conclusiones 1486, Apologia 1487 a Heptaplus 1489). Po analýze jeho listů (adresovaných E. Barbarovi a Lorenzovi Medicejskému)... The doctoral thesis Commento sopra una canzone dʼamore in the Context of Its Times, divided into four chapters, focuses on an analysis of the concept of love as perceived by the Italian humanist G. Pico della Mirandola (1463-1494). As Giovanni Pico was an author who lived and worked in the Italian Quattrocento, in the first chapter ("Italian Humanist Giovanni Pico: Portrait Attempt") the attention is focused on the concept of studia humanitatis. His relation to the study of classical languages (Greek and Latin), rhetoric, philosophy and theology is examined in the first part ("Pico between Rhetoric and Philosophy"). Here we deal with the question whether Pico like other Italian humanists adopted the contemporary phenomenon, i. e. the discovery of sources of ancient wisdom (ad fontes). And thus Pico can be grouped with intellectuals of the type of M. Ficino and A. Poliziano, who set themselves the task of creating critical editions of philosophical texts, or, rather, whether Pico used humanist tools (especially rhetoric) to introduce his humanistic philosophical-theological concept. Pico seems to have selected the latter option and he systematically presented his humanistic conception in his works dating from 1486 to 1489 (e.g. Oratio 1486, Conclusiones 1486, Apologia 1487 and Heptaplus 1489). The...
Klíčová slova: Renesance|středověk|koncept|lásky|prisca theologia|Giovanni Pico della Mirandola|Marsilio Ficino|Guido Cavalcanti|Girolamo Benivieni; Renaissance|Middle Ages|concept of love|prisca theologia|Giovanni Pico della Mirandola|Marsilio Ficino|Guido Cavalcanti|Girolamo Benivieni

Instituce: Fakulty UK (VŠKP) (web)
Informace o dostupnosti dokumentu: Dostupné v digitálním repozitáři UK.
Původní záznam: http://hdl.handle.net/20.500.11956/108446

Trvalý odkaz NUŠL: http://www.nusl.cz/ntk/nusl-403415


Záznam je zařazen do těchto sbírek:
Školství > Veřejné vysoké školy > Univerzita Karlova > Fakulty UK (VŠKP)
Vysokoškolské kvalifikační práce > Disertační práce