|
|
Vlastní jména místní v českém znakovém jazyce. Znaky větších měst České republiky a hlavních měst v Evropě
Hay, Ivana ; Okrouhlíková, Lenka (oponent) ; Macurová, Alena (vedoucí práce)
Ve své bakalářské práci se věnuji vlastním jménům místním v českém znakovém jazyce. Cílem práce bylo vytvořit klasifikaci urbonym (vlastní jména měst) v českém znakovém jazyce, zpracovat otázku motivovanosti jednotlivých znaků získaných od neslyšících obyvatel města Prahy, okrajově popsat generační rozrůzněnost materiálu a sociální a kulturní aspekty užívání vlastních jmen místních českou komunitou neslyšících. V práci též přibližuji zpracování vlastních jmen místních v existujících slovnících českého znakového jazyka a představuji zde i několik zahraničních slovníků, které jsou zaměřeny na znakovou zásobu choronym a urbonym. Materiál byl získán s využitím elicitační metody od 19 neslyšících respondentů - obyvatel města Prahy a byl natočen na videokameru. Videonahrávky obsahují znaky vybraných větších měst v ČR a hlavních měst v Evropě. Součástí bakalářské práce je CD-ROM, které obsahuje získané znaky měst v České republice a hlavních měst v Evropě v českém znakovém jazyce. Navíc jsou zařazeny i videonahrávky znaků hlavních měst v Evropě, které jsem získala přímo od zahraničních Neslyšících, obyvatel těchto měst nebo států, ve kterých se příslušné hlavní město nachází.
|
|
|
Tvary pasivní ruky v českém znakovém jazyce
Richterová, Klára ; Okrouhlíková, Lenka (oponent) ; Macurová, Alena (vedoucí práce)
Cílem této bakalářské práce je zjistit, v jakých tvarech ruky a s jakým procentuálním zastoupením se vyskytuje pasivní ruka v českém znakovém jazyce, výsledky porovnat s výsledky pro jiné znakové jazyky (americký, britský, holandský a belgický) a usouvztažnit je s poznatky o nepříznakových/neutrálních tvarech ruky. Kvalitativní i kvantitativní přehled tvarů pasivní ruky vychází z analýzy dvou tištěných slovníků: Všeobecného slovníku českého znakového jazyka A-N (2004), Všeobecného slovníku českého znakového jazyka O-Ž (2005) a Slovníku znaků křesťanských pojmů pro Neslyšící (2001).1 Primárním zdrojem dat je Všeobecný slovník; specializovaný Křesťanský slovník slouží především k verifikaci výsledků. V úvodu bych ráda poděkovala neslyšícím lektorům z Pevnosti a BcA. Nadě Dingové, kteří mi ochotně odpovídali na dotazy ohledně vybraných znaků, Bc. Petru Vysučkovi, jenž figuruje v roli znakujícího modelu na CD, Mgr. Lence Okrouhlíkové za velmi laskavé poskytnutí reprezentativních fotografií tvarů ruky, Šimonu Sedláčkovi za technické zpracování CD a zejména prof. PhDr. Aleně Macurové, CSc. za všestrannou pomoc a cenné rady.
|
|
|
Opozitnost v jazyce a (českém) jazykovém obrazu světa
Znamenáčková, Eva ; Vaňková, Irena (vedoucí práce) ; Macurová, Alena (oponent)
Práce se zabývá opozitními významovými relacemi mezi lexikálními jednotkami ve slovní zásobě, jež vyjadřují pojmové opozice v našem myšlení a konceptualizaci skutečnosti. Popisuje opozita z hlediska lexikologie (jako součást jazykového systému) a z hlediska stylistiky (zejm. jejich úlohu ve figurách a kompozici); směřuje k souvislostem mezi poznatky z těchto lingvistických disciplín a tím, jakje opozitní vztah vnímám obecně, jakou má úlohu v orientaci člověka ve světě, resp. jaký má podíl na utváření našeho jazykového obrazu světa. Tato práce vychází především ze zdrojů odborné literatury "tradiční" strukturalistické jazykovědy a prací lingvistiky kognitivně-kulturní. Dělí se v zásadě na dvě části, z nichž první je převážně výkladová, zabývá se definicí opozitnosti, relevantními rysy opozit, jejich klasifikací, aspekty opozitnosti a souvisejícími tématy v rámci lingvistiky. V druhé části popisuje jazykový obraz světa v české lidové slovesnosti prostřednictvím analýzy opozitních vztahů - jak v rovině lexikálně-sémantické, tak v rovině zobrazované skutečnosti.
