|
Práce s pohledávkami u vybraného podnikatelského subjektu
WEIGNEROVÁ, Jana
Pro každou společnost v oblasti podnikových financí jsou velice důležité zúčtovací vztahy, což jsou pohledávky a závazky. Cílem této práce bylo podrobně popsat pohledávky, které jsou součástí majetku každé společnosti. Práce se skládá z části teoretické a části praktické. Teoretická část v této práci převažuje, hlavním tématem jsou pohledávky, jejich řízení, zajištění a vymáhání. V praktické části se zabývám popisem pohledávek u společnosti MICo a vlastním návrhem práce s pohledávkami. Pohledávky nejčastěji vznikají z obchodních vztahů, ale mohou vznikat i z poskytnutých záloh, půjček a úvěrů. Pohledávky z obchodních vztahů jsou nutnou složkou majetku, protože každý podnikatel potřebuje pro svoji činnost zboží a služby od jiných podnikatelů. Společnost může vykazovat vysoké tržby a zisk v účetnictví, ale jeho peněžní prostředky mohou být podstatně odlišné. Pro společnost je velice důležité, aby měla dostatek finančních prostředků a k tomu využívá zajištění pohledávek, čímž omezí podnikatelské riziko. Zajištění pohledávky znamená, že smluvní partner je nucen svůj závazek splnit. Obecnými formami zajištění pohledávek jsou např. smluvní pokuta, ručení, uznání závazku, bankovní záruka nebo přikázání pohledávky. Pohledávky můžeme rozdělit na rizikové a nedobytné. Při obchodování vzniká spousta rizik, které mohou být vyvolané např. politickými a ekonomickými událostmi, vyhlášením platební neschopnosti nebo přírodní katastrofou. Mezi nejčastější příčiny rizikových pohledávek patří především absence morálky v obchodních vztazích. Pokud platba pohledávky nebyla provedena během určitého období, stává se pohledávka nedobytnou. Nedobytným pohledávkám je možné předcházet pouze tím, že jim podnikatelé nedají vůbec šanci vzniknout. MICo, spol. s r.o. rozděluje pohledávky na krátkodobé a dlouhodobé. Dobu splatnosti pohledávek si určuje v rozmezí 14 {--} 45 dní, a to především podle toho o jakého odběratele se jedná. Společnost MICo se snaží zamezit pohledávkám po splatnosti, proto využívá zajištění pohledávek jako je smluvní pokuta, uznání závazku, bankovní záruka nebo záloha. Závěrem bych chtěla říct, že doporučuji všem firmám vést si řádnou evidenci pohledávek a věnovat pozornost především prevenci pohledávek, protože český legislativní rámec pro ochranu práv věřitelů a vymáhání dluhů je obecně považován za nedostačující. Konkurzní řízení je pomalé a neefektivní. Při konkurzu mají věřitelé malá či vůbec žádná práva a v podstatě jsou degradováni do pasivní role, a proto je celé konkurzní řízení považováno za ráj dlužníků.
|
| |
| |
|
Mimosmluvní závazkové vztahy v mezinárodním právu soukromém
Holubová, Kateřina ; Pauknerová, Monika (vedoucí práce) ; Dobiáš, Petr (oponent)
Tématem této práce jsou mimosmluvní závazkové vztahy v mezinárodním právu soukromém. Těžištěm úpravy je Nařízení Řím II, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy, které se použije ode dne 11. ledna 2009. Nařízení sjednocuje kolizní normy pro většinu mimosmluvních závazkových vztahů občanského a obchodního práva. Obecné pravidlo stanoví, že rozhodným právem je právo státu, kde došlo ke vzniku škody (lex loci damni infecti). Z tohoto pravidla jsou připuštěny dvě výjimky, výjimka společného obvyklého bydliště stran a úniková doložka zjevně užšího spojení. Pro některé mimosmluvní závazkové vztahy jsou stanoveny zvláštní hraniční určovatele. Jedná se např. o odpovědnost za vadu výrobku, nekalou soutěž a jednání omezující volnou hospodářskou soutěž, škodu na životní prostředí, porušení práv duševního vlastnictví, bezdůvodné obohacení, jednatelství bez příkazu a předsmluvní odpovědnost. Ve většině případů je však umožněno, aby si strany zvolily právo, kterým se bude řídit jejich mimosmluvní závazkový vztah. Dohody uzavřené poté, co došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, jsou možné mezi všemi stranami, zatímco dohody uzavřené před takovou skutečností jsou možné pouze v případě, že všichni účastníci jednají v rámci své podnikatelské činnosti. Na oblasti, které jsou z působnosti Nařízení...
