|
| |
|
|
Projevy deflektivizace v současné češtině - tendence k nesklonnosti některých křestních jmen ve spojení s příjmeními
Kripnerová, Nella ; Sojka, Pavel (vedoucí práce) ; Adam, Robert (oponent)
Tato práce se zabývá problematikou deflektivizace v současné češtině, a to konkrétně tendencí neskloňovat některá křestní jména ve spojení s příjmeními. V teoretické části se zaměřuje na dynamiku vývoje současné češtiny, vysvětluje pojmy norma a kodifikace, popisuje variantní tvary v jazyce a objasňuje příčiny jazykových změn. Následně definuje poměrně novou tendenci - deflektivizaci a uvádí některé její konkrétní příklady. V souvislosti s neskloňováním některých jmen objasňuje, jak by se taková jména měla skloňovat. Cílem praktické části je porovnat výsledky dotazníkového šetření, které si klade za cíl zjistit, v jaké míře se deflektivizační tendence projevují u české populace, s výsledky uváděnými v ČNK a zhodnotit, zda v současnosti převládá tendence tato jména skloňovat, či nikoliv. KLÍČOVÁ SLOVA Vývojové tendence současného jazyka, variantnost, jazyková norma, kodifikace, deflektivizace, skloňování, křestní jméno, příjmení
|
|
|
Problematika zájmena "jenž" v současném školském prostředí
BENÁKOVÁ, Monika
Tématem bakalářské práce je problematika zájmena jenž ve školském prostředí. V práci je zhodnocena literatura (odborné články, učebnice pro základní a střední školy, odborné učebnice) týkající se zájmena jenž a výuka tohoto zájmena na základních a středních školách. Na základě těchto vyhodnocení je navržena metoda vyučování této problematické látce.
|
|
|
Krácení v dvojslabičných apelativech deklinačního typu "žena" (korpusový výzkum)
Henyš, Jan ; Adam, Robert (vedoucí práce) ; Synková, Pavlína (oponent)
Tato práce se zabývá alternací kořenného vokálu, která se projevuje u některých dvojslabičných feminin deklinačního typu žena. První část práce představuje přehled zachycení tohoto jevu ve vybraných mluvnicích češtiny, vydáních Pravidel českého pravopisu a dalších publikacích. V druhé části je v jednotlivých fázích popsána extrakce alternujících dvojslabičných feminin z českého synchronního korpusu psané češtiny. Z revidovaných výsledků je pak vytvořen seznam všech alternujících dvojslabičných feminin deklinačního typu žena, který je založený na korpusových datech. Na základě dat získaných z korpusu jsou následně ověřována vybraná tvrzení z literatury uvedená v první části práce, která se týkají např. vlivu lexikálního významu nebo hláskové stavby jednotlivých slov na alternaci kořenného vokálu.
|
|
| |
|
| |
|
|
Krácení v dvojslabičných apelativech deklinačního typu "žena" (korpusový výzkum)
Henyš, Jan ; Adam, Robert (vedoucí práce) ; Synková, Pavlína (oponent)
Tato práce se zabývá alternací kořenného vokálu, která se projevuje u některých dvojslabičných feminin deklinačního typu žena. První část práce představuje přehled zachycení tohoto jevu ve vybraných mluvnicích češtiny, vydáních Pravidel českého pravopisu a dalších publikacích. V druhé části je v jednotlivých fázích popsána extrakce alternujících dvojslabičných feminin z českého synchronního korpusu psané češtiny. Z revidovaných výsledků je pak vytvořen seznam všech alternujících dvojslabičných feminin deklinačního typu žena, který je založený na korpusových datech. Na základě dat získaných z korpusu jsou následně ověřována vybraná tvrzení z literatury uvedená v první části práce, která se týkají např. vlivu lexikálního významu nebo hláskové stavby jednotlivých slov na alternaci kořenného vokálu.
|
|
|
Comparison of Old Norse and Proto-Norse Noun Declension
Šimeček, David ; Starý, Jiří (vedoucí práce) ; Štajnerová, Petra (oponent)
Srovnání skloňování podstatných jmen ve staroseverštině a praseverštině Tato práce podává přehled vývoje skloňování podstatných jmen od praseverštiny do staroseverštiny (staré islandštiny). První ze tří kapitol je pokusem o ucelený přehled všech skloňovacích tříd podstatných jmen v praseverštině. Tento přehled je založen jednak na dokladech z runových nápisů praseverského období, jednak na rekonstrukci za využití relevantní literatury. Každá skloňovací třída je představena v podobě paradigmatu doprovozeného komentářem a citací dochovaných forem. Druhá kapitola, která je nejobsáhlejší, představuje přehled skloňovacích tříd podstatných jmen ve staroseverštině (staré islandštině). Tento přehled sleduje dva cíle. Zaprvé má poskytnout synchronní popis staroseverského skloňovacího systému, který není zatížen přemírou diachronního pohledu běžného v tradičních gramatikách staroseverštiny. Současně má však čtenáře seznámit s morfologickou návazností staroseverských skloňovacích eksponentů a skloňovacích tříd na deklinace praseverské, tak jak byly představeny v první kapitole. V této diachronní části jsou rovněž rozebrány některé systémové příčiny vedoucí k morfologickým změnám ve skloňování. Třetí kapitola navazuje na výsledky diachronního rozboru a přináší zamyšlení nad tím, do jaké míry odpovídají tradiční, na...
|
|
| |
|
|
O formování nekmenového deklinačního typu píseň (se zaměřením na období staro- a středněčeské)
Vajdlová, Miloslava
Nový, nekmenový deklinační typ píseň (dříve též dlaň, obec aj.) se konstituuje v průběhu období staročeského na základě tří skupin feminin: 1/ i-kmenů končících na -sn, -zn, -z+K+n či -V+n (stč. básn, piesn; bázn, kázn; prázdn; dan, dlan, sien aj.); 2/ ja-kmenů s alternativním zakončením nom./akuz. sg. na -ě/0 (stč. ojě/oj, púščě/púšč, tvrzě/tvrz aj.); 3/ ū-kmenů (stč. břěskev, cierkev, húžev aj.). Vlivem formální blízkosti ja- a i-kmenových substantiv shodujících se rodem (feminina), nulovým zakončením nom. sg. a řadou totožných pádových tvarů se postupně vytváří nový vzor spojující v sobě koncovky ženské deklinace ja-kmenové s tvary feminin i-kmenových; po ztrátě jotace s těmito femininy splývají ū-kmeny. K r. 1500 lze nový deklinační typ považovat za zformovaný. Později ke vzoru píseň přechází též řada i- a jo-kmenových maskulin (stč. san, křěč, krádež, faleš aj.) a jednotlivá další jména rodu ženského. Formování deklinačního typu píseň je záležitostí dlouhodobou a přechod některých substantiv k němu je velice pozvolný. Klíčovou roli v procesu přechodu hraje konsonantické zakončení jména – deklinační typ píseň utvářejí či posléze k němu přecházejí především jména zakončená na nazály, tupé sykavky a retnice.
|
host ::
RSS.