|
|
|
Vizuální motivovanost ve slovní zásobě českého znakového jazyka
Petříčková, Jana ; Vaňková, Irena (oponent) ; Macurová, Alena (vedoucí práce)
U znakových jazyků, stejně jako v případě jiných přirozených jazyků, lze pozorovat strukturní uspořádání systému jazykových znaků. To znamená, že v něm lze vydělovat rovinu nejmenších jednotek mající význam (tzv. znaků, stojících na úrovni morfémů a slov jazyků mluvených), ty pak dále dělit na jednotky nižší, které samy o sobě význam nemají, ale mohou význam IIvyššíchll celků rozlišit. (Stokoe 1960; Macurová 1994, 1998, 2001). Jako jeden z podstatných rysů přirozených jazyků je uváděn libovolný (arbitrární), společensky daný vztah mezi slovy (u mluvených jazyků) a tím, co slova označují (Černý 1998; Jirák-Nekvapil-Šoltys 1996). Tento vztah se zdá být kvůli vizuálněmotorické povaze národních znakových jazyků v jejich struktuře nepřítomen. Znaky znakových jazyků jsou označovány za ikonické (mezi tím, jak znak vypadá a tím, co označuje, je vztah podobnosti). Tento dojem je pochopitelný. Národní znakové jazyky jsou svou formou existence velmi podobné neverbální komunikaci - komunikaci pomocí mimiky, gest. J sou totiž vytvářeny rovněž souborem prostředků založených na pohybech tváře, rukou a horní části těla. Často jsou připodobňovány k formě umění, kdy se umělci nevyjadřují pomocí slov, nýbrž pohybem a výraznou mimikou - tedy k pantomimě. Jak však ukáži dále při výkladu charakteristik přirozených jazykových...
|
|
|
Klasifikátory českého znakového jazyka
Tikovská, Lenka ; Okrouhlíková, Lenka (oponent) ; Macurová, Alena (vedoucí práce)
Tématem mé bakalářské práce j sou klasifikátory českého znakového jazyka. Vycházela jsem ze zahraniční literatury, zejména o americkém a britském znakovém jazyce, neboť tyto znakové jazyky patří mezi nejvíce prozkoumané a popsané. Celá práce Je rozdělena do čtyř kapitol. V úvodní kapitole nazvané Klasifikátory v mluvených jazycích jsem čerpala informace ze studie amerického lingvisty Keitha Allana, který zkoumal klasifikátory v mnoha mluvených jazycích. Jelikož mají klasifikátory v mluvených jazycích obdobnou funkci jako klasifikátory znakových jazyků, považovala jsem za důležité jeho poznatky v této práci zmínit. Ve druhé kapitole, pojednávající o klasifikátorech amerického znakového jazyka, jsem předložila soupis klasifikátorů, které uvádějí američtí lingvisté Bakerová a Cokely, včetně kontextu jejich užití. Zajímalo mě také, jakým způsobem a v jakém věku si děti klasifikátory osvojují. Poznatky načerpané z literatury jsem zpracovala do podkapitoly nazvané Osvojování klasifikátorů. Jelikož se jedná o informace související s osvojováním amerického znakového jazyka, uvádím je právě v této kapitole. Třetí kapitola nazvaná Klasifikátory britského znakového jazyka se opírá o práci britské lingvistky Mary Brennanové. Předkládám její přehled klasifikátorových tvarů ruky i s příklady, které u jednotlivých tvarů...