|
| |
|
Zákaz konkurence v pracovněprávních vztazích
Hořáková, Jitka ; Pichrt, Jan (vedoucí práce) ; Hůrka, Petr (oponent)
Předkládaná rigorózní práce je zaměřena na právní úpravu zákazu konkurence v pracovněprávních vztazích. Rigorózní práce je rozdělena do šesti na sebe navazujících kapitol, přičemž za stěžejní je považována kapitola čtvrtá zabývající se právní úpravou zákazu konkurence v pracovněprávních vztazích de lege lata v České republice. Cílem je představit právní úpravu zákazu konkurence zaměstnance nejen za trvání pracovního poměru, ale i v době po jeho skončení (tj. v podobě konkurenční doložky). Součástí práce je rovněž stručná charakteristika pojmu pracovněprávní vztahy, pozornost je věnována také historickému vývoji zákazu konkurence v pracovněprávních vztazích. Práce se taktéž věnuje právní úpravě zákazu konkurence v rámci francouzského a německého pracovního práva. Hlavními zdroji vypracování předkládané rigorózní práce byly zejména odborné publikace, články publikované v odborných časopisech a judikatura; a to jak české, tak i zahraniční. Metodou komparace právních úprav autorka došla k závěru, že právní úprava všech zkoumaných států je velmi obdobná; lze však nalézt i drobné rozdíly vyplývající z individuality každého státu.
|
|
Protisoutěžní rozhodnutí zadavatele veřejných zakázek
Vršecký, Radek ; Boháček, Martin (vedoucí práce) ; Kotoučová, Jiřina (oponent) ; Marek, Karel (oponent) ; Krč, Robert (oponent)
Cílem disertační práce je vybrat na základě rozboru rozhodovací praxe typická pochybení zadavatelů, která jsou v rozporu s právní úpravou zadávání veřejných zakázek a v důsledku kterých je omezen počet dodavatelů, kteří mají reálnou šanci uspět v zadávacím řízení a následně uzavřít se zadavatelem smlouvu na veřejnou zakázku. Snížení počtu dodavatelů tak samozřejmě oslabuje hospodářskou soutěž mezi dodavateli v rámci zadávacího řízení, a proto je v disertační práci nazývám "protisoutěžními rozhodnutími zadavatele". I když by jeden z oponentů, Robert Krč, použil pojem "protisoutěžní postupy", termín rozhodnutí jsem zvolil, abych akcentoval skutečnost, že i jednorázová volba určitého postupu může znehodnotit celé zadávací řízení. Cílem disertační práce je dále rozebrat, proč k těmto pochybením dochází, a formulovat doporučení, jak předcházet pochybením při zadávání veřejných zakázek v rámci stávající úpravy zákona o veřejných zakázkách. S těmito doporučeními souvisí i případné dílčí návrhy na změnu právní úpravy. Hovořím o právní úpravě a nikoli jen o zákonu o veřejných zakázkách, neboť nelze opomíjet evropské směrnice a nařízení, v některých případech je také nutné zohlednit i prováděcí právní předpisy. Rozborem rozhodovací praxe chci zároveň poukázat na to, že rozhodovací praxe je schopna pochybení zadavatelů postihovat, tedy za podmínky, že předmětné zadávací řízení je přezkoumáváno. Znalost způsobu, jakým zadavatelé aplikují zákon, považuji za nedílnou součást problematiky právní úpravy zadávání veřejných zakázek a jejího hodnocení, podobně jako je nedílnou součástí práce architekta znát návyky zedníků, kteří budou převádět jeho plány ve skutečnou stavbu. Můžeme mít i dobrou právní úpravu zadávání veřejných zakázek, ale její pozitiva nemůže zúročit nikdo jiný než právě zadavatelé, podobně jako dobrý projekt budovy budou nakonec realizovat také jen obyčejní zedníci, kteří by měli ovládat architektem zvolené technologické postupy. Nejprve ale v úvodní druhé kapitole disertační práce popisuji postavení úpravy zadávání veřejných zakázek v právním systému České republiky, zejména její postavení v rámci soutěžního práva, dále pak zásady, na