|
|
Dlouhodobá dynamika Ledum palustre - testování modelu rozšíření pomocí paleoekologických dat
Radoměřský, Tomáš ; Kuneš, Petr (vedoucí práce) ; Petřík, Petr (oponent)
Na území Národního parku České Švýcarsko se během holocénu udály značné změny vegetačního pokryvu, do jehož podoby se nejvýrazněji zapsalo středně holocenní klimatické optimum, kdy se do střední Evropy rozšířily širokolisté listnaté lesy. Tyto přeměny jsou zapříčiněny klimatickými změnami. Postupně však začalo docházet k dodnes trvajícímu procesu acidifikace půdy, která způsobila další obměny složení vegetace, dokonce i extinkce řady druhů zejména v pískovcových oblastech. Navíc se v posledních staletích stupňuje vliv člověka, který víceméně původní lesy mění z hospodářských a ekonomických důvodů na jednodruhové a stejnověké porosty, což podporuje už tak klesající druhovou rozmanitost a mění relativní zastoupení druhů podrostu. Práce se zaměřuje na jediný druh, podrostový stálezelený keř rojovník bahenní (Ledum palustre), který se vyznačuje vyhraněnými nároky na své stanoviště a indikuje tak určitý typ stanovišť. Roste na horních, severně orientovaných hranách skal s dostatkem světla a vlhkosti. Na těchto místech dochází díky příhodné hydrologii k ukládání organického materiálu. Díky tomu je možné studovat pomocí pylu a makrozbytků paleoekologii druhu. Na základě recentních výskytů a vztahů druhu k jeho současnému prostředí byl sestaven prediktivní model rozšíření. Pro tyto potřeby byl zvolen model...
|
|
|
Přestavby dentálního fenotypu hrabošů v průběhu současného glaciálního cyklu
Putalová, Tereza ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Kuneš, Petr (oponent)
Technikami detailní morfometrické analýzy byl zpracován rozsáhlý soubor dentálního materiálu hrabošů ze tří vrstevných sledů zachycujících poměry v závěru posledního glaciálu a v počátečních úsecích holocenu (35 - 8 ky B.P.). Hlavní pozornost byla věnována fosilnímu záznamu lokality Býčí skála, dokumentujícímu úsek dramatických přestaveb společenstev na hranici pleistocen/holocen (12,4-8,4 ky BP) s mimořádným rozlišením. Bylo ukázáno, že souběžně se změnami struktury společenstev dochází u všech sledovaných druhů hrabošovitých k různým přestavbám fenotypových charakteristik. Přes druhově specifické odlišnosti je obecným trendem radikální změna fenotypové dynamiky v závěru mladšího dryasu a na počátku preboreálu (11.7-11 kyBP). Neméně výrazný předěl fenotypového vývoje nastává pak v závěru preboreálu a počátkem boreálu, v úseku charakterisovaném nejvyšší intensitou změn ve složení společenstev a přestavbě environmentálních charakteristik. Druhy Clethrionomys glareolus, Microtus arvalis, M.agrestis a Arvicola terrestris, tvořící jádro společenstev preboreálního úseku, vykazují během preboreálu (ll-9,3 ky BP) výrazné fluktuace abundančních i fenotypových charakteristik související pravděpodobně s opakovanými invazemi genotypově odlišných populací. Klíčová slova: Paleontologie, evoluce, hraboši, zuby,...
|
|
|
Změny vegetace Karpat od glaciálního maxima - identifikace hlavních trendů, dostupnost dat a mezery ve znalostech
Beranová, Jana ; Kuneš, Petr (vedoucí práce) ; Jamrichová, Eva (oponent)
Karpaty jsou rozsáhlé Evropské pohoří. Tato literární rešerše je zaměřena na identifikaci hlavních trendů vývoje vegetace v Karpatech v období od posledního glaciálního maxima do současnosti. Z dostupných materiálů zkoumajících jak pylové záznamy tak malakologická naleziště jsem zjistila, že i v obdobích stadiálů dryas klimatické podmínky umožnily pokryv Karpatských hor ostrůvky řídkého lesa složeného především z rodů Larix a Pinus. V obdobích interstadiálů se tyto ostrůvky plošně rozrůstaly a les houstl. Přechod pleistocénu do holocénu byl plynulý a preboreál částečně kopíroval situaci v interstadiálu. Následný vývoj v holocénu však pokračoval směrem k dalšímu zahušťování lesa a pionýrské dřeviny glaciálního lesa byly nahrazeny z velké části smrkem. Postupně se v Karpatech rozrůstaly populace druhů, které přežily glaciál v refugiích, i druhů které nově osídlovaly Karpatské pohoří nově a přežily glaciál v teplejších oblastech. V subatlantiku a zvláště v posledních desetiletích významně zasahuje do krajiny člověk. Změny jím způsobené jsou vidět i v pylových záznamech ze zkoumaných lokalit. Na výzkumu vývoje vegetace v Karpatech by se mělo dále pokračovat především nalezením a zpracováním nových lokalit, protože tato rozsáhlá a rozmanitá oblast potřebuje informace z nových lokalit.
|
|
|
Relativní pylové produktivity hlavních středoevropských dřevin - předpoklady pro sběr dat.