|
|
|
Kategorie pádu jako problém aplikované lingvistiky
Mrkvičková, Iva ; Macurová, Alena (vedoucí práce) ; Čmejrková, Světla (oponent) ; Uličný, Oldřich (oponent)
Jednou z centrálních oblastí vědy nazývané aplikovaná lingvistika je problematika učení se a vyučování cizímu jazyku. Mezi jazyky, jejichž zahraniční studenti mají možnost navštěvovat řadu kurzů, používat specializované učební materiály či si své znalosti ověřovat v různÝch typech zkoušek, patří samozřejmě také čeština. Studenti češtiny jako cizího jazyka se při zvládání vysoce flektivního jazyka, jakým čeština je, setkávají s nemalými obtížemi. Mezi obzvláště problematické oblasti patří kategorie pádu, která působí obtíže zejména těm, jejichž mateřský jazyk vyjadřuje vztahy ve větě za pomoci jiných jazykových prostředků (Hrdlička, 20001). Znalosti češtiny prostřednictvím učene nezískávají pouze ti, jejichž rodná země leží za českými hranicemi, ale také někteří z těch, kteří se v Čechá~;:h narodili a vyrůstali. Přesto však čeština není jejich plnohodnotným prvním jazykem, protože mezi nimi a mluvenou češtinou stojí bariéra nepřekonatelná ani nejmodernějšími technickými přístroji - bariéra hluchoty. Zatímco pro některé neslyšící je prvním jazykem, se kterým se v životě setkávají, český znakový jazyk (dále též ČZJ), pro jiné je prvním jazykem čeština. Český znakový jazyk si neslyšící dítě může pro jeho vizuálně-motorickou povahu osvojit přirozenou cestou (Macurová, 1995). Naproti tomu s češtinou, kterou si...
|
|
|
Podmínky výuky češtiny jako cizího jazyka v Česku a komunikační kompetence vietnamských dětí v češtině
Beranová, Petra ; Macurová, Alena (oponent) ; Šebesta, Karel (vedoucí práce)
Následující práce je sondou do světa cizincfi žijících na území České republiky, a to především z hlediska jej ich potýkání se s češtinou jako jazykem hostitelské země. Ukazujeme také postoj České republiky a jejích institucí (především škol a školských zařízení) k výuce češtiny jako cizího jazyka. Vzhledem ke vstupu naší země do Evropské unie lze předpokládat, že se počet cizinců přicházejících do Česka (ať už za prací, za vzděláním či z jiných dfivodfi) bude zvyšovat ještě rychleji než doposud. A s tímto fenoménem přichází také poptávka po výuce jazyka hostitelské země, tedy po výuce češtiny. Výuka češtiny však není pouze záležitostí jazykových škol, jak by se laikovi mohlo na první pohled zdát. Zasahuje do ní i legislativa, která upravuje možnosti cizinců získat alespoň elementární výuku češtiny ve státem garantovaných a finančně podporovaných kurzech. Česká legislativa však v této oblasti vychází spíše z tradičních postupů nežli z aktuální situace. Ve všech typech škol či kurzů nabízejících výuku češtiny by v ideálním případě měli vyučovat pedagogové, jejichž vzdělávání bylo na výuku češtiny jako cizího jazyka zaměřeno. V tomto směru se však české vysoké školství značně opozdilo za společenskou potřebou/poptávkou a obory zaměřené na didaktiku češtiny jako cizího jazyka jsou většinou teprve ve fázi...
|
|
|
Znaky států Evropy v českém znakovém jazyce
Kuchařová, Lucie ; Macurová, Alena (oponent) ; Okrouhlíková, Lenka (vedoucí práce)
Zeměpisná vlastní jména tvoří nepochybně důležitou součást lexika každého jazyka, a to jak jazyka mluveného, tak i znakového. Ve znakových jazycích tato oblast nebyla dosud podrobně popsána. Pokud byly výzkumy různých národních znakových jazyků zaměřeny na oblast proprií, pak se jednalo zejména o vlastní jména osobní, která jsou důležitou součástí kultury neslyšících. Jak se zdá, ani zařazování zeměpisných vlastních jmen do slovníků znakového jazyka a znakové řeči není příliš systematické a tato problematika je spíše podceňována. Z rozsáhlé oblasti zeměpisných jmen jsem si ke zpracování zvolila znaky evropských států. Znalost názvů států a zejména států Evropy je důležitá, neboť v dnešní době je zdůrazňována orientace v dění ve světě a navíc se Česká republika stala součástí mezinárodního společenství Evropské unie. V této době je také možné mnohem více poznávat ostatní kultury a státy. Domnívám se, že ze států světa patří evropské státy jsou u nás nejznámější a že vzhledem k poloze České republiky je jejich znalost považována za nezbytnou. Ve své práci se nejprve zaměřím na zařazení těchto jazykových pojmenování, tzn. choronym, do systému jazyka a rovněž i na vymezení států Evropy a jejich názvů, protože jak se ukazuje, geografické příručky nejsou v tomto ohledu jednotné. V dalších částech se pokusím...