kterých je zákonná úprava zadávání veřejných zakázek postavena, základní pojmy právní úpravy a vysvětluji i proč by zákonodárce měl při novelách zákona postupovat uvážlivě. Na úvodní kapitolu navazuji v následné analýze. Následné kapitoly (a v nich popisovaná pochybení) jsou již uváděny dle pořadí potencionálně rizikových rozhodnutí zadavatele, tak jak je činí v otevřeném řízení. V třetí kapitole se zabývám první lákavou možností pro zadavatele a sice neoprávněně obejít povinnosti vyplývající ze zákona o veřejných zakázkách, a to na příkladu dvou nejběžnějších postupů, jejichž součástí je využití existence třetí právnické osoby. Cílem třetí kapitoly je prokázat, že právní úprava zadávání veřejných zakázek umí tyto případy účinně postihovat, i když na druhé straně v právem aprobovaných případech připouští výjimku z povinnosti použít zadávací řízení. Ve čtvrté kapitole se zabývám otázkou, jak má zadavatel správně vymezit předmět veřejné zakázky. Pokud má být zadávací řízení úspěšné, zadavatel musí správně definovat, jaké plnění má být předmětem veřejné zakázky. Cílem je poukázat na to, že nelze obcházet povinnost použít zadávací řízení ani pomocí neoprávněného stanovení nižší předpokládané hodnoty veřejné zakázky (na základě nepřímé úplaty nebo neoprávněného rozdělení předmětu veřejné zakázky), ani ztěžovat dodavatelům zpracování nabídek pomocí nejednoznačného zadání nebo použití označení, která jsou příznačná pro určitého dodavatele. Cílem páté kapitoly je popsat protisoutěžní rozhodnutí zadavatelů související s volbou druhu zadávacího řízení a odlišit je od případů, kdy právní úprava výjimečný postup naopak aprobuje. Chtěl bych i zde ukázat, že rozhodovací praxe umí i tato nezákonná rozhodnutí postihovat. Obsah kapitoly je uspořádán od nejzávažnějších pochybení až po ta relativně méně závažná. Cílem šesté kapitoly je popsat protisoutěžní rozhodnutí veřejných zadavatelů ve věcech stanovení kvalifikačních předpokladů. V sedmé kapitole stručně upozorňuji na skutečnost, že zadavatel není oprávněn ztěžovat dodavatelům možnost uspět v zadávacím řízení stanovením formálních povinností, které souvisí se zpracováním nabídky. V osmé kapitole popisuji základní princip zákonného institutu mimořádně nízké nabídkové ceny. Ač tento princip zákon o veřejných zakázkách řadí samostatně, souvisí nedílně s hodnocením výše nabídkové ceny. Hodnocení nabídek by bylo zkresleno jak při úplné absenci institutu mimořádně nízké nabídkové ceny, neboť by mohly vyhrávat nabídky s úmyslně zcela nereálnou cenou, tak při neoprávněném vyloučení nabídky, která se opírá o reálnou kalkulaci nabídkové ceny. Věnuji se i vztahu mimořádně nízkých nabídkových cen a cenového podbízení dle soutěžního práva. V deváté kapitole se věnuji protisoutěžním rozhodnutím zadavatelů, která způsobují, že zadavatel z hodnocených nabídek nevybere tu, která by fakticky nejlépe uspokojila jeho potřebu. Zvláštní pozornost věnuji i zákazu hodnotit míru naplnění kvalifikačních předpokladů. Pro úplnost jsem zařadil i desátou kapitolu, kde připomínám skutečnost, že podmínkou pro reálný smysl zadávacího řízení je, aby zadavatel jeho výsledky promítl do smlouvy s dodavatelem. Konečně v jedenácté kapitole upozorňuji, že zadávací řízení nelze libovolně zrušit. Dodavatelé nebudou mít zájem o podání nabídky v zadávacím řízení, pokud se budou domnívat, že zadavatel nebude respektovat výsledek zadávacího řízení a účelově jej zruší. Dále považuji za potřebné uvést i skutečnosti, které nejsou primárním cílem disertační práce, ačkoliv s jejím tématem souvisí. Není to polemika se současným zněním zákona o veřejných zakázkách