|
|
Adolf Liebscher 1857-1919
Dlábková, Markéta ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Slavická, Milena (oponent)
Úkolem této práce bude znovu představit umělce, za jehož jméno byla v průběhu století kladena růmá "ale" - podílel se sice na výzdobě Národního divadla, jeho umělecká východiska však nespočívala na mánesovské tradici. ale v prostředí Vídně, cizím českému charakteru; zobrazoval sice výjevy z české historie a z českého venkova, v jeho pracích se však vždy nalézalo příliš sladké idyly a málo drsné pravdy; patřil sice k vyhledávaným umělcům, tato popularita však byla vykoupena kolísající kvalitou jeho děl, upadajících někdy až na hranici kýče.
|
|
|
Vizuální poezie a introvertní konceptualismus: Význam slova v neoficiálním umění Čech a Ruska v letech 1960 - 1980
Polishkina, Anastasiia ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Slavická, Milena (oponent)
(český): Tato bakalářská práce se zabývá spojením dvou významných fenoménů umění 20. století. Prvním z nich je vizuální poezie, která je charakteristická přehodnocením komunikativní hodnoty slova v rámci světového umění 60. let. Napětí mezi vírou v pevný objektivní význam slova a vědomím jeho manipulativnostii, zvláště v totalitní společnosti, se rodí na poli neoficiálního umění komunistických zemí zajímavější fenomén. Cílem této práce tím pádem je prozkoumat praktiky druhé vlny vizuální poezie v Čechách a Rusku a její vztah k slovu a jazyku jako spolehlivého systému. Za výsledek bych také považovala i komparace české a ruské neoficiální intermediální scény, kde byli zároveň v kontaktu básníci a výtvarníci. Budou zde zmíněna jména podstatná pro umění druhé poloviny 20. století včetně Jiřího Koláře, Ladislava Nováka, Jiřího Valocha, Vladimira Burdy a Václava Havla na české straně a Lianozovskou školou v čele s Vsevolodem Nekrasovem, Genrichom Sapgirem a následující generací moskevských konceptualistů v čele s Dmitrijem Prigovem na straně ruské.
|
|
|
Adolf Liebscher 1857-1919
Dlábková, Markéta ; Slavická, Milena (oponent) ; Prahl, Roman (vedoucí práce)
Úkolem této práce bude znovu představit umělce, za jehož jméno byla v průběhu století kladena růmá "ale" - podílel se sice na výzdobě Národního divadla, jeho umělecká východiska však nespočívala na mánesovské tradici. ale v prostředí Vídně, cizím českému charakteru; zobrazoval sice výjevy z české historie a z českého venkova, v jeho pracích se však vždy nalézalo příliš sladké idyly a málo drsné pravdy; patřil sice k vyhledávaným umělcům, tato popularita však byla vykoupena kolísající kvalitou jeho děl, upadajících někdy až na hranici kýče.
|
host ::
RSS.