|
|
|
České a moravské znaky - regionální dialekt neslyšících
Vojnarová, Magdalena ; Macurová, Alena (vedoucí práce) ; Okrouhlíková, Lenka (oponent)
Svoji práci jsem se rozhodla zaměřit na výzkum českého znakového jazyka, konkrétně na znaky Neslyšících 1 , jež se liší ve svém užití podle své regionální odlišnosti. Jinými slovy, na porovnání odlišné artikulace českých a moravských znaků. Proč mě toto téma zaujalo? Hlavním důvodem je nedostatek literatury o slovní zásobě českého znakového jazyka v České republice. Ve slyšící společnosti navíc panuje o znakovém jazyce mnoho mýtů. Jedním z nich je například představa, že Neslyšící se na celém světě dorozumívají prostřednictvím jednoho znakového jazyka. Že existuje jakýsi mezinárodní znakový jazyk. To je ale velký omyl! Neslyšící (podle toho, ve kterém státě žijí) mají své národní znakové jazyky (britský znakový jazyk, americký znakový jazyk, český znakový jazyk, atd.). Jsou to jazyky vizuálně-motorické povahy, které jsou na mluvených národních jazycích nezávislé. Znakové jazyky jsou produkovány pohyby rukou a horní části těla, existují v prostoru a jsou vnímány zrakem. Mají stejné nebo podobné prostředky pro vyjadřování gramatických kategorií (např. mimika, klasifikátory). Liší se pak zejména svojí znakovou zásobou. Vzhledem k tomu, že tedy vykazují podobné povahové rysy, můžeme o nich uvažovat jako o jazycích, které náleží do jedné jazykové rodiny.
|
|
|
Návrh na zařazení kultury neslyšících na prvním stupni základních škol pro sluchově postižené
Komárková, Barbora ; Vysuček, Petr (vedoucí práce) ; Macurová, Alena (oponent)
Ve sve praci jsem se pokusila navrhnout aktivity, jejichz praktikovani by napomohlo k seznameni neslysicich deti s kulturou neslysicich jiz od zacatku skolni dochazky. Jsem si vedoma faktu, ze neslysici deti neslysicich rodicu se s kulturou neslysicich setkavaji doma a svym zpusobem je kultura neslysicich obklopuje. Ale pro neslysici deti slysicich rodicu by bylo vhodne, aby se seznamovanim s kulturou neslysicich pomahala rodicum skola. Jak jsem se zminila na zacatku sve prace, nemyslim si, ze je vhodne, abychom my slysici urcili, kterYm smerem se maji neslysici vydavat. Ale na druhou stanu, ti lide, kteri s neslysicimi prichazeji do kontaktu, by meli ukazat, z ceho si mohou neslysici vybrat. Ve skolach by se deti mely seznamit, jak se svetem slysicich, tak svetem neslysicich. Na zaklade objektivnich informaci si neslysici mohou nenasilne vybrat, jakou cestou se ve svem budoucim zivote vydaji. Sama jsme se snazila strucne popsat zakladni charakteristiky sveta neslysicich. Logicky jsem vysvetlila, ze neslysici Ize povazovat za jazykove-kulturni mensinu, a bylo by politicky spravne, aby se neslysicim dostavalo stejnych pray jako jinym jazykovym mensinam na nasem uzemi. Komunita (ceskych) neslysicich se odlisuje predevsim v uzivani (ceskeho) znakoveho jazyka. Uzivani znakoveho jazyka v prostoru prinasi velke...
|
host ::
RSS.