|
|
Antonín Karč, cizelér a šperkař 1879-1952
Horáková, Ilona ; Křížová, Alena (oponent) ; Prahl, Roman (vedoucí práce)
V literatuře zabývající se šperkařstvím první poloviny 20. století jméno šperkaře Antonína Karče vedle význačných osobností, které se mimo jiné věnovaly navrhování šperků, jako byl Josef Ladislav Němec, Franta Anýž, Marie Křivánková nebo Rudolf Stockar, nesetkáme, přestože se Karč navrhování šperků intenzivně věnoval přes 30 let, v rozmezí let 1902 -1939. Tento fakt je dán pravděpodobně skutečností, že se samostatně svojí šperkařskou tvorbou prezentoval poměrně krátce.! Zatímco do počátku první světové války se ještě aktivně účastnil pod svým jménem soutěží vypisovaných Obchodní živnostenskou komorou při UměleckoprLlmyslovém muzeu v Praze, tak po roce 1914 je jeho návrhářská tvorba výhradně spjatá s působením na Odborné škole pro broušení drahokamů a zlatnictví v Turnově kam nastoupil jako učitel dekorativního kreslení a uměleckého tvaroznalectví na přelomu školního roku 1907/1908 a setrval zde až do roku 1938.2 V souvislosti s odbornou literaturou pojednávající o turnovské odborné škole se sice Karčovo jméno ve vývojových přehledech objevuje, je však s podivem, že ačkoli Karč zde jako výtvarník působil od svého nástupu v roce 1908 až po odchod do důchodu v roce 1939 téměř 40 let, jeho umělecký vývoj a vliv je například v katalogu vydaném k výročí školy v roce 2002 Janou Hornekovou datován pouze do 20. let...
|
|
|
Vnitřek lesa a lesní charaktery (Krajinomalba Julia Edvarda Mařáka)
Matoušek, Alexander ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent) ; Konečný, Lubomír (oponent)
Julius Mařák patří k předním osobnostem české krajinomalby. Je připomínán, občas oceňován, k plnějšímu pochopení jeho díla máme přesto daleko. Hlubšímu porozumění brání rozkolísaná hlediska pro posuzování kvality uměleckých děl i mechanicky přebíraná vývojová klišé. V samém základě těchto 1 obtíží leží ale podivná nechuť zabývat se tím, co dílo sděluje. Namísto úsilí představit dílo na půdorysu jeho vlastních vnitřních pohnutek a směřování, se stále hojně setkáváme jen s povšechnými úvahami o cestě romantismu k realismu, či o možných vztazích k hnutí barbizonskému případně impresionistickému. Aby mohly mít takovéto úvahy váhu, musely by být daleko důkladnější a přesnější. Nezbytným předpokladem je ale vždy důvěrné poznání toho, co míníme porovnávat.Mařákovo dílo mohlo být ve své době chápáno a přijímáno snadněji než je tomu dnes. Případy, kdy kvalitní dílo umí lépe pochopit až doba pozdější, jsou spíše výjimkou než pravidlem. Jakkoli byla doba vnitřně rozporná a nepřehledná, současníci mohli daleko snáze sdílet východiska, ze kterých Mařákova práce vyrůstala. Chápali snadněji ono bezvýhradné zaujetí pro přírodní krásu i přesvědčení o její očistné moci. Sdostatek o tom svědčí těch několik zasvěcených hlasů, které tehdy o Mařákově práci referovaly. Nepochopení a intriky na které si umělec po návratu do Čech...