ani s obsahem připravovaných novel zákona o veřejných zakázkách, jejichž text jsem ostatně s výjimkou závěrečné fáze přípravy disertační práce ještě ani neměl k dispozici. Disertační práce zásadně vychází z právního stavu k 30.12.2010, kdy vstoupila v účinnost novela provedená zákonem č. 423/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. Disertační práce tak nemohla reflektovat změny provedené zákonem č. 258/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. Tato novela byla publikována 30. srpna 2011 a nabyla účinnost 12. září 2011. Tyto změny se týkají veřejných zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti (nově vložené ustanovení § 10a ZVZ) a nemají vliv na využitelnost poznatků disertační práce. Kritika dílčího zákonného institutu nicméně může vyplývat z rozebíraných souvislostí, nebo se může jednat o kritiku nepřesvědčivých závěrů rozhodovací praxe. Podnětem pro zpracování disertační práce, která se primárně nezabývá úvahami de lege ferenda, je právě aktuální očekávání veřejnosti, že situace se zlepší na základě změny legislativy. Jak již bylo řečeno, aplikace právní úpravy na konkrétní případ zůstává u veřejnosti silně nedoceněna. A přitom mnohdy přesvědčivé rozhodnutí v konkrétním případě bývá i složitější než formulace samotné právní normy. Cílem disertační práce není ani podrobně zkoumat vztah mezi právní úpravou zadávání veřejných zakázek a jinými právními úpravami, jejichž předmětem je ochrana hospodářské soutěže. Vycházím ze skutečnosti, že hospodářská soutěž mezi dodavateli (sama o sobě, bez přihlédnutí k jednotlivým úkonům soutěžitelů) nepatří mezi fenomény, které by měly charakter právní skutečnosti, ale přesto patří mezi fenomény, které jsou právně relevantní; na tento typ fenoménů odkazuje i právní teorie. Hospodářská soutěž vzniká díky soutěživosti, která je přirozenou lidskou vlastností a její existence je nezávislá na právu. Hospodářská soutěž je chráněna právním řádem a právní řád je předpokladem pro její zachování, ale nemůže ji vrchnostensky vytvářet. Předpokládám tedy, že hospodářská soutěž mezi dodavateli existuje a je uspokojivě chráněna díky ostatním normám soutěžního práva.
|
|
Konkurenční doložka
Božek, Michal ; Vysokajová, Margerita (vedoucí práce) ; Štangová, Věra (oponent)
Úvod Tržní hospodářství, které se na českém území začalo rozvíjet po více než čtyřicetiletém fungování centrálně řízené ekonomiky, tedy po roce 1989, je nepochybně spjato s pojmy soutěž, zaměstnání, konkurence a podnikání. Tématem této diplomové práce je institut konkurenční doložky, jenž se pojí právě se všemi těmito pojmy. Konkurenční doložka se v českém právu objevuje jednak v obchodním, jednak v pracovním odvětví práva. Ne vždy existoval jednotný názor na to, zda je takovéto ujednání mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem platné. V mnoha právních řádech evropských států je tento institut hojně obsažen, přesto v některých není obsažen vůbec, resp. konkurenční doložka je zakázána, a je-li přesto sjednána, považuje se za neplatnou (viz kapitola srovnávající právní úpravu tohoto institutu ve vybraných státech). Výše uvedené téma jsem si vybral právě i z toho důvodu, že je konkurenční doložka v mnoha zahraničních právních řádech upravena jinak než v českém pracovním právu, resp. že není upravena vůbec či je zakázána. Je to institut práva, který není harmonizován právem Evropské unie, proto lze najít tolik odlišných právních úprav. Dalším důvodem, proč jsem si vybral uvedené téma je, že se neustále vyvíjel pohled na tento institut od jeho prvního výskytu v právu, a lze tedy říct, že je v tomto ohledu dynamicky...