Šourková, Pavlína ; Abraham, Vojtěch (vedoucí práce) ; Kuneš, Petr (oponent)
Kvantitativní rekonstrukce vegetace z fosilních pylových dat umožňují poznat historický vývoj rostlinstva daného území, a tak v jisté míře i klimatických změn. Parametry (tzv. pylové produktivity) potřebné pro převod pylových dat do vegetačních lze získat kalibrací z moderních vzorků. Na základě principu aktualismu je předpokládána stálost těchto parametrů v čase. Pylové produktivity nicméně nejsou vlivem klimatických podmínek stálé v prostoru a pro každý region je třeba odhadovat je zvlášť. Pomocí procentuálních dat recentního pylu a vegetace je možné odhadnout relativní pylové produktivity (pollen productivity estimates; PPE). Relativní pylové produktivity jsou vztaženy k referenčnímu taxonu, který má hodnotu 1 a abundanci vegetace vyjádřené jednotkami obsahu. Relativní pylové produktivity jsou odhadovány tzv. ERV-modely. Vegetační data je nutné před vstupem do ERV-modelů zvážit vzdáleností, aby byl postihnut fakt, že vzdálenější rostliny přispívají do vzorku menším množstvím pylu než ty bližší. V současnosti je nejvíce vyhovujícím vážením Prentice-Sugita model disperze a depozice pylu, který bere v úvahu i různé disperzní schopnosti pylových zrn odlišných taxonů a některé klimatické parametry. Znalost PPE hlavních dřevin pro region České Republiky, ve kterou vyústí navazující diplomová práce,...
|
|
|
Postglaciální historie lokálních fenoménů horské vegetace západních Čech
Švarcová, Markéta Gabriela ; Kuneš, Petr (vedoucí práce) ; Kozáková, Radka (oponent)
Region západních Čech představuje jednu z nejméně prozkoumaných oblastí z hlediska studia postglaciální historie vegetace v České republice. Právě zde se přitom předpokládá existence jedné z migračních cest dřevin do severnějších oblastí Evropy během Holocénu. Nejvhodnější oblasti pro studium skýtají sudetská pohoří. Jedním z nich je i oblast Slavkovského lesa v Karlovarském kraji. Postglaciální historie vegetace zde byla studována na dvou profilech - ze slatiniště u Číhanských pramenů a z PR Mokřady pod Vlčkem v blízkosti tělesa Mnichovských hadců. S využitím palynologické analýzy byly vytvořeny jak procentuální, tak influxové diagramy vývoje vegetace. Dále byly z České palynologické databáze vybrány datované profily ze západní části České republiky, které umožnily rekonstrukci vývoje migrace jednotlivých druhů hlavních dřevin v tomto regionu. Lokalita Číhaná zachycuje období od konce glaciálu do staršího Atlantiku. Ve staroholocénních lesích představovala silnou dominantu borovice, už během preboreálu se přidávala líska, která zde ale neměla natolik významné postavení. Na počátku boreálu následovaly dřeviny smíšených doubrav. V Atlantiku se rychle stal dominantou smrk. Sedimentace zde byla ukončena zřejmě důsledkem rychlého růstu rašeliny a následného provzdušnění substrátu dřevinami. Lokalita Vlček...
|
|
|
Historie vegetace Chebské pánve ze sedimentárního záznamu lokality SOOS
Suda, Tomáš ; Kuneš, Petr (vedoucí práce) ; Bešta, Tomáš (oponent)
Historie vegetace Chebské pánve ze sedimentárního záznamu lokality SOOS Tato práce se zabývá paleoekologickou analýzou kvartérních sedimentů v národní přírodní rezervaci Soos, která patří mezi evropsky významné lokality s vysokou přírodní hodnotou. Lokalita Soos, stejně jako celá širší oblast Chebské pánve je z paleoekologického pohledu velmi málo prozkoumaným územím. V minulosti se v Sooské pánvi nacházelo velké jezero, ve kterém se ukládaly vrstvy křemeliny, a současně také v okolí docházelo k sedimentaci slatiny. Tyto dva typy sedimentu byly zkoumány metodou pylové analýzy a také radiokarbonově datovány. Výsledky přinášejí informace o vegetačním vývoji lokality a jejího okolí a také nové poznatky o vzniku a stáří jezera. Sedimentace slatiny v pánvi začala v preboreálu a bez přerušení pokračovala až do atlantika. Dále v profilu existuje hiát a interpretace vegetačního vývoje je tím ztížena či úplně nemožná. Začátek sedimentace křemeliny, korelovaný se vznikem vodní nádrže spadá podle radiokarbonového datování už do interstadiálu Bølling, tomu ale neodpovídá zjištěné pylové spektrum. Tento zdánlivý rozpor je v textu dále diskutován. Vlastní vodní nádrž byla velice mělká (max. 2 m) a díky specifickému chemickému složení vody pravděpodobně nehostila na svých březích ani v nádrži samotné početná...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.