|
|
|
Výtvarné umělkyně v 19. století v Čechách
Šámal, Petr ; Bydžovská, Lenka (oponent) ; Prahl, Roman (vedoucí práce)
Jadro diplomove prace se samostatne zabYva dvema Uzce souvisejicimi tematy, ktere se vztahuji k vy-chodiskfun, podminkam a charakteru tvorby - problematikou umeleckeho skoleni a umeleckeho uplatneni. Kapitola 0 pnjeti zenskeho umeni ve vy-tvame kritice pak ukazuje, jake byly zaIdadni dobove postoje k Cinnosti umelkyii; ty se take do jiste miry jejich tvorbu ovlivnovaly. VYtvame umeni zen ve sledovane dobe je mOZne rozclenit na tn hlavni proudy, podle pusobnosti a puvodu jeho predstavitelek: na tvorbu slechticen, neurozenych diletantek a profesiomilnich umelkyii. Uplatneni umelecke Cinnosti slechticen nebylo vzdy omezeno hranicemi soukrome zaliby. Mezi slechtou se vyskytovaly i zeny s verejnymi ambicemi. Slechticny byly take jedny z prvnich zen, ktere se uplatnily ve vy-stavnim zivote. V o sobnosti Jenny Salmove se urozena umelkyne stala prvnim vaZnYm predmetem vy-tvame kritiky mezi zenarni. Zastoupeni urozenych zen ve verejne sfere, ktere muzeme sledovat i v dalSich formach, se tak stalo jednim ze zpusobu, kterYm se zenske umeni uvadelo do povedomi. Svou roli v tomto ohledu sehrcily i neurozene diletantky, ktere vy-jimecne prezentovaly svou praci na verejnosti. Tyto zeny se vedle slechticen ucastnily pocatkU praiskeho vy-stavniho zivota a zastupovaly tak postupne se prosazujici zenske umeni. Pokud byla...
|
|
|
Dekorativní plastika Stanislava Suchardy
Jonáková, Ivana ; Prahl, Roman (oponent) ; Wittlich, Petr (vedoucí práce)
Sochařství přelomu 19. a 20. století udávají směr mnozí z žáků Josefa Václava Myslbeka, mezi něž patří i Stanislav Sucharda. Zatímco Suchardově medailérské tvorbě a pomníkovým pracím byla již v literatuře věnována pozornost, dekorativní plastika, která byla neodmyslitelnou součástí sochařovy práce, stojí tradičně poněkud v pozadí. Už od dob studia na Uměleckoprůmyslové škole se Sucharda věnoval dekorativní plastice, kterou soudobá architektura vyžadovala. Od prvních zakázek v rámci novorenesanční architektury lze pozorovat stylové proměny směrem k novobaroku, přes secesi, až k novoklasicismu. Během svého života spolupracoval s řadou významných architektů převážně z okruhu Uměleckoprůmyslové školy, kde sám působil. Nejintenzivněji pak s Janem Kotěrou v jeho prvním tvůrčím období nazývaném jako jarní, lyrické. Vzhledem k postavení, jaké zaujímá Jan Kotěra v české moderní architektuře, a jehož si byli vědomi i jeho současníci, je jeho dHo poměrně dobře zdokumentováno, a je stále předmětem zájmu. K sochařské výzdobě jeho staveb lze tedy většinou dohledat základní informace, výjimku tvoří drobnější zakázky typu soukromých vil.
|
|
|
Adolf Liebscher 1857-1919
Dlábková, Markéta ; Slavická, Milena (oponent) ; Prahl, Roman (vedoucí práce)
Úkolem této práce bude znovu představit umělce, za jehož jméno byla v průběhu století kladena růmá "ale" - podílel se sice na výzdobě Národního divadla, jeho umělecká východiska však nespočívala na mánesovské tradici. ale v prostředí Vídně, cizím českému charakteru; zobrazoval sice výjevy z české historie a z českého venkova, v jeho pracích se však vždy nalézalo příliš sladké idyly a málo drsné pravdy; patřil sice k vyhledávaným umělcům, tato popularita však byla vykoupena kolísající kvalitou jeho děl, upadajících někdy až na hranici kýče.
|
|
| |
|
|
Proč (ne)vystavovali Češi v Praze 19. století?
Prahl, Roman
Na výstavách umění v praze 19. století cizí umělci kvantitativně i kvalitativně převládali nad domácími. Výstavy umění se s růstem národního hnutí staly předmětem trvalé kritiky. Pro spolky českých umělců bylo snazší soutěžit s pořadatelem oficiálních výstav v oblasti výročních grafických prémií. Článek analyzuje grafiky-členské prémie spolků, včetně projektů Josefa Mánesa, jako prostředek komunikace umělců se širším publikem.
|
host ::
RSS.