|
|
Konkurenční doložka v ČR a ve vybraných členských státech EU
Hořáková, Jitka ; Pichrt, Jan (vedoucí práce) ; Bělina, Miroslav (oponent)
Závěr Listina základních práv a svobod ve svém článku 26 stanoví, že každý člověk má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, stejně tak je i oprávněn podnikat či provozovat jinou hospodářskou činnost. V tomtéž článku je zakotveno, že podmínky či omezení pro výkon určitých povolání nebo činností mohou být stanoveny pouze zákonem. S tímto se setkáváme v ustanovení § 304 zákoníku práce, který umožňuje omezení výdělečné činnosti zaměstnance v zájmu ochrany vlastnického práva zaměstnavatele. Lze dovodit, že takové omezení musí být přiměřené a opodstatněné, tedy, že zaměstnanec nesmí za trvání pracovního poměru vykonávat takovou činnost, která by byla shodná s předmětem činnosti jeho zaměstnavatele. Výjimka může být zaměstnanci udělena prostřednictvím písemně uděleného souhlasu zaměstnavatele. Uvedená úprava odpovídá soudobým evropským standardům, neboť obdobné vymezení nacházíme též v právních úpravách evropských demokratických právních států. V právním řádu Francie takové omezení spadá pod povinnost loajality zaměstnance, vyplývající přímo z pracovní smlouvy a spočívající v povinnosti zaměstnance pracovat loajálně a nečinit nic, co by mohlo být v rozporu se zájmy zaměstnavatele. Výslovně může být závazek zákazu konkurenčního jednání zaměstnance obsahem tzv. doložky o exkluzivitě, která je v...
|
|
Nekalá soutěž a klamavá reklama
Jakubíčková, Věra ; Patěk, Daniel (vedoucí práce) ; Zahradníčková, Marie (oponent)
Nekalá soutěž a klamavá reklama 52 Závěr Právo proti nekalé soutěži má u nás svoji tradici, za jeho rozkvět je považována éra prvorepubliková, kdy byl v účinnosti ZPNS z roku 1927. Toto období rozvoje práva proti nekalé soutěži bylo násilně přerušeno nástupem komunistů k moci, jejich ideologií i pohledem na právo a jeho účel. Totalitní systém neuznával tržní mechanismy, následovala monopolizace ekonomiky a hospodářská soutěž byla vytlačena na okraj dění. Po pádu komunismu tu byly snahy navázat na prvorepublikovou úpravu nekalé soutěže, to se ovšem nepovedlo zcela, neboť současná úprava nekalé soutěže v obchodním zákoníku je na první pohled podstatně méně rozsáhlá oproti úpravě v ZPNS. Často vytýkaným nedostatkem je např. nepřevzetí institutu práva na náhradu škody subjektivního charakteru. Osobně jsem toho názoru, že ZPNS byl tak zdařilým legislativním dílem také proto, že obsahoval komplexní úpravu oblasti nekalé soutěže. Na rozdíl od současné roztříštěné úpravy v obchodním zákoníku, v zákoně na ochranu spotřebitele, v zákoně o regulaci reklamy, v trestním zákoně a dalších, byla v ZPNS pojata materie soukromoprávní, trestní i správní. To nepochybně usnadňovalo orientaci jak soudu, tak i samotným soutěžitelům. Současná úprava nekalé soutěže v obchodním zákoníku využívá jeden z tzv. otevřených právních...
|
host ::
